O nové slovenské operní sezoně a také o ohlédnutí s Plácidem Domingem

Premiéry slovenských operních scén v sezoně 2017/2018
Tři slovenské operní scény (Bratislava, Bánská Bystrica, Košice) plánují celkem deset premiér. Největší slovenský soubor, Opera Slovenského národního divadla v Bratislavě, připraví pět nových titulů.

První premiérou Slovenského národního divadla hned na počátku září (9. září 2017) bude nový hudebně-divadelní program pro dětského diváka. Pod názvem Z opery do opery populární herec a moderátor Peter Vaněk seznámí v komponovaném pořadu malého diváka se třemi tragickými příběhy milostných vášní. Obsah představení je sice zatím tajný, hodně však napovídají jména protagonistů ze tří slavných oper – z Mozartova Dona Giovanniho, Bizetovy Carmen a Verdiho Rigoletta. Tento program navazuje na předchozí komponované programy pro dětského diváka a dětské verze operních hitů, které nabízí bratislavský soubor již poslední dvě dekády. Dirigentem představení bude Dušan Štefánek a ve dvou obsazeních se bude střídat řada sólistů operního souboru Slovenského národního divadla.

Lahůdkou pro milovníky opery bude další premiéra. V našich končinách málokdy hraná Ravelova vtipná erotická hudební komedie o jednom aktu Španělská hodinka bude mít premiéry 21. a 23. září 2017 v historické budově. Opera nastudovaná ve francouzském originálu bude kombinována s Ravelovým baletem Dafnis a Chloe s pastýřským námětem z antické mytologie. V českých zemích, pokud se nemýlím, zazněla naposledy Ravelova Španělská hodinka po dlouhé přestávce v úspěšné inscenaci plzeňského operního souboru v roce 2008 ve velmi zábavné režii Zbyňka Brabce. V Bratislavě se hudebního nastudování ujme mladý brazilský dirigent Vinicius Kattah (druhý dirigent Marián Lejava). Režisérem pak bude Pavol Smolík, scénografie je svěřena Marku Hollému a kostýmy vytvoří známá slovenská kostýmní výtvarnice Ľudmila Várossová. V roli nevěrné Concepción budou vystupovat Monika Fabianová nebo Terézia Kružliaková a podváděného manžela hodináře Torquemada bude zpívat Jozef Kundlák nebo Ľudovít Ludha. Kvalitní obsazení i celý tým představují záruku dobré zábavy.

I další zařazený titul se na repertoár českých a slovenských divadel dostává málokdy. Pohádková opera Nikolaje Rimského-Korsakova Sadko nabízí symbolický příběh ze slovanského prostředí, srovnatelný s putováním antického Odyssea. Fantaskní vizuální složka inscenace se může uplatnit především v inscenování říše mořského cara. Ale inscenace, která vznikla v koprodukci s Vlámskou operou (Antverpy, Gent, premiéra na konci sezony 2016/2017), přenáší příběh v současných kostýmech do našich dnů. Významnou součástí inscenace, která také výrazně tematizuje národní identitu, národní hrdost a pojem vlasti, jsou velkoformátové projekce na zavěšenou plochu nad jevištěm se sestřihem událostí poslední doby.

Autorem neotřelého výkladu tohoto Sadka je americký režisér Daniel Kramer, od něhož nemůžeme vzhledem k jeho intenzivnímu vztahu k modernímu výtvarnému umění očekávat náhlý příklon k folklórní a etnografické popisnosti. Právem zasloužený ohlas vzbudila jeho inscenace Wagnerova Tristana a Isoldy v londýnské English National Opera v sezoně 2015/2016 pro důmyslnou integraci scénografie světově proslulého výtvarníka Anishe Kapoora. Daniel Kramer ale není tvůrce, jehož dílo, by sklízelo jen obdiv, jeho nedávná inscenace Kouzelné flétny v Ženevě byla před uvedením stažena z repertoáru pro zásadní nesouhlas mezi režisérem a dirigentem i vedením divadla. Častá spolupracovnice režisérů Martina Kušeje a Andrei Breth, německo-rakouská scénografka Annette Murschetz je autorkou oproštěné scény, jejímž horizontálním základem je plocha šedého písku. Kostýmy jsou vytvořeny podle návrhů americké výtvarnice Constance Hoffman. Za hudebním nastudováním bratislavského Sadka stojí Rastislav Štúr (druhým dirigentem bude Ondrej Olos). Premiéra v Bratislavě 26. a 28. ledna 2018, nová budova. Tato inscenace jistě vyvolá diskuzi o režii slovanské romantické opery v současnosti.

Skladatel a dirigent Oskar Nedbal zanechal nesmazatelnou stopu v dějinách Slovenského národního divadla. Na jeho počest je zařazena premiéra jeho nejúspěšnější operety Polská krev. Hudební nastudování bude pod taktovkou zkušeného Mariána Vacha a režie se ujme Marián Chudovský. Vizuální složky inscenace zajistí scénograf Jaroslav Valek a kostýmní výtvarník Peter Čanecký. V inscenaci bude účinkovat celá plejáda sólistů domácího souboru i hostů. Premiéry 13. a 14. dubna 2018 v historické budově.

Poslední premiérou sezony pak bude Pucciniho Tosca (premiéry 2. a 4. června 2018 v nové budově). Tento titul pak doplní již nastudované nejslavnější pucciniovské tituly na scéně Slovenského národního divadla – Bohému a Turandot.

Státní divadlo Košice připraví na nadcházející sezonu tři atraktivní tituly, jejichž společným jmenovatelem v námětech by mohla být sexuální přitažlivost. Nejdříve na scénu vstoupí Verdiho Falstaff, geniální poslední skladatelovo operní dílo, které završuje jeho celoživotní úsilí a plynule jako moderní konverzační opera spojuje jeho dílo se snahami operních tvůrců dvacátého století. Dílo bude nastudováno v italském jazykovém originálu se slovenskými titulky a bude premiérováno ve dvou večerech, konkrétně 27. a 28. října 2017. Režijně dílo připravuje český režisér a herec Jiří Menzel, který má hluboký vztah k opeře jako žánru. V posledních dvou dekádách také opery několikrát režíroval.

Dráhu operního režiséra Jiří Menzel započal s Daliborem Bedřicha Smetany v Teatro Lirico v sicilském Cagliari v sezoně 1998/1999, i když také ještě dávno předtím obdržel nabídku na inscenování Smetanovy Prodané nevěsty v Národním divadle, kterou ale v úctě k dílu odmítl. Úspěšná byla jeho režie Mozartova Dona Giovanniho na Otáčivém jevišti v Českém Krumlově se souborem Jihočeského divadla v roce 2010, o rok předtím pak připravil Prokofjevovu Lásku ke třem pomerančům v Bělehradu. Stále na repertoáru budapešťské opery je jeho inscenace Mozartovy opery Così fan tutte z roku 2014. Na nové produkci na Slovensku budou s Jiřím Menzelem spolupracovat Petra Goldflamová Štětinová jako tvůrkyně kostýmů a scénograf Tomáš Moravec. Inscenace bude disponovat kompletním dvojím obsazením. Jako Sir John Falstaff vystoupí Peter Mikuláš nebo Jiří Přibyl a jako Mrs. Alice Ford Tatiana Paľovčíková nebo Lucie Kašpárková.

Druhou premiérou košického souboru budou Hoffmannovy povídky Jacquese Offenbacha. Příběh tří (a možná vlastně čtyř) životních lásek slavného básníka ve skvělém hudebním zpracování nabídne maďarský režisér Imre Halasi, který režíruje hlavně činohru a jako operní režisér pracuje především v posledních dvou dekádách. Ale v letech 1997–2000 byl spjat s Budapesti Operettszínház, s první maďarskou operetní scénou, kde režíroval několik titulů klasické operety. Na Slovensku se představil již nedávno jako režisér Čardášové princezny. Offenbachovu fantaskní operu režíroval už dvakrát na jiných scénách. Hudebního nastudování se ujme Maroš Potokár. Premiéra 23. ledna 2018.

Třetím chystaným titulem pak bude „opera oper“, Mozartův Don Giovanni v hudebním nastudování Gergelyho Kesselyáka s premiérou 25. května 2018. Režijně dílo připraví významný slovenský herec a režisér Juraj Nvota, který v minulosti také režíroval muzikály a v roce 2015 pro bratislavskou scénu inscenoval i Lehárovu Zemi úsměvů (naši recenzi najdete zde). Scénu a kostýmy navrhne Mona Hafsahl, zkušená filmová a divadelní výtvarnice s osobitým rukopisem, jejíž výtvarné návrhy především pro filmová díla byly již několikráte oceněny.

Státní opera v Banské Bystrici ohlašuje na sezonu 2017/2018 pouze dva nové tituly. 20. října 2017 je plánována premiéra jednoho ze světově nejoblíbenějších titulů – Verdiho La traviaty. Operu nastuduje mladý italský dirigent Lorenzo Tazzieri (další dirigent Ján Procházka). Jméno režisérky pak slibuje zajímavé pojetí, protože Dana Dinková, tanečnice, choreografka a herečka, se zaměřuje především na různé formy pohybového divadla napříč tradičními hudebně-dramatickými žánry. Návrhy scény a kostýmů jsou svěřeny Jaroslavu Valekovi, respektive Adrieně Adamíkové. V hlavní roli životem zkoušené kurtizány Violetty se budou střídat Katarína Procházková nebo Mariana Hochelová, Alfredem se pak stane Dušan Šimo nebo hostující italský tenorista Alessandro Fantoni a otcem Germontem Šimon Svitok nebo Zoltán Vongrey.

Druhou premiérou pak bude temperamentní Grófka Marica Emmericha Kálmána (premiéra 8. prosince 2017). V hudebním nastudování Mariana Vacha se v hlavní roli budou střídat opět Katarína Procházková nebo hostující Helena Becse Szabó, která má za sebou několik velmi úspěšných vystoupení v operetních inscenacích v Bratislavě i na jiných scénách. Z Plzně přijede dílo režírovat Tomáš Pilař a za scénografa i návrháře kostýmů si vybral svého osvědčeného spolupracovníka Aleše Valáška. Dílo bude uvedeno ve slovenském překladu Ladislava Holoubka.

Výstava týdne
Tenorissimo! Plácido Domingo in Vienna. Theater Museum Vídeň, 17. května 2017 – 8. ledna 2018. Když Plácido Domingo před deseti lety uvedl exkluzivní rozhovor, vedený tehdejším šéfdramaturgem Vídeňské státní opery Peterem Blahou v roce 2007 pro časopis Prolog (Das Journal der Wiener Staatsoper), větou „Das Leben vergeht so schnell“ („Život ubíhá tak rychle“), může totéž prohlásit o dekádu později znovu. Nová výstava vídeňského Divadelního muzea přináší shrnutí půl století uměleckých aktivit světově proslulého tenoristy a dirigenta v rakouské metropoli.

19. května 1967 mladý nadějný tenorista debutoval na jevišti Wiener Staatsoper jako tajný tip. A nebyl to debut ledajaký, šestadvacetiletý zpěvák narozený v Madridu (od roku 1949 vyrůstající v Mexiku), vystoupil v titulní roli Verdiho Dona Carlose.

Výčet Domingových partnerů při debutu je ohromující: Gwyneth Jones, Cesare Siepi, Ruth Hesse a Kosta Paskalis. Verdiho party se pak staly jednou z os jeho vídeňského repertoáru, kdy vedle známých rolí zde zpíval také i titulní roli v málo uváděném dramatu manželské nevěry Stiffelio. Druhou osou jeho partů jsou veristické role, kdy vedle známých rolí zpíval například také Lorise v Giordanově Fedoře. Celkem zde vystoupil ve 30 rolích a ve 330 představeních.

Nejčastěji zpíval z verdiovského repertoáru Otella v průběhu patnácti let (1982–1997). V četnosti následují Don José (patnáct vystoupení v letech 1969–1992 a od roku 1995 také dirigent) a Canio v Komediantech (1968–1994). Francouzský repertoár zastupoval vedle Dona Josého také vřele přijatý Samson. Vystupoval i ve dvou oceňovaných inscenacích méně uváděných francouzských oper; šlo o moderní inscenace, které vzbudily světový rozruch (Massenet: Hérodiade, Meyebeer: Prorok). Na začátku devadesátých let dvacátého století přidal tři wagnerovské party, jež zpíval osobitým, italianizujícím způsobem. Po Lohengrinovi (1990) následovali Parsifal (1991) a Siegmund (1992). Několik rolí se vymykalo jeho zpěváckému oboru, například titulní role v Mozartově Idomeneovi (1997). Z ruského repertoáru zpíval zde jedinou roli, Heřmana v Čajkovského Pikové dámě (1999). Dvakrát obětavě zaskočil, nejdříve v inscenaci Trubadúra za náhle onemocnělého kolegu, a pak v roce 1979 vystřídal indisponovaného slovenského tenoristu Petera Dvorského v italském titulu Saveria Mercadanteho Il giuramento (Přísaha) v koncertním provedení 9. září 1979, kdy se naučil obsáhlý part za tři dny na přání legendárního Marcela Prawyho.

Za nejobtížnější (a to i vzhledem k wagnerovským partům) považoval vystoupení v obou vypjatých tenorových rolích v dvojvečeru s Mascagniho Cavallerií rusticanou a Leoncavallovými Komedianty. K tomu se nechal přemluvit pouze dvakrát (1973, 1977). Značnou popularitu mezi Vídeňáky mu získalo jeho operně-dopravní dobrodružství, když v červnu 1993 vystupoval ve Volksoper v první části večera jako Luigi v Pucciniho Plášti. Pak přejel v kostýmu speciálně vypravenou historickou tramvají, doprovázen nadšenými fanoušky, z Volksoper do Staatsoper, a zajistil si efektní vstup do budovy hlavním vchodem, aby vystupoval ve druhé části večera jako Canio v Leonacavallových Komediantech.

Na Silvestra roku 1978 poprvé vystoupil jako dirigent, samozřejmě se Straussovým Netopýrem, jak je ve Vídni mnohaletým zvykem.

Vídeňská výstava obsahuje originální kostýmy, videa a zvukové nahrávky a řadu materiálů, včetně rozsáhlé fotografické složky, dokumentujících jeho vystoupení na scéně Wiener Staatsoper. Výjimečný umělec si jistě zaslouží expozici, protože půlstoletí činnosti je naprosto mimořádnou příležitostí. Vstupné v budově Palais Lobkowitz v centru Vídně, pár kroků od budov Albertiny, je dosažitelné (8 euro dospělí, děti a mládež zdarma) a kurátorský tým (Peter Dusek, Elisabeth Truxa) uvádí také několik komentovaných prohlídek a souvisejících akcí jako besed s Domingovými spolupracovníky ve Wiener Staatsoper.