O nové slovenské operní sezoně a také o ohlédnutí s Plácidem Domingem

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Dráhu operního režiséra Jiří Menzel započal s Daliborem Bedřicha Smetany v Teatro Lirico v sicilském Cagliari v sezoně 1998/1999, i když také ještě dávno předtím obdržel nabídku na inscenování Smetanovy Prodané nevěsty v Národním divadle, kterou ale v úctě k dílu odmítl. Úspěšná byla jeho režie Mozartova Dona Giovanniho na Otáčivém jevišti v Českém Krumlově se souborem Jihočeského divadla v roce 2010, o rok předtím pak připravil Prokofjevovu Lásku ke třem pomerančům v Bělehradu. Stále na repertoáru budapešťské opery je jeho inscenace Mozartovy opery Così fan tutte z roku 2014. Na nové produkci na Slovensku budou s Jiřím Menzelem spolupracovat Petra Goldflamová Štětinová jako tvůrkyně kostýmů a scénograf Tomáš Moravec. Inscenace bude disponovat kompletním dvojím obsazením. Jako Sir John Falstaff vystoupí Peter Mikuláš nebo Jiří Přibyl a jako Mrs. Alice Ford Tatiana Paľovčíková nebo Lucie Kašpárková.

Druhou premiérou košického souboru budou Hoffmannovy povídky Jacquese Offenbacha. Příběh tří (a možná vlastně čtyř) životních lásek slavného básníka ve skvělém hudebním zpracování nabídne maďarský režisér Imre Halasi, který režíruje hlavně činohru a jako operní režisér pracuje především v posledních dvou dekádách. Ale v letech 1997–2000 byl spjat s Budapesti Operettszínház, s první maďarskou operetní scénou, kde režíroval několik titulů klasické operety. Na Slovensku se představil již nedávno jako režisér Čardášové princezny. Offenbachovu fantaskní operu režíroval už dvakrát na jiných scénách. Hudebního nastudování se ujme Maroš Potokár. Premiéra 23. ledna 2018.

Třetím chystaným titulem pak bude „opera oper“, Mozartův Don Giovanni v hudebním nastudování Gergelyho Kesselyáka s premiérou 25. května 2018. Režijně dílo připraví významný slovenský herec a režisér Juraj Nvota, který v minulosti také režíroval muzikály a v roce 2015 pro bratislavskou scénu inscenoval i Lehárovu Zemi úsměvů (naši recenzi najdete zde). Scénu a kostýmy navrhne Mona Hafsahl, zkušená filmová a divadelní výtvarnice s osobitým rukopisem, jejíž výtvarné návrhy především pro filmová díla byly již několikráte oceněny.

Státní divadlo Košice (zdroj commons.wikimedia.org / foto Maros Mraz)

Státní opera v Banské Bystrici ohlašuje na sezonu 2017/2018 pouze dva nové tituly. 20. října 2017 je plánována premiéra jednoho ze světově nejoblíbenějších titulů – Verdiho La traviaty. Operu nastuduje mladý italský dirigent Lorenzo Tazzieri (další dirigent Ján Procházka). Jméno režisérky pak slibuje zajímavé pojetí, protože Dana Dinková, tanečnice, choreografka a herečka, se zaměřuje především na různé formy pohybového divadla napříč tradičními hudebně-dramatickými žánry. Návrhy scény a kostýmů jsou svěřeny Jaroslavu Valekovi, respektive Adrieně Adamíkové. V hlavní roli životem zkoušené kurtizány Violetty se budou střídat Katarína Procházková nebo Mariana Hochelová, Alfredem se pak stane Dušan Šimo nebo hostující italský tenorista Alessandro Fantoni a otcem Germontem Šimon Svitok nebo Zoltán Vongrey.

Druhou premiérou pak bude temperamentní Grófka Marica Emmericha Kálmána (premiéra 8. prosince 2017). V hudebním nastudování Mariana Vacha se v hlavní roli budou střídat opět Katarína Procházková nebo hostující Helena Becse Szabó, která má za sebou několik velmi úspěšných vystoupení v operetních inscenacích v Bratislavě i na jiných scénách. Z Plzně přijede dílo režírovat Tomáš Pilař a za scénografa i návrháře kostýmů si vybral svého osvědčeného spolupracovníka Aleše Valáška. Dílo bude uvedeno ve slovenském překladu Ladislava Holoubka.

Státní opera Banská Bystrica (zdroj theatre-architecture.eu)


Výstava týdne
Tenorissimo! Plácido Domingo in Vienna. Theater Museum Vídeň, 17. května 2017 – 8. ledna 2018. Když Plácido Domingo před deseti lety uvedl exkluzivní rozhovor, vedený tehdejším šéfdramaturgem Vídeňské státní opery Peterem Blahou v roce 2007 pro časopis Prolog (Das Journal der Wiener Staatsoper), větou „Das Leben vergeht so schnell“ („Život ubíhá tak rychle“), může totéž prohlásit o dekádu později znovu. Nová výstava vídeňského Divadelního muzea přináší shrnutí půl století uměleckých aktivit světově proslulého tenoristy a dirigenta v rakouské metropoli.

Plácido Domingo – archivní foto z roku 1979 (zdroj commons.wikimedia.org)

19. května 1967 mladý nadějný tenorista debutoval na jevišti Wiener Staatsoper jako tajný tip. A nebyl to debut ledajaký, šestadvacetiletý zpěvák narozený v Madridu (od roku 1949 vyrůstající v Mexiku), vystoupil v titulní roli Verdiho Dona Carlose.

Výčet Domingových partnerů při debutu je ohromující: Gwyneth Jones, Cesare Siepi, Ruth Hesse a Kosta Paskalis. Verdiho party se pak staly jednou z os jeho vídeňského repertoáru, kdy vedle známých rolí zde zpíval také i titulní roli v málo uváděném dramatu manželské nevěry Stiffelio. Druhou osou jeho partů jsou veristické role, kdy vedle známých rolí zpíval například také Lorise v Giordanově Fedoře. Celkem zde vystoupil ve 30 rolích a ve 330 představeních.

Nejčastěji zpíval z verdiovského repertoáru Otella v průběhu patnácti let (1982–1997). V četnosti následují Don José (patnáct vystoupení v letech 1969–1992 a od roku 1995 také dirigent) a Canio v Komediantech (1968–1994). Francouzský repertoár zastupoval vedle Dona Josého také vřele přijatý Samson. Vystupoval i ve dvou oceňovaných inscenacích méně uváděných francouzských oper; šlo o moderní inscenace, které vzbudily světový rozruch (Massenet: Hérodiade, Meyebeer: Prorok). Na začátku devadesátých let dvacátého století přidal tři wagnerovské party, jež zpíval osobitým, italianizujícím způsobem. Po Lohengrinovi (1990) následovali Parsifal (1991) a Siegmund (1992). Několik rolí se vymykalo jeho zpěváckému oboru, například titulní role v Mozartově Idomeneovi (1997). Z ruského repertoáru zpíval zde jedinou roli, Heřmana v Čajkovského Pikové dámě (1999). Dvakrát obětavě zaskočil, nejdříve v inscenaci Trubadúra za náhle onemocnělého kolegu, a pak v roce 1979 vystřídal indisponovaného slovenského tenoristu Petera Dvorského v italském titulu Saveria Mercadanteho Il giuramento (Přísaha) v koncertním provedení 9. září 1979, kdy se naučil obsáhlý part za tři dny na přání legendárního Marcela Prawyho.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
2 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments