Novinky příští sezony v Drážďanech a Linci

Sezona 2017/2018 na operních jevištích v Drážďanech a v Linci. Co nabízejí další „dojezdové“ scény? Část II.
Semperoper Drážďany
Například z Prahy je drážďanská Semperova opera dostupná vozem nebo vlakem velmi dobře. V případě vlakové dopravy ale může být trochu problémem návrat, protože poslední spojení z Drážďan odjíždí do Prahy v 21.08, ale autobusová spojení jsou vstřícnější (21.45 a 0.25).

Drážďanská sezona začíná premiérou na komorní scéně (Semper Zwei) – 30. září 2017 zde bude mít premiéru jednoaktová opera Leonarda Bernsteina Trouble in Tahiti (1952), jejíž název je odvozen od názvu filmu, který hlavní hrdinka Dinah v opeře navštíví. Dílo hudebně orientované na styl Kurta Weilla s jasnými vlivy amerického muzikálu je námětově soustředěno na život typické středostavovské americké rodiny. Hudební nastudování Franz Brochhagen, režie Manfred Weiss.

Zásadní událostí podzimní sezony pak bude provedení Trojanů Hectora Berlioze (premiéra 3. října 2017). Jak dnes bývá zvykem na velkých scénách, obě části budou uvedeny v jediném večeru. Pod taktovkou Lothara Koenigse budou v hlavních rolích vystupovat především známé sólistky domácího souboru – americká mezzosopranistka Jennifer Holloway (jež zde vloni překvapila interpretací titulní role Straussovy Salome) jako Cassandre a německá mezzosopranistka Christa Mayer jako Didon. Obtížnou tenorovou roli Énéea vytvoří hostující tenorista Eric Cutler. Americká režisérka Lydia Steiner, která zde slavila již v sezoně 2013/2014 úspěch s Brittenovým komickým Albertem Herringem, se ujme režie tentokráte ve zcela jiném žánru.

Především pro milovníky belcantových oper je zařazena Donizettiho Lucia di Lammermoor (premiéra 18. října 2017, hudební nastudování Giampaolo Bisanti, režie Dietrich W. Hilsdorf). Hvězdou představení se má stát dramatická koloraturka z Ruska Venera Gimadieva, která zde v předloňské sezoně zaujala jako Violetta ve Verdiho La traviatě.

Obě životní výročí skladatele Ericha Wolfganga Korngolda (1897–1957), mimochodem narozeného v Brně, uctí premiéra jeho nejznámější opery Mrtvé město dne 16. prosince 2017. Britský dirigent Jeffrey Tate se spojí s režisérem Davidem Böschem na inscenaci, ve které vystoupí přední interpreti z německých jevišť – tenorista Burkhard Fritz jako traumatizovaný Paul, Manuela Uhl jako Marietta a Christoph Pohl v dvojroli Franka/Fritze.

Populární muzikál Kabaret bude uveden na scéně Semper Zwei (premiéra 6. dubna 2018) v redukovaném orchestrálním obsazení. Další inscenace doplní verdiovské tituly na drážďanské operní scéně.

Verdiho Síla osudu bude v rukou dirigenta Marka Wiggleswortha a známého i pilného režiséra Keitha Warnera. Mezi hostujícími pěvci budí zájem sopranistka Emily Magee jako Donna Leonora a tenorista Gregory Kunde jako Don Alvaro.

Premiérovou sezonu pak zakončí 30. června 2018 večer s dvěma kratšími, ale zcela zásadními tituly evropské opery dvacátého století. Rodák z Berlína, dirigent Sebastian Weigle spojí do jednoho večera Stravinského Oedipa rexe s jednoaktovou operou italského modernisty Luigiho Dallapiccoly Il prigioniero (Vězeň). Italská opera je svým nadčasovým, symbolickým námětem a silnou kritikou totality a násilí zřejmě velmi vhodným titulem pro současnou dobu. Bohužel je to stále jeden z titulů, se kterým se český divák neměl možnost seznámit. Režie se ujme německá režisérka Elisabeth Stöppler, která zaujala několika režiemi oper dvacátého století a jejíž brittenovské inscenace získaly také několik významných cen (například Götz-Friedrich-Preis v roce 2009 za Petera Grimese). Náročné party obou děl jsou takřka výlučně obsazeny sólisty drážďanské opery.

Landestheater Linz
Operní soubor Zemského divadla v Linci nabízí příští sezonu hned devět operních premiér.

Barokní opera Rosinda (1651) Francesca Cavalliho bude první operní premiérou (16. září 2017) na komorní scéně BlackBox Musiktheater a jde o koprodukci s Upper Austrian Opera Studio za podpory Institut für Alte Musik der Anton Bruckner Privatuniversität. V Čechách neznámá benátská opera v sobě spojuje příběh lásky a magie, dramatu i komedie, a v posledních letech se objevuje častěji na jevištích, a to i díky první kompletní nahrávce Mika Fentrossy z roku 2011, jež je výsledkem předchozího turné.

Na konci září (30. září 2017) zažije premiéru Žena beze stínu Richarda Strausse v hudebním nastudování Markuse Poschnera, v režii Hermanna Schneidera a s vizuální podobou Falka Heralda (scéna, kostýmy a video design).

4. listopadu 2017 pak následuje premiéra Verdiho Rigoletta. Tuto vděčnou operní trvalku nastuduje Martin Braun a režijně připraví Andreas Basler.

Těsně před vánoci (21. prosince 2017) bude zařazena obnovená premiéra tradičního vánočního titulu pro děti a rodiče – Humperdinckova opera Hänsel und Gretel (Perníková chaloupka).

Únor (premiéra 3. února 2018) pak přinese inscenaci Berliozova Faustova prokletí v koprodukci s Opéra de Lyon (dirigent Markus Poschner, režie David Marton).

Následovat bude rakouská premiéra (25. února 2018) komorní opery německého skladatele Aloise Brödera (narozen 1961) Unverhofftes Wiedersehen (Nečekané shledání) podle krátké kalendářové povídky Johanna Petera Hebela z osmnáctého století. Jde o komorní produkci na studiové scéně BlackBox Musiktheater.

Dubnovou premiérou (14. dubna 2018) se pak stane Čajkovského Evžen Oněgin. Lyrické scény podle Puškinovy slavné předlohy na scénu uvede režisér Gregor Horres, jméno dirigenta je dosud v jednání.

Sezonu uzavře premiéra (19. května 2018) Brittenovy opery Smrt v Benátkách s dirigentem Rolandem Boërem, který pro pražské Národní divadlo připravil Straussovu Elektru (recenzi jsme přinesli zde). Půjde o vícestrannou koprodukci s Opera Nice Côte d’Azur a Theater Bonn. Režijně připravil dílo s premiérou v Nice již v lednu 2016 německý tvůrce Hermann Schneider.

Ariane Bohuslava Martinů znovu v Moskvě
Stanislavsky Opera v Moskvě znovu zařadila na repertoár dvojvečer operních aktovek inspirovaných evropským neoklasicistním hnutím i antickým odkazem. Prvou částí večera je La Favola d’Orfeo (Orfeův příběh) italského skladatele Alfreda Caselly z roku 1932.

Druhou částí je pak zhruba třičtvrtěhodinová operní kompozice ze závěrečné tvůrčí periody Bohuslava Martinů – opera Ariane. Moskevská inscenace zažila premiérovou sérii od 18. března 2016. Obě díla v tomto nastudování tak byla premiérována jako ruské premiéry. Obě kompozice nastudovala a představení diriguje Maria Maksimchuk a režie je také dílem umělkyně – režisérky Ekateriny Vasilyovy. V hlavních rolích Ariadny se střídají Olga Lutsiv-Ternovskaya a Daria Terekhova a nevěrným Théséem může být Ilya Pavlov nebo Evgeny Polikanin. Takřka holá scéna využívá propletení mnoha textilních stuh a barevných lan. Představení je doporučeno jako přístupné od šestnácti let věku.

Alice Coote nahrazuje Joyce DiDonato
Britská mezzosopranistka Alice Coote (mimo jiné skvělý Idamantes z přenosu Mozartova Idomenea z Metropolitní opery) nahradí americkou hvězdnou mezzosopranistku Joyce DiDonato na koncertním turné s Händelovým mistrovským operním dílem Ariodante.

Stane se tak i na pódiu v Theater an der Wien 12. května 2017 a v dalších evropských hudebních centrech, kam turné mělo zavítat (Elbphilharmonie Hamburg, Théâtre des Champs Elysées, Barbican Centre v Londýně). Operu nastudoval přední specialista na starou hudbu Harry Bicket se svým souborem The English Concert a s dalšími vynikajícími sólisty (Christiane Karg, Sonia Prina, David Portillo a další).

Na americké části turné ještě na počátku dubna Joyce DiDonato vystoupila, ale zpráva o zdravotním stavu zřejmě přišla náhle. Americká pěvkyně se musí podrobit neodkladné operaci několika cyst, ale své příznivce uklidňuje videozprávou na svých osobních stránkách.

Před umělkyní ale stojí i další závažné úkoly: role Sexta v Baden-Badenu (červenec 2017), repríza Rossiniho Semiramis v Mnichově (červenec 2017, naši recenzi z jedné z dosavadních repríz najdete zde) a na podzim 2017 pak dvě velké role: v Metropolitní opeře (Adalgisa v Belliniho Normě) a znovu hlavní úloha v přenesené inscenaci Semiramis z Mnichova v londýnské Covent Garden.

Nahrávka týdne

Johann Simon Mayr – Telemaco. Members of the Bavarian State Opera Chorus, Simon Mayr Choir, Concerto de Bassus; dirigent Franz Hauk. Naxos 8.660388-89, 2017 (2 CD). Světová nahrávací premiéra. Rakouský dirigent, sbormistr a muzikolog Franz Hauk v posledních letech neúnavně uvádí, propaguje a nahrává hudbu skladatele Johanna Simona Mayra (1763–1845).

Johann Simon Mayr, narozený v Bavorsku, se po počátečních studiích uplatnil zejména v Itálii, kde bylo jeho mnohoborové hudební dílo hojně uváděno. Komponoval také opery pro Benátky nebo Teatro alla Scala v Miláně. Později se uplatnil jako dlouholetý maestro di capella chrámu Santa Maria Maggiore v Bergamu a vyhledávaný pedagog, mezi jehož žáky patřil i Gaetano Donizetti. Církevní hudba (přes šest set opusů) a přes sedmdesát oper jsou základem jeho kompozičního odkazu. Z operního díla se stále příležitostně uvádějí opery Saffo (1794) a Medea in Corinto.

Franz Hauk se rozhodl představit tohoto autora, který spojuje skladatele vídeňského klasicismu, především Wolfganga Amadea Mozarta, Josepha Haydna, ale i Ludwiga van Beethovena, s italskou operní tradicí druhé poloviny osmnáctého století a prvními dekádami devatenáctého století, jako skladatele sakrální, zejména sborové hudby (Hauk též v roce 2003 založil Simon Mayr Chorus) a operního komponistu. Pro label Naxos nahrál již řadu oratorních skladeb (Jacob a Labano fugiens, Samuele, Gioas, Sagrifizio di Jefte), mší a také kantát (L’Armonia, Arianna on Naxos, Aristea), serenád a oper (Il sogno di Partenope, Saffo). Spolupracuje s ustáleným okruhem zpěváků a na nahrávkách se opakují i jména orchestrů a sborů (samozřejmě také jeho sbor).

Mayrova tvorba je bezesporu dobře řemeslně zvládnutá, velmi melodická a pod vlivem italského hudebního prostředí i líbivá, ale často nedosahuje závažnosti a invenčnosti jeho vídeňských vzorů. Také ne všechny dosud dostupné nahrané skladby dosahují špičkové úrovně.

Nahrávka opery Telemaco (Telemachos) ale bezesporu patří k jeho vrcholným opusům. Mytologické příběhy Odysseova syna, ve více aspektech ne nepodobné některým milostným a cestovatelským potížím jeho otce, se staly již od počátku osmnáctého století oblíbeným operním námětem jak na francouzských, tak italských jevištích. Dobově nejslavnější zhudebnění Telemachových eskapád vytvořili André Cardinal Destouches (1714), Antonio Scarlatti (1718), Christoph Willibald Gluck (1765) a Jean-François Le Sueur (1796). A právě poslední francouzský vzor v době okupace Benátek napoleonskými armádami v roce 1796 přivedl Mayra k látce Telemachova vztahu s bohyní Calypso a milostného trojúhelníku, který ještě doplňuje nymfa Eucharis. Jeden z nejlepších benátských libretistů té doby, Antonio Simeone Sografi, stejně jako již několikráte převedl na francouzských jevištích osvědčený námět do italského libreta.

Opera, uvedená během karnevalové sezony v Benátkách roku 1797, zažila velmi úspěšnou sérii představení. Inscenace se hrála skoro celý měsíc, což na novinku bylo až nečekané. Vedle melodičnosti partitury měli ale na úspěchu uvedení také značnou zásluhu přední angažovaní sólisté. Kastrát (sopranista) Girolamo Crescentini patřil mezi největší hvězdy tehdejšího operního nebe a právě jemu byla svěřena role titulní. Calipso pak zpívala altistka s nevšedním rozsahem Giuseppina Grassini, která okouzlila jako zpěvačka i žena samotného Napoleona.

Haukova nahrávka ukazuje Mayrovy kompoziční schopnosti i jako skladatele orchestrálních čísel, z nichž vedle půvabné úvodní sinfonie vyniká působivá La Tempesta (první akt), ale především virtuózní schopnost vést lidský hlas a zároveň tlumočit dramatickou emoci. Tradiční tvar, střídající recitativy a ariózní útvary, je modifikován zařazením několika sborů, tanečních čísel, ale i árií se sborem i několika propracovaných ansámblů, které zdaleka nejsou zařazeny jen jako tradiční aktová finále. Shromážděný soubor zpěváků nedisponuje světově proslavenými jmény, ale jde v úhrnu o velmi solidní výkony se smyslem pro styl i s možnostmi kvalitního virtuózního zpěvu.

Postava Telemaca (Telemachos) je svěřena norské sopranistce Siri Karoline Thornhill, která se jí zhostila s přehledem (je jednou z oblíbených Haukových interpretek) a vokální ornamenistiku zvládá velmi dobře, jen opravdu nejvyšší tóny jsou trochu deformovány změnou barvy a nepatrnou tenzí.

Americká sopranistka Andrea Lauren Brown, též častá sólistka Haukových projektů, vnáší do partu vášnivé Calipso (Calypso) dramatismus i vášnivost ženy, kterou nejdříve opustil otec Odysseus, a teď ji opouští i jeho syn Telemachos. Sladký soprán a lyrický výraz dává do role zamilované nymfy Eucari (Eucharis) korejská sopranistka Jaewon Yun. Její hlas dobře kontrastuje se sopránem Andrei Lauren Brown, aby tak byl vytvořen přesvědčivý protiklad dvou ženských charakterů i typů vášně a lásky.

Čtvrtou postavou libreta je Mentore, Telemachův přítel a průvodce, jehož zpívá zřejmě nejznámější a nejzkušenější člen nahrávacího souboru, německý tenorista Markus Schäfer. Ten se projektům barokní a klasicistní hudby věnuje soustavně po celou dobu své kariéry.

Výborně, energicky, stylově a barvitě zní soubor Concerto de Bassus, orchestr mladých hudebníků na dobové nástroje, pod taktovkou Franze Hauka, který zároveň usedl za cembalo. Velmi příjemná nahrávka z dějin opery předrossiniovské éry s mnohými názvuky na vídeňský hudební klasicismus je určitě skvělým překvapením pro milovníky neznámých titulů i „objevitele“ málo uváděných skladatelů.

Opera na ČT art
Působivé setkání se sopranistkou Martinou Jankovou, ozdobou zahraničních scén i festivalů, nabídl záznam koncertu z Mezinárodního hudebního festivalu Musica Pura v pondělí 17. dubna 2017 (20.20) a v další repríze nabídne i 20. dubna 2017 (1.45).

Originální koncertní program obsahuje původní verze i úpravy lidových písní z pera Leoše Janáčka, zejména z moravských regionů. Osou programu jsou dva soubory: Ukvaldská lidová poezie a Moravská lidová poezie. V záznamu recitálu doprovází sólistku curyšské opery cimbálová muzika a přední český klavírista Ivo Kahánek.

Dále umělecký program České televize zařadil na středu 19. dubna 2017 (21.15) i reprízu recitálu tenoristy Jonase Kaufmanna Jsi pro mě celý svět s výběrem dobových operetních, revuálních, rozhlasových i filmových tenorových šlágrů konce dvacátých a třicátých let. Slavný tenorista připravil nejen koncertní program, ale také nahrál výborně prodávané CD, jehož název vychází z názvu proslulého šlágru nezapomenutelné tenorové hvězdy minulosti – Richarda Taubera.

Pátek 21. dubna 2017 (21.35) pak přinese vysílání životopisného filmu režiséra Václava Kršky Z mého života z roku 1955 podle románu Jiřího Mařánka Píseň hrdinného života. Ve scénách z oper Bedřicha Smetany Braniboři v Čechách, Prodaná nevěsta, Dalibor a Libuše ve snímku vystupují významní čeští operní interpreti: Beno Blachut, Marie Podvalová, Václav Bednář, Ivo Žídek, Luděk Mandaus, Ludmila Čadikovičová, Jan Konstantin a další.