O taneční kritice (5): Poznámky o kompetencích, profesi a psaní zadarmo

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Stejně tak při sledování inscenace běží jako na pozadí operačního systému počítače v naší mysli analýza, strukturujeme výpovědi, snažíme si zapamatovat klíčové body nebo rušíme ostatní diváky pokusy psát si potmě poznámky. Z mnoha inscenací nemáme jako diváci vlastně nic, protože i své vlastní pocity a reakce permanentně podrobujeme analýze a vyhodnocování. (Proč mě ten výjev tak rozčiluje, je to nějaký skrytý předsudek, který musím eliminovat a utvořit si větší odstup? Ta scéna neodpovídá mým estetickým zálibám, ale musím se od toho oprostit a být nestranný. Hrome, kde už jsem tuhle vazbu předtím viděl? Ne, soustřeď se, máš tu práci, musíš se povznést na to, že ti to připadá nechutné, je to záměr a ty musíš přijít na to, co se za tím záměrem skrývá. Je to prvoplánová provokace, nebo ten člověk opravdu chce něco důležitého říct? Hlavně nezapomenout, co tady bylo za hudbu, v programu je zase napsané jenom „směs“, musíme si doma přehrát nějakého Händla…nebo to byl Purcell? Jestli to byl ve skutečnosti Vivaldi, bude to strašná ostuda…) Permanentní dialog sama se sebou a skutečný zážitek často nulový…

Samotné psaní pak také není otázkou několika minut. Musíme často dohledávat detaily a souvislosti, abychom dílo uvedli do dalšího kontextu a zodpověděli otázky, které vyvstaly při jeho sledování. Málokdo dovede jeden text napsat bez zaváhání „z listu“. Na běžnou recenzi připadnou minimálně dvě hodiny, na velkou kritiku ale třeba i šest sedm hodin. Někdy je třeba nechat text „uležet“, jindy je obrovský tlak na to, aby vyšel co nejrychleji, ale třeba máme ještě potíže s vytvořením odstupu a je to i velmi stresující situace. Nedopustit se předpojatosti, potlačit předsudky, nenechat se ovlivnit. Podobné je to někdy i u rozhovorů, u nichž se časová dotace přeci jen lépe určuje. Počítejme hodinu až dvě na přípravu okruhů nebo otázek, minimálně. Pokud osobnost neznáme, čas na přípravu se prodlouží. Průměrně hodina připadne na realizaci, nepočítáme-li čas strávený cestou na a ze schůzky. Přepis průměrně trvá 2–3x déle než samotný záznam, záleží i na projevu interviewovaného, ale obvykle 1 hodina rozhovoru znamená 3 hodiny hrubého přepisu. Ten je třeba převést do čitelné podoby a pak znovu upravit do výsledné podoby, další dvě až tři hodiny nebo více, podle kvality materiálu, kterému dáváme formu. Dále počítáme se zapracováním připomínek po autorizaci a někdy i s editací od redaktora, což může tvořit další hodinu až dvě. I nejjednodušší práce na rozhovoru tak vychází na celý pracovní den. Ani za předpokladu, že v psaní vidíme své poslání, nemůže nikdo věnovat tolik „volného času“ pravidelně.

Ilustrační foto (zdroj pxhere.com)

Bavíme se tady o světě online médií, ve kterých nejčastěji publikujeme své texty my, publicisté z umělecké sféry. Pokud jde o časopisy tištěné, většinou se stále honorují za normostrany a honorář bývá vyšší, v případě společenských časopisů ve velkých nákladech se jejich redaktoři psaním reportáží a rozhovorů do celého čísla uživí, ale v oblasti kultury s tím nemůžeme rozhodně počítat. Jistě je tu stále možnost programově se rozhodnout psát zadarmo, ale je otázkou, jak dlouho takové předsevzetí může vydržet. Zvláště v případě, že chceme nebo musíme v tom svém „volném“ čase dělat i něco jiného. Máme domácnost a koníčky, u kterých si skutečně odpočineme. Nechceme celý den a noc jen sedět u počítače a nechceme, aby celým naším sociálním světem bylo jenom divadlo. V ideálním světě máme osm hodin spánku a osm hodin práce a zdánlivě osm na všechno ostatní, v tom reálném si (k bezesným nocím a přesčasům) musíme připočítat také cesty do práce či zaměstnání, „obsluhu“ svého života a domácnosti, jakou jsou úřady, lékaři, úklid, nákupy, vaření, nenadálé havárie, péče o vlastní kondici nebo sport, které vyžadují hodně času, chceme si dopřát čas i na takové věci, jako je četba, koncerty, galerie, ruční práce a kutilství, turistika, víkendy v přírodě, domácí zvířectvo, zahradničení a čas na film v televizi…

V případě, že člověk nežije sám, ale má partnera nebo rodinu, pak se o těch třetích osm hodin a všechny tyto své potřeby dělí s dalšími lidmi. Vměstnat do nich ještě jinou, vysoce zodpovědnou práci úplně zadarmo, je tedy úkol pro silné povahy. A je to velký úkol už i v případě, že je honorovaná. Asi je to těžko uvěřitelné, ale dokonce i publicista může vyhořet. Přitom aby se autor vyvíjel, je potřeba, aby jeho činnost byla soustavná a pravidelná. V ideálním případě bychom měli mít ještě prostředky na cestování a vstupenky na regionální a zahraniční produkce, protože i nás jako teoretiky velmi ohrožuje uzavřenost a nedostatečný rozhled, to je jistě jedno z nejkritičtějších míst, které nás brzdí. (Díky Bohu a přírodě za programy krátkodobé mobility, ale pokud nemáte úspory, stejně to otázku všech výdajů nevyřeší, zvlášť když se náklady proplácejí až zpětně.)

Někteří tvůrci by navíc rádi, kdybychom mohli chodit i na zkoušky jejich produkcí a viděli toho více ze „zákulisí“ tvorby, setkávali se a účastnili workshopů a oborových diskusí. Na takové aktivity by ale zaměstnanec v plném úvazku musel obětovat dovolenou, takže se takovým aktivitám bude věnovat spíš člověk ve svobodném povolání a pán svého času. V oblasti kultury, ve které není zrovna koncentrovaný kapitál, je ovšem pozice živnostníka hodně komplikovaná. Bylo by krásné dostát všem těmto představám, rozvíjet se, cestovat, trávit všechen čas s tvůrci a diskutovat společně o oboru, psát s lehkostí, empatií, erudicí a věnovat tomu hodiny. To chce ovšem bohatého sponzora nebo hodně velké dědictví. Nemyslím, že se někdo v tak zajištěném postavení v naší oblasti nachází. A tak jen prosím – i když nesouhlasíte s některými našimi názory a pracovními výstupy, vězte, že každý z nás dělá všechno, co je v jeho silách, aby byly profesionální, nechte si opovržení a odsudek až jako poslední možnost.

 

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Mohlo by vás zajímat


11
Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment
2 Comment threads
9 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
3 Comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
le_fou

… měla jste podle všeho neobyčejné prázdniny, a protože jsem Váš edukativní „kritický” seriál ze zvědavosti přelouskal jedním-dechem, rozhodl jsem se, že Vám výslovně poděkuji, neboť si to za tu práci zasloužíte. ___ A dovolím si celou sérii doplnit o drobnou noticku, která mě před nějakým časem rozesmála, a uklidnila zároveň. Narazil jsem na ní v Bubínku Revolveru (Hranice Hysterie, Marek Vajchr, B.R. 29. 11. 2018), ale nedůvěřuje citaci, vyhledal jsem si „tu věc” i přímo v Šaldových textech (a dobře jsem udělal, protože v citaci jsem našel pikantní nesrovnalost v otázce, kde vlastně hledat „hlupáky” podle F.X.Š.…). Říkal jsem… Číst vice »

Super článek, dozvěděla jsem se mnoho nového a tyto texty jsou velmi důležité. Jen si dovolím malou poznámku. Myslím, že je dobré rozlišovat mezi tanečníkem, který zůstává v rovině interpretační a tanečníkem-choreografem či netanečníkem – třeba umělcem, který používá pro vyjádření svých myšlenek tělo v pohybu. V druhém případě je jasné, že musí o pohybu přemýšlet jinak než jen tělem, protože zároveň přemýšlíme o struktuře, formě, o vyznění a dopadu díla a jeho zasazení do různých kontextů – komunikuje svoje myšlenky a je tedy v rovině konceptuální. Není tedy náhodou, že si pak tito tvůrci berou jako základ pro své… Číst vice »

le_fou

Dovedu si snad představit, jakým způsobem se fenomenologie (skrze Merlsu-Pontyho a spol.), potažmo strukturalismus či post-strukturalismus, který dodávám, byť jej neuvádíte, mohou zaplést nebo zaplétat se (současným) tancem. Dovolte mi k tomu jen drobnou poznámku tak trochu ze zákulisí: V jedné z prvmích přednášek několikalikaletého cyklu o filmu fr. filosof Gilles Deleuze přesvědčivě obhajuje svou volbu Henriho Bergsona jako svého jediného k tomu povolaného průvodce myšlením o filmu a při té příležitosti si neodpustí poněkud jízlivé tvrzení na adresu fenomenologie, že není schopna myslet pohyb, který je podle Bergsona pro nás myslet krajně nesnadné. Který ovšem, dodá Deleuze, myslet musíte,… Číst vice »

Děkuji za zajímavou odpověd’. Jsem schopná kvůli délce zareagovat jen částečne a zjednodušeně. Ano, máte pravdu. Bergson je jeden z filozofů, z jehož myšlenek, jenž popisujete těžil např. Oskar Schlemmer. U nás se o divadle Bauhaus moc nemluví a tak si každý pod tím představí jen typické mechanické směšné figury, ale dílo Schlemmera bylo velmi komplexní a dokázalo právě nasát filozofické myšlenky své doby, např. právě Bergsonovo přemýšlení o čase a pohybu. Mezi jinými se zamýšlel nad rozdílem mezi movement a motion. “Motion on his stage” pak znamenalo funkci samu o sobě, silnou a mysteriózní”… motion change (změna pohybu) je… Číst vice »