Praha, Plzeň, Stuttgart a Londýn v Týdnu s tancem

Týden s tancem (11) - od 15. do 21. března 2017. Pulsar – nové sdružení i nová premiéra Michala Záhory. Balet Divadla J. K. Tyla v Plzni představí Olivera Twista. Farma v jeskyni otevírá další téma – stáří a stárnutí. Německo: Solo-Tanz-Theater Festival ve Stuttgartu je za dveřmi. Premiéra Royal Ballet – současný tanec i moderní balet.

Pulsar – nové sdružení i nová premiéra Michala Záhory

Česká taneční scéna má přírůstek – nové uskupení Pulsar založili Michal Záhora a Honza Malík ze souboru NANOHACH, který ukončil na začátku tohoto roku definitivně svou činnost. Bylo jasné, že umělci rychle naváží novým uměleckým počinem, a přeměna jednoho sdružení do druhého proběhla plynule. Pulsar ale není taneční soubor, ani nechce být přímým pokračovatelem NANOHACH. Ačkoli první premiéru, kterou zaštiťuje, vytvořil právě jeden z nejplodnějších choreografů zaniklého souboru, Michal Záhora, a Pulsar jako sdružení bude sloužit produkci právě jeho tanečních projektů.

Inscenace se stejným názvem – Pulsar – bude mít premiéru v neděli 19. března v divadle Ponec. Bude to inscenace o člověku ve vesmíru, která se snaží zachytit člověka a jeho stvoření v kontextu celého univerza a umožnit divákům zažít okouzlení tímto zázrakem. „Pulsaru se říká vesmírný maják. Pulsary jsou hvězdy, které pulsují. Díváme-li se na ně, tepají určitým pravidelným rytmem, jako by byly živé. A skutečně v jádru hvězd vznikly a stále vznikají veškeré stavební prvky vesmíru – tedy i našich těl, nás samotných. Jak řekl Carl Sagan: Jsme stvořeni z hvězdného prachu. Toto není obrazné přirovnání, je to fyzikální fakt,“ uvedl již k nové premiéře Michal Záhora (rozhovor s Michalem Záhorou přineseme v nejbližších dnech).

Michal Záhora se nesnaží popsat astronomické nebo biochemické jevy, ale vyjádřit svou fascinaci dokonalostí a absolutní provázaností těchto procesů, fascinaci zázrakem stvoření člověka a jeho rozmanitostmi. „Fascinuje mě spletitost tohoto procesu a jeho absolutní propojení v jeden celek. Skrze nás si hmota uvědomila samu sebe. Skrze nás zažívá, cítí, myslí, miluje… To je zázrak,“ říká. V inscenaci vystupuje pět tanečníků, z toho čtyři jsou či brzy budou absolventy pražského Duncan Centra, konzervatoře, z níž se rekrutovali také všichni členové souboru NANOHACH. Michal Záhora byl několik let ředitelem této školy a stále na ní působí jako pedagog. Mezi další spolupracovníky patří hudební skladatel Carl Natoli, který s Michalem Záhorou spolupracoval na inscenacích Resonance, Orbis Pictus a Diptych, nebo módní návrhářka Zuzana Kubíčková.

 

Balet Divadla J. K. Tyla v Plzni představí Olivera Twista

V sobotu 18. března se na Nové scéně Divadla J. K. Tyla představí Oliver Twist v choreografii a režii Richarda Ševčíka, plzeňského sólisty, který je letos mimo jiné už potřetí nominován na Cenu Thálie. V Plzni vytvořil choreografie do několika oper (Turandot, Don Giovanni, Voják a tanečnice, Zápisník zmizelého), muzikálů (Adéla ještě nevečeřela, Kočky, Sugar aneb Někdo to rád horké) a baletů – Sen noci svatojánské a Obraz Doriana Graye.

Předlohou pro nově připravovanou inscenaci se stal Ševčíkovi Dickensův román Oliver Twist – dramatický příběh chlapce, jenž se po útěku z chudobince nevědomky stane členem zločinecké bandy. Jako hudební podklad mu posloužily kompozice britské skladatelky Rachel Portman, autorky hudby k mnoha slavným filmům. Richard Ševčík použil nejen hudbu ke stejnojmennému filmu, ale také pasáže z filmu Vévodkyně. Inscenace by měla evokovat ztracenost mladého hrdiny v nepřátelském světě a scéna bude také plná dětí – malí interpreti budou představovat děti ze sirotčince, děti ze zlodějské bandy i samotného malého Olivera (postavu alternují chlapci Benjamín Hradil a Jan Soukup). Inscenace by měla být určena pro celou rodinu.

 

Farma v jeskyni otevírá další téma – stáří a stárnutí

Magda a Zuzanka sdílí své životy přes telefonické rozhovory. První nemůže být bez druhé, ta druhá je pohlcena jen sama sebou. Proč spolu vůbec ještě komunikují a co je vlastně spojuje? Soubor Farma v jeskyni pod vedením režiséra Viliama Dočolomanského vždy sahá po tématech, která jsou aktuální až nadčasová a často označovaná za kontroverzní. Ale to není přesné – ve svých inscenacích soubor poukazuje na existující problémy a realita těžko může být sporná. Jen jde o oblasti, které ze svého zorného pole vytěsňujeme kvůli jejich znepokojivosti a často i vlastní bezradnosti, s jakou pak stojíme před problémem, jehož existenci uznáváme, ale nevíme, jak na něj reagovat.

Ve dnech 20., 21. a 22. března představí Farma v jeskyni v pražském Centru současného umění DOX novou inscenaci s názvem Navždy spolu!, v níž tvůrci tentokrát sahají k tématu, které má k naší každodenní realitě blízko – účinkovat v něm budou kromě členek souboru také neherci seniorského věku. Pracují s nimi členky souboru, performerky Hana Varadzinová a Eliška Vavříková. Senioři skutečně nemají žádnou předchozí zkušenost s profesionální tvorbou fyzického divadla. „Začlenění seniorů do procesu profesionální tvorby souboru Farma v jeskyni bylo pro ně velkou výzvou a zároveň limitem, který nás donutil hledat ještě jiné výrazové cesty a lidsky všechny obohatil,“ podotkl k tvorbě nového projektu Viliam Dočolomanský.

Jevištní kompozice, která slibuje být tvarem na hranicích pohybového divadla, videa a dokumentu, je třetí částí trilogie Noc ve městě. Celá je zaměřena na odkrývání aktuálních témat, která společnost odmítá vidět. První díl trilogie, inscenace Informátoři, pojednávající o nekalých praktikách nadnárodních korporací, jejichž výrobkům se v rámci běžného života v moderní společnosti téměř nelze vyhnout, měla premiéru v roce 2015. Minulý rok následovala inscenace Odtržení, která se zabývá tématem izolace jedince ve společnosti, jeho neschopnosti fungovat ve světě, který je stále více zaměřen jen na výkon a úspěch. Ačkoli fenomén hikikomori, který tvůrci zkoumali, vznikl v Japonsku, šíří se. Viliam Dočolomanský by rád uvedl všechny tři inscenace v jednom večeru.

Téma nového projektu se opět vrací k naší skutečně žité každodennosti. Stáří čeká každého, jsme si toho ale vědomi? I v souvislosti se samotným prostředím tance a divadla je téma inspirativní – jak jsou s představou vlastního stárnutí smíření umělci? Jsou s ní schopni žít profesionální tanečníci? Naše doba však především jako žádná jiná pěstuje kult mládí, zdraví, krásy a dokonalosti. Atomizovaná rodina ztrácí nejen kontakt, ale také schopnost vůbec žít s jinou generací, než jakou sama tvoří. Doufejme, že Farma v jeskyni opět nabídne hlubokou sondu do společnosti a přinutí nás chvíli přemýšlet i o tom, co je nepříjemné, byť nevyhnutelné. Inscenace vznikla přímo pro prostory Centra DOX, kde se tématu stáří a samoty budou během jarní sezony věnovat i další programy.

 

Německo: Solo-Tanz-Theater Festival ve Stuttgartu je za dveřmi

Jednadvacátý ročník festivalu současného tance s názvem Solo-Tanz-Theater Festival proběhne od 16. do 19. března ve Stuttgartu. V prostorách Treffpunkt Rotebühlplatz proběhne na osmnáct představení mladých choreografů z celého světa. Festival je jako mnoho podobných také hledáčkem nových choreografických a tanečních talentů a má i svou soutěžní část. Účastníci přijedou kromě evropských států také z Izraele, Japonska, Konga, Libanonu a Mexika. Ve svých choreografiích hledají mladí tvůrci odpovědi na otázky, které se týkají jejich osobního života, ale také politiky.

Témata choreografií jsou rozdílná, tak jako země, z nichž choreografové pocházejí. Jaké je postavení tance v zemi, kterou zmítá násilí? Jakou cenu platí moderní žena za svou nezávislost a svobodu? Umíte se vyrovnat s duševními nemocemi? Jakým obtížím musí čelit mladý muž, který chce najít své místo ve společnosti v Izraeli? Ať už jsou choreografie narativní nebo abstraktní, jejich autoři i interpreti se především snaží překonat své vlastní limity, vnější i vnitřní. Jak už název napovídá, jde o festival sólových vystoupení.

Mezinárodní porota je složena z uměleckých šéfů a choreografů: Tarek Assam (ředitel Tanzcompagnie Giessen a divadla Stadttheater Giessen), Bernhard Fauser (umělecký a obchodní ředitel prostoru HebelHalle, Künstlerhaus and UnterwegsTheater a manažer Choreografického centra v Heidelbergu), Caroline Finn (umělecká ředitelka National Dance Company Wales), Kevin O’Day (choreograf na volné noze) a Adriana Pous (umělecká ředitelka choreografického centra DANTZAZ v San Sebastianu). Udělují se tři ceny za nejlepší taneční výkon, nejlepší choreografii a nově také speciální cena, kterou bude rezidenční pobyt právě v centru Dantzaz v San Sebastianu.

 

Premiéra Royal Ballet – současný tanec i moderní balet

Co se děje u vzdálenějších sousedů? V londýnském Royal Ballet budou od 16. března dávat premiérovou sérii The Human Seasons / After the Rain / Flight Pattern Davida Dawsona, Christophera Wheeldona a Crystal Pite. Zařazením moderního a současného baletu na repertoár souboru chce Royal Ballet vzdát hold diverzně tanečnímu umění. The Human Seasons Davida Dawsona je jeho první práce pro Royal Ballet, After the Rain je choreografií z dílny Chistophera Wheeldona a Flight Pattern je světovou premiérou.

Choreografku kanadského původu Crystal Pite mělo možnost vidět i pražské publikum – v roce 2011 v rámci festivalu Tanec Praha pozvali tuto umělkyni k vystoupení na Nové scéně Národního divadla 420PEOPLE. Crystal Pite a její skupina Kidd Pivot je v oblasti současného tance stále známějším jménem. Crystal Pite, která byla mimo jiné členkou souboru frankfurtského souboru Williama Forsytha, získala za svou tvorbu v posledních letech několik prestižních ocenění, například Laurence Olivier Award (2015). Pro Royal Ballet vytvořila rozsáhlou choreografii na symfonii č. 3 Henryka Góreckiho – shodou okolností se jedná o stejnou symfonickou hudbu, kterou si u nás ke své nedávné premiéře Chvění vybral Petr Zuska. Také se dotýká hlubokého a svým způsobem spřízněného tématu – člověka na křižovatce, na hranici, v čekárně, člověka, který opustil jeden svět, ale ještě nevstoupil do nového.

David Dawson se v roce 2005 stal prvním britským choreografem, jehož dílo se dostalo na repertoár baletního souboru Mariinského divadla v Petrohradu. Choreografie The Human Seasons z roku 2013 je inspirovaná dílem britského romantického básníka Johna Keatse, které popisuje běh lidského života a jeho proměny jako paralelu ke čtyřem ročním obdobím v přírodě. Bylo to první Dawsonovo dílo pro Royal Ballet a nyní se jedná o obnovenou premiéru.

Pokud jde o styl, Dawson vychází z klasické taneční techniky a její vytříbené estetiky, ale v obsahu tance jej zajímají emoce. Keatsova báseň pojednává o cyklu lidského bytí od jara-narození až po zimu, která znamená smrt i znovuzrození. Balet není ilustrací básně, jde cestou zobrazování různorodých lidských emocí a charakterů. Choreografie je určena pro čtyři sólové páry a pětičlenný sbor.

Christopher Wheeldon pak patří k celosvětově známým tvůrcům. Choreografii After the Rain vytvořil v roce 2005 pro New York City Ballet na hudbu Arvo Pärta. Jde o dílo abstraktní, rovněž vystavěné na klasické akademické technice, v první části určené pro tři sólové páry, které tančí na proslulé minimalistické Krtovo dílo Tabula rasa, druhou je velké pas de deux (na skladbu Spigel im Spiegel). Opus After the Rain vznikl pro každoroční program New York City Ballet, který je určen k poctě jeho zakladatele George Balanchina. I toto dílo je vlastně oslavou tance a jeho mnohoznačnosti – faktu, že divák si v abstraktním baletu může volně a svobodně nacházet vlastní výklady a asociace.