Rozhovor s Ondřejem Vinklátem

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Třeba?
Když jsem ve Stanislavského divadle v Moskvě tvořil choreografii pro místní soubor, zašel jsem se jeden večer podívat na představení. Tančili Giselle. A já snad čtyřikrát zatlačil slzu, to se mi u klasiky už pěkně dlouho nestalo! Potom už jsem ty slzy ani nazatlačoval… Kostýmy nestály za nic, výprava nestála za nic, ale bylo to úplně jedno, protože tanečníci přesně věděli, co dělají, proč to dělají a já jsem jim věřil úplně všechno! Giselle je Giselle, pro mě z tradičního repertoáru není nic víc. Alberta bych si zatančil rád, ale na něj mi chybí dostatečné fyzické vlohy. Jedině kdyby to byl nějaký trochu jiný Albert…

Třeba od Akrama Khana…
Vidíte, jeho verzi Giselle jsem na DVD dostal jako dárek k Vánocům!

Vraťme se v závěru ještě k choreografům, jejichž práce vás oslovuje. Kromě Jiřího Kyliána, kdo vám připadá zajímavý, čí díla byste si rád zatančil?
Ohad Naharin, Hofesh Shechter, Marco Goecke – to jsou zástupci taneční estetiky, která je mi blízká. A je jich mnohem víc. Pina Bausch! William Forsythe a Mats Ek jsou další veličiny, jejichž díla mám moc rád a vážím si jich pro obrovský přínos tanci. Dále třeba Dimitris Papaioannou, který tvoří unikátní pohybové divadlo. Crystal Pite, na tu bych skoro zapomněl! Myslím, že choreografů, kteří světu mají co říct, po světě běhá hodně, jen je ještě neznáme… Třeba budu mít na nějakého štěstí!

Glen Tetley: Svěcení jara (záběr ze zkoušky) – Ondřej Vinklát – ND Praha 2017 (foto Martin Divíšek)

Ondřej Vinklát

Tanečník a choreograf, absolvent Taneční konzervatoře hlavního města Prahy (2011). Na počátku kariéry působil v souboru Bohemia Balet a v baletu Státní Opery Praha. Od roku 2012 člen Baletu Národního divadla, kde byl o rok později jmenován sólistou, v roce 2016 prvním sólistou. Upozornil na sebe jak v rolích klasického repertoáru (Basil – Don Quijote, Colin – Marná Opatrnost, Zlatý Budha – Bajadéra), tak v současných choreografiích (Polní mše, Gods and Dogs, Bella Figura – Jiří Kylián, In the middle somewhat elevated – William Forsythe, Cacti – Alexander Ekman, Čarodějův učeň a Malá mořská víla – Jan Kodet, Kafka: Proces – Mauro Bigonzetti).

Za svou kariéru si vysloužil řadu ocenění, mezi jinými dvě Ceny Thálie – 2013 za Romea v Romeovi a Julii Petra Zusky a 2017 za Vyvoleného ve Svěcení jara Glena Tetleyho. V roce 2018 byl v nominaci anket na Tanečníka roku, které každoročně vyhlašuje německý časopis TANZ a britský Dance Europe.

Od studií se věnuje rovněž choreografické tvorbě. Svá díla vytvořil např. pro Bohemia Balet (Červenej čudlík, 2011), Balet Národního divadla (Dumka, 2018), Bavorský státní balet II (The Tsar Wnats To Sleep – ve spolupráci se Štěpánem Pecharem, 2017), Divadlo J. K. Tyla v Plzni (Proměna – spolu se Štěpánem Pecharem, 2018), moskevské Divadlo Stanislavského a Němiroviče-Dančenka (Fade In, 2019) nebo balet Jihočeského divadla v Českých Budějovicích (Inscenační porada – spolu s Markem Svobodníkem, 2019). Od roku 2015 převzal spolu se Štěpánem Pecharem a Markem Svobodníkem soubor DEKKADANCERS, pro nějž se choreograficky podílel na dílech Křehký vrh (2015), Poslední večeře (2017) nebo HornyBach (2019).

S Národním divadlem se rozloučí v úterý 11. února 2020 v představení Kylián: Mosty času. Do další životní etapy přeje i my Ondřejovi mnoho úspěchů.

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Mohlo by vás zajímat