Šarlatán v Národním divadle moravskoslezském předvedl fascinující kočovnou mozaiku

Třídílný cyklus „Opery terezínských skladatelů“, kterým Národní divadlo moravskoslezské připomnělo tragickou likvidaci řady představitelů české meziválečné kultury v roce 1944, dospěl ve čtvrtek 10. října 2024 premiérovým uvedením tragikomické opery Pavla Haase Šarlatán do svého finále.
Pavel Haas: Šarlatán (zdroj Národní divadlo moravskoslezské, foto Martin Popelář)
Pavel Haas: Šarlatán (zdroj Národní divadlo moravskoslezské, foto Martin Popelář)

Národní divadlo moravskoslezské přiblížilo ostravskému publiku v rámci této dramatické řady díla tří českých skladatelů židovského původu, působících v meziválečném Československu – Hanse Krásy (1899–1944), Viktora Ullmanna (1898–1844) a Pavla Haase (1899–1944), kteří byli internováni v terezínském ghettu, aby byl jejich život v roce 1944 tragicky ukončen v koncentračním táboře Osvětim II. – Březinka.

Pavel Haas, jehož tragikomická opera Šarlatán vytvořila pomyslnou tečku za tímto cyklem, patřil jako nejnadanější žák Leoše Janáčka k nejvýraznějším postavám české meziválečné hudební scény. Jeho touha po zkomponování vlastní opery dostala obrysy poté, co objevil zkrácené lidové vydání románové kroniky německého spisovatele Josefa Wincklera (1881–1996) Doctor Eisenbart, jež vyprávěla o životě barokního kočovného lékaře Johanna Andrease Eisenbarta.

Přestože byl z díla, jehož zhudebnění se věnoval v průběhu let 1934–1937, nadšen, již samotná cesta k vytvoření libreta byla pro Pavla Haase velmi komplikovaná. Jeho původ totiž znemožnil získání oficiálního Wincklerova svolení ke zpracování románu, neboť si německý autor v tehdejší době sílícího nacistického režimu nemohl dovolit spolupráci s židovským skladatelem. Pavel Haas si nakonec bez oficiálního svolení napsal po vzoru svého učitele Leoše Janáčka libreto sám, přičemž ho vytvořil z kapitol, které ho z Wincklerova románu nejvíce zaujaly. Premiérového nastudování opery se chopilo Zemské divadlo v Brně, které její provedení zařadilo do sezóny 1937/38. Jejímu uvedení předcházela ještě pětivětá orchestrální Suita z tragikomické opery Šarlatán, jež obsahovala hudbu z prvních dvou jednání opery a jež poprvé zazněla 14. června 1937 v brněnském rozhlase.

Pavel Haas: Šarlatán (zdroj Národní divadlo moravskoslezské, foto Martin Popelář)
Pavel Haas: Šarlatán (zdroj Národní divadlo moravskoslezské, foto Martin Popelář)

Opera Šarlatán rozehrává groteskní koláž o sedmi obrazech, jež přináší líčení putování kočovného lékaře Pustrpalka (Pavol Kubáň), doprovázeného jeho svárlivou ženou Rozinou (Eva Dřízgová-Jirušová) a početnou družinou, tvořenou Bakalářem (Václav Čížek), kuchařem Kyškou (Vít Šantora), Pavučinou (Josef Škarka), Zavináčem (Vincenc Ignác Novotný), Ohnižerem (Rudolf Medňanský), Silákem (Michael Kubečka) Krotitelem hadů (Petr Urbánek) či akrobaty (Ondřej Friedrich, Ondřej Matuszynski). Během Pustrpalkova putování, při němž jeho léčitelská sláva enormně vzroste, aby následně upadla po jedné nezdařené operaci v zapomnění, mu do života osudově vstoupí Amaranta (Kateřina Hebelková), živelná kráska, která v něm rozpoutá spalující touhu, a mnich Jochimus, za nějž se v Havelkově pojetí převlékl její manžel profesor Puntičkář (Martin Gurbaľ).

Opera Šarlatán, jež nezapře nejen vliv Haasova učitele L. Janáčka, ale také B. Martinů, I. Stravinského, A. Honeggera či C. Orffa, představuje instrumentálně i pěvecky náročnou kompozici, které se však celý ansámbl pod dirigentskou taktovkou Jakuba Kleckera skvěle zhostil. Také dějová linka, podtržená hudební dada koláží, plné barvité instrumentace a originálních harmonických ploch, protkaných pouličními písněmi a jarmarečními šlágry, získala na výrazné soudržnosti, a to promyšlenou a nápaditou režijní koncepcí Ondřeje Havelky, jež do Pustrpalkova příběhu vnesla nejen „faustovství“, „donkichotství“ a „donchuanství“, ale také mackbethovské aluze.

Hýřivý operní kaleidoskop důmyslně doplnila také scéna Jakuba Kopeckého i kostýmy, inspirované komedií dell’arte, z dílny Kateřiny Štefkové. Pěvečtí interpreti v čele s Pavolem Kubáněm (Pustrpalk) a Kateřinou Hebelkovou (Amaranta) předvedli vynikající výkony, kterými podpořili duch „dramma giocoso“, operního žánru z 18. století, jenž mísil prvky komické a vážné opery. Ty získaly v opeře Šarlatán tak silnou vypovídající hodnotu, až vznikl dojem, že představení je naplněno smíchem, který mrazí, a křečovitým veselím, jež odhaluje absurditu života až na dřeň.

Pavel Haas: Šarlatán
10. října 2024, 18:30 hodin
Divadlo Antonína Dvořáka, Ostrava

Hudební nastudování: Jakub Klecker
Dirigent: Jakub Klecker
Režie: Ondřej Havelka
Scéna: Jakub Kopecký
Kostýmy: Kateřina Štefková
Pohybová spolupráce: Jana Hanušová
Sbormistr: Jurij Galatenko
Dramaturgie: Juraj Bajús

Osoby a obsazení:
Pavol Kubáň – Doktor Pustrpalk
Eva Dřízgová-Jirušová – Rozina 
Václav Čížek – Bakalář 
Vít Šantora – Kyška
Josef Škarka – Pavučina
Vincenc Ignác Novotný – Zavináč
Rudolf Medňanský – Ohnižer
Michael Kubečka – Silák
Petr Urbánek – Krotitel hadů
Jonáš Slovák – První sluha / První student
Tomasz Suchanek – Druhý sluha / Joachimův pacholek
Eduard Kácal – Druhý student
Ihor Maryshkin – Třetí student
Kateřina Hebelková – Amaranta
Martin Gurbaľ – Jochimus
Marek Žihla – Hostinský / Šereda, koč. ranhojič
Pavel Divin – Král
Ondřej Friedrich, Ondřej Matuszynksi – Mistři ve skoku
Adina Mlčáková, Petra Sejkorová, Petr Hýl, Stephen McIntosh – Tanečníci 
Lid, Karnevalové masky
Sbor a orchestr opery NDM – koncertní mistři Jan Šošola a Lucie Staňková

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

[mc4wp_form id="339371"]

Mohlo by vás zajímat


0 0 votes
Ohodnoťte článek
Subscribe
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments