Taneční týdeník tentokrát o Ponci, Altě a Alfredu, ale i o baletní soutěži v Lausanne

Týden s tancem (5) - od 30. ledna do 5. února 2017. Jaký bude rok 2017 pro současný tanec v Praze? Ponec, Alta a Alfred v plánech svých manažerů. Ze světa baletu: Začíná Prix de Lausanne.

Ponec, Alta, Alfred v plánech svých manažerů

Rok 2017 vstupuje do druhého měsíce. První byl trochu oddychový, ale taneční události už opět nabírají na intenzitě. Co připravují na zbytek sezony a potažmo celý tento rok tři pražské scény, které jsou bytostně spjaté s nezávislou taneční scénou, na to jsme se zeptali jejich vedení. Doufáme, že to zajímá i vás.

Ponec – divadlo pro tanec
Yvonna Kreuzmannová (zakladatelka a ředitelka Tance Praha)

Ponec je už delší čas součástí projektu Be SpectACTive! Jaké s ním máte zkušenosti? Co se osvědčilo, je české publikum skutečně „activ“ní? Co je čeká letos?

Velkým přínosem tohoto evropského projektu je podpora tvůrčího procesu, kterou v nejvyšší míře získali právě čeští umělci. Jsou vedeni k různým formám sdílení své tvůrčí práce s veřejností, vymýšlejí vlastní cesty, experimenty a zároveň jsme součástí partnerské sítě, kde si vyměňujeme zkušenosti. Pozitivní i negativní. Nic nejde úplně hladce, všechny peripetie práce s publikem sleduje výzkumný tým ze tří zemí (Španělsko, Francie, Itálie) a těšíme se na jeho výstupy, budou dostupné veřejně na webu. České publikum nám přináší dobré zkušenosti, je otevřené, má zájem diskutovat, přináší postřehy, pro nás velmi cenné. Je to samozřejmě malý vzorek diváků, ale tanec sotva kdy bude oslovovat masy…

Jaký je zájem o workshopy pro seniory? Jak vůbec vznikla tato myšlenka? Inspirujete se ve vytváření doprovodných programů v zahraničí?

Určitě jsme se inspirovali venku, zároveň se ta myšlenka zrodila uvnitř týmu a je příjemné sledovat, jak se práce se seniory vyvíjí. Zvažujeme lepší časové podmínky, protože řada aktivních seniorů chodí do práce a nemůže proto jezdit do Ponce v době oběda. Máme skvělé lektorky i ohlasy a určitě budeme pokračovat.

Domníváte se, že se publikum současného tance mění, vyvíjí?

Věřím, že se všichni vyvíjíme, my jako pořadatelé, stejně tak umělci a s nimi i diváci. Jsem velký optimista, pokud jde o české publikum.

Jaké premiéry čekají diváky v druhé polovině sezony, respektive v roce 2017 – co byste doporučila především?

Těším se na Michala Záhoru, jeho práce je vždy velmi precizní a promyšlená, na jaře uvedeme jeho novinku Pulsar. V rámci festivalu Tanec Praha vstupujeme každým rokem do koprodukce jednoho mezinárodního projektu s českým souborem, letos to bude 420PEOPLE v úzké spolupráci se Sidi Larbi Cherkaouim. Je to odvážný projekt, Larbi je časově velmi vytížený, ale jsem přesvědčena, že jeho spolupráce s Václavem Kunešem přinese dobré plody.
***

Studio Alta
Lucia Kašiarová (ředitelka ALT@RT) a Karolína Hejnová (produkce, mezinárodní aktivity)

Alta se stala divadlem, kavárnou, coworkingovým centrem, obývákem, zkušebnou… Čím by se ještě chtěla stát? Jaké jsou ambice pro letošní rok?

Nadále pracujeme na vytváření inspirativního pracovního prostoru pro tanečníky, divadelníky, umělce, aktivisty i freelancery. Naším cílem je poskytnout umělcům prostor k bádání a posouvání vlastních hranic. Naší ambicí je, aby Alta byla místem, kde si mohou umělci klást otázky a promluvit si s ostatními, a to v nesoutěžním, nehodnotícím a otevřeném prostředí, které propojuje profesionály s běžnými lidmi a jejich aktivitami.

Naším cílem je s přijetím kontinuální proměny hledat rovnováhu mezi profesionálním a komunitním, lokálním a světovým, experimentálním a divácky vstřícným, řízeným provozem a volným pádem, pořádkem a chaosem.

Altu charakterizuje vyhraněná otevřenost – je to platforma pro sdílení názorů, postojů, přístupů, která stojí nad krátkodobými trendy. Základním směřováním Alty zůstává tanec jako představitel charakteristik, které chceme ve společnosti podpořit: tolerance, fantazie, kreativity, risku, hravosti a sdílení.

Jaké nejzajímavější taneční projekty doporučíte divákům do konce sezony?

Mimo všechny reprízované inscenace bychom určitě doporučily všechny prezentace work in progress našich únorových i letních rezidentů, které představují mimořádnou příležitost nahlédnout pod pokličku jejich tvorby a následně přímo poskytnout zpětnou vazbu na práci tvůrců. V květnu připravujeme opět netradiční formát RespondART, který bude tentokrát zajímavý zejména pro náročné diváky, kteří rádi o představeních diskutují a nechávají si možnost změnit svůj běžný pohled na tvorbu. V neposlední řadě doporučujeme festival Bazaar, který nabízí množství různorodých projektů v kondenzované podobě. Po letech se k nám do Alty vrací také věční experimentátoři Handa Gote, jejichž premiéru uvádíme na konci března.

Kdo získal možnost únorové tvůrčí rezidence a budou veřejné výstupy?

Pro profesionální rezidence jsme letos vybrali dva tvůrčí kolektivy: Ivo Sedláček, Daniel Tůma, Pavel Kozohorský: I lidé mají duši, Marie Gourdain & Hana Polanská Turečková. Work in progress jejich práce můžou diváci vidět 16. února.

Stále pořádáte i workshopy pro tanečníky – jakého zajímavého pedagoga aktuálně čekáte, na co se mohou přihlásit?

Velikonoce nám vyplní Francesca Pedulla se seminářem zaměřeným na metodu Axis Sylabus, v květnu pak přijede francouzská choreografka působící v Belgii Karine Ponties a sezonu zakončíme týdenním workshopem s nestárnoucím Davidem Zambranem.
***

Alfred ve dvoře
Ewan McLaren (programový ředitel)

Jsou nějaké taneční nebo pohybové projekty, na které chcete diváky v roce 2017 pozvat?

S Alfredem ve dvoře slavíme v roce 2017 už patnácté narozeniny. V tomto roce jsme se rozhodli zařadit do dramaturgie kombinaci zkušených inovativních skupin a relativně nových uměleckých souborů. Zkušenější soubory nabídnou premiéry během letošního jara a novější skupiny na podzim. Březnovou premiéru připravuje umělecká skupina Handa Gote Research & Development. V představení Die Rache se zaměří na jedno z největších témat západní civilizace – pomstu. Tato taneční performance bude uvedena v prostoru Studia Alta, jako koprodukční představení Alfreda ve dvoře. Tvůrčí kolektiv má v plánu i v tomto představení zpochybňovat žánrovou zařaditelnost. Můžeme se tak nechat překvapit, co bude znamenat „tanec“ v další kapitole bádání souboru Handa Gote Research & Development.

V dubnu 2017 uvedeme premiéru vizuálního eseje Stereopresence od Cristiny Maldonado, která představí přítomnost na dvou kanálech zároveň: ve skutečném a virtuálním. Mexičanka Cristina Maldonado, žijící v současné době v Praze, spojila své síly s dramaturgyní Sodjou Lotker a světelným designérem Vladimírem Burianem. Performance kombinuje tanec se živou videointervencí a tematizuje mnohoznačnou povahu přítomnosti. Tento vizuální esej usiluje o to uchopit stav pobytu mezi dvěma světy a jejím záměrem je představit možnost souběžné existence více světů a snad i krásu a zároveň zmatení, které s touto možností jdou ruku v ruce. Hlavním zprostředkovatelem těchto myšlenek jsou obrazy, projekce, tanec a jednání v reálném čase.

V květnu nás čeká premiéra skupiny Wariot Ideal, která se do Alfreda ve dvoře vrací s dalším představením pro děti, naposledy zde uvedli Zajatce vesmíru (2012). V novince s pracovním názvem Halifax – Letecká pohádka se soubor věnuje tentokrát druhé světové válce a letcům RAF (pozn. redakce – Royal Air Force).

O nadějích i obavách z budoucnosti pojednává představení Disastrous taneční skupiny SILK Fluegge, které je výsledkem spolupráce tří dospělých tanečníků z Rakouska, Slovinska a Slovenska a tří dětských tanečníků z České republiky. Jak již název projektu napovídá, reflektuje jak aktuální starosti mnoha dospělých lidí týkající se katastrofické vize budoucnosti, tak však také odráží pozitivní představu budoucnosti, jak ji vidí desetileté tanečnice.

Na podzim chystáme několik premiér nových skupin a projektů. Například umělecký tým pod vedením Kateřiny Hutečkové připravuje instalační projekt Panorama okamžiku, který bude zkoumat podstatu reality a proměnlivost toho, jak ji vnímáme. Soubor Ufftenživot se v představení Keep Calm zaměří na sdílené hodnoty a jejich nestálost – v osobních dějinách i v historii druhu homo sapiens sapiens. Experimentální divadelní performance Watching Black Jana Mocka se věnuje problému vizuálního přesycení a informační zahlcenosti.

A co festival Bazaar, bude se letos konat další ročník?

V letošním roce chystáme už třetí ročník Bazaar festivalu, a to v termínu od 17. do 9. března u nás v divadle Alfred ve dvoře, ve Studiu Alta a Studiu Hrdinů. Bazaar uvede představení a přehlídku ukázek z připravovaných inscenací především ze střední a východní Evropy. Heslem letošního ročníku je „Víc než národ“. Pozvaní umělci nastiňují témata, která hýbou společnostmi nejen v těchto regionech. Proč se formují nové nacionalismy pod praporem populismu? Jak se proměnila role ženy v postsocialistických společnostech? Jak moc ztrácíme reálnou paměť ve virtuálních světech?

Festival zahájí „událost sezony“, kontroverzní a mezinárodně oceňovaná autorská inscenace Černá zem pohltí toho, kdo odstoupí zrádně! (podle posledního verše někdejší jugoslávské hymny) slovinského souboru Mladinsko a radikálního balkánského režiséra Olivera Frljiće (Lublaň). Některé další jeho inscenace a hry byly v Polsku zakázané a jeho práce bude uvedena v České republice vůbec poprvé. Tematicky se věnuje momentu rozpadu Jugoslávie, kterou rozvrátila občanská válka a rozdělila ji na několik politicky a historicky zjizvených zemí. Chorvatský režisér Oliver Frljić se s dějinnou skutečností vyrovnává explicitně. Jeho inscenace je obžalobou i humanistickým manifestem, v němž se vzájemně proplétají osobní a historická dramata. Představuje zápas a děsivý rituál, v němž jedna vražda plodí další, a slouží jako jasná upomínka toho, že tato zem je ještě stále nasáklá krví tisíců zmarněných životů. Na vlastní oči tak budeme moci sledovat, jak se progresivní jugoslávská skupina na pódiu mění a rozděluje na zapálené nacionalisty a podezřelé.

Vrcholem festivalu bude i v letošním roce Sobotní Bazaar, přehlídka ukázek právě vznikajících scénických a tanečních projektů z Polska, Německa, Izraele, Srbska, Slovenska a dalších zemí, například Agata Siniarska (Berlín–Varšava) a Xenia Taniko Dwertmann (Berlín), kolektiv Friendly Fire (Lipsko) a jejich hosté z Izraele. Z budoucích českých prací uvidí diváci ukázky od Zdenky Brungot Svítekové, Cristiny Maldonado a Sodji Lotker, kolektivu Ufftenživot nebo Markéty Jandové.

Na festivalu se mohou diváci setkat také s pracemi umělců, kteří se představili v předchozích ročnících. Sonja Pregrad (Záhřeb), Iva Shveshtarova a Willy Prager (Sofie–Berlín) přivezou z Berlína taneční inscenaci a anti-muzikál Transformability, Agata Siniarska a Mādālina Dan (Bukurešť–Berlín) uvedou nové představení z budoucnosti, kde už neexistuje ani Rumunsko ani Polsko, ale Mothers of Steel. S inscenací Dior in Moscow přijedou z Litvy Ingrida Gerbutavičiūtė (Berlín–Klajpeda), Agnija Šeiko (Klajpeda – spolupracovnice Viliama Dočolomanského) a Albena Baeva (Sofie).

Alfred ve dvoře je scéna pro tanec a „nové divadlo“, jaké současné trendy v tomto žánru u nás v Čechách vidíte?

Myslím, že je patrný zřetelný rozdíl, pokud se ohlédneme deset let zpátky, kdy byl společným jmenovatelem tvorby experiment, nebo o dvacet let zpátky, kdy byla tato scéna ještě v plenkách. V současné době spojuje malé a střední nezávislé scény, jako je Alfred ve dvoře, Studio Alta, Studio Hrdinů, Vila Štvanice, Venuše ve Švehlovce či mnoho nových projektů v Brně, Olomouci a dalších městech, silné povědomí o současné sociální a politické situaci, které reflektují ve své tvorbě. Souvisí to s uvědoměním alarmujících tendencí směrem k autoritářství a protekcionismu ze staré formy moci. Tato témata otevírají mladí umělci k diskuzi svými performancemi a uměleckými pracemi.

Kde je místo nového divadla ve společnosti? Má živé umění nějakou moc ji ovlivnit?

Nezávislá divadelní a taneční scéna v České republice není pouhá „bublina“, jak ji někteří lidí označují. Vidím v novém divadle velkou součást něčeho, co můžeme nazývat občanskou společností, kterou se snažíme budovat od roku 1990. Divadlo totiž má sílu ukázat, že existují hodnoty, o které je třeba pečovat. A v těžkých časech je tak naším úkolem si zachovat hodnoty, jako je otevřenost, tolerance, začleňování menšin, ochrana práv žen, přijetí LGBT (pozn. redakce – dříve častěji také GLBT; zkratka označující lesby, gaye, bisexuály a transgender osoby), sociální spravedlnost, péče o životní prostředí, úcta k vědě, objektivní žurnalistika a svoboda projevu.

Naše téma pro rok 2017 je „Zpátky do reality“. Nelze totiž nevnímat, že digitální utopie nefungují a realita nás dohání. Ten fakt je třeba přijmout, abychom byli jako občanská společnost schopni problémům světa čelit, ne před nimi utíkat do virtuálních egosfér a infozábavy. Bez poznání reality nelze hledat vizi pro budoucnost. Tedy vzhůru do reality!
***

Ze světa baletu: Začíná Prix de Lausanne

Ve Švýcarsku začal čtyřicátý pátý ročník mezinárodní baletní soutěže Prix de Lausanne, jedné z nejprestižnějších světových soutěží a nepochybně nejslavnější v Evropě. Soutěžní program začíná dnes a až 4. února bude finálový den, kdy se odpoledne bude konat závěrečné vystoupení a předávání cen. Soutěžit bude šedesát devět mladých tanečnic a tanečníků a studentů tance ze sedmnácti zemí. Největší zastoupení má Japonsko, Jižní Korea, Austrálie, Čína a Brazílie. Z evropských států je pět soutěžících z Itálie, tři z Francie, po dvou z Portugalska a Španělska, po jednom z Německa, Norska, Polska, Rumunska a Srbska. Z České republiky letos žádné účastníky nemáme.

Porotu tvoří tanečníci, kteří jsou buď dřívějšími nositeli ceny Prix de Lausanne, nebo působí v některém z partnerských souborů či partnerských škol. Předsedou poroty je bývalý tanečník a současný ředitel baletního souboru britské Royal Opera House, Kevin O’Hare. V porotě je více uměleckých šéfů: tanečnice Sue Jin Kang z Korea National Ballet, choreograf Christian Spuck, který vede Ballett Zürich a Stanton Welch AM z Houston Ballet.

Klasické variace jsou pro soutěž předepsané a výběr je omezen. V nižší věkové kategorii (15–16 let) si dívky vybírají z jedenácti a chlapci z devíti, ve vyšší kategorii (17–18) je devět ženských variací a deset mužských. Jak jsme již informovali dřív, na letošní Prix de Lausanne bude udílena Cena za životní dílo Johnu Neumeierovi, takže pro repertoár dvacátého století byly vybrány jeho choreografie, po šesti sólových výstupech pro chlapce i dívky. Prix de Lausanne je nejen soutěží, ale také intenzivním týdenním tanečním workshopem, a na zvolených variacích s účastníky pracují baletní mistři individuálně. I když nemohou všichni vyhrát, pro účastníky soutěže jde často o start profesního života. Na soutěži mají příležitost setkat se právě se zástupci partnerských škol i divadel, kterých je úctyhodné množství – čtyřiatřicet škol a akademií a stejné množství souborů doslova z celého světa. V minulém roce získalo k angažmá nebo studiu na jiné škole nabídku čtyřicet pět kandidátů.

Zkrátka nepřichází ani veřejnost. Na programu jsou Daily Dance Dialogues, moderované diskuse s tanečníky nebo členy poroty. Diskutovat se bude o vývoji repertoáru velkých divadel a měnících se požadavcích na tanečníky, o ženách ve vedoucím postavení nebo o spolupráci mezi soubory a možnosti, jak zlepšit komunikaci prostřednictvím nových médií a sociálních sítí. V sobotu se koná baletní koncert, na kterém vystoupí členové National Youth Ballet of Germany a sólisté z Royall Ballet a Ballett Zürich Lauren Cuthbertson a Alexander Jones.
Kde všude můžete sledovat Prix de Lausanne:
Stream: každý den sestřih zde
Sociální sítě: Facebook , Instagram , Twitter .

A na závěr fotogalerie ze zákulisí minulých ročníků.