Tři nemocniční aktovky ve vídeňské Kammeroper

  1. 1
  2. 2
  3. 3
Rozhodne-li se dnes skladatel napsat operu, musí mít zvláštní důvod. Určitě nerozhoduje neodolatelné nutkání dobýt nějakou operní metropoli, jako po tom kdysi (a za života marně) toužil Richard Wagner. Dnešní mladý skladatel může mít chuť vyzkoušet obor, o kterém už se celé generace říká, že je mrtvý, a přesto stále žije. Může ho vést chuť pokusit se spojit slovo a hudbu na velké ploše. Nebo zkrátka dostane zakázku. Na objednávku tak vznikly tři jednoaktové opery tří různých skladatelů, spojené jménem téže libretistky, prostředím nemocnice, ve kterém se odehrávají, několika shodnými postavami a vracejícími se dějovými a textovými motivy.
Operní trilogie: Hybris-Nemesis-Soma - vizuál (zdroj sirene.at)
Operní trilogie: Hybris-Nemesis-Soma – vizuál – sirene Operntheater Vídeň 2016 (zdroj sirene.at)

Se smrtí se setkáváme v operních dějinách často, hodně s umíráním, které skladatelé hudebně „projasňovali“ posledním vokálním vzepětím hrdiny loučícího se se životem. Sem tam se u toho epizodicky objeví lékař (Macbeth, Pelléas et Mélisande…), ale nemocnice je na operním jevišti málokdy, pokud ji nepřičaruje režisér jako například Mariusz Treliński v Tristanovi a Isoldě v Met (výběr z recenzí v zahraničním tisku jsme přinesli zde). Nebo pokud autor (autoři) při nedostatku vlastního nápadu a invence nevyužijí (nezneužijí) k sebeprezentaci klasické dílo jako Thomas Pernes s libretistkou Gloriou G. před deseti lety v Zauberflöte 06, kteří připoutali (transvestitní) Královnu noci ke kapačce; příspěvek k Mozartovu jubileu hodný vypískání, ale publika bylo málo a chovalo se spíš lhostejně.

Spolupráce libretistky, režisérky a umělkyně dalších oborů Kristine Tornquist a skladatele a dirigenta Juryho Everhartze se datuje od roku 1998. Společně založili divadlo sirene, které se dnes může pochlubit padesátkou produkcí, převážně operních, pokud použijeme toto shrnující označení. V případě tří aktovek nás napadá otázka, kterou položil jeden kritik po premiéře operní novinky před sto lety: „Proč opera, svatá Cecilie, proč právě opera?“ Pojem „opera“ nelze úplně striktně vymezit a v současném divadle už vůbec ne, ale přece jen by se hodilo spíš označení divadlo s hudbou (nebo dokonce za použití hudebního doprovodu). Ale pro zjednodušení tedy mluvme o opeře.

Životopis Kristine Tornquist uvádí její autorství u pětatřiceti libret, mezi jiným pro Kurta Schwertsika, Wolframa Wagnera či Bernharda Langa. Texty ke třem aktovkám z nemocničního prostředí jsou zatím její poslední. Jsou to texty velmi zdařilé, aktuální, mají hlubokou a provokativní myšlenku. Ale – proč právě opera? Nemá smysl otevírat starou a neřešitelnou debatu, zda má v opeře mít přednost slovo nebo hudba, každá je novým pokusem o řešení a ideální rovnováha nikdy nenastane – a také proto se opery stále píší a psát se budou. Stará moudrost ale praví, že hudba nastupuje tam, kde už slovo nestačí – a nejúpěšnější opery světa to potvrzují.

Kristine Tornquist (zdroj vimeo.com)
Kristine Tornquist (zdroj vimeo.com)

První příběh se odehrává na chirurgii, druhý na oddělení intenzivní péče, třetí na pohotovosti. V prvním jde o nemocná játra, ve druhém o pacienta v kómatu a ve třetím o mozkový nádor – a ve všech dohromady hlavně o lékařskou etiku. Společnými postavami jsou vrchní lékař doktor Kross, turnusový lékař doktor Klein a vrchní sestra Angelika, v prvních dvou také primář profesor Jessing a pakistánská ošetřovatelka Sanjivani. Ve všech třech aktovkách je ještě tajemná postava, vystupující jako nemocniční sluha a v dalších převlecích, ale především v roli, dané jeho jménem Heini: v německých lidových pověstech je Kmotříček nebo Bratříček Hein paralelou naší Smrti kmotřičky (je to on, kdo vyhrává na přeladěných houslích v scherzu Mahlerovy Čtvrté symfonie).

V libretech se vracejí některé motivy a celé věty. Prolíná jimi cynismus lékařského týmu, který uzavírá sázky o správnou diagnózu a o to, jak dlouho bude pacient žít. Přítomný je princip toku času ve chvílích, kdy jde o život nebo naopak, kdy už na čase nezáleží. Na doktora Kleina připadají nepřetržité noční služby, které ho sblíží s Heinim. Sestra Angelika vypočítává, co všechno musí zastat – a proto se nemůže dostatečně lidsky věnovat pacientům. Objevuje se náboženská otázka v křesťanské, mytologické a buddhistické podobě, odkazy na řeckou mytologii, naznačen je národnostní problém.  Všechna libreta obsahují drobnou ironii, spoustu lékařských termínů a názvů léků a trochu černého humoru.

Text má také ve všech třech aktovkách primát. O hudebním doprovodu lze souhrnně říci, že podkresluje vokální linku a dotváří více či méně účinně atmosféru. Jistě nebylo úmyslem skladatelů, aby k příběhům, které mají podobná témata, napsali také dost podobnou hudbu. Recitativní deklamace sólových partů často textové sdělení příliš protahuje a rozmělňuje a děj ztrácí tempo. Instrumentační složka působí časem monotónně a otázka „proč právě opera“ se vrací spolu s představou, jak by tyto aktovky působily jako činoherní konverzačky s uplatněním scénické hudby jen na místech, kde si o to děj a struktura textu přímo říká. Z instrumentáře jsou hojně využívány (až nadužívány) bicí, ale jen málokde se přitom najde odvaha ke zřetelnému rytmickému vzorci nebo ke zvukové kombinaci, která by trvaleji zaujala.

Hybris
Šimon Voseček
už za sebou zkušenost s operním útvarem má. Ještě jako student Pražské konzervatoře vytvořil Žižkovské dvojzpěvy na témata ze soudniček a jeho zhudebnění dramatu Maxe Frische Biedermann und die Brandstifter (Biedermann a žháři, recenze zde) se v překladu a režii Davida Pountneye dostalo na jeviště Independent Opera at Sadler’s Wells v Londýně. Skladateli vyhovuje ironický přístup a groteska, v soudničkách i ve žhářském příběhu k tomu měl vítanou příležitost. Ironii obsahuje i text Hybris, ovšem ve velmi vážném rámci.

Šimon Vosešek (foto FB Theater an der Wien)
Šimon Voseček (foto FB Theater an der Wien)
  1. 1
  2. 2
  3. 3

Hodnocení

Vaše hodnocení - Voseček: Hybris (Kammeroper Vídeň 2016)

[Celkem: 2    Průměr: 3/5]

Vaše hodnocení - Löschel: Nemesis (Kammeroper Vídeň 2016)

[Celkem: 0    Průměr: 0/5]

Vaše hodnocení - Dienz: Soma (Kammeroper Vídeň 2016)

[Celkem: 1    Průměr: 4/5]

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na