Tři nemocniční aktovky ve vídeňské Kammeroper

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Řecké slovo hybris znamená aroganci, sebepřeceňování. Ztělesněním „hybris“ je vrchní lékař Kross, který je zapleten do obchodu s lidskými orgány. Bohatě platícímu soukromému pacientovi obstará (přes zločineckou agenturu) dárce jaterního štěpu a implantuje mu ho, ačkoli musí vědět, že se operace nezdaří. Primář nemocnice s chirurgovým jednáním nesouhlasí, ale nezabrání mu. Dárce štěpu je z Moldávie a kusu svých jater se vzdá proto, aby získal peníze pro nutnou operaci své dcerky. Příjemce orgánu s ním nejprve nechce být ani na společném pokoji, ale po operaci názor změní: „On a já patříme k sobě, naše krev se smísila, dělíme se o játra, copak nejsme bratři?“ říká. A pak je tu ještě jeden pacient s neurčitým jaterním neduhem. Jmenuje se Prommer, podle lékařských nálezů je zcela zdravý, a přesto se každé ráno probudí s krvavou ranou na hrudi. Jenže o orlu, o němž se mu zdá a snaží se o něm vyprávět, nechce nikdo nic slyšet. Noční můra je Smrťák Heini – orel, ale Prométheova-Prommerova játra každý den znovu dorostou a lékařský tým se jím odmítá zabývat.

Šimon Vosešek: Hybris - Theater an der Wien 2016 (foto © Armin Bardel/FB Theater an der Wien)
Šimon Voseček: Hybris – Theater an der Wien 2016 (foto © Armin Bardel/FB Theater an der Wien)

Šimon Voseček získal z trojice možná nejlepší libreto, přehledně vystavěné, s jasnou pointou a poselstvím. Vokální linka má východisko v řečové intonaci, ale na rozdíl od Biedermanna a žhářů je tentokrát méně diferencovaná v charakteristice postav. Party ženských rolí zřejmě sólistkám neseděly, zápasily s intonací i hlasovým rozsahem. Příznivěji jsou napsány mužské role – především Prommera a doktora Kleina. Skrovný instrumentář se zdál málo využitý barevně (pro tuto partituru zejména platí výše zmíněné nadužívání bicích). Stereotypu do jisté míry zabránilo moudré rozhodnutí ponechat učené a filozoficky laděné proslovy profesora Jessinga pronášet bez hudby.

Nemesis
Nemesis je v řecké mytologii bohyně hněvu, ale také pomsty nebo spravedlnosti. Tentokrát jde o pacienta, který je po úraze už rok v kómatu a lékaři se rozhodnou ho odvážným experimentem přivést k vědomí. Opět se uzavírá sázka na délku pacientova života. Pacient se jmenuje El Azar a šifra jména biblického Lazara je zřejmá.

Hannes Löschel: Hybris - Theater an der Wien 2016 (foto © Armin Bardel/FB Theater an der Wien)
Hannes Löschel: Hybris – Theater an der Wien 2016 (foto © Armin Bardel/FB Theater an der Wien)

Experiment se podaří, ale muž se do normálního života vrátit nechce. Nekomunikuje s lékaři, s dcerou, s přivolanou psychiatričkou ani s knězem, a když přece promluví, rozpomene se na svůj úraz: „Stál jsem na lešení, v ruce nářadí. Pršelo. Najednou se mi smekla noha a ruka sáhla do prázdna, padal jsem, padal… A pak svět otevřel oko a já padl do oka světa. Do nitra věcí, do příbytku bytí. Slyšel jsem čas. Skřípění atomů, dunění závaží, šumění světla. Cítil jsem posuny a plynutí a rotace sil a posouval jsem se a plynul a rotoval také. Byl jsem tam, uprostřed, v nitru věcí – proč jste mě přivedli zpátky!“ El Azar se v noci pokusí skočit z okna (které tajuplně otevře Heini), ale doktor Klein (který má opět noční) mu v tom zabrání. Jedině pakistánská ošetřovatelka Sanjivani si myslí, že pacientu – tomuto ani mrtvému ani živému – rozumí, a se souhlasem Heiniho mu umožní cestu tam, kam chce jít. Po odhalení jejího činu profesor Jessing skládá funkci a odchází do penze.

Hannes Löschel (foto FB Theater an der Wien)
Hannes Löschel (foto FB Theater an der Wien)

Skladatel Hannes Löschel využil v instrumentáři také saxofony a elektrickou kytaru, občas se ozve náznak jazzu nebo rockového soundu, ale i on spoléhá především na bicí. Zvukový doplněk tvoří i klapot přístroje, který udržuje El Azara při životě (jeho konstruktérem byl Paul Skrepek). K rozmanitějšímu dojmu vokální složky pomohlo obsazení role El Azara kontratenorem.

Soma
Autorem zhudebnění třetího libreta je Christof Dienz. Jediný se nebál uzavřených hudebních čísel; nevím, zda si je na libretistce vyžádal, není to však jejich první spolupráce a jak říká, vždy spolu konzultovali, tedy jistě i tentokrát.

Hannes Löschel (foto FB Theater an der Wien)
Hannes Löschel (foto FB Theater an der Wien)

Somatologie je nauka o těle, zde jde ale hlavně o neurologii – a o duši. Ctižádostivá lékařka Erika Bandura touží po pacientovi se zhoubným nádorem na mozku, který jí v připravované publikaci, s níž si chce udělat jméno, ještě schází. Donutí doktora Kleina, aby prohnal hypochondrickou pacientku computerovou tomografií, a aby měla víc vzorků, nechá si rovněž udělat snímky vlastního mozku. S nadšením na nich skutečně objevuje neléčitelný glioblastom. Jenže se ukáže, že došlo k záměně snímků a nádor má v hlavě ona sama.

Představitelka doktorky Bandury dostala hereckou příležitost předvést proměnu sebevědomé kariéristky v mladou ženu zasaženou dotekem smrti, pěvecky skvěle zvládla nástrahy náročného partu a osvědčila i pohybové nadání. Také doktor Klein získal sólové číslo, téměř romanci se střídmým doprovodem klavíru, která vstupními tóny (záměrně?) upomínala na Schumannovu píseň Im wunderschönen Monat Mai. Doktor Klein pochybuje o správnosti volby svého povolání a vzpomíná: „V zahradě mého dětství rostla stará třešeň. Často jsem sedával v jejích větvích uprostřed sladkých třešní jako v ráji. Ale když jsem jednou ze zvědavosti jednu utrhl, spadl jsem ze stromu i z ráje, protože ta třešeň byla červivá. Není také nemocnice strom plný červivých třešní? Kdo se podívá do nitra lidí, určitě najde něco, co tam hlodá…“

Christof Dienz: Soma - Theater an der Wien 2016 (foto © Armin Bardel/FB Theater an der Wien)
Christof Dienz: Soma – Theater an der Wien 2016 (foto © Armin Bardel/FB Theater an der Wien)

Paralelní příběhy přinášejí do děje další pacienti, ale především manželský pár Marie a Josef, na který nemá nikdo z přítomných lékařů stále čas. Je zřetelné, co má dvojice symbolizovat. Marii nakonec při porodu pomůže další pacient v pohotovostní ambulanci, bývalý urolog z Teheránu, nyní taxikář. Uzavřenou sázku tentokrát všichni členové lékařského týmu prohráli.

Dienzova hudba byla ve srovnání s předchozími aktovkami daleko variabilnější a inspirovanější, i když i zde v dlouhých deklamačních plochách tempo ochabovalo. Výhradu bych měla tentokrát ke stavbě libreta, respektive k režii. Simultánnost čekání Marie a Josefa na narození dítěte a dalších současně probíhajících epizod není dramaturgicky optimálně a logicky řešena, Mariiny porodní bolesti jsou až naturalisticky dovedeny ke dvěma vrcholům, mezi nimiž je dlouhá pauza, kdy se odehrává další děj.  Taková scéna by stačila jedna, aby tvořila opravdu pointu. Vystupňovaná extáze, očekávání narození, se téměř blížila transu černošských bohoslužeb, opakováním a porušením logiky v ději se ale její účinek zeslabil.

Christof Dienz: Soma - Theater an der Wien 2016 (foto © Armin Bardel/FB Theater an der Wien)
Christof Dienz: Soma – Theater an der Wien 2016 (foto © Armin Bardel/FB Theater an der Wien)


Triptych
Aktovky byly uvedeny jednotlivě, s poměrně značným časovým odstupem (3., 14. a 25. listopadu). Možná, že by neškodilo je poněkud zkrátit, vešly by se do jednoho večera a vyniklo by vše, co je spojuje. Deprimujícího účinku na diváky se není třeba obávat, v televizi se dívají na hrůznější situace na hranici života a smrti.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

[mc4wp_form id="339371"]
  1. 1
  2. 2
  3. 3

Hodnocení

Vaše hodnocení - Voseček: Hybris (Kammeroper Vídeň 2016)

[yasr_visitor_votes postid="234043" size="small"]

Vaše hodnocení - Löschel: Nemesis (Kammeroper Vídeň 2016)

[yasr_visitor_votes postid="234045" size="small"]

Vaše hodnocení - Dienz: Soma (Kammeroper Vídeň 2016)

[yasr_visitor_votes postid="234047" size="small"]

Mohlo by vás zajímat