Týden s tancem: premiéry a aktuality se jen hrnou

Týden s tancem (40) – od 2. do 8. října 2017. V dnešním vydání najdete: Co nás čeká na festivalu 4+4 dny v pohybu, premiéra Pražského komorního baletu a další novinky. Britové se chystají uctít Kennetha MacMillana a všichni budeme 5. října přikovaní k počítačům.

4+4 dny v pohybu tanečně
Od pátku 6. do soboty 14. října bude v Praze probíhat dvaadvacátý ročník festivalu současného umění 4+4 dny v pohybu, jehož součástí jsou pravidelně i taneční představení a produkce z oblasti pohybového divadla. Festival se koná na několika místech, v Kasárnách Karlín, kde bude festivalové centrum v nově otevřeném prostoru, dále v Divadle Archa, v Ponci, Alfredu ve dvoře i ve Studiu ALTA. Představí se umělci nejen z Evropy, ale i z Angoly, Alžíru, Maroka, Ukrajiny, USA, Kanady či Pobřeží slonoviny. Z našich souborů jsou to VerTeDance s novou premiérou nebo Spitfire Company. Ti například zabydlí prostory Kasáren Karlín na tři večery od 12. do 14. října pokračováním projektu Fragmenty milostných obrazů Fragmenty #2, který kombinuje prostorové instalace s pohybovou akcí.

Které z dalších projektů vypadají nejslibněji pro taneční publikum? Není jich právě málo. V Alfredu ve dvoře bude 7. a 8. října vystupovat švýcarský choreograf alžírského původu Philippe Saire se svou poslední experimentální choreografií Vacuum, v níž zkoumá možnosti propojení pohybu a výtvarného umění. Dvě neonové trubice vytvářejí optickou iluzi prázdného prostoru, v němž se jakoby vznášejí těla dvou tanečníků. Philippe Saire ve svých projektech úmyslně spojuje pohybové divadlo a výtvarné umění a o vytváření iluzí pohybem a manipulací s materiálem už jako diváci víme své. Českému publiku totiž není tento choreograf neznámý – v roce 2014 jeho soubor vystupoval na festivalu Tanec Praha s výsostně výtvarnou choreografií Black Out (recenzi jsme přinesli zde), v níž publikum z vyvýšeného ochozu sledovalo, jak performeři tančí a manipulují ve vymezeném prostoru s černým štěrkem. I Vacuum slibuje estetický zážitek.

Finská choreografka a hudebnice Elina Pirinen uvede 10. října v divadle Ponec svůj projekt z roku 2013 Personal Symphonic Moment (Osobní symfonický okamžik). Autorka jej prý pokládá za jakousi „autopsii“ slavné Šostakovičovy Leningradské symfonie. Tato známá skladba během představení zazní v celé své délce a umělkyně ji dekonstruuje a složí podle vlastního estetického klíče a inspirace. Svou patrně nejslavnější symfonii Šostakovič složil v roce 1942. Tradičně byla vykládána jako výraz boje proti fašismu, Šostakovič do ní však vložil i velmi silnou osobní obžalobu veškerých projevů tyranie a diktatury. Záměrem choreografky bylo, „rozpitvat a přivést na scénu primitivní, vědomé i nevědomé pocity rozkladu, útěchy, lítosti, krásy, nesmyslnosti, erotiky, prohry, banality, zloby i sentimentality“.

V Divadle Archa se 12. října představí marocký choreograf Taoufiq Izeddiou. Věnuje se současnému tanci, ale je ovlivněn i tradiční kulturou, jeho tvorba obojí spojuje dohromady. Inscenace, s níž vystoupí u nás, je čerstvý projekt z roku 2016 En Alerte (V pohotovosti). Prolnou se v ní choreografovy osobní vzpomínky na první setkání se súfijským obřadem, kterého se účastnil jako dítě, a současná arabská poezie. Obřad pro něj jako chlapce znamenal vůbec první setkání se spiritualitou i s tancem, které se svým způsobem vtisklo do paměti jeho těla a později ovlivnilo i jeho umělecké vnímání a směřování. Izzediou ve spiritualitě nachází dávnou moudrost předků, ale zároveň i popud ke slepému násilí. Tuto dualitu pak choreograf a tanečník v jedné osobě přetváří do zvukové a pohybové řeči. Ve snaze vytvořit nový choreografický jazyk čerpá Taoufiq Izeddiou inspiraci ze současné poezie i z jazyka jako takového, v tomto konkrétním případě ze současné arabské poezie, především z tvorby palestinského básníka Mahmúda Darwíše.

Choreografka a tanečnice Nadia Beugré z Pobřeží slonoviny se 14. října představí v Divadle Archa. Ve vizuálně interaktivní choreografii Quartiers Libres zkoumá otázky zakázaných míst či svobody pohybu: „Existují místa, kam nesmíme? Místa, která nemáme právo prozkoumat? A když překročíme hranice zakázaných prostor, co se s námi stane?“ Quartiers Libres je francouzský termín pro „volné území“ či „neomezený prostor“. O ten tanečnice na scéně bojuje a diváci by měli tento boj prožívat spolu s ní.

11. října se ve Studiu ALTA koná premiéra českého souboru VerTeDance Nothing Sad. Taneční skupina ke spolupráci opět přizvala režisérku Petru Tejnorovou a kromě Terezy Ondrové se v této „hře inspirované esejí astronoma Jana Keplera O šestiúhelné sněhové vločce“ představí tanečníci Nathan Jardin a Matthew Rogers. Esej O šestiúhelné sněhové vločce z roku 1611 byla novoročním darem Keplerovu mecenáši Janu Matoušovi Wackerovi. Jedním z témat bylo také nic. Jak darovat něco, co je nic? Co všechno je nicotné, bezcenné? Částečka prachu, jiskra, dým? Astronom Kepler jde přes Karlův most a v ten moment na něj dopadne sněhová vločka. Kepler zkoumá vločky pouhým zrakem. Zjistí, že každá vločka má šesterečnou symetrii, přičemž ani jedna není totožná s druhou, vznikly z kapky vody a najednou jsou pryč. „Co je to za sílu, která věcem dává jejich tvar? A proč zrovna takový tvar? Jaká hříčka přírody, dokonalá šestiúhelná symetrie s paprsky, přesto jen dočasná, tající okamžitě po svém zrodu. Krása, která se objeví, aby se vzápětí rozplynula. Byla tady vůbec?“ Představení se inspiruje Keplerovou esejí, fyzičností, architekturou a symetrií, stejně jako vločkami, hrou, estetikou i hledáním smysluplnosti. Fyzikální zákony a chemie určují náš svět, stejně jako nás utváří naše minulost a paměť. Nechme se překvapit, jak toto lákavé subtilní téma vyzní na jevišti.

Kompletní program mohou zájemci najít na webových stránkách festivalu.

Pražský komorní balet připravil první premiéru sezony
Ve čtvrtek 5. října se v divadle Ponec po delší době s premiérou usadí Pražský komorní balet. Našel se již tento soubor, hledající už léta svou novou identitu? Opět sází na jména mladých tuzemských tvůrců, takže už tu vidíme něco jako dramaturgickou linii. Nový program bude opět složen z několika kratších kusů. Duet Metamorphic pro Pražský komorní balet připravila Martina Hajdyla Lacová, která se v choreografii nechala inspirovat tvorbou Augusta Rodina, otce moderního sochařství. Právě způsob, jakým zachycoval pohyb ve svých plastikách, se stává nyní zdrojem pro choreografii.

V premiéře tančí sólisté Pražského komorního baletu Jitka Tůmová a Patrik Čermák. Hudbu vytvořil slovenský současný skladatel a režisér Jozef Vlk, který je mimo jiné zakladatelem jednoho ze zásadních slovenských souborů současného tance Debris Company. V představení jsou použity dvě skladby z jeho nového hudebního alba Recycled. Jako supervize je veden choreograf Andrej Petrovič, který pro Martinu vytvořil sólo L / One of the Seven, jež jí vysloužilo nominaci na Thálii. Zde se tvůrčího procesu účastnil hlavně v začátcích. Komponovaný večer Pražského komorního baletu představí kromě premiéry i Teď na druhou v choreografii Ondřeje Vinkláta. Jde o duet, který je jinak součástí triptychu Mystérium času. Hostem večera bude Balet Praha Junior, soubor konzervatoře Taneční centrum Praha s choreografiemi I-dentity, Opus 13 a 5 nebeských sól. S Pražským komorním baletem se tímto projektem neloučíme nadlouho. Další premiéru, Requiem za nekonečno, chystá už na 22. října.

Český nový cirkus se brzy představí na veletrhu PAMS v Soulu
Institut umění – Divadelní ústav ve spolupráci s Českými centry připravuje účast na veletrhu scénických umění PAMS v Soulu (Performing Arts Market in Seoul), který proběhne od 14. do 19. října. V letošním roce se česká prezentace zaměří na nový cirkus, který budou reprezentovat Veronika Štefanová za Cirqueon (zastřešující organizace pro podporu a rozvoj nového cirkusu v České republice), Michaela Holbíková za spolek Art Prometheus, zabývající se produkcí nezávislých divadelních projektů, Jiří Turek za festival Letní Letná a Štěpán Kubišta za Jatka78. Veletrh, během kterého probíhá divadelní, taneční a hudební festival s národním i mezinárodním programem, se koná každoročně už od roku 2005. Vzhledem ke koncentraci akcí zaměřených na živá umění přitahuje veletrh velkou pozornost nejen místní, ale také mezinárodní odborné veřejnosti z východní a jihovýchodní Asie i z dalších zemí evropského či amerického kontinentu.

V předvečer oslav Kennetha MacMillana
Skotský balet připravil na 6. a 7. října premiéru, která by mohla přilákat milovníky baletu i z kontinentu. Kromě toho, že se připravuje na společnou oslavu díla Kennetha MacMillana, k níž se ve druhé polovině měsíce spojí šest souborů na společném festivalu, oživil nyní po dlouhé době jeden z MacMillanových baletů na hudbu Igora Stravinského, Polibek víly (Le Baiser de la fée). Dílo vzniklo v roce 1960 pro Královský balet a na jevišti se objeví po jednatřiceti letech. Balet je inspirovaný Sněhovou královnou Hanse Christiana Andersena a odkazem romantického baletu ruské školy. Výpravu k inscenaci vytvořil Gary Haras, někdejší blízký MacMillanův spolupracovník, a na doslova restaurování baletu pracuje odbornice na Benešovu notaci Diana Curry. Dokumentace není mnoho, ať už jde o poznámky nebo chabé videozáznamy, ale soubor chce vytvořit rekonstrukci MacMillanova baletu v co nejlepší podobě a snahou je přiblížit se původní premiéře z roku 1960.

Pokud jde o hudbu k baletu a jeho historii, vznikl v roce 1928 pro Ruské balety, první verzi choreografovala Bronislava Nižinská v Paříži. Balet pak nastudoval v roce 1937 ve vlastní verzi George Balanchine a v roce 1950 jej uvedl v nové verzi, tentokrát poprvé pod anglickým názvem. Igor Stravinskij tímto hudebně dramatickým dílem skládal hold Petru Iljiči Čajkovskému, tehdy k pětatřicátému výročí skladatelova úmrtí, a zakomponoval do něj motivy z některých Čajkovského nejranějších prací. Skotský balet bude Polibek víly uvádět spolu se Svěcením jara v choreografii Christophera Hampsona, které nastudoval v roce 2013.

Světový den baletu živě
Světový den baletu – World Ballet Day LIVE. Tak na ten se 5. října spojí několik souborů v čele se souborem Royal Ballet, tedy Královským baletem v Londýně, aby využili sílu digitalizovaného světa a zprostředkovali svým divákům setkání s tancem a baletem po celém světě. Už poněkolikáté se společnou hlavní platformou stává Facebook, ale videa jsou často vložená k dalšímu zhlédnutí i na YouTube, kde není nutná registrace do systému. Poprvé se pět baletních souborů rozhodlo jít do online akce 1. října 2014 s dvacetihodinovým vysíláním prostřednictvím platformy YouTube. Úplně první si sílu online videa zkoušel právě Royal Ballet, a to v roce 2012, když spustil živé vysílání na devět hodin. Úspěch inspiroval ostatní a stala se z něj každoroční událost. Pro diváky celá akce, která vlastně vznikla neoficiálně a z čirého nadšení pro balet a tanec, znamená dvaadvacet hodin baletu na sociálních sítích.

Královský balet stejně jako loni slibuje streamování baletního tréninku, ze zkoušek Alenky v říši divů a choreografií Kennetha MacMillana nebo rozhovor s první sólistkou Marianelou Núñez. Do živých přenosů, které v podstatě v podobném módu zahrnují trénink a vysílání ze zkoušek repertoáru, se chystají další velké soubory, Australian Ballet, Bolshoi Ballet, The National Ballet of Canada a San Francisco Ballet a další se připojují k této baletní výzvě na svých facebookových profilech. Naším favoritem z minulých let je trénink z Královského baletu loňského roku – můžete si odcvičit celou hodinu.

Upoutávka 2017

***

V Británii můžeme i chvíli ještě zůstat. Na repertoárovou změnu se chystá Rambert Dance Company, respektive soubor, který dnes používá jen název Rambert. Vedení oznámilo, že po víc než třiceti letech se na jeho programu objeví celovečerní balet. Soubor uvádí pestrý repertoár koncertního charakteru, kratší čísla od svých rezidenčních choreografů i světových tvůrců, jako jsou nebo byli Lucinda Childs, Christopher Bruce nebo Merce Cunningham. Soubor měl naposledy na repertoáru celovečerní dílo v roce 1979, Bouři Glena Tetleyho. Teď pro něj chystá premiéru choreograf Kim Brandstrup a vybral si slavnou literární předlohu – román Pedra Calderóna de la Barca Život je sen. Představení bude doplněno důmyslnými projekcemi, které mají vytvořit svět, kde se iluze střetává s realitou, a symfonickou hudbou Witolda Lutosławskiho. Veršované barokní filozofické drama jako balet? Premiéra se uskuteční v květnu 2018 v divadle Sadler’s Wells.