Týden s tancem začínáme Ve jménu KAR, ale nechybí aktuality ze světa tance a baletu

  1. 1
  2. 2
  3. 3
Týden s tancem (46) – od 13. do 19. listopadu 2017. V dnešním vydání najdete: Ve jménu KAR Markéty Jandové, Jitky Tůmové a Aliaksandra Yasinského ve Studiu ALTA. Na skok s Pražským komorním baletem v Jižní Koreji. Premiéra Manon v Plzni. Noc divadel s tancem. Festival Nové Evropy a Cena Jarmily Jeřábkové 2017.

Kar je nejen smuteční hostina, ale také námět nového projektu, který v sobotní premiéře uvedly ve Studiu ALTA Markéta Jandová a Jitka Tůmová s běloruským hudebníkem Aliaksandrem Yasinskim. „Je to představení o tématu smrti a situacích spojených s pohřby. Pohled, který má vybízet k novému postoji,“ píší autorky mimo jiné v kratičkém úvodu k této performanci. Divák se ale nemusí bát, že na něj dolehne smutek nebo vypjaté emoce. V tomto představení spíš vplouvá do jednoho rozsáhlého výtvarného obrazu.

Téma samotné je rámováno skutečností, že současný člověk smrt vytěsnil ze svého života a neumí žít s vědomím její existence, i když se jí nevyhne. Tváříme se, jako že není, a když přijde, jsme zaskočení a ukřivdění, někdy nechápající, často bezradní, protože jsme ji neviděli přicházet. Není to samozřejmě stejné ve všech zemích, prožitek rituálů doprovázejících smrt je dosud silný tam, kde je silnější náboženské cítění. Náš západní civilizační svět je však nesporně ovládán kultem mládí, zdraví a dokonalosti, a do něj konec a zmar jaksi nezapadá. Nevyhnutelnost je ale absolutní silou. Jak s tím naložit v divadle? V projektu Ve jménu KAR, který je inspirovaný knihou známé socioložky Jiřiny Šiklové Vyhoštěná smrt, vysloveně jemnocitně. Není se čeho bát – a to by vlastně bylo docela hezké poselství takového tanečního divadla, že?

Markéta Jandová a Jitka Tůmová se na scéně objevují nejprve v nepříliš ženském oděvu, v žaketech. Jitka se ve svém zřejmě cítí nepohodlně, Markéta si oblek navléká opačně, jako by se jím chtěla ne odít, ale nechat obejmout. Toporné pohyby provází skřípání gumových podrážek neohrabaných bot, jako kdyby se tanečnice snažily přímo zpodobit vnitřní pocit nepohodlí v situaci setkání se smrtí. Když se však z obleku vynoří sklenky na sváteční tabuli a dívky odloží černou a zůstanou jen bílých košilích a krátkých kalhotách, vše se začíná ustalovat a harmonizovat.

Kromě hudby. Aliaksandr Yasinski na scéně dotváří zvukovou kulisu hrou na akordeon, a spíš než melodie z něj vyluzuje kakofonické disonance, jež bouří vzduchem a narušují zadumané výjevy, které performerky rozehrávají. Spolu s nimi má důležitou úlohu i nízký bílý stůl, s nímž mohou pohybovat a vykreslovat dráhy. Vše je podřízeno bílé barvě, která je historicky smrti a smutku blízká, dokonce bližší než naše dnešní černá. Bílý ubrus, bílá vejce vařená natvrdo, v nichž tedy žádný nový život už nečeká, ale přece jsou jeho projevem. Ale stále bílá, bílá, všudypřítomná bílá. Jen uvadlé květiny ve váze jsou z tohoto světa.

Inscenace je chození po špičkách kolem rituálu. Přesný obraz odstupu, který k tomuto tématu máme. Obavy z emocí, ať už jsou jakékoli. Zoufat si zakázáno, smát se nedovoleno. Vznášíme se v abstraktním světě a pohybujeme se zlehka kolem nedotknutelného, co ještě včera bylo realitou. Performerky vytvářejí především poetický obraz. I zapojení projekce, na níž se objeví další smuteční hosté, působí jako lehce pohyblivá malba dotvářející neskutečnou atmosféru. Některé výjevy jsou až surrealistické. Za neutuchající množství způsobů, jak se napájet bělostným mlékem, by se nemusel stydět ani Švankmajer.

Jen neproměnlivá dynamika inscenace, která ale souzní s tématem tak, jak je prožíváme v našich končinách, ukolébá diváka natolik, že nepostřehne, že nastal konec představení. Ačkoli je truchlení rituál, inscenace není tak rozfázovaná, aby formu rituálu připomínala. Je pozoruhodně nedramatická, vlastně nedivadelní. Může to však znamenat úmyslné konstatování stavu, kdy jsme se skutečně ocitli bez rituálu, a tak jen prožíváme řady absurdních situací, které ani nám samotným mnohdy nedávají smysl.

Hodnocení autorky recenze: 80%


Ve jménu KAR

Koncept: Markéta Jandová
Choreografie: Markéta Jandová a Jitka Tůmová
Hudba: Aliaksandr Yasinsky
Kostýmy: Kateřina Jirmanová Soukupová
Světelný design: Jan Hugo Hejzlar
Produkce: Lenka Bílková a kol.
Premiéra 11. listopadu 2017 Studio ALTA Praha

Interpretace – Markéta Jandová a Jitka Tůmová

www.altart.cz


Na skok s Pražským komorním baletem v Jižní Koreji

Pražský komorní balet hostoval 5. listopadu v Jižní Koreji. Byl pozván na Incheon International Contemporary Dance Festival v Dalnuri Theatre (přístav Incheon se nachází nedaleko hlavního města Soulu na západním pobřeží). Soubor na festivalu reprezentovala Jitka Tůmová a Patrik Čermák s duetem Metamorphic a uskutečnil se také workshop s baletní mistryní Lindou Svidró Schneider v Bupyeong Arts Center pro studenty tanečních konzervatoří. Z cest nám od tanečníků přišlo alespoň několik fotografií.


Premiéra: Manon v Plzni

V sobotu 18. listopadu bude mít v Divadle J. K. Tyla premiéru nový balet domácí provenience, Manon. Slavný příběh krásné, ale povrchní a přelétavé mladičké dívky se objeví na repertoáru plzeňského baletního souboru poprvé, a to v choreografii tanečníka Filipa Veverky na jevišti Velkého divadla. Na 18. listopad připadá také Noc divadel, spojení je symbolické. V jiných obdobách se příběh Manon dostal na scénu plzeňského divadla již šestkrát, dvakrát v Pucciniho opeře, dvakrát v Massenetově a dvakrát v činohře.

Alexandr Konstantinovič Glazunov: Manon – Carolina Cortesi – DJKT Plzeň 2017 (foto Martina Root)

Inscenace bude prvním celovečerním baletem Filipa Veverky, který má za sebou úspěšnou dráhu sólového tanečníka. Po sedmi letech angažmá v pražském Národním divadle působil v Tulsa Ballet v Oklahomě, dále v baletním souboru Deutsche Oper am Rhein v Düsseldorfu, kde tančil ve všech inscenacích šéfa baletu Youriho Vàmose, poté odešel do Švédského královského baletu. Zajímavostí je, že svou první velkou roli, Vévodu Alberta v baletu Giselle, ztvárnil právě na jevišti Velkého divadla v Plzni. Po letech se vrací, aby zde zahájil kariéru choreografa.

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Související články


Napsat komentář