V Týdnu s tancem do minulosti i budoucnosti

Týden s tancem (31) - od 2. srpna 2017 do 8. srpna 2017. V dnešním vydání najdete: Do minulosti i budoucnosti – narozeniny oslavila profesorka Brodská, vzpomeneme na Štefana Nosáľa, nachystáme se na premiéry v Londýně, Paříži, Milánu a Düsseldorfu i na současný tanec v Praze.

Taneční premiéra na Prague Pride
Na festival Prague Pride se vrací současný tanec. Letos bude autorem nové performance domácí umělec, a to choreografka a tanečnice Jana Vrána. Premiérový kousek se jmenuje Black&White a autorka jej sama bude interpretovat poprvé 11. srpna na Střeleckém ostrově. Vstup na tuto taneční akci je zdarma. Choreografie se však přenese také do divadelního prostoru, 17. září otevře novou divadelní sezonu v Ponci, objeví se na listopadových Fashion Days v Jihlavě, na bratislavském Drama Queer Festivalu a na festivalu Mezipatra v Brně. Na Prague Pride měla v roce 2015 premiéru choreografie Dogtown izraelského autora Nadara Rosana.

Black&White slibuje být tanečně-vizuální performancí, která zvýrazňuje a odhaluje dvě protikladné energie žijící uvnitř každého z nás, ženský a mužský princip, jeho zdánlivé oddělení a přitom plné sjednocení. Jana Vrána je úspěšnou absolventkou Konzervatoře Duncan Centre, nové projekty tvoří v delších intervalech. S dalšími choreografy spolupracuje jako taneční interpretka (například v Opeře Národního divadla v inscenaci Z mrtvého domu v sólu v choreografii Radima Vizváryho), dále jako choreografka a modelka pro režiséry, fotografy, šperkaře, hudebníky, filmaře a designéry. Tančila také v pilotní inscenaci novocirkusového souboru Losers Cirque Company. Její poslední autorskou inscenací je Resolution v Teatru NoD, z dřívějších inscenací je to třeba Sfinga, Electra, Clear Cut. Zabývá se často zapojením nových médií, využitím videomappingu, laserových projekcí a výtvarných předmětů do tance.

 

Gratulace i loučení
27. července oslavila pětadevadesáté narozeniny velká osobnost českého tance, historička Božena Brodská. Obdivovaná několika generacemi studentů na pražské Akademii múzických umění, kteří jí neřeknou jinak než Bíba, patří mezi osobnosti, jejichž vědecká činnost má pro obor nedocenitelný význam. Dodnes figuruje mezi pedagogy, ačkoli jen externě. Publikací, bez které se dnes žádný student taneční historie nemůže obejít, je kniha Dějiny baletu v Čechách a na Moravě do roku 1945, vydaná na Akademii múzických umění v roce 2006, i Romantický balet, který vyšel o rok později.

Profesorka Brodská původně vystudovala hudební vědu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a posléze taneční teorii na Divadelní fakultě Akademie múzických umění. Nejprve sama tančila, u Milči Mayerové a Lídy Myšákové, ale pro klasický balet neměla dispozice, a tak se stal její láskou jako předmět výzkumu. Specializovala se na dějiny divadelního tance osmnáctého a devatenáctého století v českých zemích, ale její znalosti zasahují daleko do celoevropského kontextu. Položila velké základy taneční historiografie v Čechách, předchozí práce měly průkopnický charakter, ale až v jejím díle získaly moderní vědecký rozměr a systém. Tanci a povědomí o něm možná pomohl i její osobní život. Širší veřejnosti je totiž známá jako první manželka herce Vlastimila Brodského, a osobní vzpomínky, které zajímají média, mohou přitáhnout trochu pozornosti i tanečnímu oboru. Práci se věnovala naplno celý život, už se znovu neprovdala.

Je autorkou mnoha skript, která dodnes provázejí studenty na cestě historií – Romantický balet, Dějiny ruského baletu, Vybrané kapitoly z dějin tance, Les Ballets Russes. Mnohé z nich jsou poměrně útlými spisky, které zvládne rychle přečíst každý zájemce o svět tance a baletu (a měl by to udělat, pokud je jeho pravým milovníkem). Svět tance a baletu je také populárnější publikace, již Bíba Brodská napsala spolu s kritikem a libretistou Vladimírem Vašutem, který bohužel letos v březnu zemřel. Čtenáři v ní najdou libreta a obsahy známých i méně známých baletů z celé historie.

Publikace přinášejí přesně to, co mají, tedy nepřeberný výčet dat a faktů. Tanečníci nebo teoretici, kteří profesorku Brodskou zažili ještě jako přednášející na pravidelných hodinách, však vzpomínají především na to, jak dokázala svůj výklad okořenit podrobnostmi ze života tanečníků a společnosti té doby, dodat kontext, který byl poučný i zábavný, a tak pro své studenty učinit hodiny nezapomenutelnými, a stejně tak i probíranou látku.

Bíba Brodská byla před pěti lety hostem Marka Ebena v pořadu Na Plovárně – záznam si můžete pustit na stránkách České televize zde a dostupný je dnes i dokument, který o ní Česká televize natočila v roce 2014. K narozeninám srdečně gratulujeme!

Slovenský taneční svět opustil v devadesáti letech 22. července 2017 choreograf, režisér a folklorista, profesor Štefan Nosáľ. Více než padesát let od svého nástupu v roce 1959 vedl jeden z nejvýznamnějších souborů folklorního tance, slovenskou Lúčnici. Pocházel z Banské Bystrice, vystudoval choreografii na bratislavské Vysoké škole múzických umění, kde pak od roku 1968 působil jako pedagog a pak plných dvacet let jako vedoucí Katedry taneční tvorby, kde se zasadil o vytvoření samostatné Taneční fakulty (což se mimochodem v Praze na akademii nikdy stoprocentně nepovedlo). Jeho publikace Choreografia ľudového tanca se stala základními skripty pro odborné školy v Československu. Byl autorem i dalších odborných publikací (Na ceste k súčasnej choreografii, Chore, Môj život Lúčnica a dalších). Pochopitelně byl činný i v odborných organizacích, na festivalech a soutěžích. Profesorský titul mu byl udělen v roce 1982.

V souboru Lúčnica byl uměleckým vedoucím a hlavním choreografem zodpovědným za přípravu uměleckých programů od roku 1951, určil tak jeho dlouhodobé směřování. Původní lidové tance převáděl do jevištní stylizace, dobře si vědom toho, že folklór postavený na jeviště se stává z lidového projevu divadlem. Byl však také vědcem a pracoval s autentickým materiálem. Vytvořil na sto tanečních čísel a řadu celovečerních programů (Vitaj, naša jar, Hra a práca, Pieseň a práca, To je Lúčnica, Elán a Lúčnica, Karpaty, Lúčnica a jej deti, Jubilejný program k 50. výročiu Lúčnice, Lúčnica na Křižíkovej fontáne v Prahe, Lúčnica a hostia k 80. narodeninám Prof. Štefana Nosáľa, Od Tatier k Dunaju, komorný program Z tej doliny na tú, Lúčnica – 60 rokov krásy, Štefan Nosáľ 85 – Môj život Lúčnica, Lúčnica a IMT Smile – Made in Slovakia a další).

Lúčnica pod jeho vedením hostovala nejen v zemích východního bloku, ale také v západní Evropě, Spojených státech, Severní i Jižní Americe, v Japonsku a jinde, ve více než šedesáti státech a ve velkých divadlech a koncertních domech. Kromě práce v Lúčnici spolupracoval také se Slovenským národním divadlem, kde vytvořil například choreografie k operám Krútňava, Svätopluk (režie Eugen Suchoň), Jánošík, Beg Bajazid (Ján Cikker), k baletu Ej, husári (Svetozár Stračina) či k historicky nejúspěšnější inscenaci činohry Slovenského národního divadla, zpěvohře Na skle maľované.

Pro pražské Národní divadlo vytvořil choreografii k inscenaci Radúz a Mahulena, spolupracoval i s dalšími soubory a v době počátků souboru na přelomu padesátých a šedesátých let s Laternou magikou. Ale také se zahraničními soubory, jako byla královská opera v Antverpách (Eugen Suchoň – Krútňava), a některými divadly v Amsterodamu, Petrohradě, v Pittsburghu v USA. Jako tanečník vystupoval i v televizi a ve filmu a byl filmovým choreografem a poradcem jako odborník na folklórní tanec. Mimo jiné též zpíval a hrál na fujaru. Spolupracoval s Pražskými madrigalisty pod vedením dirigenta Miroslava Venhody, s nimiž nahrál Vánoční mši slovenského barokního skladatele Juraje Zruneka. Za svou uměleckou i vědeckou činnost získal mnoho ocenění v předrevolučním i porevolučním čase.

 

Přehled premiér sezony 2017/2018 pokračuje: znovu Londýn, Paříž, Milán, Düsseldorf
English National Ballet London
Fanoušci Anglického národního baletu se mohou v nové sezoně těšit na premiéru baletu La Sylphide a několik znovunastudovaných inscenací. Sezonu zahájí soubor v září s Giselle ve verzi Akrama Khana pojaté jako moderní balet.

Hlavní avizovanou premiérou je dvoudílný večer, který spojuje devatenácté a dvacáté století: choreografii Song of the Earth Kennetha MacMillana (premiéra 1965) na hudbu Gustava Mahlera doplní La Sylphide v nastudování Evy Kloborg a Franka Andersena. Půjde o první uvedení tohoto Bournonvillova baletu v Británii, premiéra 11. října se ovšem koná v Manchesteru, protože prakticky všechny produkce Anglického národního baletu jsou pojaté jako zájezdová představení. V lednu se potom vedle La Sylphide objeví po čtyřech letech jiná slavná choreografie dvacátého století, a to Chlapec a smrt Rolanda Petita.

Anglický národní balet se také pomalu chystá na stěhování zázemí. V roce 2018 získá nové prostory ve východním Londýně v komplexu London City Island, velkém developerském projektu, kterému se přezdívá “mini-Manhattan”. Nachází se na poloostrově Leamouth na přítoku Temže (někdejší přístavní část Londýna se v uplynulých desetiletích proměnila v druhé luxusní centrum města). Společné sídlo pro baletní soubor i baletní školu, která nese jeho jméno, v nových moderních prostorách by mělo být třikrát větší než stávající kapacity, včetně zkušebních prostor pro filharmonii, která k souboru také patří. Mělo by se z něj stát umělecké středisko, z jehož existence budou těžit nejen tanečníci, ale i místní komunita.

Jinou zajímavostí v produkci Anglického národního baletu je široká nabídka doprovodných programů pro veřejnost. U nás už jsme si zvykli na workshopy pro děti i dospělé, které zavádějí diváky do světa baletu, kromě generálních zkoušek se zatím příliš neobjevují možnosti sledovat jiné zkoušky v zákulisí, ale co je pro nás ještě neobvyklejší, že soubor Anglického národního baletu zaštiťuje přímo výuku baletu v pravidelných kurzech pro veřejnost. Tím je „výchova“ vrstvy věrných diváků dovedena k dokonalosti.

Opéra National de Paris
Balet pařížské Opery zahájí sezonu 21. září galavečerem složeným z děl Hanse van Manena, Sidi Larbi Cherkaouiho (sugestivní Faun, kterého jsme viděli na Tanci Praha ve spolupráci s 420PEOPLE) a George Balanchina. Premiéry se pak ponesou v duchu moderních a současných tanečních směrů, občas s prostorem pro neoklasiku. První komponovaný večer 25. října představí různorodý repertoár: Agon George Balanchina (1957, na hudbu Igora Stravinského), zbrusu nový kus z dílny choreografa Saburô Teshigawary a slavné Svěcení jara Piny Bausch (1975).

Premiéra nového baletu Alexandra Ekmana, tanečního experimentátora a pohybového ironika, s názvem Play se bude konat 6. prosince. Další premiéra bude také z oblasti současného tance, 19. května to bude komponovaný večer z děl čtyř choreografů: tanečník a akrobat James Thiérrée a choreograf a bývalý tanečník Nederlands Dans Theater Ivan Pérez vytvoří premiérové choreografie, program doplní nová verze choreografie Hofeshe Shechtera The Art of Not Looking Back a choreografie The Seasons’ Canon od Crystal Pite, která už na repertoáru souboru byla.

Teatro alla Scala
Nejslavnější italský baletní soubor zachovává repertoár mnohem klasičtější. Také se může opřít o popularitu svých nejznámějších étoiles, Svetlany Zakharové a Roberta Bolleho, který bude v nadcházející sezoně poprvé tančit v kultovním Boleru Maurice Béjarta. Soubor láká na tento pár, který bude v sezoně tančit Dámu s kaméliemi a Manon. Nejočekávanější premiérou bude Korzár v nastudování Anny-Marie Holmes s novou výtvarnou výpravou, premiéra 20. dubna. Tady je trailer z nastudování pro English National Ballet:

Dále na repertoár přibudou Goldbergovy variace Heinze Spoerliho, populární neoklasická choreografie, kterou švýcarský choreograf vytvořil v roce 1993 pro soubor Deutsche Oper am Rhein. Od 25. ledna. Kanadský choreograf Aszure Barton vytvoří novou choreografii Mahler 10 na adagio z Mahlerovy nedokončené 10. symfonie. Bude součástí komponovaného večera, který doplňuje zmíněné Bolero a Petite Mort Jiřího Kyliána, které má soubor na repertoáru. Od 10. března. Na konci května se uskuteční tři večery baletních galapředstavení dedikovaných Rudolfu Nurejevovi, aby připomněly osmdesát let od jeho narození i dvacet pět let od jeho úmrtí.

Ballett am Rhein
Zpátky do Německa – na repertoáru baletního souboru Deutsche Oper am Rhein, jehož program zásobuje představeními dva divadelní domy, Theater Duisburg a Opernhaus Düsseldorf, má největší zastoupení jako autor šéf souboru Martin Schläpfer, na repertoáru je také Zelený stůl Kurta Joose nebo Ohad Naharin, Geoge Balanchine či Jerome Robins. Kromě nových krátkých choreografií z dílny současných autorů bude velkou premiérou až v druhé polovině sezony Labutí jezero právě v choreografii Martina Schläpfera. Premiéra se koná až 8. června. Zřejmě půjde o dílo spíše současné, vytvořené na míru tanečníkům souboru. Na programu je také představení složené z děl tanečníků souboru, kteří dostávají prostor pro vlastní tvorbu v rámci programové řady Plattform Choreographie des Balletts am Rhein. Novinky od čtyř choreografů budou uvedeny třikrát, jde o stejný model, jakým byly třeba pražské Miniatury.