Po únoru nám řekli, že se Talicha musíme vzdát

  1. 1
  2. 2

No a přišel únor. My měli shodou okolností právě v době února nějaké koncerty. Když došlo k tomu, čemu se pak říkalo “Vítězný únor”, zavolal si mě profesor Miroslav Barvík, který byl takovým správcem hudebního oddělení akčního výboru Národní fronty, a řekl mi, že z rozhodnutí akčního výboru Národní fronty je Talich dále nežádoucí osobou, a má-li Český komorní orchestr pokračovat, tak se Talicha máme vzdát. Máme utvořit svůj akční výbor a vydat prohlášení, která se tehdy běžně dělala. My jsme takový akční výbor založili, a protože jsme neměli v orchestru žádného člena komunistické strany, museli jsme to nějak kamuflovat. Napsali jsme prohlášení, ve kterém jsme řekli, že se Talicha nevzdáme, protože umělecká práce bez něho by neměla pro komorní orchestr žádný smysl. A kromě toho, že věříme v budoucnost československé demokracie. To byla vlastně politická sebevražda, když se to tak vezme. Z dnešního hlediska by to těžko někdo udělal, ale nám nic jiného nezbývalo. Protože my jsme mohli sice dál mít nějaké stipendium, umělecky živořit bez Talicha a ztratit pověst a charakter. Anebo se rozhodnout k takovému více méně teoreticky odvážnému činu.

(pokračování)
Úvodní foto: archiv rodiny Medkovy

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na