Válka s mloky nebo s partiturou?

Ve čtvrtek 10. ledna zazněla v pražské Státní opeře světová premiéra nové opery Vladimíra Franze Válka s mloky. Autor se jí nezúčastnil, protože byl jako prezidentský kandidát ve stejné době v televizní debatě s dalšími kandidáty v předvečer prvního kola prezidentských voleb.

A tak zatímco Vladimír Franz bojoval o Hrad, ve Státní opeře se bojovalo s mloky. A taky s jeho dost náročnou a ne vždy přehlednou partiturou.Opera na motivy stejnojmenného Čapkova románu líčí katastrofický konec města Morgan Bay, které si podmaní přemnožení mloci, do té doby otrocky a poslušně sloužící lidem. Výbuchem na ropné plošině vyvolají obrovskou vlnu tsunami, která bezelstné, blahobytem otupělé a zpohodlnělé obyvatele pobřeží vyhubí nebo je vyžene do hor.

Opera je snadno pochopitelnou kritikou konzumní společnosti, která se chce už jen bavit, užívat si (nejlépe na účet cizí otrocké práce), která tloustne a ztrácí základní instinkty. První akt opery je v podstatě jedna nekončící veselice, pestrá show plná populárních hvězd, laciné hudby a bavičů, hlučných konferenciérů a reklamních přestávek. Seznamujeme se s hlavními protagonisty – starým námořníkem Jensenem (Roman Vocel), který před mloky varuje a rozjařený lid jej zlynčuje, Oliverem Lascottem (Ivan Kusnjer), ředitelem ropných vrtů a delegátem „mločího syndikátu“ a se zamilovanou dvojicí: Lascottovou dcerkou Minnie (Maria Kobielska) a rebelem Fredem Daltonem (Václav Sibera), který burcuje proti Salamander Syndikátu a jejímu otci.Novinkou jsou právě ty „reklamní bloky“ komponované i zpívané ve zcela jiném, popově líbivém stylu. (Zde se jakoby „inzerují“ ukázky z připravovaného muzikálu Poseidón s Petrem Kotvaldem v hlavní roli.) Vpád cizího žánru narušuje průběh opery psané moderně strohým hudebním jazykem, stejně jako nás v televizi ruší ukázky z jiných filmů, komedie nebo talk show, při sledování napínavé či dojemné scény. Tohle střídání žánrů si skladatel v rámci všelidové zábavy v Morgan Bay ještě párkrát zopakoval (jednou heavy metal a znovu popová ikona Kotvald). Problémem je, že právě tyto scény vyzněly v opeře skoro nejpřesvědčivěji, kdyby Franz skládal šlágry pro Kotvalda, mohl se tím svého času dobře živit. Petr Kotvald zpíval víceméně sám sebe, jeho nazvučený chlapecky sladký tenorek zněl dokonale, přesně jak má, zatímco Kusnjer nebo Sibera se potýkali s nesmírně náročnými a posluchačsky nevděčnými áriemi, plnými rozházených skoků a výšek bez efektu. Ne, že by to nezvládli, Siberovi zněly výšky jen trochu úzce, ostřeji, Maria Kobielska se všude, jak jen to part trochu dovoloval, rozezpívala velkým dramatickým sopránem, Kusnjer vše zvládal dokonce s výbornou srozumitelností textu. Velmi působivě vyzněla Kusnjerova árie v 2. dějství, kde blouzní a mluví k přeludu své dcerky, kterou vidí ještě jako dítě, ve čtyřech podobách, jak rostlo, a pak se ty přeludy postupně změní v mloky.Orchestr působil v předehře trochu nejistě, ale to posluchač asi také. I když se pak většina díla odehrávala v celkem „stravitelné“rozšířené tonalitě, podivná instrumentace, značně zhuštělá, temná a bizarní mu ubírala na srozumitelnosti. Árie i sóla (cello, housle) v tom zvukovém balastu zanikaly. Naopak čím střídmější  a komornější byla orchestrace (druhé dějství), tím pro hudbu samotnou lépe. Orchestr Státní opery vedl Marko Ivanovič. Hezky vyšly sborové scény (Sbor Státní opery, sbormistr Tvrtko Karlovič), byly příjemně napsané i zazpívané, jemný sbor částečně á capella v prvním dějství, nebo působivý obraz zkázy na začátku druhého dějství, kde ztemnělou scénu prořezávají ostře zelené paprsky světlometů a zdecimovaný lid zpívá Smiluj se Bože.

Scéna navržená Šimonem Cabanem využívala točny, na obou stranách ale byly poměrně podobné konstrukce, z nichž jedna představovala bufet s hracím automatem, ropnou plošinu, druhá amfiteátr nebo forum pro davové scény na schodech. Efektní byla práce se světelnou režií. Kostýmy Simony Rybákové by asi ztěží někdo označil za slušivé, naopak, byly by noční můrou pro každou dámu hlídající si figuru. Vycpané „problematické partie“ do obřích rozměrů a nevkusně pestré plážové oblečky, legíny a trika ilustrovaly pohodlný styl a la americký turista. Výborní jsou mloci s velkýma svítícíma očima, opravdu nepříjemná stvoření…  Jinak se po scéně prohánějí i další roztodivná zvířátka, jako krevety, mořští koníci nebo skvostný pudl v člověčí velikosti. Rybáková jako obvykle nezklamala. V režii Davida Drábka je znát snaha o dynamiku a pestrost dění na scéně, což někdy unavuje (dlouhá show v prvním dějství), některé momenty byly nejasné (proměna Hamiltonových v mloky, výbuch a zničení Morgan Bay mohlo být výraznější). Rozpaky panovaly nad vyzněním celého díla – zvítězili mloci, nebo stali se lidé mloky? Jsou mloci zpívající oslavný sbor o červáncích vlastně humánnější než lidé? I když sežrali pudla, možná i někoho dalšího?
+++

===
Jedná se o představení výpravné, bezesporu bylo i nákladné, a všechny zúčastněné stálo mnoho úsilí. Trochu mě jen mrzí, že v dnešní době, kdy je premiér tak málo a prostředků na ně ještě méně, nebylo všechno to úsilí vynaloženo na titul, který by se stal velkou kulturní událostí. Válka s mloky to nejspíš nebude.

Hodnocení autorky recenze: 60 %

Vladimír Franz:
Válka s mloky
Hudební nastudování: Marko Ivanović
Dirigent: Marko Ivanović (alt. František Drs)
Režie: David Drábek
Scéna: Šimon Caban
Kostýmy: Simona Rybáková
Světelný design: Pavel Dautovský
Choreografie: Henrieta Hornáčková
Sbormistr: Tvrtko Karlović
Dramaturgie: Pavel Petráněk
Orchestr a sbor Státní opery
Balet Opery Národního divadla
Světová premiéra 10. ledna 2013 ve Státní opeře

Fred Dalton, pošťák – Václav Sibera (alt. Valentin Prolat)
Minnie Lascottová, jeho dívka – Maria Kobileská (alt. Simona Procházková)
Olivier Lascott, její otec, ředitel ropných vrtů –  Ivan Kusnjer (alt. Richard Haan)
Jensen, bývalý námořník – Roman Vocel
Jackson, majitel dragsteru –  Jiří Kubík (alt. Jiří Brückler)
Charles Brownell, dělník na ropných vrtech – Ivo Hrachovec (alt. Adam Leftwich)
James Holton, dělník na ropných vrtech – Jiří Hruška (alt. Jan Markvart)
Paní Hamiltonová / Chief Salamander – Galia Ibragimova
Bobby Hamilton, vnuk paní Hamiltonové – Petr Hais* (alt. Jan Skramuský*)
Poseidon / Billy Bingo, zpěvák populární hudby – Petr Kotvald
Konferenciér – Martin Zbrožek
Zpěvák skupiny Salamandři – Lukáš Frýda
Najáda – Markéta Panská 

* členové Pueri gaudentes

www.narodni-divadlo.cz

Foto Hana Smejkalová