Velký přehled: Kam za tancem a baletem o svátcích

Co s vánočním časem? Tradiční výlet na Louskáčka nebo něco trochu tanečně experimentálnějšího? Sice teprve začal prosinec, ale mnohde jsou už představení plánovaná na období vánočních svátků docela vyprodaná. Pokud se teprve rozhodujete, jak si zpestřit sváteční večery, máme pro vás přehled, kam a na co vyrazit.

Návrat dickensovského Louskáčka
Balet Národního divadla už před časem ohlásil, že pro letošní zimu vrátí na repertoár inscenaci Youriho Vàmose Louskáček – Vánoční příběh. Inscenace Petra Zusky Louskáček a Myšák Plyšák (premiérovaná 3. prosince 2015) vzbudila bouřlivé diskuze svými aktualizacemi a snahou o psychologizaci. Nejen v médiích, ale především na sociálních sítích, kde bylo publikum výjimečně výřečné. To před třinácti lety, když měl premiéru právě Louskáček – Vánoční příběh, bylo kouzlo sociálních sítí teprve objevováno a první diskusní kroužek příznivců baletu se neformoval na Facebooku, ale na Lidé.cz. To už je skoro historie.

Ale zajímavější je něco jiného – jak domácí publikum za deset let převzalo Vàmosův balet za svůj, jak se s ním sžilo tak, že jej teď považuje za toho pravého a tradičního, opravdového Louskáčka. Přitom choreograf Vàmos sice tvořil v neoklasickém stylu a výprava byla tradiční v tom smyslu, že je realistická a je v ní spousta kašírovaného sněhu a třpytících se vloček, ale z dramaturgického hlediska na Louskáčkovi od Maria Petipy, který letos v prosinci slaví sto dvacet pět let, nezůstal kámen na kameni. Vàmos ale nenarušil základní estetiku díla, a tak mu poangličtěný Louskáček – Vánoční příběh, který vznikl ostatně už v roce 1988, u pražského publika prošel. Přitom také vytvořil jiný a nový příběh, v němž zůstala postava Louskáčka, který se v magickém snu mění v prince, sněhové vločky a roztančené divertissement národů, ale jinak vlastně nic. Jádrem inscenace učinil hororovou povídku Charlese Dickense Vánoční koleda o lakomci Scroogeovi, jehož napraví až návštěva duchů, kteří ho prostřednictvím srdceryvných i děsivých vizí přivedou na správnou cestu. Jde o příběh sociálně kritický a rozhodně ne pohádkový. Youri Vàmos ho do pohádky úspěšně přetavil, doplnil ještě postavou Ďábla a milosrdné Víly Vánoc, která přináší naději a odpuštění.

Z původního libreta tedy mnoho nezbylo, alespoň pokud jde o dramatické dějové pasáže, ale publikum se nechalo okouzlit a po příběhu o Louskáčkovi, který v noci bojuje proti Myšímu králi a jeho vojsku, si nikdo ani neposteskne. Předchozí verze byla zapomenuta a stala se historií, alespoň pro diváky. Připomeňme tedy, že před dickensovským Louskáčkem byl na repertoáru Národního divadla Louskáček v choreografii a režii Jurie Grigoroviče. Na internetu najdeme záznam tohoto jeho baletu například z roku 1989 ve Velkém divadle v Moskvě.

Co by asi publikum řeklo na návrat takovéto verze? Nebyla by pro ně najednou málo „akční“ a málo dějová? Zvykli jsme si na kulisy zasněženého Londýna a na hemžení lidiček ve viktoriánském koloritu, za ta léta se zkrátka stal Vàmos pro publikum klasikou. Je jen zajímavé občas poodstoupit a podívat se na tenhle proces zvenčí, podívat se i na to, jak krátký vlastně může být. Publikum má tedy letos zpět svého mravoučného Louskáčka a asi by si dnes nikdo nepřipustil, že se na něj možná v čase premiéry díval kriticky jako na svatokrádež proti tradiční ruské baletní škole.

Na koho se diváci, kterým se podařilo včas zakoupit vstupenky v předprodeji, mohou letos v zimě těšit v hlavních rolích? Po delší odmlce jde až na výjimky o docela nové obsazení. Lichváře Scrooge letos tančí Tomáš Kopecký, Marek Svobodník, Jiří Kodym a Guido Sarno, účetního Boba Cratchita a Ďábla Mathias Deneux, Matěj Šust, Federico Ievoli, Younsik Kim nebo Guido Sarno, Klárku Andrea Kramešová, Alina Nanu, Olga Bogoliubskaia, Magdalena Matějková, Claire Teisseyre a Marta Máchová Drastíková, Policistu a Louskáčka ve snu například Francesco Scarpato, Adam Zvonař, mezi devíti alternacemi figuruje i Michal Štípa nebo Jonáš Dolník. Paní Cratchitovou a Vílu Vánoc tančí Nikola Márová, Miho Ogimoto, Michaela Wenzelová, Rei Watanabe a Sophie Benoit.

Brněnský balet bez Louskáčka
Moravská metropole se letos musí bez vánoční „klasiky“ obejít s ohledem na rekonstrukci Janáčkova divadla. Balet Národního divadla Brno však zabodoval poslední premiérou West Side Story, jejíž poslední blok se ale odehraje až na konci ledna. V období vánočních svátků a konce roku se baletních představení mnoho nekoná. 21. a 22. prosince bude v Redutě na programu večer mladých choreografů Kontrasty, ve kterém svá díla uvádějí Markéta Habalová, Dan Datcu a Jan Fousek. Na konci roku uvádí balet v Mahenově divadle Labutí jezero.

Romantika, ale ne všude vánoční
Divadlo J. K. Tyla v Plzni také využívá čerstvě nasazené premiéry. Na 26. prosince je naplánovaná Manon a před koncem roku na 29. prosince Romeo a Julie, neoklasický balet v choreografii Libora Vaculíka, který je na repertoáru dva roky.

Moravské divadlo Olomouc drží vánoční tradici více, na repertoáru je tu Louskáček, v choreografii Jiřího Horáka a režii Roberta Balogha. Na repertoáru je sedm let, hrát se bude dvakrát 22. prosince a pak zase až v novém roce, 4. ledna.

Louskáčka má na repertoáru také Severočeské divadlo opery a baletu v Ústí nad Labem, cestuje s ním také na krátké zájezdy – 6. prosince v Karlových Varech, 8. prosince v Mladé Boleslavi, na domovské půdě ho kupodivu ve vánočním čase publikum neuvidí. Po svátcích je na programu jiná pohádka, Sněhová královna v choreografii Mariky Hanouskové.

Národní divadlo moravskoslezské uvádí v období Vánoc balet Popelka, v neoklasické choreografii kanadského tanečníka a tvůrce Paula Chalmera, který pro ostravský balet vytvořil ještě inscenaci Tři mušketýři. Tak svátky sice nejsou louskáčkovské, ale pohádkové ano, Popelka je na programu 19., 26. a 27. prosince.

V Divadle F. X. Šaldy v Liberci se v předvánočním čase objeví 21. prosince Spící krasavice v současném pojetí choreografa Daniela Záboje. Louskáček bude na programu 30. prosince a bude to také jeho derniéra. Také tuto verzi upravila choreografka Alena Pešková tak, aby více seděla nepočetnému souboru libereckého baletu. Balet zasazený svou realistickou částí do současnosti měl podtitul Sen dítěte našeho věku a uváděl se od roku 2012.

V zahraničí (zejména blízkém)
Co když budete chtít vyrazit za baletem do zahraničí? Pak se nějaká vánoční nadílka najde i za našimi hranicemi. Balet Vídeňské Státní opery uvádí před svátky sérii představení baletní akademie a pak 23. a 28. prosince Louskáčka. Jde o verzi Rudolfa Nurejeva, tak jak tento balet uvedl v roce 1967, přenesenou v nastudování Manuela Legrise a Aleth Francillon.

Mnichovský balet má pohádkový program importovaný z Anglie, ve svátečním období bude uvádět velmi úspěšný balet Christophera Wheeldona Alenka v říši divů, 22., 26. a 28. prosince. Premiéra v Bavorském státním baletu se konala letos v dubnu.

V Berlíně se v předvánočním shonu objeví Giselle, ale o prvním vánočním svátku nebude chybět všudypřítomný Louskáček. Předvánoční a povánoční program divadlo zpestřuje představením baletní školy, která při Státním baletu funguje. Louskáček je uváděn v choreografii Nacho Duata, který je sice odchovancem Nederlands Dans Theater a choreografem současným, tradici ale ve své inscenaci nezavrhl.

V Drážďanech je připraven Louskáček, po dvou představeních na 23. i 25. prosince. Verze uměleckého šéfa souboru Aarona Seana Watkina a Jasona Beecheyho se rovněž drží tradiční podoby.

U našich nejbližších sousedů ve Slovenském národním divadle také Louskáček nechybí. Vytvořil jej před čtyřmi lety domácí tým, tanečník Jozef Dolinský a dlouholetý baletní mistr Rafael Avnikjan, podle historické verze Vasilije Vajnonena. Výpravu má na svědomí český výtvarník Josef Jelínek. Pokud byste naopak chtěli cestovat daleko za hranice, pak se nabízí londýnští Louskáčkové obou předních britských souborů, které oba hrají v tomto období blokově. Anglický národní balet sérii v choreografii Wayna Eaglinga, baletní soubor Královské opery v choreografii Petera Wrighta. Oba tituly se úspěšně vyprodávají a zdá se, že si ani v nejmenším nekonkurují.