Do Verony s Operním kukátkem

Operní kukátko (105). Týden od 31. července do 6. srpna 2017. V dnešním vydání najdete: Letní festivaly 2017 – Arena di Verona. Dvakrát české opery v letních produkcích ve světě. Operní detektivka podle životního dramatu Giacoma Pucciniho a s jeho hudbou.

Arena di Verona 2017
Již pětadevadesátý ročník jednoho z nejúspěšnějších operních festivalů pod širým nebem, Arena di Verona, otevřel své brány na konci června novou inscenací Verdiho Nabucca v pozitivně hodnoceném režijním výkladu Arnauda Bernarda, o kterém jsme již v Operním kukátku (najdete zde) psali. Premiéra 23. června tak odstartovala více než dvouměsíční každovečerní programy, obsahující tentokráte pětačtyřicet představení, jeden baletní večer a dva koncerty. Letos nabízí jedinečná stavba z prvního století našeho letopočtu, která nyní z bezpečnostních důvodů pojme okolo 15.000 diváků (i když původní kapacita v době starověkého Říma byla až dvojnásobná), pět operních titulů. Jak je místní dlouholetou tradicí, dramaturgové vybírají zejména z operních děl Giuseppe Verdiho (letos tři tituly) nebo Giacoma Pucciniho (dva tituly).

Vedle Nabucca (celkem dvanáct večerů) je dalším Verdiho titulem Rigoletto. Inscenace Iva Guerra se výtvarně vrací k prvému uvedení tohoto díla na veronském festivalu roku 1928 a zároveň se ve scénografii především v ohromném plastickém prospektu inspiruje architekturou Mantovy, tedy místa, kde se odehrává původní děj Piaveho libreta podle Hugova francouzského dramatu Král se baví (umisťujícího děj na dvůr francouzského krále Františka I.).

Obliba retro-inscenací, které vycházejí z historických představení dávnější nebo méně vzdálené minulosti, zasáhla tedy i Veronu, a to je letos zvláště patrné právě díky inscenacím Rigoletta a Aidy. Bohatá scénografie Rigoletta inspirovaná renesančním malířstvím je dílem Raffaeleho Del Savio (činného i jako malíře a sochaře) a historizující kostýmy jsou zhotoveny podle návrhu Carly Galleri. Tři hlavní party mají trojí, respektive čtvero obsazení. V titulní roli znetvořeného šaška vystoupili postupně po dvou reprízách Amartuvshin Enkhbat a Carlos Álvarez, v poslední repríze pak slavný italský barytonista Leo Nucci. Tři Vévody mantovské (Gianluca Terranova, Francesco Demuro a Arturo Chacón-Cruz) milují hned čtyři Gildy. Ty ztělesňují známé koloraturní pěvkyně z Evropy i zámoří (Elena Moșuc, Jessica Pratt, Ekaterina Siurina a Jessica Nuccio). Za dirigentským pultem stál Julian Kovatchev.

Velký zájem stále slaví inscenace Verdiho Aidy inspirovaná historicky prvním festivalovým představením v roce 1913. Zájem konzervativní části publika o tento nejoblíbenější titul veronské arény je enormní. Italský divadelní i filmový režisér (a též scénograf) Gianfranco De Bosio (narozen 1924 [!]) připravil inscenaci ke stému výročí provozu tohoto letního festivalu, založeného již roku 1913. Snad až na hranici výtvarného kýče nabízí vše, co si divák může od staroegyptského příběhu přát – mohutné stavby egyptské architektury, prospekt s pyramidami, sfingy, efektní řady barevného sloupoví (ač je poněkud jedno o jakou epochu starého Egypta se jedná), živá zvířata na scéně i kostýmy jako vypůjčené z italské produkce prvních let dvacátého století z fundusu němého výpravného filmu ze starého Egypta.

Ano, takový byl rok 1913, kdy se italská kinematografie chlubila výpravnými superprodukcemi, jako byla třeba Cabiria (natáčená právě roku 1913 a distribuovaná roku 1914), odehrávající se v Kartágu a Římě. Obsazení pro celkem devět představení je samozřejmě vícečetné. Etiopskou otrokyni z královského rodu na egyptském faraónském dvoře postupně zpívají Italka Monica Zanettin, Číňanka Hui He, Rumunka Cellia Costea a Maria José Siri z Uruguyae, tedy vesměs interpretky osvědčené v této roli a do inscenace se vracející. K dispozici jsou tři Radamové – Gaston Rivero z Uruguyae, Hovhannes Ayvazyan z Arménie a Ital Walter Fraccaro. Zkušené jsou i představitelky dcery egyptského vládce Amneridy – dvě mezzosopranistky pocházející z Ruska (Olesya Petrova, Anastasia Boldyreva) a dvě stálice operní scény Marianne Cornetti (přes italské jméno jde o Američanku) a legendární italská dramatická sopranistka Giovanna Casolla (narozená roku 1945). Prvých devět představení diriguje teprve třicetiletý italský dirigent a skladatel Andrea Battistoni a dvě závěrečná v srpnu Julian Kovatchev.

Šestkrát je naplánováno uvedení Pucciniho japonské tragedie Madama Butterfly, kterou zde jako řadu jiných titulů úspěšně režíroval klasik operní režie Franco Zeffirelli ve vlastní efektní scénografii, v níž velký význam nese symbolika světla a Slunce. Za zmínku určitě stojí návrhy kostýmů proslavené kostýmní výtvarnice z Japonska Emi Wada (mimo jiné Oskar za kostýmy ke Kurosawově filmu Ran), věrné dílu i prostředí s nádhernými dezény kimon. Nešťastnou japonskou náctiletou nevěstou budou postupně sopranistky Oksana Dyka z Ruska, Sae Kyung Rim z Koreje a ve Veroně často vystupující Číňanka Hui He. První tři reprízy bude roli Pinkertona zpívat Marcello Giordano a v dalších třech pak roli Vévody Mantovského vymění italský tenorista Gianluca Terranova za dalšího bezohledného antihrdinu. Produkci diriguje Jader Bignamini, rodák z Lombardie.

Druhým puccinovským titulem pak bude velkolepá inscenace Tosky, uváděná od 5. srpna. Pod režií a výtvarnou podobu (včetně návrhů scény, kostýmů a světelné režie) je podepsán renomovaný italský tvůrce Hugo De Ana. Poprvé byla tato inscenace uvedena roku 2006. Argentinský režisér a scénograf, zhusta pracující v Evropě a zejména na italských scénách, dovede dát inscenacím jakousi monumentální morbidní krásu. To dokazuje i jeho filmová inscenace Verdiho Macbetha. Veronské inscenaci Tosky dominují obrovské fragmenty pozdně renesanční sochy mstícího se archanděla Michaela s pozdviženým mečem (z výzdoby Castel Sant’Angelo v Římě) v jasné symbolice spravedlivé odplaty nebes za způsobené zlo.

Jako Toska letos vystoupí italská dramatická sopranistka Susanna Branchini a Španělka Ainhoa Arteta. K dispozici jsou dvě obsazení Cavaradossiho (mladý turecký tenorista Murat Karahan a Marcelo Álvarez) a Barona Scarpii (Ambrogio Maestri a Boris Statsenko). Z rossiniovského festivalu v Bad Wildbad se do Verony přemístí italský dirigent Antonino Fogliani, aby řídil celkem pět představení.

Vedle operních představení nabízí festival také galakoncert (15. srpna), jehož hlavní náplní bude Beethovenova 9. symfonie, dirigovaná Danielem Orenem (u Arena di Verona Orchestra) a s kvartetem zpěváků, které známe spíše jako interprety románského repertoáru (Erika Grimaldi / soprán, Daniela Barcellona / mezzosoprán, Saimir Pirgu / tenor, Ugo Guagliardo / basbaryton). Koncert bude doprovázet světelná show v režii Paola Mazzona. Součástí letošního programu je i baletní večer italského klasického tanečníka Roberta Bolleho a jeho hostů i koncert Plácida Dominga (s hostující sopranistkou Anou Maríou Martínez a tenoristou Arturem Chacón-Cruzem) s programem ze španělských zarzuel.

Festivalové vedení již také oznámilo program na letní sezonu 2018. Úvodní premiérou 22. června 2018 bude Bizetova Carmen, která bude uvedena ve třinácti představeních. Zatím nebylo oficiálně ohlášeno jméno režiséra produkce. Nová inscenace nahradí letité ztvárnění Franca Zeffirelliho, které bylo uvedeno naposledy v létě 2016. Opakovat se budou obě inscenace Aidy, Zeffirelliho inscenace celkem sedmkrát a historická Aida s rekonstruovanou režií z roku 1913 devětkrát. Vrací se i další oblíbená a výpravná Zeffirelliho inscenace Turandot (celkem pět repríz). Nová inscenace Nabucca z letošního roku bude inscenována šestkrát. A šestým titulem bude návrat Rossiniho Lazebníka sevillského v kompletním režijním a scénografickém pojetí Huga De Any v inscenaci z roku 2007 (celkem pět repríz). Celkem tedy pětačtyřicet představení od 22. června do 26. srpna 2018. Mimo to budou uvedeny i dva operní koncerty inzerované jako Special Opera Night.

České opery v letních festivalových produkcích
Město Konstanz (Kostnice) ve Švábsku je Čechům známo především jako místo upálení Mistra Jana Husa, ale město s cennou historickou architekturou nabízí také četné kulturní akce. V létě zde místní Kammeroper, která vznikla v roce 1982 jako soukromá iniciativa Petera Bauera, uvádí vždy jednu operní produkci na nádvoří původně gotické radnice v renesanční přestavbě.

Relativně malý prostor pojme asi tři sta diváků. Dramaturgie (vždy jeden operní titul uváděný během prázdnin v méně než deseti reprízách) se neomezuje na osvědčené tituly, které se samozřejmě za pětatřicet ročníků také v nabídce objevily. Vedle Leoncavallových Komediantů (1994), zde nalezneme Mozartovy operní tituly (Bastien a Bastienka, La clemenza di Tito, Zaïde) a Händelovy opery (Xerxes, Orlando v loňském ročníku), ale také repertoárové rarity skladatelů Haydna (Lekárník), Paisiella (Lazebník sevillský, Nina) nebo Salieriho (Falstaff). Pozornost je věnována i divadelně atraktivním kratším operním titulům dvacátého století jako Orffova Chytračka, Hartmannův Simplicius Simplicissimus, Brittenovy opery The Turn of the Screw, The Rape of Lucretia a také jeho přepracování Žebrácké opery, Stravinského Slavík a jiné.

Letošní dramaturgická volba padla na operu Bohuslava Martinů Ariadne, která je uváděná v kombinaci s Milhaudovou „minutovou“ operou Opuštění Ariadny (1928), jež tvoří humornou dohru vážného antického příběhu. Není to ale první zařazení opery Bohuslava Martinů do letního programu, v roce 2006 byla během léta uvedena jeho Ženitba. Letos hudební ředitel místní Kammeroper Peter Bauer nastudoval hudebně tuto třičtvrtěhodinovou lyrickou operní kompozici Bohuslava Martinů ve spolupráci s režisérem Alexanderem Irmerem na scéně Jochena Diederichse (ten je též tvůrcem kostýmů). V hlavní roli Ariadny v obou titulech vystoupí sólistka operního souboru v Grazu, Ana Kovačević, stejně tak bude dvojitým Theseem Attila Mokus. Lístky pro pět plánovaných představení ve dnech 16., 18., 19., 21. a 23. srpna (vždy od 20.45 po setmění) jsou dostupné ve třech cenových kategoriích: 36, 24 a 16 euro.

Dvořákův Dimitrij se trochu nečekaně objevuje na letním programu Bard Music Festival pořádaném v architektonicky vytříbeném prostoru budovy Sosnoff Theater v Richard B. Fisher Center for the Performing Arts (modernistická budova vznikla podle návrhu světoznámého architekta Franka Gehryho) v Annandale on Hudson ve státě New York.

Americký dirigent Leon Botstein (narozený v Švýcarsku) je od počátku spjat s místním festivalem a každé léto v poslední dekádě zde diriguje jeden až dva (často neznámé) operní tituly. Vloni to byla například kombinace Busoniho Turandot a Massenetovy Navařanky. Režisérkou letošního představení je Američanka Anne Bogart, činná v žánrech opery, činohry i soudobého pohybového divadla. Americký tenorista Clay Hilley, vystupující převážně na středně velkých domácích scénách v širokém oborovém rozsahu (Idomeneo, Erik, Canio, Radames, ale i Florestan a Siegfried), který má zkušenosti také s vystupováním na Broadwayi, zpívá Dimitrije. Dramatická sopranistka Melissa Citro ztělesňuje Marinu, ruská pěvkyně Olga Tolkmit z moskevského divadla Helikon Xénii a francouzsko-kanadská mezzosopranistka s arménskými kořeny Nora Sourouzian pak carevnu-vdovu Marfu. Posledně uvedená pěvkyně je asi v Evropě nejznámější, je žádanou Carmen, vystupovala vícekrát v méně známých operách na festivalu ve Wexfordu a vytvořila řadu mezzosopránových a altových rolí na středních scénách celé Evropy včetně Litvy, kde často vystupuje. Cena lístků na pět představení (28. a 30. července, 2. a 4. a 6. srpna), z toho dvě večerní a tři odpolední, se pohybuje od 25 do 95 dolarů. Je také zajištěna doprava z New Yorku a po představení zpět. Jazykovým koučem a dramaturgyní je dcera Rudolfa Firkušného Véronique Firkusny. O této inscenaci Dvořákova Dimitrije jsme informovali také zde a zde.

La Signora Doria aneb Smrt v domě Giacoma Pucciniho
V roce 1909 se světový tisk zaobíral skandálem, který vypukl v rodině patrně nejznámějšího operního skladatele té doby, Giacoma Pucciniho. Mladá služka v Pucciniho domě Doria Manfredi spáchala sebevraždu jedem po neustálém obviňování Pucciniho manželkou Elvirou, která ji podezírala z nevěry s manželem. Ostatně nebylo by to tak zvláštní, protože skladatel se vždy těšil velkému zájmu žen. Elvira pak byla obviněna z nezákonného nátlaku a měla strávit pět měsíců ve vězení. Puccini ale vyplatil odstupné rodině dívky a také dosáhl změny trestu na peněžní pokutu a jakousi formu domácího vězení. Jaké drama se skutečně odehrávalo v Pucciniho domě, spolehlivě nezodpověděly ani dopisy z nedávno náhodně nalezeného kufru z pozůstalosti slavného skladatele.

Nicméně tragický příběh nesený zřejmě Pucciniho chronickým záletnictvím a nesnesitelnou žárlivostí Elviry zaujal německou kontrabasistku Sophii Mott (narozena 1957), jež se vydala na pole fiktivní biografie a napsala román Der Fall Doria: Die Ehe von Elvira und Giacomo Puccini (Případ Doria: Manželství Elviry a Giacoma Pucciniho), který vydalo renomované nakladatelství Cassimir-Katz v roce 2002. Nebyl to sice světový úspěch, ale v německy mluvících zemích se kniha na pomezí biografického románu a detektivky slušně prodávala i četla. A červenci tohoto roku byla v Rostocku uvedena krátká série představení La Signora Doria. Kriminaloper.

Na základě sujetu románu Sophie Mott byla vytvořena detektivní hra s řadou vložených operních výstupů z nejznámějších Pucciniho děl. Námětem je pátrání po skutečném původci Doriiny smrti v Pucciniho domě, které vedou komisaři Sigrid Hansen a Oskar Kowalewski. Vyšetřování vede také k odkrytí dalších tajemství, ale i ztrátě iluzí obou manželů Pucciniových o svém partnerovi. Režisérem této světové premiéry je Rainer Holzapfel, který připravuje produkce muzikálů i oper. Pod taktovkou Manfreda Hermann Lehnera vystupují sólisté rostocké opery, místní sbor Norddeutsche Philharmonie Rostock. Pucciniho ztvárňuje tenorista James J. Kee, Elvirou je sopranistka Anna-Maria Kalesidis a nešťastnou oběť ztělesnila sopranistka Jamila Raimbekova.