Pánbůh vám zaplať. Luděk Vele slaví pětašedesátiny

  1. 1
  2. 2
30. listopadu slaví své pětašedesáté narozeniny Luděk Vele, basista, který nejen že už více než třicet let patří k nejvýraznějším osobnostem operního souboru Národního divadla, ale také se do povědomí přátel hudby a opery zapsal mnoha svými dalšími významnými aktivitami.
Luděk Vele (foto archiv)
Luděk Vele (foto archiv)

 

Osobnosti české opery

Luděk Vele se narodil v obci Chotyně, která leží na trojmezí České republiky, Polska a Německa. V jeho dětství nic nenasvědčovalo tomu, že z něj jednou bude slavný a vážený operní sólista. Začal studovat gymnázium (tehdy se nazývalo Střední všeobecně vzdělávací škola), ale moc ho to zjevně nebavilo. Nechal tedy toho a uchytil se jako kulisák v libereckém Divadle F. X. Šaldy. Nevím, jestli ho při této práci políbily múzy, ale v té době začal navštěvovat v Liberci Lidovou školu umění u pedagoga Josefa Brady, který jej počal zasvěcovat pěveckému umění.

Někdejší dramaturgyně libereckého divadla Radmila Hrdinová ve svém výtečném článku věnovaném Luďkovi Velemu, který byl publikován v Hudebních rozhledech v roce 2007, píše o péči, kterou budoucímu pěvci ve chvílích jeho životního tápání věnovali rodiče a zejména jeho maminka, což mu velmi pomohlo najít správnou cestu. Jako důkaz toho uvádí, že Luděk Vele rád zahajuje své koncerty Janáčkovou písní Pánbůh vám zaplať, má matičko stará.

Cesta, po které se Luděk Vele po všech peripetiích rozhodl jít, byla správná. Přihlásil se ke studiu zpěvu na Pražské konzervatoři. Nebyl sice přijat, ale zkusil to v Brně, kde u zkoušek uspěl a studoval tam rok u profesorky Jakoubkové, na níž vděčně vzpomíná jako na přísnou, ale dobrou kantorku.

Talentovaný basista ale při pražských „přijímačkách“ neunikl pozornosti Jaroslava Horáčka, jenž byl členem zkušební komise a na jehož radu Luděk Vele po roce přestoupil do Prahy. U Jaroslava Horáčka studoval zpěv, herectví pak u dalšího významného protagonisty Národního divadla, sólisty a režiséra Hanuše Theina, jemuž vděčí za dokonalou jevištní průpravu desítky budoucích výborných operních zpěváků. Díky svému vrozeném talentu spojenému s pílí a pracovitostí se vypracoval v jednoho z nejlepších herců mezi operními pěvci, což bylo po letech korunováno tím, že jej režisér Petr Lébl, poté co se poznali při práci na inscenaci Braniborů v Čechách v Národním divadle, obsadil do velké činoherní role v Divadle na Zábradlí. Byla jí jedna postava Hospodáře ve hře Stanisława Wyspiańského Wesele a Luděk Vele se s tímto úkolem znamenitě vypořádal.

Už ve škole Luděk Vele zaujal svým přirozeně nosným hlasovým fondem s osobitou barvivostí a schopností barevnosti. Jako posluchač pátého ročníku se zúčastnil konkurzu na uvolněné místo sólisty basového oboru do operního souboru libereckého Divadla F. X. Šaldy a byl přijat.

Liberecká opera se v sedmdesátých letech minulého století těšila pověsti kvalitního souboru s vyváženou dramaturgií, která poskytovala příležitost sólistům různých generací, kdy vedle zkušených interpretů měli pod vedením solidních dirigentů a režisérů možnost vyrůstat jejich mladí následovníci. A také se tehdy v Liberci na operu hodně „chodilo“.

Luděk Vele využil dokonale příležitosti, jež mu byla poskytnuta. V Liberci se setkal s mnoha úkoly, které vytříbily jeho pěvecké i herecké kvality. Mezi jeho první role, jež v Liberci vytvořil, patřily například postavy Wolframa Olbramoviče ve Smetanových Braniborech v Čechách anebo Cesare Angelottiho v Pucciniho Tosce.

Dostal zde možnost ztvárnit i mnohé špičkové role českého i světového operního repertoáru. Už během svého působení pod Ještědem prokázal v postavách Kecala v Prodané nevěstě, Bonifáce v Tajemství či poustevníka Beneše v Čertově stěně, že je mu mimořádně blízká česká klasická tvorba. Totéž potvrdil i ve svých rolích dvořákovských, kterými byl Vodník v Rusalce, purkrabí Filip v Jakobínovi a Lucifer v Čertu a Káče. Ve všech se mu podařilo propojit adekvátní pěvecké pojetí role, korespondující s autorským záměrem, s osobitým hereckým projevem.

Z jeho dalších libereckých rolí připomeňme jednu z jeho pozdějších klíčových postav, v nichž znovu a znovu prokazoval svou všestrannou suverenitu a mistrovství – Leporella v Mozartově Donu Giovannim. Vedle toho už v Liberci jasně předvedl svou schopnost vyrovnat se po všech stránkách s velmi různorodými pěveckými i hereckými typy, jako tomu bylo v rolích Basilia v Rossiniho Lazebníkovi sevillském, krále Filipa ve Verdiho Donu Carlosovi a Mefista v Gounodově Faustovi a Markétce.

Svému bezprostřednímu hereckému temperamentu mohl dát plný průchod v operetních inscenacích v postavách Kolomana Župana ve Straussově Cikánském baronovi a Kalcháse v Offenbachově Krásné Heleně.

Už během svého libereckého působení Luděk Vele hostoval v pražském Národním divadle. Poprvé to bylo v roce 1978 (na scéně tehdejšího Smetanova divadla) v roli Beneše v Čertově stěně, později například v postavě Kecala v Prodané nevěstě. V roce 1983 byl do Národního divadla angažován.

Přestože přišel na první operní scénu výtečně připraven, musel v tehdejší velké sólistické konkurenci o svou pozici tvrdě bojovat. Představil se v řadě menších a středních rolí, jako byl Čert strážce v Čertu a Káče, Kryštof Hrubý v Kovařovicových Psohlavcích, Patriarcheas ve významné Košlerově a Kašlíkově inscenaci Řeckých pašijí Bohuslava Martinů či Adam z Hradce v Pauerově Zuzaně Vojířové, ale už ve svých začátcích na Národním se poprvé blýskl ve své parádní roli Leporella a také Bonifácem v Tajemství, Otcem Palouckým v Hubičce a Chrudošem v Libuši, kterého střídal s Lutoborem.

Česká opera se stala jednou z dominant Luďka Veleho na scénách Národního divadla. K již zmíněným rolím připočtěme žalářníka Beneše v Daliborovi či Mumlala ve Dvou vdovách, a především nesmíme zapomenout na jeho již zmíněného Chrudoše, k němuž se vrátil v inscenaci režiséra Petra Novotného v roce 1994 a za kterého právem obdržel svou první Cenu Thálie. Dejme v této souvislosti ještě jednou slovo Radmile Hrdinové, která jeho výkon hodnotí následovně: „To nebyl bájeslovný rek, ale prudký, impulzivní, divoký cholerik, která neváhá i na Libuši vytasit zbraň a jehož smír stojí značné úsilí.“

  1. 1
  2. 2

Související články


Reakcí (2) “Pánbůh vám zaplať. Luděk Vele slaví pětašedesátiny

Napsat komentář