Premiéry nové sezony našich souborů v Operním kukátku

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
Týden od 8. do 14. srpna 2016. Operní kukátko (54). Operní sezona 2016/2017 v plánech našich operních souborů. A zahraniční epilog tohoto vydání: Carl Orff a jeho dílo dvakrát ve výstavách týdne.

Operní kukátko
Italská opera
Z italské opery, která tvoří páteř repertoáru českých operních scén, zůstávají jasnou dramaturgickou dominantou Verdiho opery a hudebně-dramatická díla italských veristů. Předverdiovská italská tvorba je zastoupena zařazením u nás zcela raritního titulu, Cherubiniho opery Medea (v italské verzi), kterou pro novodobé publikum vzkřísilo vystoupení slavné Marie Callas na počátku padesátých let dvacátého století. Dílo uvede ve Velkém divadle plzeňský operní soubor jako svoji poslední premiéru sezony v červnu 2017. Cherubiniho dílo, náročné na styl i nesmírně dramatickou titulní partii, je jedním z objevných překvapení příští sezony.

Tradiční repertoárovou trvalkou, vpravdě vždy vděčnou, zůstává Rossiniho Lazebník sevillský, který znovu vstoupí do repertoáru ostravské opery. Hravou režii mu jistě poskytne jeden z nejlepších znalců hudební komedie, herec, všestranný muzikant, zpěvák a režisér Ondřej Havelka. Dílo bude uvedeno ve zcela novém českém překladu ostravského rodáka Jaromíra Nohavici, který se po přeložení tří libret Mozartových oper pustil do překládání nejhranějšího rossiniovského titulu. Hudebně dílo nastuduje Marko Ivanović, který se bude za dirigentským pultem střídat s Tomášem Braunerem.

Pozitivně působící příklad přenosů z Metropolitní opery v oblasti rozšiřování tuzemského repertoáru se zřejmě promítl do zařazení Rossiniho pozdního francouzského operního titulu Hrabě Ory. Premiérového nastudování v Brně (26. května 2017) se ujme Robert Kružík (bude se střídat s dalším dirigentem Pavlem Šnajdrem). Inscenaci režijně i scénograficky, včetně návrhů kostýmů, zajistí Lenka Flory, známá především jako choreografka. S nelehkými partiemi se budou muset poprat například Jana Šrejma Kačírková a Kateřina Kněžíková v koloraturní roli Adéle nebo hostující tenorista Tomáš Kořínek a mladý maďarský tenorista György Hanczár, kteří budou vystupovat v titulní roli sexem posedlého hraběte v koloraturním tenorovém partu, který znovu proslavil Juan Diego Flórez.

Národní divadlo Brno (zdroj commons.wikimedia.org/Millenium187)
Národní divadlo Brno (zdroj commons.wikimedia.org/Millenium187)

Jinou rossiniovskou raritou z roku 1812 bude říjnová premiéra operní frašky L’occasione fa il ladro (Příležitost dělá zloděje). Dílo pro potřeby českobudějovické inscenace přeložil a upravil režisér Tomáš Studený, pro něhož to bude operní debut jako šéfa místního souboru. Dirigent Martin Peschík, scéna i kostýmy budou dílem Sylvy Markové.

Mile překvapilo Národní divadlo v Praze zařazením Donizettiho zábavné operní frašky s názvem Le convenienze ed inconvenienze teatrali (1827), jejíž český název z překladu Jiřího Jorana se ustálil pod titulem Poprask v opeře (popřípadě pod alternativním názvem jako Viva la mamma!). Titul již byl v minulých scénách s úspěchem inscenován i na některých oblastních scénách. V únoru dílo uvede dirigent Enrico Dovico, který v Praze nedávno nastudoval Belliniho Normu (recenzi jsme přinesli zde) a operním režijním debutem projde uznávaný choreograf Radim Vizváry, který je ovšem se světem opery v užším styku již delší dobu a je také tvůrcem vynikající choreografie pro pražskou inscenaci Janáčkovy opery Z mrtvého domu (naše recenze najdete zde a zde). Ke scénografické spolupráci si přizval Lucii Škandíkovou, spolutvůrkyni několika jeho předchozích inscenací.

Opavská operní scéna zařazuje málo uváděný Verdiho historický titul Attila (1846). S premiérou 23. října 2016 se dílo vrací na tuto scénu po úspěšné československé premiéře v roce 1991. Za inscenaci budou odpovědní dirigent Petr Šumník a režisérka Jana Andělová Pletichová, scénografickou složku zajistí Jaroslav Milfajt a Tomáš Kypta (kostýmy). V hlavní roli hrdinného a krutého panovníka hunské říše se budou střídat basbarytonisté David Szendiuch a Michael Kubečka, dramaticko-koloraturní part Odabelly bude svěřen Kataríně Jordě Kramolišové nebo Agnieszce Bochenek.

Slezské divadlo Opava (zdroj commons.wikimedia.org/Jan Mehlich)
Slezské divadlo Opava (zdroj commons.wikimedia.org/Jan Mehlich)

Další operní odkaz Giuseppe Verdiho je zastoupen dvěma oblíbenými díly – Trubadúrem v Českých Budějovicích (premiéra 20. ledna 2017, dirigent Mario De Rose a režie Tomáš Studený) a Rigolettem v Liberci (premiéra 5. května 2017).

Třikrát se v premiérách nadcházející sezony objevuje i Pucciniho operní dílo. Národní divadlo Praha v historické budově opět zařazuje Tosku v lednu 2017 v režii Arnauda Bernarda s výpravou Camille Dugas. Na hlavní roli jsou ohlášeny osvědčená domácí interpretka této role Anda-Louise Bogza a hostující Annemarie Kremer. Olomoucká Bohéma pak startuje 16. prosince 2016. Plzeň uvede na Nové scéně další osvědčený titul, Madama Butterfly, a to 14. ledna 2017.

Nové divadlo v Plzni (zdroj commons.wikimedia.org/Hadonos)
Nové divadlo v Plzni (zdroj commons.wikimedia.org/Hadonos)

Právě plzeňský operní soubor měl před několika lety velký úspěch se zařazením Ponchielliho opery La Gioconda, operu teď nastuduje s brněnským ansámblem Jaroslav Kyzlink. Premiéra 4. února 2017 poskytne prostor Tomáši Pilařovi jako režisérovi a současně jako výtvarníkovi scény, kostýmy navrhne Sylva Zimula Hanáková. Hlavní roli osudem zkoušené, milující, ale nemilované pouliční zpěvačky budou zpívat Csilla Boross a Iveta Jiříková, tedy interpretky se zkušenostmi s veristickým repertoárem.


Francouzská opera
Velmi skromně bude v nové sezoně u nás zastoupena francouzská opera. Vedle zmiňovaného Rossiniho Hraběte Oryho, díla italského skladatele na francouzský bujný text, zaznamenáme pouhá dvě koncertní provedení Berliozova Faustova prokletí (9. a 12. března 2017), které nastuduje nový hudební ředitel Národního divadla v Praze Jaroslav Kyzlink. Fausta bude zpívat tenorista Pavel Černoch, který se po několika letech vrátí v nové úloze na pražské operní jeviště (byť jen v koncertu) a jehož hvězda strmě stoupá.

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Související články


Reakcí (12) “Premiéry nové sezony našich souborů v Operním kukátku

  1. Dobrý den, i když se programově zdá být nová sezona v českých divadlech pestrá, až na vzácné výjimky (Orff, Fibich, Ades, Britten, Cherubini) je to bohužel stále omílání jedněch a těch stejných kusů. Světový repertoár je mnohem bohatší a bohužel vedení operních souborů nemá dostatek odvahy „vstoupit do neznámých vod (rozuměj neznámých vod pro českého diváka). Neustále hrát Verdiho a Pucciniho a k tomu Dvořákovu Rusalku je totiž bez rizika = sice obohacení místního kulturního života to sice moc není, ale je to sázka na jistotu (bohužel).

    1. Vazeny Fidelio,
      ako leonora3 by sa s vami iste na mnohych veciach okolo opery zhodla (napriklad suhlasim s vasomu nasledujucou poznamkou o nezmyselne az hlupo inovovanych opernych produkciach) ale nezhodnemm sa s vami v tom, ze by Verdi a Puccini, ci Rusalka neobohatili miestny kulturny zivot. Myslim, ze riaditelia opernych divadiel v mensich mestach ako je Praha (sama v takom meste byvam) pri dvoch (!) opernych produkciach za rok (vedla dvoch operiet) musia premyslat inak ako vo velkych mestach, kde premier je viacej. Kto chce vidiet a hlada novinky, rarity a pod. nic mu nebrani vycestovat a tieto produkcie si najst u nas (pokial su), alebo v cudzine.

  2. Ještě jedna poznámka: recenzent dopředu předjímá význam Wagnerova Lohengrina jako vrchol pražské sezóny (údaje protože se podařilo získat režisérskou osobnost mezinárodního věhlasu).To mi opravdu připadá předčasné; nechci prorokovat ani debakl této inscenace, ale minulý týden jsem v Bayreuthu zhlédl inscenaci Tristana a Isoldy v režii Kathariny Wagner a setkal jsem se bohužel s vysokou mírou režisérské nezručnosti a netalentovanosti u pravnučky R. Wagnera. Inscenace K. Wagner nazývá recenzent kontroverzními, to by byla možná velká pochvala pro tuto režisérku, inscenace jsou bohužel především hloupé a bez kloudných nápadů. Ale možná nás pražský Lohengrin překvapí….

  3. Co by v souvislosti s dalším směřování repertoáru českých operních domů nemělo zapadnout, je připomínka autora tohoto článku, že pro rok 2018 by vzhledem k výročí vzniku ČSR bylo žádoucí, kdybychom se dočkali více českých oper. Pro letošní sezónu vidím jako úžasný dramaturgický počin ostravské opery to, že uvede Fibichovu Bouři. Moc doufám,že nás něčím pěkným českým v příštím a přespříštím roce překvapí i pražské ND. Začít by mohli třeba Smetanovým Daliborem a pokračovat něčím méně známým od Dvořáka (třeba Dimitrij) nebo dalším Fibichem (nejlépe Hedy). Jinak co mi pro letošek přijde dost smutné, je ústup od ruského repertoáru. Pan dramaturg Hučín sice někdy řekl, že Češi na ruské opery chodit nechtějí, ale nemohu si pomoct, je třeba lidi kultivovat a dát jim možnost poznat jaké krásy ruská opera nabízí.

      1. Samozřejmě Vás názor respektuju. Ale mohu vědět důvody? Nejde jen o předsudky dané tím, že nemáte třeba zrovna pozitivní vztah k současnému Rusku (Putinovi). Protože vztah k ruské kultuře a politice by se podle mě neměl spojovat. Já třeba současné Rusko a Putinovu politiku dost nemusím, ale nechápu, proč by to mělo afektovat můj vztah k ruské opeře. Nemohu si pomoct, ale takový Borodinův Kníže Igor je lahůdka. Nebo třeba Chovančina od Musorgského s nádhernou předehrou. Co asi u nás nemá moc šanci uspět je Rimskij-Korzakov, i když třeba Sadko je zajímavá opera. A z novodobějších skladatelů určitě stojí za poslech Šostakovič. A Stravinského Slavík v ND mě hudebně tak zaujmul, že jsem si říkal že je škoda, že neznám nic jiného… tak fakt nevím, zda problém není spíš v těch předsudcích, co mnozí ve vztahu k Rusku máme.

  4. Ono je těžké z toho množství oper, které za více než 400 let existence opery byly napsány, vybrat ty čtyři nebo pět titulů (některá divadla u nás už tak upadají, že uvádí jen jednu premiéru). Odpověď na to, proč se ta či ona opera hraje, by měla dát inscenace. Chytrý šéf opery a ředitel s publikem pracuje, možností je spousta, příklady známe z německých divadel. Samozřejmě je cestou do pekel nasazování samých „kasaštyků“. Jistě, nikdo nezpochybňuje ony operní hity, na které publikum nejvíce chodí, ale sestavit sezonu např. takto: Carmen – Butterfly – Rusalka – Rigoletto – je hloupé a divadlo si s tím dlouho nevystačí, protože neopustí-li tuto dramaturgickou linku, bude hrát pořád dokola dvacet titulů. Přitom existuje tolik zajímavých oper, které by mohly repertoár obohatit – a nemusí to být jen opery soudobé. Bohužel, pro některé diváky, vlivem výše popsaného negativního vedení některých divadel, je nepřijatelnou modernou už třeba přes sto let stará (stále mladá) Její pastorkyňa. O podpoře nových děl u nás darmo mluvit – viz např. opery Miroslava Srnky, které se uvádějí na prestižních scénách v zahraničí a u nás ne. A ještě k článku a dosavadním reakcím. Mě Národní divadlo mile nepřekvapilo uvedením opery Viva la Mamma (nebo Poprask v opeře) – to mě překvapilo v roce 1977, kdy tuto vtipnou operu uvedlo u nás, nemýlím-li se, poprvé. Tentokrát mne naopak velice zklamalo: když chce hrát Donizettiho, může vybírat z cca 70 dalších skladatelových oper, např. Favoritku, když má v angažmá skvělou Michaelu Kapustovou. Souhlasím s Fideliem, že vrchol sezony vůbec nemusí představovat Lohengrin v režii K. Wagnerové. Viděl jsem některé její inscenace na DVD a byly příšerné, rozhodně ne kontroverzní – ty dělá třeba H. Neuenfels nebo S. Herheim. A blbé a kontroverzní nejsou synonyma. Určitě si nenechám ujít ostravskou Bouři, brněnskou Káťu Kabanovou a L´Amour de loin, ale za dramaturgický počin bych v Brně považoval, kdyby k Hradu knížete Modrovouse uvedli operu Pétera Eötvöse Senza sangue, autorem zkomponovanou právě k uvádění s Modrovousem. Ale doby, kdy Kovařovic uváděl u nás opery krátce po jejich zahraniční premiéře, jsou v nenávratnu. Také mi chybí české a ruské opery, ale o tom by se dalo psát dlouho. Ostatně, i ta nejkrásnější opera se dá zabít blbou režií, nedostatečným hudebním nastudováním nebo nevhodným obsazením. U nás často kombinací všeho.

  5. Dobrý den, také bych souhlasil s výše uvedeným postřehem pana Ctirada. Očekával bych též od našeho Národního divadla Praha nasazení podstatně lepší inscenace od Donizettiho než je Viva la Mama,když mám v souboru skvělý koloraturní mezzosoprán v podobě Michaely Kapustová, že by dramaturgie zaspala? No každopádně se budeme jako diváci těšit na nadcházející sezónu a v té další budeme možná mile překvapeni.

Napsat komentář

Reklama