Opakujeme, abychom se společně našli. Nové vydání tanečního týdeníku

Týden s tancem (15) - od 12. do 18. dubna 2017. V dnešním vydání najdete: Tři otázky k premiéře taneční skupiny ME-SA. Jak se stará o diváky balet Divadla Josefa Kajetána Tyla v Plzni. Premiéry v baletu i v novém cirkuse. Střípky ze zahraničí.

Tři otázky k premiéře taneční skupiny ME-SA
Taneční skupina ME-SA, která působí na poli současného tance už téměř deset let, chystá v dubnu premiéru nového projektu s názvem Replay. První uvedení bude 18. a 19. dubna v divadle Ponec, po druhé premiéře bude následovat diskuse s diváky a tanečníky. Soubor se již podruhé pustil do spolupráce s choreografem Renanem Martinsem de Oliveirou. Jejich první společný projekt Let Me Die in My Footsteps byl zařazen na prestižní seznam dvaceti evropských prioritních představení sítě Aerowaves pro rok 2016. Další spolupráce byla tedy nasnadě. Novou choreografii přibližuje jedna z členek souboru, tanečnice i manažerka Karolína Hejnová.

 

Čím vás Renan Martins de Oliveira jako tvůrce tak oslovil, že spolu plánujete už druhý projekt?

Renana známe díky doporučení Petra Šavela, slovenského tanečníka žijícího v Bruselu. Poprvé jsme se potkali na podzim 2014 a hned jsme s Martinou (poznámka redakce: Martinou Hajdylou Lacovou) věděly, že s ním chceme pracovat víc. Renan je na svůj velmi mladý věk neskutečně ukotvený nejen jako choreograf, ale i jako člověk. Má za sebou fascinující zkušenosti jako tanečník (spolupráci s Meg Stuart či Annou Theresou de Keersmaeker), a zároveň kontinuálně rozvíjí svou samostatnou práci. Osobně mě na něm nesmírně baví kombinace disciplíny, strukturovanosti, zapálení, přesvědčení a současně prostoru, který nechává pro improvizaci, hledání a náhodu. Zvládám sledovat jenom malý výsek současných mladých evropských choreografů – ale Renan pro mě patří určitě k těm nejzajímavějším. Je plně současný, věří pohybu jako sdělnému médiu, vychází z velmi fyzických principů, díky kterým komunikuje úžasně abstraktní myšlenky… V neposlední řadě je vždycky radost pracovat s blízkým člověkem.

Jak velký je autorský vklad vás tanečníků do nového kusu?

Velký, zásadní. Renan není typ choreografa, který by přinesl hotový pohybový materiál, což snad ale v současném tanečním světě nedělá asi už nikdo. Přichází nicméně s velmi přesnou představou konkrétní situace či improvizačních zadání a skrze ně pomáhá tanečníkům nalézt pohyb, který se následně zafixuje, a opakováním se hledá jeho přesná forma.

Název Replay svádí k představě opakování – co se snažíte oživit, zopakovat, znovu prožít? A daří se vám to?

Snažíme se nalézt obraz, jehož jednotlivé části do sebe zapadají. Replay je metaforou komunikační neschopnosti – nemožnosti nalézt se občas s druhými ve stejném bodě, abychom došli k vzájemnému porozumění. Každý z tanečníků se dost dlouho nachází v jiném momentě nebo v jiné intenzitě než ostatní. Opakujeme, abychom se společně našli – je to taková Rubikova kostka. Tak dlouho točíme jednotlivými rovinami, až se snad podaří vyladit celistvou plochu – jakýsi funkční systém.

Děkuji za rozhovor a ať se vám daří.

VIZITKA
Skupina ME-SA vznikla v roce 2008. Funguje jako otevřená platforma, která kombinuje autorské projekty se zvaním hostujících choreografů jak z československé, tak z mezinárodní taneční scény. V roce 2013 se ME-SA poprvé dostala na seznam tzv. Priority Companies sítě Aerowaves, a to díky projektu Much More Than Nothing choreografického dua Peter Šavel / Stano Dobák. Soubor třikrát získal nominaci na Taneční inscenaci roku. V roce 2015 získala Martina Hajdyla Lacová, jedna ze zakladatelek ME-SY, ocenění Tanečnice roku za svůj výkon v inscenaci SuperNaturals, dalším projektu souboru, který je na prestižním seznamu Aerowaves pro rok 2015. Za výkon v sólovém představení L – One of the Seven byla Martina Hajdyla Lacová nominována na Cenu Thálie 2016. ME-SA pravidelně uvádí své projekty na festivalech, jako je Spring Forward, TANEC PRAHA, Česká taneční platforma, APAP/NYC ad.
(zdroj tanecpraha.cz)

 

Jak se stará o diváky balet Divadla Josefa Kajetána Tyla v Plzni
Jak si jistě vzpomínáte, ještě jsme neukončili naše mapování doprovodných programů a aktivit, které pořádají divadla pro své diváky – milovníky tance a baletu. Krátce tedy představíme aktivity plzeňského baletu. K nejoblíbenějším aktivitám patří autogramiády po představení, které balet pořádá často, pravidelně na Mezinárodní den tance 29. dubna. Před každou premiérou jsou pro diváky připraveny lektorské úvody a někdy je možné navštívit veřejné zkoušky, naposledy před premiérou baletu Oliver Twist.

K různým příležitostem se pořádají speciální akce. K šedesátým narozeninám choreografa Libora Vaculíka se po představení Slečny Julie 12. března na Malé scéně Divadla J. K. Tyla konala malá taneční oslava – členové souboru zatančili několik ukázek z jeho baletů uváděných během let v Plzni. Diváci měli možnost vidět duet z Romea a Julie, ukázku z baletu Edith – vrabčák z předměstí a Zvoník od Matky Boží nebo ukázku z inscenace Freddie – The King of Queen, ve které zazpívala Iva Marešová.

Balet Divadla J. K. Tyla se věnuje i dobročinnosti. V lednu se konalo benefiční představení inscenace Freddie – The King of Queen (inscenace už má mimochodem v Plzni na kontě padesát repríz) v rámci akce na podporu Nadačního fondu pro taneční kariéru, do které se zapojily další soubory včetně Baletu Národního divadla. Principem je, že padesát korun z každé vstupenky putuje na konto fondu, v Plzni se vybralo 22.200 korun a po představení se konala autogramiáda s tvůrci a tanečníky. V říjnu bylo jedno z představení této inscenace věnováno také Nadačnímu fondu Pozitivní život, který se dlouhodobě věnuje prevenci a boji proti AIDS, výběr inscenace byl nasnadě, protože právě Freddie Mercury je jedním z nejslavnějších umělců, kteří tomuto onemocnění podlehli. V roce 2016 by se byl dožil sedmdesáti let a uplynulo dvacet pět let od jeho smrti. Činnost Nadačního fondu tak divadlo podpořilo propagací a výstavou fotografií s tematikou života s infekcí HIV ve foyer Nové scény.

 

Premiéry v baletu i v novém cirkuse
Premiérami se v tomto období nešetří na baletních scénách ani v alternativních prostorech. Abychom zůstali důsledně v obraze, připomeňme nedávné přírůstky na oblastech – 7. dubna se konaly hned dvě. V Severočeském divadle opery a baletu přibyly na repertoár Baletní miniatury III v choreografii a režii Margarity Pleškové a Vladimíra Gončarova. Moravské divadlo Olomouc ve stejný den představilo premiéru baletu Othello, které se již tradičně chopil šéf souboru Robert Balogh. Po Macbethovi, Snu noci svatojánské a Romeovi a Julii je to další shakespearovské téma. K baletu Othello existuje také původní česká hudba Jana Hanuše, ale Robert Balogh využil partituru skladatele Alexeje Davidoviče Mačavarianiho. „Vydal jsem se cestou hledání. Nejdříve jsem uvažoval o vytvoření choreografie na Verdiho hudbu. Instrumentální úpravy by však byly náročné. Jsem opravdu nadšený z hudby gruzínského skladatele Alexeje Mačavarianiho, která nepostrádá dramatičnost, ale i něžnost. Jsem zvědavý, jak na tuto veskrze nádhernou hudbu budou reagovat naši diváci,“ uváděl před premiérou. Ohlasy na obě premiéry najdete zde.

Nelení ani scéna nového cirkusu, konkrétně v prostorách Jatka78, které vznikly jako domovská scéna pro soubor Cirk La Putyka, ale jsou multifunkčním prostorem pro tanec a pohybové divadlo všeho druhu, se zázemím několika zkušeben. V tomto prostoru se v sobotu 8. dubna uskutečnila premiéra souboru finsko-norského Naïve Man Company také na shakespearovské téma – Prospero. Inscenace na motivy Shakespearovy Bouře je krátkou novocirkusovou inscenací pro celou rodinu. V úterý 18. dubna se zde v české premiéře představí jiný soubor, německý Liar Collective s inscenací L.I.A.R. / Life is a rehearsal. Také z oblasti nového cirkusu, režisérem i hlavním protagonistou představení je artista Rémi Martin Lenz.

 

Střípky ze zahraničí
V Berlíně vznikl nový soubor pro mladé. Landesjugendballett Berlin, tedy něco jako Mladý spolkový balet Berlín, byl založený k 31. březnu. Soubor vznikl při Státní baletní škole a je určen pro její žáky, tedy pro studenty tance, kteří se mají v budoucnu stát profesionály. Studenti a žáci vystupovali v minulosti pravidelně s ukázkami klasického i moderního repertoáru, ale vždy šlo o vystoupení jménem školy. Vzhledem k četnosti představení i k jejich oblibě u publika se tedy vedení rozhodlo, že by mladí tanečníci měli vystupovat pod vlastní značkou, protože jejich práce je profesionální. U nás takový model udržuje Taneční konzervatoř hl. m. Prahy se souborem Bohemia Ballet pro nejvyšší ročníky a čerstvé absolventy nebo soukromá konzervatoř Taneční centrum Praha se soubory Balet Praha Junior a Baby Balet Praha. Soubor v Berlíně by ale měl být otevřenější a nebude se bránit přizvat k tréninkům a vystoupením i studenty jiných tanečních škol a studií.

Choreograf Nacho Duato oznámil plán předčasného odchodu z pozice šéfa baletního souboru Staatsballett Berlin. Soubor vede od roku 2014 a odejde k 1. srpnu 2018. Na jeho post nastoupí švédský tanečník Johannes Öhman. Soubor povede jeden rok sám, později by se měl o vedení podělit s choreografkou Sashou Waltz. Johannes Öhman je v současné době uměleckým ředitelem Royal Swedish Ballet ve Stockholmu. Je vystudovaným klasickým tanečníkem a v tomto souboru působil jako sólista, šéfem je od roku 2011, předtím vedl skupinu Göteborg Dance Company.

Pařížská opera chystá premiéru z děl Merceho Cunninghama a Williama Forsytha. Je naplánována na 14. dubna. Jde o oblíbený tvar triptychu. Z repertoáru Merceho Cunninghama choreografie Walkaround Time z roku 1968, od Williama Forsytha Trio na hudbu Ludwiga van Beethovena a choreografie Herman Schmerman na elektronickou hudbu Thoma Willemse.