Tanec a výtvarné umění. Nejen o tom v novém tanečním týdeníku

Týden s tancem (41) – od 9. do 15. října 2017. V dnešním vydání najdete: Nová dávka tanečního zpravodajství - pohybově-výtvarná performance na festivalu 4+4 dny v pohybu, improvizace v Altě, tanec ve výtvarném prostoru i zprávy ze zahraničí.

Na skok na festivalu 4+4 dny v pohybu
Festival 4+4 dny v pohybu je multižánrový, a jako na takovém diváka nic nepřekvapí a může očekávat vše, od tance přes divadlo neidentifikovatelných žánrů až po výtvarné umění. Jedna z performancí, která se konala v neděli v divadle Alfred ve dvoře, byla právě kombinací pohybového divadla a výtvarna a jevila se povětšinu času jako sochařské dílo vytvořené z živoucích těl. Čistě, jednoduše a nedivadelně. Těkající mysl a oči se musí hodně soustředit, i když vystoupení trvá jen něco kolem půl hodiny.

Že choreograf Philippe Saire pracuje s optickou iluzí, jsme se dozvěděli už předem, konkrétní reference si v předkládaném výjevu každý najde sám a mírným vodítkem mu může být vzpomínka na choreografii Black Out, která byla uvedena před několika lety na Tanci Praha (naši recenzi najdete zde). Tehdy šlo o větší „plátno“, nyní spíš o minimalistickou kresbu, takovou taneční rytinku, grafiku. Na Black Out jsme shlíželi z ochozu jako na obraz, který tanečníci tvořili pod diváky na zemi, na Vakuum pak z tradičního pohledu z hlediště, ale matoucí byla iluze dvou perspektiv, kterou choreograf vytvořil hrou světla a stínu. V divákovi budil dojem, že se dívá částečně na výjev zavěšený uprostřed prázdné zdi jako v rámu obrazu, kterým byly jen dvě neonové trubice. V určitých okamžicích se však tato plocha jevila jako nazírána shora, pohled do jícnu neidentifikovatelné jámy, z níž vyčnívají torza stojících mužů – ve skutečnosti však zaklesnutá někde v temnotě na boku v nám neviditelné konstrukci.

Výtvarný dojem z dvou nahých těl byl dostatečně silný na to, aby odfiltroval jakékoli jiné konotace. V prvním okamžiku se z temného obdélníku nořily sotva postřehnutelné plochy či náznaky končetin, nejprve jen jako světlý stín na temném podkladu, abstraktní kresba v psychologickém testu, později jako neživé objekty. Hodnou chvíli trvalo, než divák v představě zasadil část do celku a jasněji si uvědomil, na jakou část těla se vlastně dívá, a i tak působila spíš jako předmět, zavazadlo, kost zvířete, cosi nelidského. S přibývajícím odhalováním směřoval dojem logicky ke konkrétnímu vnímání figury jako na fotografii nebo obrazu. Ale lidskost torz a končetin zůstala v pozadí, dokud tanečníci neukázali i hlavy.

Ve výjevu se dala vysledovat jakási stoupající dynamika, ačkoli pomalé pohyby při vynořování a zanořování dráždily trpělivost po celou dobu. Lze se jen dohadovat, jak byla performance technicky vyvedena, kde a jaké byly záchytné body, které držely těla tanečníků často v horizontální poloze, a přitom na nich nebylo vidět přepětí. Hra svalů však ano, ačkoli mnohdy byl dojem až nelidský, jako kdyby se před diváky svíjel trup neznámého živočicha nebo hmyzí zárodek (milovníci sci-fi kinematografie by jistě mohli využít mnohem bujnější rezervoár představ). I to je úmysl a zřejmě hra s divákovou imaginací a s jeho mozkem – na základě jakých vizuálních údajů vůbec definujeme, že se díváme na lidskou bytost, kolik atributů náš mozek potřebuje vnímat, aby si tím byl jist ve svém instinktu, nejen proto, že ho přesvědčujeme logikou práce šedých buněk…

Působivá podívaná to byla, na druhou stranu tato vizuální exhibice zanechává dojem pouhého laboratorního pokusu (učiněného na performerech i divácích). Estetický, vybroušený výzkum, ze kterého vznikl velmi zajímavý nápad – který ale teprve čeká na to, aby byl zapojen do nějaké skutečné inscenace, kde by mohl vypovídat a získat další význam než pouhé „tady jsem a jsem poutavý“. Jako slovo, které se ještě nestalo řečí, nesložilo se v promluvu. Možná zůstane navždycky jen pohybující se malbou. Ale bylo by škoda nezakomponovat takový tah do rozsáhlejší fresky, která by vypovídala o něčem větším.

Hodnocení autorky recenze: 75%

4+4 dny v pohybu 2017
Vacuum (Vakuum)
Choreograf, režisér: Philippe Saire
Choreografie: Philips Chosson a Gyula Cserepes
Scénografie: Léo Piccirelli
Zvukový design: Stéphane Vecchione
Hudba: What Power Art Thou z Krále Artuše Henryho Purcella, nahráno Fink and the Concertgebouw Orchestra
(koprodukce Théâtre National de Chaillot, Paříž / La Bâtie-Festival de Genève)
Premiéra 23. října 2016 La Bâtie-Festival de Genève Ženeva
(psáno z reprízy 8. října 2017 Alfred ve dvoře Praha)

Studio ALTA pozve na improvizaci
Ve Studiu ALTA čeká diváky další setkání s improvizací v tanci, to už tak trochu vlastně k Altě patří. V pátek 13. října přichází druhý díl série improvizačních večerů Po pás #2, ve kterém se představí tuzemští tanečníci a také pravidelný host české taneční scény a představitel jednoho z přístupů k improvizaci Julyen Hamilton.

V improvizačních večerech se spolu na jevišti potkají umělci z různých oborů. Prostor společně opanují tanečníci, hudebníci, performeři a světelný designér. Každý večer má svého kurátora, který sestavuje skupinu vystupujících lidí a může být také jedním z nich. Jedinou důležitou podmínkou je, že vystupující spolu déle než rok umělecky nespolupracovali. Budou v tom „až po pás“ a popasovat se s tím budou muset před zraky diváků. Kurátorkami tohoto večera jsou Lucia Kašiarová a Jana Novorytová, hosty jsou hudebníci Jan Železný a Ivan Palacký, polská tanečnice Malgorzata Haduch, světelný designér Jan Beneš a ve druhé části právě Julyen Hamilton.

Další den, v sobotu 14. října, se Julyen Hamilton představí ve svém novém sólovém projektu s názvem Interview. V tomto díle se bude prezentovat jako tazatel i dotazovaný, vycházející z některých pojmů či témat: „Exponovaná intimita. | Obnovená intimita. | Je to pohled naší doby a pohled na naši dobu přes individuálního tvůrce | Který je dotazovaný a tvoří. | Technika | Pominutelná jako tvoje srdce | Na fotografiích | Zachycené a ztracené. | Malý svět | Milion malých světů | Západ, náhlý, spánek, probuzení; | Tvůj pominutelný moment, pulsuje.“ Interview mělo premiéru v Bruselu v listopadu 2016. V Altě bylo v roce 2015 uvedeno sólo Julyena Hamiltona Play a v roce 2016 zde hostoval v rámci hudebního festivalu vs. Interpretation.

Julyen Hamilton se prezentuje jako tanečník, choreograf, básník, pedagog a hudebník. Již čtyřicet let působí na taneční scéně a je tak trochu kosmopolitou či světoběžníkem. Narodil se a vyrůstal ve Velké Británii. V sedmdesátých letech, v období radikálního experimentování, studoval v Londýně. Jeho tvorba je odjakživa převážně improvizovaná. V současnosti do svých výstupů zapojuje tanec i text, kombinuje svou dlouholetou zkušenost s tvůrčím psaním a tancem. Ve svém souboru Allen’s Line režíruje tanečníky a světelné designéry a výsledkem jsou bezprostřední díla vznikající „tady a teď“, v principu improvizace. Od osmdesátých let tvoří v úzké spolupráci s mnoha hudebníky z celé Evropy, s některými pořádá i autorská čtení svých básní. Ve své pedagogické činnosti vychází ze svého výzkumu techniky a improvizace, přičemž se zaměřuje zejména na prostor, čas, hlas a dramaturgii.

SE.S.TA rozpohybuje výstavu Aj Wej-weje ve Veletržním paláci
V sobotu 14. října uvede Centrum choreografického rozvoje SE.S.TA pohybově-vizuální instalaci s názvem Secret Journey. Připravuje choreografka Yoshiko Chuma v návaznosti na expozici Aj Wej-wej. Zákon cesty, která je aktuálně součástí krátkodobých výstav Národní galerie v Praze. Performance bude probíhat po celý den od 10 do 18 hodin ve Veletržním paláci a v odpoledních hodinách bude gradovat. Návštěvníci instalace nebudou usazeni na místa, budou moci kdykoliv přijít i odejít a pohybovat se volně tak, jak jsou v galeriích zvyklí. Vstup na performanci bude zdarma.

Princip performance je založen na propojení tance a výtvarného umění, které je snad známější a běžnější ve světě než u nás, na Západě je součástí procesů ve veřejném prostoru už od éry postmoderny. Prostřednictvím pohybu přináší instalace novou perspektivu a nové zážitky při vnímání konceptuálního díla. Pod vedením japonské choreografky žijící ve Spojených státech připravuje performanci více než osmdesát performerů, z nich pět profesionálů, ostatní jsou zájemci z řad veřejnosti. Mezi profesionálními performery uvidí návštěvníci Kateřinu Szymanski, Hanu Polanskou Turečkovou, Michala Wróblewskiho, Vojtěcha Hříbka a Jorga Rodolfo De Hoyose.

Další účastníci byli oslovováni prostřednictvím sociálních sítí a přímou komunikací s některými uměleckými i neuměleckými školami. Do performance se tak zapojí například skupina studentů z Konzervatoře Duncan Centre, kteří se představí v úryvku z choreografie Jiřího Bartovance Svěcení jara. Přes to, že zkoušení i performance budou časově i jinak náročné, zájemců se přihlásilo tak velké množství, že bude pravděpodobně přesáhnut i původně zamýšlený počet osmdesáti performerů.

Výstava Aj Wej-weje v Národní galerii v Praze reflektuje zásadní společensko-politické téma posledních let – uprchlickou krizi. Publikum uvidí diskutované dílo rozpohybované u nás nebývalým počtem performerů pod vedením choreografky, která se věnuje reflexi společenských otázek již dvacet let. Performance bude uvedena pouze jednou. Secret Journey pořádá Centrum choreografického rozvoje SE.S.TA a Národní galerie v Praze v rámci cyklu Tanec v galerii, který charakterizuje interdisciplinární spolupráce mezi tancem a výtvarným uměním. Projekt Tanec v galerii probíhá od roku 2012 a pravidelně přivádí do galerií a expozic performery, kteří vytvářejí pohybově vizuální instalace a přibližují divákům umělecká díla či historické prostory novou netradiční formou.

Ze zahraničí
Michail Baryšnikov získal další cenu, za celoživotní dílo ho odmění Japonská umělecká asociace cenou Praemium Imperiale International Art Award, kterou udílí vybranému umělci každý rok. Slavnostní předání proběhne 18. října v Tokiu, ocenění převezmou cenu přímo z rukou prince Hitačiho, mladšího bratra japonského císaře. Cena je udílena v pěti kategoriích, z nichž každá má svůj komitét, porotu: malířství, sochařství, architektura, hudba a divadlo/film, které jsou zahrnuty do jedné kategorie, a o to významnější je, když se laureátem stává tanečník. U Michaila Baryšnikova, jehož umělecké zásluhy a světový věhlas nemůže nikdo zpochybnit, to ale vlastně nepřekvapuje.

Od 11. do 15. října se koná na Folkwang Universität v Essenu taneční kongres, Symposium Folkwang Tanz. Pořádá jej Institut současného tance při Univerzitě v Essenu. Přednášky a diskuse doplní i filmové projekce a taneční vystoupení. Tématem je v první řadě pedagogické a umělecké dědictví a budoucnost tanečního oddělení univerzity, za jehož někdejším založením stál především představitel německého výrazového tance Kurt Jooss. Sympozium se koná v návaznosti na širší program, kterým univerzita vyzývá k diskusi nad svou devadesátiletou historií.

The Best of World Ballet Day. Světový den baletu jsme avizovali, ale určitě ne každý měl možnost se v reálném čase dívat na Facebook nebo webové stránky divadel, aby sledoval streamování. Tak alespoň malé ohlédnutí s naším favoritem – Královským baletem v Londýně.