Činohra byla oproti současnému tanci tak trochu nuda, tvrdí fotograf Vojtěch Brtnický

Týden s tancem (57) – od 29. ledna do 4. února 2018. V dnešním vydání najdete: Aktuální taneční zprávy z domova – Výstava Tantehorse a fotografa Vojtěcha Brtnického. Balet Národního divadla Brno v užším výběru na mezinárodní cenu. Další zprávy od nás i ze světa.

Dnes aktuální taneční zprávy z domova

Výstava Tantehorse a fotografa Vojtěcha Brtnického
Na náměstí Václava Havla (piazzetta Národního divadla) bude od 1. do 28. února probíhat výstava fotografií Vojtěcha Brtnického zachycující třicetihodinovou performanci Miřenky Čechové a Sabine Seume Momentum, která se zde uskutečnila v červnu loňského roku (o tomto projektu jsme informovali zde). Zabydlený pokoj s neviditelnými stěnami, v němž vše plyne pomaleji než ve skutečnosti, přinášel za denního světla, za noci a i v dešti zamyšlení nad každodenní uspěchaností života.

Z průběhu performance bylo vybráno pro venkovní expozici deset velkoformátových snímků. Výstavu doprovodí úvodní a závěrečná taneční instalace Vidět stíny utíkat – nechat mysl létat, která proběhne 1. února v 17.30 a 28. února v 17.00.

Ojedinělý taneční projekt dvou choreografek a performerek Miřenky Čechové a Sabine Seume se v prostoru piazzetty Národního divadla uskutečnil v červnu 2017. Uvnitř veřejného prostoru stvořily intimní pokoj, v němž non-stop po dobu třiceti hodin zakoušely zpomalení času. „Když se člověk vrcholně zpomalí, uvidí pohyb svého vlastního stínu,” popsala svůj zážitek z performance Momentum Miřenka Čechová.

Atmosféru performance s umělkyněmi zachycoval fotograf Vojtěch Brtnický, který se již dlouho specializuje na současný tanec: „Řeč těla je velice silný komunikační prostředek a ne mnoho z nás si uvědomuje, jak moc ji vnímáme. Chvíli jsem se věnoval činohře, ale jednoduše řečeno, proti současnému tanci to byla tak trochu nuda. Současný tanec je mnohem vyzývavější ke zkoumání, nutí k pečlivějšímu pozorování a zároveň občas neklade skoro žádné mantinely vlastní interpretaci.“

Vojta Brtnický dokumentuje dění v oblasti současného tance a pohybového divadla už přes deset let. Je mimo jiné oficiálním fotografem festivalů Tanec Praha nebo Česká taneční platforma. Spolupracuje se soubory Spitfire Company, Tantehorse, divadlem Ponec, Cie des Pieds Perchés, NANOHACH, VerTeDance a dalšími v České republice i v zahraničí. Publikuje v domácích časopisech a periodikách, ale i v zahraničním tisku (New York Times, Russia Today).

Taneční instalace Vidět stíny utíkat – nechat mysl létat doprovodí výstavu v úvodní vernisáži ve čtvrtek i v závěrečné dernisáži 28. února v rámci festivalu Malá inventura. Její název odkazuje k poslední hodině extrémní fyzické výzvy, v níž koncentrace a tělesný výkon performerek dosahovaly vrcholu. V první performanci se představí Darja Hlinková, Sabina Bočková, Viktor Černický, Inga Mikshina, Lukas Blaha Bliss, Eva Stará, Johana Pocková, Simona Rozložníková, Vojtěch Hříbek, ve druhé Sabina Bočková, Inga Mikshina, Lukas Blaha Bliss, Eva Stará, Johana Pocková, Simona Rozložníková, Vojtěch Hříbek a Tomáš Janypka.

Balet Národního divadla Brno v užším výběru na mezinárodní cenu
Je možné být nominován na cenu s představením, které teprve bude mít premiéru? Ano, lze, přinejmenším v případě nadace Fedora, která podporuje přímo vznik inscenací, z logiky věci tedy projekty, které jsou teprve v přípravě. Balet Národního divadla Brno se s připravovaným baletem Romeo a Julie, který bude mít premiéru příští sezonu 9. března 2019 v Janáčkově divadle, dostal do užšího výběru o cenu nadace Fedora, která podporuje nová operní a baletní představení.

Tanečních souborů je v nominaci šestnáct, tři z nominovaných vybere odborná porota a čtvrtý se do finále dostane pomocí internetového hlasování. Brněnský balet zastupuje mezi nominovanými soubory ze střední a východní Evropy.

Fedora (The European Circle of Philanthropists of Opera and Ballet) je nezisková organizace, která sdružuje jak divadla, tak mecenáše opery a baletu. Byla založena v Paříži v lednu 2004, sdružuje osmdesát divadelních domů a podporovatele z dvaceti zemí světa. Udílí dvě ceny, které jsou pak základem podpory vybraných projektů, zvlášť pro opery a zvlášť pro balety. Ceny byly zatím uděleny třikrát pro podporu osmi baletních a operních projektů, důraz je kladen na koprodukce a mezinárodní spolupráci, podpořené budou projekty divadel, která počítají s uvedením těchto děl v zahraničí nebo je přímo s jinou zahraniční organizací produkují. Počítají se jak instituce typu divadlo, tak festivaly, které už vznikající dílo zařadily do svého budoucího programu. Důležité také je, aby se na produkcích podíleli mladí umělci, protože cena má podpořit jejich profesní start.

V roce 2015 byli v každé kategorii dva vítězové, v dalších letech po jednom. Dále plánuje nadace Fedora zavést další cenu, která by byla udělována za přínos v uměleckém vzdělání v oblasti opery a baletu, a následně také hodlá více pracovat s možnostmi doktorství v digitálním světě, kde je třeba především řešit otázky legislativní.

Pokud jde o samotné ceny, není bez zajímavosti, že členkou hodnotící přihlášené operní projekty je ředitelka Opery Národního divadla Silvia Hroncová. Členy baletní poroty jsou Ted Brandsen (ředitel Dutch National Ballet), Aurélie Dupont (baletní šéfka Paris Opera Ballet), Yuri Fateev (umělecký ředitel baletu Mariinského divadla), Nicolas Le Riche (umělecký ředitel Royal Swedish Ballet), Judith Mackrell (hlavní taneční kritička listu Guardian), Kevin O’Hare (ředitel Royal Ballet), Nicolas Payne (ředitel Opera Europa) a Igor Zelensky (ředitel Bayerisches Staatsballett München).

Balet Romeo a Julie chystá jako choreograf umělecký šéf Baletu Národního divadla Brno Mário Radačovský. Inscenace bude v příští sezoně uvedena k osmdesátému výročí světové brněnské premiéry tohoto Prokofjevova díla. Režisérem inscenace bude Martin Glaser. Hlasování pro veřejnost je přístupné zde .

Krátce
V Zámku Ždár nad Sázavou probíhá pod záštitou organizace SE.S.TA nový rezidenční program. V současnosti jsou do něj přihlášeny a na svých projektech pracují umělkyně Kateřina Szymanski a Markéta Stránská. Prezentace z rezidenční práce, spolupráce v rámci dvou samostatných projektů Fáze a La feMMe se uskuteční pro veřejnost v barokních sálech zámku 2. února, tedy v pátek, od 17 hodin.

Studio ALTA uvádí 1. února taneční inscenaci Satori Ženy kostry Kateřiny Evy Lanči. Premiéra se konala 6. října 2017 v Off-Bühne Komplex v Saské Kamenici a česká 11. listopadu 2017 v divadle DIOD v Jihlavě. „Sólo pro jednu urputnou ženu, její tělo, hlas, buben a looper… Vypráví nejen příběh ženy kostry, která byla vylovena rybářem z hlubin moře a tažena za ním na jeho strachu jako na vlasci… Vypráví také o tom, že velká láska je jako smrt a že nakonec i já – žena kostra – budu osvícena a nalezena na gauči naproti oknu s kočkou v klíně… Vypráví tancem, zpěvem, poezií a bubnem.“ Představení volně vychází z archetypálního příběhu o Ženě kostře a rybáři, o jejich strachu a jejich lásce. Tento motiv je podrobně rozepsán v díle Clauda Lévi-Strausse a patří k těm nejfantastičtějším motivům, které ve svém díle zkoumal, inspirací pro představení se ale stal jeden z příběhů z populární a mezi veřejností více rozšířené knihy Ženy, které běhaly s vlky od Clarissy Pinkoly Estés. Autorka představení pracuje s prostředky fyzického divadla a s výraznou světelnou složkou.

Kateřina Eva Lanči je tanečnice a dlouholetá umělecká vedoucí souboru Loco:Motion Company. Je absolventkou Literární akademie Josefa Škvoreckého a Duncan Centra, spolupracovala také s Farmou v jeskyni (představení Divadlo / The Theatre) a s Cécile Da Costa (pohádka O Bublínkovi a Chmýřence).

Ve švýcarské Ženevě zemřela 11. ledna ve věku sedmasedmdesáti let bývalá sólistka Martha Graham Dance Company, spoluzakladatelka London Contemporary Dance School, Noemi Lapzeson.

Narodila se 28. června 1940 v Buenos Aires, své pohybové vzdělání začínala metodou Jaques-Dalcroze a byla žákyní chilské tanečnice Any Itelman. Pak studovala klasický tanec na Juilliard School v New Yorku. V devatenácti letech se stala členkou Martha Graham Dance Company a také vyučovala v jejím studiu. V roce 1968 stála u zrodu London Contemporary Dance School. Od roku 1980 žila ve Švýcarsku, kde propagovala současný tanec, působila jako pedagožka (Ballet du Grand Théâtre, Institut Jaques-Dalcroze, škola Beatriz Consuelo a jiné). Spolu s Philipem Albèrou a Jean-Françoisem Rohrbasserem založili Association pour la danse contemporaine v Ženevě a v roce 1989 založila vlastní soubor Vertical Dance, první nezávislý taneční soubor podporovaný městem Ženeva. Minulý rok za své zásluhy získala ocenění Grand Prix Tanz.

Na závěr něco tanečního rytmu. Protože tanec je život a ve zpěvu a tanci nacházíme útěchu i v těžkých chvílích a díky nim poznáváme, že život je nekončící proud energie, která se předává z člověka na člověka a její zdroj nikdy nevysychá.