Fotograf Vojtěch Brtnický: Když se bojíte, donutí vás to dělat věci dobře

  1. 1
  2. 2

Nedávno jsem přičichl k astro-fotografii, která je mi čas od času příjemným odpočinkem, ale jinak bych se víc věnoval reportáži a dokumentu. Témata jsou všude kolem nás.

Díky za povídání a přeji pevnou ruku do dalších projektů!

VIZITKA:
Vojtěch Brtnický vystudoval Střední odborné učiliště v Jihlavě, obor fotografie, v oblasti se dále vzdělával i po absolutoriu. Specializuje se na reportážní a taneční fotografii, občasně se věnuje i ateliérovému focení. Fotografie ho již zavedla do Mexika, Jižní Korejei, Lapland, Makedonie, Francie, Německa, Švýcarska nebo Izraele. Na svém kontě má řadu samostatných i kolektivních výstav.

 

Prix de Lausanne 2018
V neděli skončila mezinárodní baletní soutěž pro mladé tanečníky Prix de Lausanne. Letos se konal již 46. ročník, výsledky byly vyhlášeny 3. února. Snad nikoho už nepřekvapuje, že mezi vítězi opět dominují tanečníci z asijských zemí, kteří se v soutěžích pravidelně umisťují mezi vítězi. Soutěže se zúčastnilo čtyřiasedmdesát mladých, jednadvacet bylo vybráno do závěrečného finále. Nakonec se poštěstilo osmi tanečníkům, kteří získali stipendia na partnerské školy a soubory, vesměs prestižní instituce rozeseté po celém světě. Předsedou poroty byl letos umělecký ředitel nizozemského Het National Ballet Ted Brandsen. Vítězové: Shale Wagman (Kanada), Hanna Park (Jižní Korea), Wenjin Guo (Čína), Junsu Lee (Jižní Korea), Xinyue Zhao (Čína), Miguel Angel David Aranda Maidana (Paraguay), Carolyne Galvao (Brazílie), Aviva Gelfer-Mündl (USA). Contemporary Dance Prize: Junsu Lee. Cena diváků: Carolyne Galvao. Rudolf Nureyev Foundation Prize: Shale Wagman, Best Swiss Candidate Prize: Lukas Bareman (Belgie). Ostatní finalisté získávají jako cenu tisíc švýcarských franků a pro ostatní organizují zástupci soutěže jakousi burzu, Networking Forum, kde se mohou, respektive mohli (protože akce konala v neděli) setkat se zástupci partnerských škol a tanečních souborů a ještě osobní iniciativou získat možnost stáže.

V rámci Prix de Lausanne je také každoročně udílena Cena za celoživotní dílo. Ta letos putovala k choreografovi, kterého zná i pražské publikum, je jím Jean-Christophe Maillot. Národní divadlo mělo na repertoáru jeho balet Popelka (2011–2012) a jeho soubor Les Ballets de Monte-Carlo tu hostoval před deseti lety s inscenací Romeo a Julie. Sám Jean-Christophe Maillot získal na soutěži v roce 1977 cenu jako tanečník, pak byl několikrát členem poroty. Organizátoři Prix de Lausanne mu také položili čtyři otázky:

 

Jaký nejdůležitější vzkaz byste chtěl předat mladým tanečníkům pro jejich budoucí kariéru?

Nemějte strach.

Co byste si býval přál vědět, když jste byl mladým tanečníkem, a víte to až teď?

Že nikdy nepracujeme dostatečně tvrdě.

Když se ohlédnete za svou kariérou, co bylo tím impulzem, který vás přiměl k tomu stát se choreografem?

Zvláštností profese choreografa je, že vaše práce závisí na ostatních. Co mě postrčilo k tomu, že jsem se stal choreografem, bylo potěšení, které mám z toho, že můžu s ostatními lidmi sdílet jedinečný zážitek.

Co představuje Prix de Lausanne v dnešním tanečním světě?

Prix de Lausanne je jedinečná. Je to jediná baletní soutěž, ve které jsem ochotný být členem poroty, protože se tu klade větší důraz na budoucí kariéru tanečníků než na jejich vystoupení, což dělá tuhle soutěž jedinečnou. Také se stala jakýmsi barometrem kvality výuky tance v celosvětovém měřítku. Soutěž dál navazuje na výjimečné umělecké a lidské kvality svých zakladatelů Elvíry a Philippa Braunschweiových a Roselly Hightower: tří osobností důležitých pro mou kariéru.

Od příštího ročníku bude mít soutěž také novou ředitelku, stane se jí bývalá první sólistka a baletní mistryně Béjart Ballet Lausanne Kathryn Bradney. Stávající ředitelka (se kterou jsme mimochodem v loňském roce přinesli krátké interview) se vrací do Spojených států a nastupuje na post výkonné ředitelky Pennsylvania Ballet ve Philadelphii.
(zdroj: prixdelausanne.org)

 

Taneční filmy v Brně
V brněnském Univerzitním kině Scala se budou 8. února promítat od půl šesté večer taneční filmy. Co diváky čeká, napoví anotace.
Roman Štětina Je Vám nevolno? Pomoc hledejte ve stanici
(cca 50 min., 2018)
Premiéra audiovizuální eseje – performance pro rozšířené kino. Text načetl Tomáš Černý.
Vladimír Houdek & Hana Polanská Turečková: Tři krátké filmy malíře Vladimíra Houdka a choreografky Hany Polanské Turečkové rozvíjejí impulsy avantgardního umění. Pohyb reaguje na geometrické vzorce obrazů. Choreografická analýza abstraktní formy v konkrétním prostoru.

Taneční filmy v Brně (zdroj archiv autorky)

1) Kanoucí šíře (17 min., 2014)
Pásmo obrazů a pohybů na motivy stejnojmenné Houdkovy básně.

2) Levitace (15 min., 2015)
Rovnováha a těžiště v dialogu dvou loutek.

3) Labyrint (13 min., 2017)
Zrcadlení uprostřed labyrintu několika těl.

Po promítání diskuse o roli choreografovaného těla v umění.

www.pollanskygallery.com

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat