Letošní Smetanova operní Litomyšl pod drobnohledem
Bohatá operní nabídka festivalu Smetanova Litomyšl
Šedesátý, tedy výroční ročník národního hudebního festivalu Smetanova Litomyšl skýtá v létě 2018 vskutku mimořádnou nabídku operních představení, vokálních koncertů i dalších akcí, které s operním uměním souvisejí.
Z operních představení si návštěvníci budou moci vybrat například úspěšné představení pro děti i rodiče z Českých Budějovic – Ravelovu operu Dítě a kouzla – recenzi z obou premiér přinesla Opera Plus zde (17. června, v 13.30 a v 17.30, Smetanův dům). Půvabná inscenace z dílny režisérského tandemu SKUTR je uvedena skvělým edukačním programem pro děti s názvem Kouzla a dítě, patrně nejlepším nenásilným uvedením dětí do světa zvuků a hudby, které měl možnost divák v poslední dekádě vidět.
Národní divadlo v Praze přiváží inscenaci Verdiho Maškarního plesu – naši recenzi z premiéry v Národním divadle najdete zde (23. června, 21.00, zámecké nádvoří) v režii Dominika Beneše a s dirigentem Jaroslavem Kyzlinkem. Národní divadlo Brno uvede Gounodova Fausta (29. června, 21.00, zámecké nádvoří) v režii Jiřího Heřmana a v hudebním nastudování Marka Ivanoviće (naše recenze zde). Brněnský soubor ještě následujícího dne (30. června, 21.00, zámecké nádvoří) pokračuje ve festivalovém hostování Janáčkovou Její pastorkyní (režie Marko Glaser, dirigent Marko Ivanović, premiérová recenze zde).
Historicky tradičním vyvrcholením výročního festivalového ročníku bude premiéra operního titulu k oslavě stého založení nové republiky. Smetanovo dílo z českých mytologických dějin Libuše bude nastudováno režisérem Janem Burianem, scénu a kostýmy vytvoří Daniel Dvořák a dirigentem slavnostního večera (4. července, 20.30, zámecké nádvoří) bude Jaroslav Kyzlink. Pražské Národní divadlo vstupuje i do letošního cyklu Faustus Boitovou operou Mefistofele (5. července, 21.00, zámecké nádvoří) v inscenaci Ivana Krejčího a dirigenta Marca Guidariniho (premiérové recenze Opery Plus zde). Diváci tak budou moci porovnat dvě operní zpracovaní – francouzské a italské – nesmrtelné faustovské látky.
Dílem na pomezí žánrů bude „úzdravné operum“ L2: Brána života! libretisty Jaroslava Duška a skladatelů Ondřeje Smeykala a Maria Buzziho. Za doprovodu orchestru operety a muzikálu Národního divadla moravskoslezského Ostrava vystoupí 30. června (16.00, Smetanův dům) muzikáloví i operní sólisté, jako Uvaděč na pravou míru se představí sám libretista, herec Jaroslav Dušek. Námětem tohoto „hudebního experimentálního díla“ (jak uvádí program festivalu) jsou osudy spisovatele Clemense Kubyho, ochrnutého po těžkém úrazu, který pomocí meditativních technik dosáhl uzdravení. Recenzi jsme před časem přinesli zde.
V rámci sedmého ročníku festivalové stagiony Večery na zámku v Nových Hradech bude do programu litomyšlského festivalu uvedena novodobá premiéra pastorální opery Antonia Caldary L’Amor non hà legge (Láska nezná hranic), která byla zkomponována na objednávku Johanna Adama Questenberga a provedena na zámku v Jaroměřicích nad Rokytnou roku 1728. Představení je dílem souboru Ensemble Damian (27., 28., 29. a 30. června, ve 21.00, zámek Nové Hrady u Litomyšle).
Rezidenční umělec letošního festivalového ročníku, český basbarytonista Adam Plachetka vystoupí ve světové premiéře (15. června, 19.00, zámecké nádvoří) kantáty Český poutník na výběr z poezie českých básníků. Dílo zkomponovali hned čtyři skladatelé dvou generací (Jan Kučera, Jan Ryant Dřízal, Jiří Gemrot a Sylvie Bodorová). Dále tento sólista uspořádá písňový recitál (1. července, 15.00, Smetanův dům), kde vystoupí i jeho mladí hosté (mezzosopranistka Jarmila Balážová a barytonista Roman Hoza). V cyklu recitálů Hvězdy operního nebe poprvé v České republice vystoupí mexický tenorista Javier Camarena, který si za partnerku vybral koloraturní sopranistku mexicko-amerického původu Leticii de Altamirano (16. června, 20.00, zámecké nádvoří). Na ohlášeném programu nalezneme francouzské a italské árie, ale i písně a romance španělské, italské a mexické provenience.
Z dalších velkých vokálních děl církevních bude na festivalu provedena Bachova Velká mše h moll (dvakrát v piaristickém chrámu Nalezení sv. Kříže, 23. a 24. června, 15.00) souborem Collegium Marianum, Schnittkeho Requiem (3. července, 21.30, kapitulní chrám Povýšení sv. Kříže) s obsáhlým ansámblem sólistů a souborem Ensemble Inégal a Gounodova Mše sv. Cecilie (5. července, 13.30, piaristický chrám Nalezení sv. Kříže). Velikonoční chrámové Evangelium podle houslí L. P. 2018 skladatele Pavla Helebranda provede Hradišťan v čele s Jiřím Pavlicou (20. a 21. června, 20.30, piaristický chrám Nalezení sv. Kříže). V české premiéře zazní oratorium pro soprán, dětský a smíšený sbor Paula McCartneyho Ecce Cor neum na anglické a latinské texty (17. června, 19.30, zámecké nádvoří).
Na slavnostním zahajovacím koncertu 14. června (20.00, zámecké nádvoří) také uslyšíme Smetanovu kantátu pro smíšený sbor Česká píseň a Janáčkovu Glagolskou mši. Originální propojení nabízí hudebně-literární program Zahrada srdce (23. června, 11.00, zámecká jízdárna), který spojuje četbu z korespondence Emy Destinnové (mimochodem narozené v roce 1878, letos oslavujeme sto čtyřicáté výročí jejího narození) a mužské sbory Bedřicha Smetany, Antonína Dvořáka i dalších skladatelů v podání Danubius Octet Singers Bratislava. Uměleckého přednesu se ujme herečka, která je pro generace filmových diváků ztělesněním představy slavné pěvkyně – Božidara Turzonovová.
Letošní ročník je logicky orientován zejména na výročí založení našeho státu, ale zajímavě reflektuje i zvolená témata (Faustus) a pokračuje v uměleckých řadách a programech, které navazují na předchozí ročníky. Vedle uvedených akcí ale má v nabídce i další koncerty orchestrální, komorní a sborové.
Císař Atlantidy v mladém provedení v Glasgow
Tvorba takzvaných terezínských skladatelů se stále těší pozornosti hudebních dramaturgů. Royal Conservatoire of Scotland v Glasgow v divadelní budově The New Athenaeum Theatre (s cca 350 místy) provedla operní večer s dvěma kratšími operními opusy z dvacátého století.
Společným tématem obou oper je smrt a vzpoura proti ní. Prvním dílem je komorní opera Gustava Holsta Sāvitri (1916) podle dramatické epizody z indického eposu Mahábhárata na skladatelovo libreto. Druhou část večera vyplňuje Císař Atlantidy Viktora Ullmanna, taktéž kratší opera, provedená v anglickém překladu.
Holstova opera s pouhými třemi sólovými úkoly nadchne svojí prostotou (byť hudební jazyk je ovlivněn i Richardem Wagnerem) a zároveň ideovou důstojností. Partitura žádá komorní soubor pouhých dvanácti hudebníků. Celé dílo včetně hudební složky vzniklo pod vlivem myšlenek hinduismu. Domnívám se, že toto velmi působivé operní dílo nebylo zatím bohužel provedeno na našem území. Z hlediska možností deklamace a důvodů nutné srozumitelnosti textu je vhodné provádět operu v překladech do národních jazyků. Nejvýraznější úlohou je samozřejmě part titulní hrdinky Sāvitri, která přelstí Smrt, přicházející pro jejího manžela. Svou chytrostí tak zachrání muže, kterého bezmezně miluje. Sopranistka Rebecca Godley využívá svého kultivovaného projevu, aby dosáhla skvělého účinku v postavě stylizované a zároveň archetypální. Kvalitně jsou obsazeny i další role.
Zcela jiný svět nabízí Ullmannova opera komponovaná v terezínském táboře. Libreto Petra Kiena, které zahrnuje prvky satiry, surrealismu i myšlenky antroposofie, nabízí symbolickou zápletku tří protikladných postav – Harlekýna, zastupujícího život, Smrti a Císaře. Režisérka Caroline Clegg umísťuje příběh do opuštěného divadla (velmi zdařilá, v podstatě náznaková scénografie Louie Whitemore, která v návrzích kostýmů vtipně uplatňuje princip „nálezů“ v divadelním zákulisí), kde vytváří groteskní podívanou mezi surreálným snem a černou groteskou pro dospělé. Domácí kritika chválí všech pět pěvců (Joanna Harries / Bubeník, David Lynn / Harlekýn, Colin Murray / Císař, Pedro Ometto / Hlasatel a Jerome Knox / Smrt), stejně jako pečlivé a nuancované hudební nastudování dirigenta Lionela Frienda, který neváhá dát některým místům druhé části večera až hudební ráz anglického music hallu (včetně několika vtipných pohybových čísel). Premiéra se konala 20. ledna 2018.
Málo známá Händelova opera Scipione s kontratenorovými hvězdami
Dramaturgie divadla Theater an der Wien nabízí vedle scénických produkcí také řadu koncertních provedení oper, převážně období baroka a klasicismu. Tato řada často využívá koncertní provedení v rámci turné k uvedení zcela nových nahrávek na trh. To se týká i koncertního uvedení velmi málo známé opery Georga Friedricha Händela Scipione (také pod delším názvem Publio Cornelio Scipione), která byla uvedena poprvé v Londýně roku 1726. Titulní postava je historická, vojevůdce a státník Publius Cornelius Scipio Africanus se proslavil ve španělském a ve druhém punském tažení. Dosáhl věhlasu především jako vítěz nad Hannibalem. Díky schopnostem vyhodnotit vojenskou situaci a mimořádnému talentu pro taktiku a strategii dokázal projít všemi bitvami bez porážky. Většina literárních pramenů včetně historika Livia mu vedle těchto schopností přičítá i lidskou velikost a vynikající charakter.
Zápletka Händelovy opery na libreto Paola Antonia Rolliho je ovšem zcela fiktivní. Děj se odehrává roku 210 před Kristem v Novém Kartágu, kde se Scipio v triumfálním průvodu okamžitě zamiluje do krásné zajatkyně. A začíná obvyklá zápletka záměn identit a dvojitých milostných vztahů. Hlavní ženský part byl Händelem původně zamýšlen pro Faustinu Bordoni, ale ta nepřijela včas do Londýna, a tak part svěřil její konkurentce Francesce Cuzzoni. Opera si žádala dvě obsazení kastrátů pro roli Luceja, španělského prince v římském vojsku, a samozřejmě pro samotného Scipiona. Rozsáhlejší a náročnější part Luceja Händel svěřil tehdejší velké hvězdě – kastrátovi Senesinovi. Skladatel ještě uvedl operu znovu v roce 1730, a pak zůstala neuvedená až do roku 1937, kdy ji znovuobjevil händelovský festival v Göttingenu. Přes několik dalších scénických uvedení, například i v rámci dalšího skladatelova festivalu v Halle roku 1965, opera zůstávala stranou rozsáhlého zájmu o Händelovo dílo.
Theater an der Wien nyní uvedlo koncertní provedení tohoto takřka neznámého opusu (jediná dosavadní nahrávka Christopha Rousseta pochází z roku 1994) s vynikajícím obsazením předních kontratenoristů naší doby. Publikum mohlo porovnat dvě kontratenorové hvězdy současnosti Xaviera Sabatu (Lucejo) a Yuriye Mynenka (Scipione). Oba dva jsou svrchovaní virtuózní zpěváci s mnoha zkušenostmi v barokním repertoáru, jehož osu tvoří právě Händelovo operní dílo. Oba pěvci také vytvořili stejné role ve scénické produkci této opery na novodobých Händel-Festspiele v Halle roku 2016. Ve virtuozitě trochu za oběma kontratenory zaostávala řecká sopranistka Myrtò Papatanasiu (kráska Berenice), která však zaujala vášnivostí projevu. Druhou sopránovou roli zpívala ruská zpěvačka Dilyara Idrisova (Armira). Koncertní uvedení 24. ledna 2018 se setkalo s velkým úspěchem u publika (byť ani v hudbymilovné Vídni nebylo hlediště zcela naplněno), které ocenilo i temperamentní a stylový výkon souboru Armonia Atenea pod taktovkou Markellose Chryssicose.
Zingarelliho Julie a Romeo – Shakespeare se změnami
Druhou operní lahůdku nabídlo Theater an der Wien o tři dny později (27. ledna 2018). Shodou okolností v ní také vystoupili oba kontratenoristé Yuriy Mynenko a Xavier Sabata. Také jako koncertní provedení byla uvedena jedna nejpopulárnějších oper přelomu osmnáctého a devatenáctého století Giulietta e Romeo Niccoly Antonia Zingarelliho.
Toto dílo bylo poprvé uvedeno v Teatro alla Scala roku 1796. Skladatel dílo zkomponoval za neuvěřitelných osm dní na libreto zkušeného textaře Giuseppeho Maria Foppy podle francouzské dobové verze Shakespearovy tragédie Romeo a Julie. Francouzský úpravce Jean-François Ducis ani libretista si nelámali příliš hlavu s věrností originálu. Jak již titul opery napovídá, důraz přenesli na postavu Julie Kapuletové. Některé prameny uvádějí jako inspirační vliv na libreto také renesanční novelu Luigiho da Porty Historia novellamente ritrovata di due nobili amanti (publikováno 1531), jejíž anglický překlad sloužil Shakespearovi jako základní zdroj. Libreto také silně redukuje počet postav na pouhých šest, z nichž pouze tři nesou jména ze Shakespearovy hry (Giullietta, Romeo a Tebaldo). Tříaktová opera byla populární až do třicátých let devatenáctého století, role Julie byla také jednou z oblíbených rolí Marie Malibran. Obsazení je poněkud kuriózní, part Julie je napsán pro mezzosoprán a milovnický Romeo je obsazen kontratenorem. V premiérovém uvedení v revolučním roce 1796 zpívaly v Miláně hlavní role altistka Giuseppina Grassini, proslulá vášnivá kráska a za několik let také Napoleonova milenka, a neméně proslulý kastrát Girolamo Crescentini.
Vídeňský koncert nyní nabídl v hlavních rolích švédskou mezzosopranistku Ann Hallenberg (Giullietta) a místo náhle onemocnělého kontratenoristy Maxe Emanuela Cenčiće obětavě zaskočil v partu Romea ukrajinský kontratenorista Yuriy Mynenko, který má part také v koncertním repertoáru. Nechyběl ani kontratenorista Xavier Sabata v další kontratenorové roli Gilberta (přítele obou znepřátelených rodů) a německý tenorista Daniel Behle v roli Everarda, Juliina otce. Na dramaturgicky mimořádném i hudebně zajímavém večeru, ve kterém posluchači mohli poznat dílo jednoho z posledních představitelů takzvané neapolské operní školy, účinkoval také soubor Armonia Atenea, který v tomto případě dirigoval zkušený řecký dirigent George Petrou.
Hudební humor
Slavný dirigent Hans von Bülow (1830–1894) se vzdal kapelnického místa u dvorní opery pro dlouhotrvající rozepře s tenoristou Antonem Schottem (1846–1913). Nedlouho po ukončení tohoto úvazku se potkal se starým přítelem Raffem a jeho manželkou, která se ho zvědavě ptala: „Je to skutečně pravda, drahý příteli, že jste si zakrýval při Schottově zpěvu obě uši? Tohle jsem slyšela…“ Hans von Bülow se usmál a odpověděl: „To je jen bohapustá pomluva, milostivá paní. Zakrýval jsem si jen jedno ucho, protože ve druhé ruce jsem přece musel držet taktovku!“
Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky
[mc4wp_form id="339371"]
