Nová baletní sezona ND v Praze a Brně, ale i další taneční zprávy a aktuality
Sezona 2017/2018 na českých jevištích
Nová sezona se rychle blíží, a tak je načase podívat se na tuzemské scény a zmapovat si premiéry, na které se mohou těšit čeští diváci.
Balet Národního divadla Praha
Balet Národního divadla vstoupí do sezony 2017/2018 již pod vedením nového šéfa Filipa Barankiewicze (rozhovor s ním jsme přinesli zde). První premiérou, která je pro novou sezonu připravena, bude 20. a 21. října v historické budově Národního divadla komponovaný večer Timeless, který představí dvě slavná díla a jednu novinku. V první části bude uvedena Serenáda George Balanchina. Serenáda je jedním z mistrovských děl klasického baletního repertoáru dvacátého století a slouží jako příklad jedinečné výrazové techniky tohoto velkého mistra, který jako nikdo před ním provázal klasickou taneční techniku s tokem hudby a její dynamikou. Dobře zatančit Balanchina, to chce opravdu profesní mistrovství.
Izraelský choreograf Emanuel Gat připraví pro soubor nový kus. Emanuel Gat je odchovancem souboru Nir Ben Gala, vlastní taneční skupinu založil v roce 2004 v Tel Avivu. Od roku 2007 žije a tvoří ve Francii, například jako rezidentní umělec pro festival v Montpellier.
Do třetice se na jeviště v tomto večeru dostává po letech Glen Tetley (v roce 2002 uvedl Balet Národního divadla v rámci programu Amerikana II jeho choreografii Sphinx). Nyní přibývá na repertoár jeho Svěcení jara, které vytvořil v roce 1974 pro Bayerisches Staatsballett München. Asi není choreografa, jehož by v určité fázi nelákalo vytvořit vlastní verzi díla, které bylo ve své době tak skandální. Od premiéry v roce 1913 přitahuje velká jména především představitelů moderního a současného tance. Tetley ve své verzi přiřkl roli oběti ne ženě, ale muži, který, jak napsali britští kritici Mary Clarke a Clement Crisp, představuje „…oběť vybraného mladého muže, který je vtělením naděje, hříchů a utrpení lidstva. Je zabit jako obětní beránek, ale znovu se narodí spolu s jarem a představuje naději a příslib nového života.“
Druhá premiéra bude následovat až později na jaře – 19. a 20. dubna 2018. Pražskému publiku se představí Marná opatrnost, poprvé v choreografii nestora britského baletu Sira Fredericka Ashtona. Vytvořil ji v roce 1960 pro Royal Ballet v Londýně a poetická komická inscenace se pak stala celosvětově nejoblíbenější verzí tohoto baletu. Balet sám pochází z roku 1789, kdy ho ve Francii uvedl Jean Dauberval, patří tedy ještě hluboce do období preromantismu. Z datace je patrné, že v době premiéry ještě nebyly ani vynalezeny baletní špičky, takže novodobé verze zapojující virtuózní techniku se od pravděpodobné podoby originálu velmi liší.
Také hudba nebyla komponovaná jako původní celovečerní dílo, ale vycházela z populárních popěvků své doby, jak tomu často bylo – hudba k baletům byla spíše nově aranžovaná než komponovaná. O rekonstrukci baletu se pokusil v roce 1984 Švéd Ivo Cramer, specialista na osmnácté století, který sice vytvořil zcela novou choreografii, ale inscenaci stylotvorně udržel v dobové podobě včetně zařazení venkovských tanců nebo čtverylky na pastvě.
Frederick Ashton vycházel z původního libreta (hudební partituru upravil John Lanchbery podle hudby Ferdinanda Hérolda z roku 1828), zasadil děj do prostředí anglického venkova a vytvořil technicky náročný balet a naivně romantické dílo pro celou rodinu. Balet Národního divadla tímto titulem také vyplní jistou mezeru, protože inscenací vhodných i pro děti je na repertoáru poskrovnu.
Třetí premiérou Baletu Národního divadla bude 14. a 15. června na Nové scéně další triptych, tentokrát pod názvem Slovanský temperament. V premiéře uvede své nové choreografie trojice tvůrců: Katarzyna Kozielska, Andrey Kaydanovskiy a Ondřej Vinklát. Katarzyna Kozielska je demisólistkou Stuttgarter Ballett, choreografii se věnuje od roku 2011, tři choreografie uvedla v domovském souboru. Andrey Kaydanovskiy je tanečník ruského původu, je členem Wiesner Staatsoper rovněž jako demisólista, v roce 2016 získal v německou cenu Deutsche Tanzpreiz Zukunft jako nadějný mladý choreograf.
Národní divadlo Brno
Sezona 2017/18 bude pro Balet Národního divadla Brno nabitá událostmi a provozně náročná, protože jeho největší scéna, Janáčkovo divadlo, je v rekonstrukci. Některé inscenace jsou přesunuty nebo je po dobu rekonstrukce nebude možné uvádět. Balet bude dále hrát v Mahenově divadle a v divadle Reduta, nově na Biskupském dvoře pod širým nebem a na brněnském výstavišti v pavilonu P. Kterých inscenací se změny týkají? Do Mahenova divadla se přesouvá Labutí jezero, Made in USA, Petite Mort a zůstávají zde Spící krasavice, Black and White a Edith, vrabčák z předměstí. V divadle Reduta nadále zůstávají Kontrasty. S následujícími tituly se prozatím musí diváci rozloučit: Bajadéra, Louskáček, Sněhurka a sedm trpaslíků a Chvění. Soubor čeká také mnoho zájezdů, mimo jiné v říjnu odjíždí na měsíc na turné po Číně s inscenací Black and White. Sezonu zahájí Balet Národního divadla Brno vůbec poprvé sérií gala představení pod širým nebem – každý večer od 1. do 5. září bude na programu Letní baletní koktejl 2017, který bude průřezem aktuálního repertoáru, sledem čísel z baletů, jako jsou Black and White, Made in USA, ale i z připravované premiéry. Představení se konají na Biskupském dvoře, tanečnímu umění snad bude počasí přát.
První repertoárovou premiérou sezony bude 25. listopadu West Side Story, velký taneční projekt, který se představí v netradičním prostoru pavilonu P na brněnském výstavišti s kapacitou pro tisíc diváků. Tato show bude přímo vytvořená pro toto místo a nebude se poté již přesouvat do divadla. West Side Story každý zná jako muzikál, v Brně půjde ale o taneční inscenaci. Moderní pojetí příběhu Romea a Julie se publiku představí na originální záznam, který nahrál sám Leonard Bernstein. Choreografie a režie se chopil umělecký šéf brněnského Baletu a zkušený choreograf Mário Radačovský. Scénu vytvoří výtvarník Marek Hollý, kostýmy Alexandra Grusková. Z obsazení je zatím známo, že ve dvou hlavních mužských rolích se představí demisólisté souboru Martin Svobodník, který se postará i o videoprojekce, a Arthur Abram.
Večer složený z choreografií současných autorů světového jména s názvem 4 Elements bude mít premiéru 9. března 2018. Na repertoár přibudou další díla Jiřího Kyliána: Falling Angels a Sarabande. Není to tak dávno, kdy se dílo Jiřího Kyliána objevilo na repertoáru souboru poprvé – bylo to v lednu 2016 (choreografie Petite Mort).
Další část bude tvořit Gnawa španělského choreografa Nacho Duata, kterého také Mário Radačovský přivádí na repertoár baletu jako první. Původní premiéru pro soubor chystá slovenský rodák Lukáš Timulák, dlouholetý člen Nedelands Dans Theatre, který je plodným a úspěšným choreografem.
Do divadla Reduta, kde se už léta zabydlely experimentální a současné taneční projekty, přibude 23. května Amadeus MozArt, večer složený ze tří choreografií členů nebo bývalých členů souboru, jimiž jsou Carolina Isach Cogollos, Dan Datcu a Uladzimir Ivanou. Ne náhodou nese inscenace právě název Amadeus MozArt, Mozart sám totiž v divadle Reduta také vystupoval. Kromě jeviště se bude představení odehrávat i ve foyer a v Mozartově sále, takže se na dvě hodiny roztančí celé divadlo. Každý z choreografů představí svůj pohled na hudebního génia, nechá se inspirovat jeho osobou, hudbou i prostorem divadla.
V Redutě bude mít premiéru také další Choreografický ateliér, a to 18. ledna. Členové souboru Baletu Národního divadla Brno dostávají pravidelně příležitost k vlastní tvorbě a mohou objevovat vlastní talent. Některým z nich už workshop nastartoval další tvůrčí kariéru a s jejich pracemi se již diváci mohli a mohou setkávat v repertoárových inscenacích (aktuálně jsou to Kontrasty).
Andrej Halász – vzpomínáme
Sluší se připomenout nedožité osmdesátiny slovenského tanečníka a pedagoga Andreje Halásze. Byl by je oslavil 8. srpna. Především je velkou osobností československé taneční pedagogiky. Narodil se v Košicích, v roce 1965 absolvoval pedagogiku tance na bratislavské Vysoké škole múzických umení. Jako tanečník spojoval svět folklóru i klasického baletu, byl členem Maďarského lidového uměleckého souboru, SĽUKu, Vojenského uměleckého souboru, ale také byl sólistou Slovenského národního divadla (1961–1968) a sólistou, pedagogem i choreografem Státního baletu v Košicích (1975–1981), jehož úroveň velmi pozvedl.
Jako tanečník ztvárňoval klasické i dramatické a komické taneční role (Albert v Giselle, Princ Ziegfried v Labutím jezeru, Princ Désiré ve Spící krasavici, Paganini, Giotto ve Francesce da Rimini, ale třeba také travesti role Mama Simone v Marné opatrnosti a jiné). Spolu s manželkou Marilenou založili taneční oddělení na konzervatoři v Košicích.
Jako choreograf nastudoval přes čtyřicet titulů, některé spolu s manželkou (Leningradská symfonie, 1967; Kamenný kvítek, 1971; Carmen G. Bizeta/R. Ščedrina, 1974; pp. Román o růži a Proměny, 1974; Dukelská poéma, 1975; Marná opatrnost L. Hérolda, 1976; Louskáček, 1978, Ústí nad Labem 1996; Cipollino, 1979; Bolero, 1980; Pavana za mrtvou infantku, 1980; Popelka, Plzeň 1993; Don Quijote, Ústí nad Labem 1996; Giselle, Košice 2000). Vyučoval i na Music and Ballet School Baghdad v Iráku. Jako pedagog a baletní mistr působil v Pražském komorním baletu, vyučoval klasický tanec na Taneční konzervatoři v Praze i na Akademii múzických umění. Nakonec se vrátil do Košic učit opět na konzervatoř i do baletního souboru jako repetitor a choreograf.
Nesmazatelně se zapsal ve vzpomínkách českých tanečníků, kteří jej znali jako pedagoga, mezi jeho žáky patřili například Ján Nemec, Pavel Ďumbala, Jiří a Otto Bubeníčkovi, Stanislav Fečo, Václav Kuneš, Jiří Pokorný a další. Andrej Halász zemřel 19. února 2016.
Zajímavosti ze zahraničí
Kennedyho Centrum ve Spojených státech letos udělí výroční čtyřicáté čestné ceny umělcům za celoživotní dílo, Kennedy Center Honors 2017. Mezi oceněnými, jejichž jména byla zveřejněna před několika dny, ačkoli ceremoniál ocenění se uskuteční až v prosinci, jsou Lionel Richie, Gloria Estefanová, televizní dramatik Norman Lear, rapper LL COOL J a výrazná tanečnice a choreografka Carmen de Lavallade. Čestné ocenění má oslavit „výjimečné kariéry pěti umělců, jejichž talent a důvtip obohatily a formovaly kulturní život Ameriky,“ uvádí v prohlášení předseda Kennedyho Centra David M. Rubenstein.
Šestaosmdesátiletá tanečnice Carmen de Lavallade má za sebou kariéru opravdu pestrou. Narodila se do kreolské rodiny v Los Angeles a tanec měla evidentně v rodě. Její sestřenice Janet Collins se stala první primabalerínou s afroamerickými kořeny vystupující v Metropolitní opeře. Carmen de Lavallade šla od baletu cestou moderních směrů, studovala u Lestera Hortona a stala se členkou jeho souboru. V roce 1954 odešla do New Yorku s Alvinem Aileym a tančila v broadwayském muzikálu Trumana Capoteho House of Flowers. Tančila v produkcích Metropolitní opery, v televizních filmech, muzikálech, i když nebyla členkou souboru, vystupovala jako hostující sólistka se souborem Alvina Aileyho. Objevila se i v produkcích Agnes de Mille pro American Ballet Theatre.
V roce 1970 se stala choreografkou a rezidentní umělkyní na Yale School of Drama, její choreografie se objevovaly v muzikálech, operách i dramatech, na počátku devadesátých let vytvořila choreografie také do dvou oper v Metropolitní opeře. Získala mnoho ocenění a čestný doktorát na Juilliard School. Její manžel Geoffrey Holder byl také herec a tanečník. V roce 2014 vytvořila představení mapující její život s tancem – As I Remember It.
Tanečnice Misty Copeland je také pro mnoho žen vzorem. Stala se první afroamerickou tanečnicí, která dosáhla postu první sólistky American Ballet Theatre. Není prototypem křehké éterické baletky, spíše atletické Amazonky, ale v baletu dosáhla mistrovství a celosvětového uznání a je vzorem nejen studentek tance, ale i mnoha dalších dívek po celém světě. I proto se nyní stává tváří Estée Lauder v kampani pro nový dámský parfém s názvem Modern Muse. Není jediná, kdo se dostal do hledáčku marketérů ze světa velkých značek. Jak se dozvídáme z New York Times, společnost Tiffany & Co. přizvala do své podzimní kampaně jinou hvězdu ABT, Davida Hallberga. Místy Copeland se ale stane jedinou tváří velké reklamní kampaně, která bude mít dopad na velké publikum.
Pro reklamní kampaň využívá tanečníky také jeden řetězec luxusních hotelů, ale není kampaň jako kampaň. Dva členové souboru Joffrey Ballet Anastacia Holden a Graham Maverick pro jeho hosty natočili sérii krátkých videonávodů na cvičení inspirovaných tancem a fitness cviky – Behind the Barre. Instrukce namlouvá přímo šéf souboru Ashley Whater. Videotrénink bude k dostání na pokojích na vyžádání a návštěvníci by jej měli zvládnout odcvičit přímo v interiéru. Protože jde o drahé hotely, prostor pro pohyb jistě nebude problém. Je to v každém případě win-win situace: bonus pro hosty, který jiný hotel nenabízí, ale také propagace tance. O Joffrey Balletu se dozvědí návštěvníci z celého světa.
A ještě zpráva česko-americká. Skladatel Zbyněk Matějů, jehož tvorba zahrnuje také balety (nejúspěšnější je bezpochyby Čarodějův učeň pro Balet Národního divadla), uvede premiéru nového symfonického díla s Los Angeles Philharmonic a Los Angeles Chamber Ballet. Premiéra skladby Joshua Tree Symphony pro velký orchestr se koná 12. srpna. Pro soubor choreografa Rainforda Rogerse Los Angeles Chamber Ballet vytvořil před dvěma lety hudbu k baletu Still Life. I tentokrát se premiéra uskuteční v Luckman Theatre v Los Angeles, kromě nové symfonie je na programu Concerto in D Igora Stravinského a zmiňovaná skladba Zbyňka Matějů Still Life pro violoncello a komorní orchestr.
Zdroje: theatre.sk, kennedy-center.org, nytimes.com, dancemagazine.com
Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky
[mc4wp_form id="339371"]
