Operní kukátko (17)

  1. 1
  2. 2
  3. 3


Mignon v Londýně
Jedna z nejúspěšnějších oper devatenáctého století – Mignon Ambroise Thomase (premiéra 1866) – se dnes jen zřídkakdy objevuje na jevišti. Postupně se dostala do zájmu operních dramaturgů spíše Thomasova shakespearovská adaptace Hamleta. Mignon se příležitostně uvádí koncertně, jako v pražské Státní opeře ve dvou koncertních provedeních v dubnu 2012. V Londýně se ale objevila ve scénickém provedení souboru New Sussex Opera v Cadogan Hall.

Ambroise Thomas: Mignon - New Sussex Opera 2015 (foto FB New Sussex Opera/Rob Tyson Knights Photography)
Ambroise Thomas: Mignon – New Sussex Opera 2015 (foto FB New Sussex Opera/Rob Tyson Knights Photography)

Režisér Harry Fehr přeložil biedermeierovský námět podle Goethovy prózy do prostředí Výmarské republiky a Mignon je androgynní dospívající žena, která prošla těžkým traumatem a našla náhradní rodinu v hereckém prostředí. Tento operní titul není možné nasadit, pokud soubor nedisponuje dvěma výjimečnými představitelkami – koloraturní sopranistkou pro roli kapriciózní herečky Philine a mezzosopranistkou se smyslem pro zdobný zpěv pro titulní roli. Londýnská kritika chválí jak jiskřivý výkon Ruth Jenkins-Róbertsson (Philine), tak Victoriu Simmonds v roli Mignon, kterou se pěvkyně snaží zbavit nánosu sentimentality. Diriguje Nicholas Jenkins.


Lulu stále fascinuje
Tříčlenný soubor The Tiger Lillies právě uvádí od 24. listopadu v Linbury Studio, jež je komorní scénou Royal Opera Covent Garden, hudební představení Lulu – a Murder Ballad. Nově komponované dílo na základě Wedekindova dvojdílného dramatu navazuje stylově na minulé projekty světoznámého „anarchistického brechtovského pouličně-operního tria“ The Tiger Lillies. Lulu je představována tanečnicí (Laura Caldow), další dva účinkující představují muže jejího příběhu, který začíná incestním spojením s vlastním (?) otcem a končí bodnutím Jacka Rozparovače. Hudba je jednak (v autorské úpravě) převzatá (ale zcela bez použití hudby Albana Bega), jednak původní. Fascinující režijní pojetí s mnoha projekcemi nastudoval Mark Holthusen. Dílo vzniklo na zakázku Opera North Projects.

Soubor The Tiger Lillies je znám i v Čechách, například představením Zde jsem člověkem! (Here I am Human!) v divadle Archa roku 2010.


Tři přání v zahraničním tisku
Ostravská premiéra opery Bohuslava Martinů Tři přání (naši recenzi najdete zde ) zaujala i zahraniční recenzenty. Pochvalnou třísloupcovou recenzi s názvem Zeit und Zauber (Doba a kouzlo) z pera Hanse-Klause Jungheinricha z prvé popremiérové reprízy 17. října 2015 uveřejnil prestižní oborový časopis Opernwelt v prosincovém čísle 2015 (strany 46–47). S operou se seznámí i pražské publikum během hostování ostravské opery v Praze dne 15. prosince 2015. Opera Plus přinese k hostování glosu.


Rozhovor týdne

Svetlana Sozdateleva (foto © Alexandra Karelina)
Svetlana Sozdateleva (foto © Alexandra Karelina)

Svetlana Sozdateleva, ruská sopranistka, která převzala jednu z nejnáročnějších rolí repertoáru dvacátého století – Renátu z Prokofjevova Ohnivého anděla za Evelyn Herlitzius, která onemocněla během zkoušek v Mnichově. Pěvkyně je považována za významnou představitelku Kateřiny Izmajlovové ze Šostakovičovy opery Lady Macbeth Mcenského újezdu, ale také Eliny Makropulos z Janáčkovy opery v divadle Helikon (2014). Před mnichovskou premiérou se zpovídá, jaké je to vystoupit v této „vražedné“ roli ve třech inscenacích, protože pěvkyně dokončuje sérii představení v Berlíně v Komische Oper, hostuje v téže roli v Düsseldorfu a 29. listopadu ji čekala premiéra v Bayerische Staatsoper v nastudování dirigenta Vladimira Jurowského. Její ztvárnění Renáty v berlínské režii Benedicta Andrewse získalo nominaci na prestižní divadelní cenu, takzvanou Faust-Preis. O tom, co má part Renáty společného s hrdinkami Čajkovského oper, o výhodě rodného jazyka v roli i o tom, jak se pěvkyni líbí v Mnichově, se dočtete v plném znění rozhovoru Kampf mit dem Dämon (Zápas s démonem) – zde .


Kniha týdne
1945–1955. Wiederaufbau der Wiener Staatsoper. Katalog zur Ausstellung im Gustav Mahler Saal. Wien, Wiener Staatsoper, 2015. Před sedmdesáti lety byla krásná budova vídeňské opery těžce poničena bombovým náletem a před šedesáti lety byla slavnostně znovuotevřena.

Wiener Staatsoper v plamenech po bombardování 12. března 1945 (foto Wiener Staatsoper)
Wiener Staatsoper v plamenech po bombardování 12. března 1945 (foto Wiener Staatsoper)

Tato dvě data ohraničují deset let nejen stavební rekonstrukce, ale i konsolidace celého (uměleckého i technického) souboru Vídeňské státní opery, který sice částečně vystupoval i v jiných, nejen vídeňských divadelních prostorách, ale skutečně novou éru započalo slavnostní otevření 5. listopadu 1955 a večerní představení Beethovenova Fidelia v nastudování prvotřídních pěvců Martha Mödl, Anton Dermota, Paul Schöffler, Irmgard Seefried. Pak následovalo ještě dalších sedm premiér během čtyř týdnů: Don Giovanni, Žena beze stínu, Aida v němčině, Růžový kavalír, Vojcek a Mistři pěvci norimberští, premiérovým baletním titulem byla dvouaktová verze Giselle a baletem Maur benátský. Kniha, která je katalogem k výstavě těchto událostí, velmi kvalitně reprodukuje dobové fotografie. První část je věnována dokumentaci stavu po náletu na budovu i několika kulturním akcím, které měly na stav budovy upozornit širokou veřejnost. Další část zachycuje vlastní rekonstrukci a třetí je právě věnována událostem i přípravám slavnostního otevření i dokumentaci prvních poválečných premiér. Publikace cenná především pro množství historického fotografického materiálu.


Nahrávka týdne
Wainwright, Rufus – Prima Donna. Zpívají: Janis Kelly (Régine), Kathryn Guthrie (Marie), Antonio Figueroa (André), Richard Morrison (Philippe). BBC Symphony Orchestra řídí Jayce Ogren. Deutsche Grammophon, 0289 479 5340 1 DDD GH2, 2015 (2 CD).

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na