Operní panorama Heleny Havlíkové (290)

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5

Z neustálého spouštění tylové opony, jak ho Pilař nadužíval například i v Prodané nevěstě, se stala manýra, která se zdá být spíš východiskem z nouze pro změny dekorací, protože jiné scénické změny, například spouštění stěn sálu, ve kterém se inscenace odehrává, probíhají při otevřené oponě. Světelnému designérovi Danielovi Tesařovi ovšem nelze upřít velmi propracované a efektní svícení. Takže místo plnokrevného dramatu o vášni, chlípnosti, chtivosti po moci i sexu, manipulaci, kariérismu v dráždivé kombinaci vážného a komického je výsledkem chladná obřadnost, která dusí emoce, Monteverdim v hudbě tak intenzivně rozehrané.

K trendu historicky poučené interpretace posledních desetiletí patří také obsazování rolí specialisty na starou hudbu. Vojtěch Spurný získal do hlavních rolí sólisty s touto specializací a využil genderového mísení, pro benátskou operu typického, kdy jak některé mužské role, tak ženské pro zvýšení komického účinku byly obsazovány v té době kastráty, dnes nahrazované kontratenoristy nebo ženskými hlasy. Navázal také na praxi danou už prvním uvedením, kdy některé role z vysokého počtu dvaceti osmi může zpívat týž sólista. Nicméně svou zkušenost se starou hudbou a své profondní hloubky zužitkoval hlavně Jaromír Nosek jako stoik Seneca, a to i ve smyslu hloubavé vyrovnanosti, a Jan Mikušek s pevným kontratenorem. Především jemu ale nepomohla režie s herecky a psychologicky komplikovanou postavou Ottona jako vojáka a podváděného manžela. Ve spletenci intrik a úkladných vražd císařského dvora se mu sice nepodaří svou nevěrnou manželku zavraždit, ale vzápětí propadne náklonnosti jiné ženy, Drusilly, která mu s vraždou pomáhala a kterou Ottone zachrání svým přiznáním se Neronovi k pokusu o zavraždění Poppey.

C. Monteverdi: Korunovace Poppey – Divadlo J. K. Tyla Plzeň 2020 (foto Martina Root)

Anastasia Terranova svým nevýrazným sopránem nepřesvědčila, že je smyslnou, vychytralou a mocichtivou Poppeou, ženou, kvůli které ztrácejí muži hlavu. A Markéta Cukrová naznačila spíše smutek zapuzené manželky Octavie, než pomstychtivost při autoritativním pokynu k vraždě své sokyně. Do její tklivé árie Addio, Roma! Addio, patria! Amici, addio!, v níž se žalostně loučí s Římem, jakoby se vkrádala hlasová únava. A třebaže se historické názory na charakter římského císaře Nerona jako krutého a zhýralého tyrana a zhýralce rozkoší liší – byl i nadaným žákem svého učitele Seneky a milovníkem umění – v podání Filipa Dámece působil jako slabošský nesmělý introvert – i tím, že Dámecův sopránový kontratenor je užší, než odpovídá takové roli. Výraznější pěveckou energii vnesla do představení Karolína Janů v dvojroli Ctnosti a Drusilly a oživením byla také trojice Tomáš Kočan, Jan Tejkal a Václav Jeřábek v mnoha rolích vojáků, Senekových žáků a dalších postav.

Mé hodnocení může působit jako nespravedlivé. Jsem handicapována tím, že Tomáše Kořínka nebo s ním alternujícího Jaroslava Březinu v roli Arnalty jsem slyšet ani vidět nemohla a kvůli tomu provedené škrty rozkomíhaly celek inscenace. Absence sólisty dozajista způsobila stres ostatním. Představení 23. září se však hrálo pro řádně platící publikum a výpadek role Arnalty nebyl kromě volného řádku v osazení na ceduli nijak vysvětlen.

Claudio Monteverdi: Korunovace Poppey
Hudební nastudování a dirigent Vojtěch Spurný, režie Tomáš Ondřej Pilař, scéna Petr Vítek, kostýmy Aleš Valášek, světla Daniel Tesař, choreografie Martin Šinták, dramaturgie Zbyněk Brabec.
Osoby a obsazení: Nero – Filip Dámec / Vojtěch Pelka, Poppea – Lucie Kaňková / Anastasia Terranova, Ottavia – Markéta Böhmová/ Markéta Cukrová, Ottone / 1. Senekův žák / Amorino 4 – Bedřich Lévi / Jan Mikušek, Seneca – Josef Kovačič, / Jaromír Nosek, Arnalta – Tomáš Kořínek, Jaroslav Březina, Lucano / Liberto / Tribuno / 1. voják – Tomáš Kočan / Tomáš Lajtkep, 2. voják / 2. Senekův žák / Nutrice – Ondřej Benek / Jan Tejkal, 3. Senekův žák / Litore / Console – Martin Blaževič / Václav Jeřábek, Páže – Andrea Frídová / Petra Šintáková / Minyoung Park (zpívá) / Jakub Hliněnský (hraje), Fortuna / Valleto / Amorino 1 – Andrea Frídová / Petra Šintáková / Minyoung Park, Virtu / Drusilla / Amorino 2 – Karolina Janů / Stanislava Mihalcová, Amore / Damigella / Amorino 3 – Marta Fadljevičová / Jana Piorecká
Balet DJKT
Hrají: Martin Kos a Jaroslav Brož (1. housle), Renata Klimešová a Kateřina Matoušová (2. housle), Jaroslava Kaplanová a Michaela Vyhnálková (viola), Hana Vítková a Světlana Kononěnko (violoncello), Roman Gaudyn a Jan Ratz (bicí), Jan Krejča (loutna), Ondřej Bernovský a Vojtěch Spurný (cembala)
Divadlo J. K. Tyla v Plzni, Velké divadlo, premiéra 15. srpna 2020 (přesunutá kvůli koronavirové pandemii z původně plánovaného 18. dubna 2020), recenzováno představení 23. září 2020 (obsazení reprízy vyznačeno kurzívou)

2 3 votes
Ohodnoťte článek
  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5

Mohlo by vás zajímat


0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments