Premiéry nadcházející operní sezony ve Vídni a Mnichově

Operní kukátko (88). Týden od 3. do 9. dubna 2017. V dnešním vydání najdete: Operní sezony 2017/18 ve Vídni a Mnichově. Psychologický Werther z Curychu s Juanem Diegem Flórezem. Poeův Havran jako operní monodrama z Japonska. Opera na ČT art.


Co nabízejí „dojezdové“ operní scény v sousedních státech v operní sezóně 2017/2018? Část I.
Wiener Staatsoper

Vídeňská státní opera připraví šest premiér na hlavní scéně. Prvou premiérou sezony se stane málo hraný Prokofjevův Hráč podle Dostojevského románové předlohy (premiéra 4. října 2017), provedený v týmu dirigentky Simone Young a německé režisérky Karoline Gruber.

V prosinci následuje Bergova Lulu v tříaktové verzi v inscenaci Willyho Deckera a pod hudebním řízením specialisty na hudbu dvacátého století Inga Metzmachera. Do titulní role je obsazena švédská sopranistka Agneta Eichenholz, jejíž hvězda prudce stoupá. Baronkou Geschwitz zřejmě bude Angela Denoke a neméně skvělé se zdá pánské obsazení (Bo Skovhus, Herbert Lippert, Franz Grundheber).

Barokní operu zastupuje Händelův Ariodante (24. února 2018), který tak doplní již nastudované händelovské tituly na první vídeňské scéně, které ale již byly provozovány jinými hostujícími orchestry. Dílo nastuduje legendární William Christie v režii Davida McVicara. Dirigent si přizval osvědčené pěvce, například anglickou mezzosopranistku Sarah Connolly, sopranistky Chen Reiss a Hilu Fahimu i kontratenoristu Christopha Dumauxe.

Další titul zajímavě doplňuje nabídku Theater an der Wien. Zatímco Wiener Staatsoper nastuduje rané dílo Dantons Tod (Dantonova smrt) z roku 1947 podle stejnojmenného dramatu Georga Büchnera od skladatele Gottfrieda von Einema, který by v roce 2018 oslavil sté narozeniny (zemřel roku 1996), Theater an der Wien zařadilo do plánu operní titul z pozdější doby (1971) Der Besuch der alten Dame (Návštěva staré dámy) podle stále populární tragikomedie Friedricha Dürrenmatta. Gottfried von Einem svá stěžejní operní díla od roku 1967 premiéroval právě ve Vídni. Dirigentkou bude Finka Susanna Mälkki a drásavé revoluční drama zinscenuje rakouský režisér Josef Ernst Köpplinger. V premiérovém (24. března 2018) obsazení jsou vypsána známá jména Wolfgang Koch, Herbert Lippert, Jörg Schneider, Thomas Ebenstein a Olga Bezsmertna.

Květen (premiéra 12. května 2018) přinese spektakulární inscenaci Samsona a Dalily v nastudování Marca Armiliata s hvězdami Elīnou Garančou a Robertem Alagnou v titulních rolích. Německá herečka a režisérka Alexandra Liedtke bude operu režírovat, zatím se věnovala převážně činohře.

Premiéry sezony uzavře nová inscenace Weberova Čarostřelce, kterého nastuduje Tomáš Netopil se známými pěvci Camillou Nylund (Agáta), Danielou Fally (Anička) a Andreasem Schagerem v roli peklem pokoušeného Maxe. Vizuální podoba i režie je svěřena Christianu Räthovi.

Dětskou premiérou pak bude opera Cinderella na komorním jevišti ve Walfischgasse skladatelky Almy Deutscher (28. února 2018), dílo jedenáctileté dívky, které zažilo úspěšnou premiéru právě vloni ve Vídni.

Wiener Staatsoper (zdroj commons.wikimedia.org/Florian Prischl)


Theater an der Wien
Theater an der Wien, které zpravidla sází na méně obvyklé operní tituly, letos složilo operní nabídku z hudebně-dramatických děl velmi známých i méně často provozovaných. Vyloženě raritní tituly ale chybí. Osou sezony pak bude wagnerovská událost Ring – Trilogie, operní trojvečer, přepracování Wagnerovy tetralogie z pera režisérky Tatjany Gürbacy, dramaturgyně a režisérky Bettiny Auer a německého dirigenta Constantina Trinkse, specialisty na Wagnerovo dílo a německou operu devatenáctého a počátku dvacátého století. Jednotlivé celovečerní části cyklu nesou názvy hlavních postav: Hagen, Siegfried, Brünnhilde. Tři tyto kompletní trilogie budou provedeny během prosince 2017. Rozměr orchestřiště Theater an der Wien neumožňuje uplatnit kompletní wagnerovský orchestr, a tak bude samozřejmě provozovací aparát redukován. Operní dílo Richarda Wagnera je v Theater an der Wien vzácným hostem, v předminulé sezoně to byl po dlouhé době Bludný Holanďan. V hlavních rolích ambiciózního projektu budou vystupovat Ingela Brimberg (Brünnhilde), Daniel Brenna (Siegfried) a Aris Argiris (Wotan).

Pravidelný stagionový režim ještě v roce 2017 mimo tuto mimořádnou uměleckou událost nabídne Mozartovu Kouzelnou flétnu (premiéra 19. září 2017), dílo neodmyslitelně spjaté s tímto divadlem a zde opakovaně uváděné v scénických a koncertních produkcích, v nastudování Reného Jacobse a režiséra Torstena Fischera i Bergova Vojcka (premiéra 15. října 2017) s dirigentem Leem Hussainem a vynikajícím režisérem Robertem Carsenem v hlavní roli s Florianem Boeschem, Marii Lise Lindstrom a českým tenoristou Alešem Brisceinem jako Tamborem.

První premiérou roku 2018 pak bude Donizettiho Maria Stuarda (premiéra 19. ledna 2018) pod taktovkou Paola Arrivabeniho a v režii neméně proslulého Christofa Loye (držitele ceny za nejlepší představení loňského roku za Brittenova Petera Grimese právě na scéně Theater an der Wien). Obsazení je vpravdě senzační – Marlis Petersen jako Maria Stuartovna, Alexandra Deshorties jako Alžběta I. (zpěvačka oslnila nedávno vídeňské publikum v roli této historické postavy, ale v Rossiniho opeře Elisabetta, regina d’Inghilterra právě na tomto jevišti – recenzi jsme přinesli zde) a americký tenorista Norman Reinhardt (Leicester), který byl Alexandře Deshorties partnerem v uvedené Rossiniho produkci.

Claus Guth (režie) a Laurence Cuimmings (dirigent) převedou na scénu Händelovo oratorium Saul (premiéra 16. února 2018) s Florianem Boeschem v titulní roli a sopranistkou Annou Prohaskou jako Merab.

Při příležitosti zmiňovaného stého výročí narození skladatele Gottfrieda von Einema zažijeme jeho Návštěvu staré dámy (premiéra 16. března 2018), kdy svéráznou multimilionářku Claire Zachanassian, vracející se do rodného maloměsta za pomstou, bude zpívat švédská Katarina Karnéus, mimo jiné hvězda brněnského Schönbergova Očekávání (naši recenzi najdete zde). Operu nastuduje Michael Boder a režie se ujme známý Keith Warner.

Poslední scénickou premiérou bude Brittenův Sen noci svatojánské (premiéra 15. dubna 2018), kterým pokračuje série brittenovských produkcí (zatím Smrt v Benátkách, Turn of the Screw, Zneuctění Lukrécie a Peter Grimes). Dirigent Antonello Manacorda a režie Damiano Michieletto. Kontratenorista Bejun Mehta se stane králem elfů Oberonem a jeho chotí Tytanií pak Anett Fritsch.

Koncertní sezona Theater an der Wien pak nabízí deset špičkových provedení barokních a klasicistních oper, informovat o nich budeme v některém z dalších Operních kukátek.

Theater an der Wien (zdroj theater-wien.at / foto © Peter M. Mayr)


Bayerische Staatsoper
Bavorská státní opera nabízí také šest původních premiér na hlavní scéně. Na konci října 2017 (26. října) premiéry startují s Mozartovou Figarovou svatbou v nastudování Constantinose Carydise v inscenaci Christofa Loye (na scéně jeho oblíbeného scénografa Johannese Leiackera). V obsazení jistě zaujmou jména Alex Esposito (Figaro), Christian Gerhaher (Hrabě Almaviva) nebo Anne Sofie von Otter (Marcellina). V současnosti zřejmě nejžádanější představitelka Hraběnky Anett Fritsch však není obsazena do této role (bude jí zpívat Federica Lombardi), ale dala přednost roli Cherubína.

Prosincovou premiérou (17. prosince) pak bude Pucciniho Triptych pod taktovkou Kirilla Petrenka a v režijním nastudování Lotte de Beer, Holanďanky, která prokázala velký smysl pro humor a ironii na operní scéně. Dámské hlavní sopránové role vytvářejí Eva-Maria Westbroek (Giorgetta), Ermonela Jaho (Angelica) a Rosa Feola (Lauretta), mezzosopranistka Michaela Schuster pak ztělesní Kněžnu, Angelicinu nelítostnou tetu a komickou Zitu v poslední části. Podváděným Michelem v první části bude Wolfgang Koch a jeho tenorovým sokem bude korejský tenorista Yonghoon Lee jako Luigi. Ambrogio Maestri, nejlepší Falstaff současnosti, pak bude Giannim Schicchim a slovenský tenorista Pavol Breslik se promění v milovníka Rinuccia.

11. březen 2018 přinese premiéru Verdiho Sicilských nešpor v nastudování Omera Meira Wellbera (režie Antú Romero Nunes), také s velmi silným obsazením: dramatická koloraturka Carmen Giannattasio (Hélène), Bryan Hymel (Henri) a Erwin Schrott jako Procida. Již ze jmen je patrné, že se hraje francouzská verze z roku 1855.

Janáčkovu poslední operu Z mrtvého domu přinese na mnichovskou scénu dirigentka Simone Young a režisér Frank Castorf, jehož výklady budí zaslouženou pozornost. Čeští a slovenští zpěváci jsou v inscenaci zastoupeni Alešem Brisceinem (Filka Morozov) a v jediné, letní festivalové repríze také Peterem Mikulášem, který nahradí Petera Roseho v roli Gorjančikova. Premiéra 21. května 2018.

Víceoborovou prestižní uměleckou událostí prvého řádu bude nová inscenace Wagnerova Parsifala (premiéra 28. června 2018), kterého hudebně připraví Kirill Petrenko a režijně Pierre Audi. Senzačně zní jméno výtvarníka scény – Georg Baselitz, německý malíř a sochař (ročník 1938) je žijící legendou německé umělecké scény a scénografii se věnoval jen zcela výjimečně. Vypsané obsazení obsahuje největší jména wagnerovských interpretů současnosti: Jonas Kaufmann (Parsifal), Christian Gerhaher (Amfortas), René Pape (Gurnemanz), Wolfgang Koch (Klingsor) a jako Kundry vystoupí Nina Stemme.

Na scénu Prinzregentheater (23. července 2018) vstoupí pak Haydnův Orlando paladino (1782), kterého nastuduje barokní specialista Ivor Bolton (režie Axel Ranisch). Titulní roli vytvoří Mathias Vidal a dále například bude vystupovat v roli Angeliky uznávaná koloraturní sopranistka Sofia Fomina.

Velkým lákadlem pro wagnerovské fanoušky budou tři kompletní tetralogie Prstenu Niebelungova (ač s dosti velkými pauzami mezi jednotlivými částmi) s dirigentem Kirillem Petrenkem.

Bayrische Staatsoper Mnichov (zdroj commons.wikimedia.org/Heribert Pohl)


Pokračování přehledu premiér nové operní sezony v některém z příštích vydání

 

Psychologický Werther v Curychu
Nová inscenace Massenetovy opery v Opernhaus Zürich nesází tentokráte na sentimentální zpracování Goetheho závažné látky, ale režie Tatjany Gürbacy vychází především z psychologické analýzy vnitřních stavů hrdinů opery. Režisérka, která občas diváky překvapí svéráznou koncepcí, byť na filozofujícím základu (viz Straussovo Capriccio v Theater an der Wien – naši recenzi najdete zde), se tentokráte zcela vzdálila od obvyklého výkladu a rutinního pojetí, aby se ponořila do světa podvědomí Werthera a Charlotty. Vydatnou podporu jí v tom poskytuje imaginativní jednotná scéna Klause Grünberga s až psychedelickými obrazy, zprostředkovávající klaustrofobický svět nešťastného mladého básníka a ženy žijící v pokojném manželství a také symbolický svět možností, které přináší nečekaná, ale v důsledku tragická láska (když se otevírají nereálná okna a dveře s výhledy na sněžící oblohu posetou hvězdami).

Jules Massenet: Werther – Opernhaus Zürich 2017 (zdroj opernhaus.ch)

Inscenace pracuje se zrcadlovou symetrií párů pomocí mimických charakterů. Hvězdou představení je Juan Diego Flórez v titulní roli, který po nesčetných rolích pro koloraturního tenora rossiniovského typu postupně dobývá další oblast – tentokráte lyrického tenora francouzských rolí, které ale už vyžadují určitý větší dramatismus (role Werthera se dotýká až oboru spinto-tenor). Slavný tenorista nezklamal, obezřetně rozvrhl síly a strhl diváky krásným tónem i obvyklým smyslem pro kantilénu.

Stejného zájmu se dočkala i představitelka Charlotty, francouzsko-anglická mezzosopranistka Anna Stéphany, která patří ke členům operního curyšského souboru od sezony 2012/2013. Vytvořila zde role různého rozsahu, od Mércedés v Carmen, Loly ze Sedláka kavalíra až k Cherubínovi (tamější debutní role), Dorabelle, Sestovi nebo Belliniho Romeovi.

V současnosti proniká na další světová jeviště, ostatně curyšské angažmá bývá zpravidla velmi doporučující pro další scény. Zpívala již Rosinu v Théâtre du Châtelet v Paříži, Annia na festivalu v Aix-en-Provence a v Mnichově, a také byla coverem Joyce DiDonato pro roli Eleny v Rossiniho opeře La donna del lago v Covent Garden. Velký úspěch měla i jako Charpentierpova Médea v Chicagu. Na přelomu 2016 a 2017 zpívala Oktaviána v Covent Garden (tuto svou vlajkovou roli zpívala například s velkým ohlasem i ve Velkém divadle v Moskvě roku 2011 a následně ve Švédsku) a v létě bude „pouze“ Anniem v La clemenza di Tito na festivalu v Glyndebourne. Vedle vokálního mistrovství oceňuje kritika také skvělou škálu výrazů a vynikající herectví.

Jules Massenet: Werther – Opernhaus Zürich 2017 (zdroj opernhaus.ch)

Barytonista Audun Iversen z Norska ztvárňuje Alberta jako citlivého muže, který se stejně jako Charlotte chce vymanit z područí provinčnosti prostředí. Kvartet hrdinů doplňuje mladičká zpěvačka Mélissa Petit z Francie s lehkým sopránem a výbornými výškami. Premiérové představení 2. dubna 2017 dirigoval s velkým ohlasem Cornelius Meister. Do konce dubna je k dispozici ještě osm představení, zájem je ale veliký už vzhledem k osobnosti představitele Werthera.


Nahrávka týdne

Toshio Hosokawa: The Raven (zdroj naxos.com)

Hosokawa, Toshio – The Raven (Havran). Monodrama. United Instruments of Lucilin, dirigent Kentaro Kawase. Naxos 8.573724, 2017 (1 CD). Japonská soudobá hudba zůstává až na výjimky zcela neznámá domácímu posluchači, to se samozřejmě týká i operních děl (z nichž v posledních letech byla na českých jevištích provedena jen opera Yuzuru Ikumy Dana na tradiční japonský námět). Label Naxos, který také vydává řadu japonské arteficiální hudby, nabízí v tomto měsíci mimořádnou nahrávku díla, které slučuje západní námět a východní estetiku.

Toshio Hosokawa, přední japonský skladatel starší generace (narozen 1955), který vystudoval u legendárního skladatele a pedagoga Isanga Yuna na berlínské univerzitě, vytvořil kompozici propojující japonský klasický divadelní žánr a postmodernistickou partituru s postupy minimalismu na jednu z nejznámějších básnických skladeb západního světa. V oblasti opery Toshio Hosokawa není žádným nováčkem, má za sebou již tři opery, jež byly premiérovány na předních festivalových scénách (Bienále moderní hudby v Mnichově, festival v Aix-en-Provence) a na scéně La Monnaie v Bruselu.

Jeho nevšední operní monodrama Havran vychází ze světoznámé básnické předlohy Edgara Allana Poea z roku 1845. Slavná hrůzostrašná balada je zpracována v estetice japonského tradičního divadelního žánru nó. K základnímu typu japonského divadla nó inklinují i dvě poslední Hosokowavovy opery: Hanjo podle moderní nó hry Yukia Mishimy a Matsukaze podle středověké hry Zeamiho. Celá hudebně-dramatická kompozice vychází z principů animismu, východoasijského náboženství, především bohatě ovlivňujícího celý kulturní svět Japonska. Východoasijský animismus věří v existenci duše nejen u člověka, ale také u zvířat, rostlin i objektů neživé přírody. Havran je tak interakcí člověka, v tomto případě na pokraji šílenství, s přírodou, zastoupenou strašidelným ptákem.

Obsazení je záměrně protichůdné ke staleté tradici divadla nó, kde všechny role ve vážných nebo tragických příbězích hrají výhradně muži (dnes ale již na neoficiálních menších scénách i herečky), a jediná postava (v Poeově básni jde o muže) je napsána pro mezzosoprán ve velké výrazové škále. Zpěvačka také interpretuje Havranův „part“, který obsahuje jen slavné onomatopoické Nevermore (Nikdy více). Děj se odehrává v blíže neurčeném prostoru během bouřlivé noci, kdy dochází k interakci člověka se zvířetem a selhávání lidské racionality a není jasné, zda jde o skutečnost, sen, halucinaci nebo noční můru.

Charlotte Hellekant (zdroj harrisonparrott.com / foto © Mats Bäcker)

Strhující interpretkou, která je zároveň divadelním charakterem i šamankou, se stala švédská mezzosopranistka Charlotte Hellekant, která zpívala jednu z hlavních rolí Hosokawovy poslední opery Matsukaze v roce 2011 a které skladatel toto monodrama věnoval. Charlotte Hellekant má za sebou rozsáhlou kariéru na předních světových operních, koncertních i festivalových pódiích v širokém rozsahu od Monteverdiho, Händela, lyrické (Charlotte ve Wertherovi) i dramatické party psané pro mezzosoprán (Carmen, Bartókova Judith), až k soudobým kompozicím.

Zajímavá je dramaturgie desky, prvních patnáct minut zpěvačka recituje Poeovu báseň (v angličtině, stejně jako je i text monodramatu), a po ní následuje monodrama pro ženský hlubší hlas a soubor dvanácti instrumentalistů v délce třičtvrtě hodiny. Skladba z roku 2011 byla provedena také na Slovensku v rámci festivalu Ars Nova se zpěvačkou Evou Šuškovou a souborem Quasars Ensemble pod řízením Ivana Buffy v listopadu 2015. Nahrávka je fascinujícím zážitkem a i bez optické složky zanechává mohutný dojem.


Opera na ČT art
První filmovou Rusalku mají možnost vidět diváci v pátek 14. dubna 2017 (21.15) podle scénáře a v režii Václava Kašlíka. Film z roku 1962 zdvojuje umělecké úkoly, v hlavních rolích vystupují činoherci (například Vladimír Ráž jako Princ, Jiřina Šejbalová jako Ježibaba a další), kteří na plátně zastupují významné české operní pěvce (Milada Šubrtová, Zdeněk Švehla, Věra Soukupová). Hlavní role byla představitelsky svěřena mladé baletní umělkyni Janě Andresové, která dává postavě eleganci a panenský půvab. Film zaujme i kamerou legendárního Jana Stallicha. Operní dílo je lehce zkráceno na celkovou stopáž 105 minut. Zevrubnou recenzi tohoto filmového zpracování, kterou Opera Plus přinesla před časem, najdete zde.

Hned následujícího dne, v sobotu 15. dubna 2017 (20.20) je zařazen filmový muzikál Leonarda Bernsteina West Side Story, oceněný desítkou Oscarů, z roku 1961. Uvedení je velmi aktuální v souvislosti s provedením téhož díla americkým souborem z Broadwaye v Kongresovém centru ve dnech 23. – 26. dubna 2017 v rámci dalšího evropského turné.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

[mc4wp_form id="339371"]

Mohlo by vás zajímat