Robert Jindra: U Dvou vdov se musíte pobavit, dojmout, i zamyslet!

  1. 1
  2. 2
  3. 3
Česká opera a lidé kolem ní online (8): Robert Jindra – S dirigentem Robertem Jindrou hovoříme o Smetanově opeře Dvě vdovy. Nová inscenace pod jeho taktovkou a v režii Jana Antonína Pitínského měla premiéru v pátek 15. prosince 2017 v Divadle F. X. Šaldy v Liberci.
Robert Jindra (zdroj narodni-divadlo.cz / foto Ilona Sochorová)


Jaké místo zaujímají Dvě vdovy v hudebně-dramatické literatuře a konkrétně u Bedřicha Smetany?

Reklama

Ta opera se běžnému standardu české operní literatury, přinejmenším ve Smetanově tvorbě, vymyká. Smetana v touze po nalezení svébytného českého hudebního dramatu zkoušel různé cesty. A hned u Braniborů v Čechách nalézáme extrémně nacionálně laděný námět podpořený snad až expresivní partiturou, navíc jasně ovlivněný tvorbou Richarda Wagnera. Tím ale nemyslím instrumentální podobu, nálepka wagneriánství mi u Bedřicha Smetany přijde absurdní. Šlo spíš o základní kostru Wagnerova chápání tvorby, o snahu o maximální propojení textu s hudbou.

To je případ první Smetanovy opery, ale hned ta další je úplně jiná…

Prodaná nevěsta je oproti tomu vesnická folklorní hříčka, snad až operetního typu. Ale Smetana hledal dál, zkoušel komponovat tragédii – viz Dalibor… A najednou tu máme opět novou touhu, tedy napsat operu do jisté míry příbuznou Prodané nevěstě. Přiznám se ale, že já osobně vnímám Dvě vdovy docela jinak. Pro mě ta opera rozhodně nebyla láskou na první poslech a cestu k ní jsem hledal dlouho. Byť se počítám mezi smetanovce jako milovník jeho syrové a zároveň poetické a líbezné instrumentace.

A cestu ke Dvěma vdovám jste našel teprve skrze svoji profesi?

Přesně tak. Jako student jsem totiž Dvě vdovy opravdu neměl rád. Byla to pro mne nudná opera s hloupým námětem a nesourodou hudbou. Pak přišlo uvedení v Národním divadle a já zprvu nevěděl, odkud nastudování té opery odvíjet. Přestože jsem ve Dvou vdovách objevoval řadu moderních prvků, které mne přesvědčovaly, že to tak naivní opera nebude, přišly mi jako operní dílo nehomogenní. Nejsilněji na mne začaly působit ty „vážné“ momenty, především vztah Anežky a Ladislava. Ale neustále mne tu rušily ony lidové prvky a v první části opery také nadsázka s hrou na soud, která mi připadala absurdní.

Do jaké míry tedy pražské nastudování Dvou vdov pro vás znamenalo přerod ve vnímání této opery?

Začal jsem ji chápat jako mezník ve skladatelově operní tvorbě, jako výrazný krok na cestě hledání originálního jazyka. Ale dojmu nesourodosti, jak jsem ho popsal, jsem se nezbavil.

Pak ale zavolal Martin Doubravský, šéf opery Divadla F. X. Šaldy v Liberci, s nabídkou na nastudování Dvou vdov…

… a první moje reakce byla, že přijedu moc rád, ale pořád tu byla otázka, proč vlastně Dvě vdovy? A taky se mi nechtělo vstupovat znovu do téže řeky. Musím říct, že nerad nastudovávám opakovaně tentýž titul. Vyjma Janáčka, který vás po každé inscenaci doslova hecuje k tomu, abyste hledal další cesty. Ale nakonec jsme se dohodli. A já jsem zjistil, že čím jsem starší, tím víc postavám této opery rozumím. A najednou mi sedne i ta nadsázka, o které jsem mluvil. Ale i přesto si mne nejvíc získala ona sladkobolná tvář Dvou vdov, jejich druhá část, kde za klíčový moment považuji setkání Anežky a Ladislava. A vrcholem díla pak z mého pohledu je velká Anežčina árie ve druhém aktu. Ale došlo mi, že k této vážné poloze vede cesta právě skrze nadsázku z prvního jednání.

A lidové prvky, o kterých jste řekl, že jste zprvu nevěděl, kam je zařadit?

Ty jsem pochopil jako cosi osvěžujícího, jako okno směrem na jinou světovou stranu… Ve Dvou vdovách se zabýváte nadsázkou na jedné straně a patetismem na straně druhé. A lidové a komické prvky s Lidkou, Toníkem a Mumlalem vás na chvíli jaksi uklidní a vy se pak můžete obloukem vrátit k meritu věci.

To jsou tedy jednotlivé segmenty tohoto operního díla, na jakých dramatických principech podle vás fungují Dvě vdovy jako celek?

Zprvu jsem se zabýval hlavně novátorstvím, které Smetana do této opery vložil. Z hlediska harmonického a melodického tu najdeme až šokující momenty, a vy si říkáte, jak mohla taková hudba ve své době vzniknout. Řada melodií je pro mne tak nepředvídatelná, že kdybych je dobře neznal, mohl bych je považovat i za omyl. Některé sledy akordů a některé souzvuky skutečně na první poslech působí chybně. Ale díky tomu, že jsem do Dvou vdov šel podruhé, jsem už o problematických místech v partituře věděl. A mohl se zaměřit na plochy, které jsem dříve považoval za vedlejší. A na to, jak je připojit ke všemu ostatnímu.

Bedřich Smetana: Dvě vdovy – Robert Jindra – foto z hlavní zkoušky – DFXŠ Liberec 2017 (zdroj archiv autora / foto Daniel Jäger)

Smetanovy Dvě vdovy jsou v kontextu autorovy operní tvorby ojedinělé z několika hledisek. Už jen volbou námětu, kde jako východisko posloužila francouzská konverzační komedie…

Doslechl jsem se, že ta hra byla ve své době velmi populární. A že Smetana ji dokonce sám zhlédl. Režisér liberecké inscenace Jan Antonín Pitínský nám na jednom setkání řekl, že nepochopil, co skladatele na původní hře zaujalo… Je to vlastně lehký, konverzační vaudeville, něco na způsob dnešních televizních seriálů.

Říká se, že Dvě vdovy jsou rodnou sestrou Prodané nevěsty, díky své lehké vztahové zápletce hlavních protagonistů…

Já si to ale nemyslím. A mám za to, že Smetana tento krok udělal záměrně a cíleně, právě aby se analogii s Prodanou nevěstou vyhnul. Vždyť už jen to ladění konverzační komedie s Prodanou nevěstou nemá nic společného. Snad jediné, co je spojuje, je původní podoba toho díla, protože zprvu šlo v obou případech o číslovou operu s mluvenými dialogy a až při přepracování dostaly obě opery podobu s velkými recitativními plochami.

Dovedu si představit, že právě recitativy ve Dvou vdovách jsou na hudební přípravu dosti náročné a komplikované…

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


Komentujte

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na