Straussova operní závěť ve Frankfurtu v režii Brigitte Fassbaender

Brigitte Fassbaender inscenovala Straussovo Capriccio

Známá mezzosopranistka, nyní velmi úspěšná intendantka a režisérka Brigitte Fassbaender s velkým ohlasem inscenovala ve Frankfurtu nad Mohanem Straussovu „operní závěť“ – operu Capriccio. Myšlenkově bohatá inscenace nadchla diváky i kritiky, kteří se předhánějí v superlativech. Brigitte Fassbaender má velké pochopení pro hudební odkaz Richarda Strausse, některé role jako Octavian v Růžovém kavalíru patřily k jejímu profilovému repertoáru a proslula také jako vnímavá interpretka jeho písní. V posledních ročnících také velmi úspěšně vede skladatelův festival v Garmisch-Partenkirchenu. Ve své poslední režijní práci mohla navázat na spolupráci s dirigentem Sebastianem Weiglem, se kterým zde v roce 2013 připravili inscenaci jiné Straussovy opery – Ariadny na Naxu. Straussovu opernímu dílu stále patří hlavní zájem této umělkyně, v posledních pěti letech inscenovala i Růžového kavalíra na Osterfestspiele v Baden-Badenu nebo Salome v Regensburgu.

Frankfurtská inscenace nabízí vedle jejího promyšleného režijního konceptu, který přenáší děj opery z rokokové Francie do francouzského zámku v době vzniku opery, tedy do válečných let 1941–1942, nádhernou výpravu Johannese Leiackera. Ten využívá četné historické reminiscence a velkorysé pohledy do rokokových prostor. Je též autorem návrhů kostýmů a podle režijního záměru využívá dámský rokokový kostým jako symbol odporu vůči tíživé válečné době. Brigitte Fassbaender se především soustředí na detailní drobnokresbu milostných a erotických vztahů, které propojují společnost na zámku hraběnky Madeleine a jejího bratra.

Dalším triumfem inscenace je skvělé obsazení. Kritika je nadšena výkonem finské sopranistky (působící na mnoha německých a evropských jevištích) Camilly Nylund. Pěvkyně, která byla v dlouhodobém angažmá v drážďanské Semperoper, hostuje v mnoha rolích. A právě postavy z oper Richarda Strausse tvoří jednu z os jejího repertoáru. Ať je to Ariadna (kterou zpívala již ve zmiňované frankfurtské inscenaci nebo v Staatsoper Unter den Linden Berlin), Maršálka z Růžového kavalíra (Luxembourg, Amsterdam), Arabella (Hamburg, Wiener Staatsoper), Salome (Staatsoper Unter den Linden Berlin, Filadelfie, Tokio, Wiener Staatsoper) nebo Chrysothemis z opery Elektra (Drážďany). Kritici chválí její dokonalý přednes, jemné frázování, srozumitelnost slova i hluboký citový ponor představitelky do postavy zamilované ženy mezi dvěma muži, která se snaží zapomenout na těžkou dobu okolo.

Její nápadníky se zcela rozdílným charakterem ztělesňují tenorista AJ Glueckert (jako mužný hudebník Flamand) a barytonista Daniel Schmutzhard (jako básník Olivier). Strhující je také kreace Tanji Ariane Baumgartner v roli náladové herečky Clairon, která vedle nádherného témbru svého altu zaujme jako vždy vysokou pěveckou kulturou i hereckou intenzitou. Pozadu nezůstává ani představitel Madeleinina bratra basbarytonista Gordon Bintner.

Hudební nastudování Sebastiana Weigleho pak s velkým porozuměním a smyslem pro hudební detail vykresluje Straussovu partituru. Závěrečná scéna, koncipovaná jako odchod Madeleine z okupovaného zámku, vyznívá jako gesto odporu vůči nacistickému režimu (ve výpravě totiž nechybí ani plakát s portrétem Charlese de Gaulla). Strhující inscenace jistě bude aspirovat na oborové hudební ceny. Premiéra se konala 14. ledna 2018 a v prvé sérii v lednu a únoru je naplánováno celkem devět představení.

Souboj dvou královen – Maria Stuarda v Theater an der Wien
Donizettiho historická tragédie o soupeření dvou královen o anglický trůn – opera Gaetana Donizettiho Maria Stuarda zažila mediálně sledovanou premiéru v Theater an der Wien. Pro inscenaci byly získány dvě vynikající pěvkyně a zároveň skvělé zpívající herečky. Titulní roli Marie Stuartovny ztělesňuje v pouhých šesti představeních Marlis Petersen a do role Alžběty I. Anglické je obsazena francouzsko-kanadská dramatická koloraturka Alexandra Deshorties. Obě tato jména jsou zárukou nejvyšší umělecké kvality a nasazení.

Alexandra Deshorties navíc opakuje charakter proslulé anglické „panenské“ královny, který v loňské sezoně (v březnu 2017) zpívala i ve starším díle z doby vlády Tudorovců, v Rossiniho opeře Elisabetta, regina d’Inghilterra na tomtéž jevišti (recenzi jsme přinesli zde). Má nastudovaný ale i part zralé Alžběty v Donizettiho opeře Roberto Devereux (naposledy v cardiffské opeře roku 2013). Partnerem v obou představeních v Theater an der Wien jí byl v roli Leicestera americký tenorista Norman Reinhardt.

Dalším zásadním přínosem k současné vídeňské inscenaci jistě také bude režijní vklad Christofa Loye, který se na minimalistickém jevišti převážně ze dřeva (scénografie: Katrin Lea Tag) soustředí na psychologický boj nejen dvou královen o panovnické nástupnictví, ale také boj dvou žen o jednoho muže. Hudebního nastudování se ujal přední specialista na belcantovou operu Paolo Arrivabeni. Opera Plus přinese podrobnější recenzi z reprízy 26. ledna 2018. Podle prvních dostupných kritických ohlasů se bezkonkurenční hvězdou představení stala Marlis Petersen.