Také já jsem se pokusil o jednotu hudby a dramatu – v Macbethovi

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5
  6. 6

Mnoho scén a postav s Piavem vynechali, mimo jiné komediální výstup dveřníka, typický pro Shakespearovy hry s mixem žánrů. Po vraždě krále Duncana přichází dveřník a bez sebemenšího tušení o tragédii, která se tu právě odehrála, líčí své opilecké trampoty. Komická extempore byla na italských scénách zakázaná – obecenstvo by spojení vznešeného s nízkým neakceptovalo – a scéna proto v Piaveho libretu není. Král Duncan se musel smířit s němou rolí, přišel o jednoho syna (Donalbaina), druhý syn Malcolm (tenor) se objeví jen v ansámblu v závěru prvního dějství a pak, jako u Shakespeara, uprchne do Anglie. Znovu přijde na scénu až ve čtvrtém dějství a ani zde nemá árii. Značně zredukována je postava Macduffa (druhý tenor), který ale dostal cenu útěchy ve čtvrtém dějství (árii Ah, la paterna mano), a také Banka (bas), byť i on se před svou násilnou smrtí ve druhém dějství může předvést v parádní árii (Come dal ciel precipita).

Verdi neustále žádal Piaveho o maximální stručnost. 22. září 1846 mu psal: Pořád jsi tak rozvláčný!… Pro úvodní árii Lady Macbeth a kabaletu jsi použil příliš mnoho slov k tomu, abys vyjádřil: ,Ale ty nebudeš  dost podlý…‘ Příliš mnoho slov je i v: ,Ten, kdo se necítí dost silný k tomu, aby kul pikle, ať očekává hanbu a smrt’. Tytéž věci se ve vyšším stylu řeknou s polovinou slov!… První strofy  čarodějnic, má-li mít tato scéna atmosféru, musejí být bizarnější. Já ti nedokážu říci jak, ale vím, že takhle nejsou pěkné. Například kdybys udělal všechny verše s přízvukem na poslední slabice, možná by to bylo trochu lepší. Musíš to zkrátka zkoušet a najít způsob, jak vytvořit bizarní poezii, alespoň v první strofě. Poslední krátký úsek by mohl být dobrý, kdybys tam udělal jen jedno čtyřverší. Ale pořád měj na paměti, že musíš šetřit slovy… Šetřit slovy, ale vybírat důležité výrazy. Duet Macbetha s Bankem zkrať na šest veršů pro každého, to znamená, vyhoď všechny ty příšerné verše, které jsem ti označil v minulém dopise. Znovu opakuji: jen málo slov. Kdybych měl vyhodit všechna slova, která nic neříkají a jsou tam jen kvůli rýmu a verši, byla by jich dobrá třetina…“

Ubohý Piave. Cokoliv napsal, bylo špatně. Verdi do geneze textů zasahoval pokaždé, ale v případě Macbetha Piaveho doslova šikanoval. Nakonec na pomoc přivolal Andreu Maffeiho, který některé scény přepracoval, včetně výstupu čarodějnic v třetím dějství a ve čtvrtém dějství náměsíčné scény Lady Macbeth a árie Macbetha Pietà, rispetto, amore.Výsledkem jejich společného úsilí se stalo sevřené, dynamické libreto s neustále stupňovaným napětím, směřující v přímočarém toku bez vedlejších dějových linií k závěrečnému vyústění tragédie.

Proměnu doznal nejen počet postav, ale do určité míry i charakter hlavních hrdinů. Tím, že v libretu odpadly scény s králem Duncanem, nedozvíme se nic o Macbethově válečnickém hrdinství. V důsledku absence dalších scén či jejich zhuštění nemá Verdiho Macbeth o zavraždění Duncana pochyb, zatímco Shakespearův Macbeth vypočítává Duncanovy ctnosti a váhá;  Lady Macbeth musí sebrat všechny síly, aby ho k vraždě přesvědčila. Shakespearův Macbeth nepůsobí jednoznačně záporně. Slavný herec a vlivný divadelní ředitel David Garrick (1717–1779) ho prý dokonce portrétoval jako „citlivého, ušlechtilého hrdinu“. Verdiho Macbeth je na své ženě zcela závislý, je totálně vydán na milost věštbám čarodějnic nebo zvrácené vůli své ženy. Jeho osobní drama Verdi odkrývá převážně v ansámblech, ve scéně vraždy krále Duncana a na banketu. Jenom dvě krátké árie na konci opery, Pietà, rispetto, amore a Mal per me che m’affidai, manifestují jeho vlastní vůli. Co se týče tessitury této role, Verdi přichází s vysokým dramatickým barytonem, který je schopen dosáhnout vyhraněného odstínění emoční škály Macbethovy mysli.

U Verdiho se hnací silou Macbethovy kariéry stala Lady Macbeth, zosobnění ženské verze manželovy ctižádosti, a to i po vraždě Duncana. U Shakespeara se od první scény třetího jednání začíná soudržnost manželského páru rozpadat a Macbeth svou ženu do svých dalších plánů nezasvěcuje; na Bankově vraždě u Shakespeara, na rozdíl od Verdiho, už Lady Macbeth žádný podíl nemá. Také ve zpěvní složce jí skladatel přisoudil dominantní úlohu a dal jí mnohem víc příležitosti odhalit své já, v rozjařeném brindisi či fascinující náměsíčné scéně (ve druhé verzi pak i v nové árii La luce langue, ale o tom později). Lady Macbeth, stejně jako její předchůdkyně Abigail v Nabuccovi, je obsazena dramatickým sopránem, s mimořádným rozsahem, od krajních hlubokých poloh až k vysokým tónům na samé hranici vokálních možností.

Třetím protagonistou opery jsou čarodějnice. Reprezentují „jinou“ skutečnost, která se objevuje ve zlých snech a v lidské fantazii se jako nositel strachu stává ochromující silou. Vlastně se můžeme ptát, zda to skutečně jsou nadpřirozené síly, nebo jen děsivé výplody Macbethovy fantazie s fatálními následky. O mnoho let později, v souvislosti s druhou verzí opery, napsal Verdi 8. února 1865 francouzskému vydavateli a novináři Léonu Escudierovi (1821–1881): „Řiďte se pravidlem, že hlavní role jsou v této opeře tři a nemůže tomu být jinak: Lady Macbeth, Macbeth a sbor čarodějnic. Čarodějnice celému dramatu dominují, to od nich tu všechno pochází – jsou neotesané a klevetivé v prvním jednání, vznešené a prorocké ve třetím jednání. Dohromady tvoří postavu v pravém slova smyslu, navíc postavu nejvyšší důležitosti…“

Jakmile byly dokončeny texty pro Macbetha a Lady Macbeth, Verdi je poslal jejich představitelům, barytonistovi Felice Varesimu a sopranistce Marianně Barbieri-Nini. Požadoval po nich takřka nadpřirozenou znalost vokální psychologie, zdůrazňoval jim, že nejprve musejí nastudovat a deklamovat text, slova jsou zásadní.  Po odeslání zpěvních partů pak oba umělce žádal, aby i uzavřená čísla, árie a dueta, „více mluvili, než zpívali“. Part Lady Macbeth měl být „téměř úplně deklamován“. Oběma pěvcům kladl na srdce, že umělci musejí sloužit především básníkovi a až potom skladateli. Je to nový druh opery, říkal. Měl pravdu.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5
  6. 6

Hodnocení

Vaše hodnocení - Verdi: Macbeth (ND Praha)

[yasr_visitor_votes postid="170752" size="small"]

Mohlo by vás zajímat