Týden s tancem: o improvizaci s Janou Novorytovou a řada aktualit k tomu

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Julyen pracuje velmi komplexně. Všechno, co děláš, má svůj význam a místo, v čase a prostoru, ve vztazích, v těle a jeho projevu. Formuluješ sama sebe v kontextu skupiny a absolutně křesáš autenticitu vlastního pohybového projevu se vším, co ho doprovází (emoce, tvůj pohybový backround, zkušenosti – všechno je ve hře). Vedeš sama se sebou neustále dialog. Produkuješ (v čase) materiál, který je bytostně tvůj, ve stejném okamžiku ho edituješ a komponuješ ve skupině a v prostoru, čímž to přirozeně posunuješ a vyvíjíš – vytváříš tomu oblouk, se kterým vědomě pracuješ. Takhle to zní, jako že učí performery nadpřirozeným schopnostem – ale ono se hodně těch procesů děje intuitivně. A také jakmile už se dokážeš napojit na jeden z těch principů práce, ty ostatní se začnou kumulovat. Julyen učí skrze tělo o celém světě. Což zní sice pateticky, ale do jisté míry s tím souzním, jelikož naše tělo je přece jen našim médiem, skrze které žijeme a prožíváme všechno.

Kdo založil festival ImproEvents Prague? Jak dlouho už se koná a co v jeho rámci diváci mohou zažít?

Myslím, že zakladatelkami jsou Zdenka Brungot-Svíteková a Hanka Chmelenská ve spolupráci s Lucou Kašiarovou a Karolínou Hejnovou. Já jsem iniciovala vznik sérií impro večerů Po Pás v produkci CreWcollective ve spolupráci se Studiem ALTA. Vypůjčili jsme si amsterdamský model Monday Match, kde kurátor sestaví skupinu umělců, kteří spolu déle než rok nemají žádný tvůrčí vztah, a ti společně bez předchozí přípravy zaimprovizují třicetiminutový set. Vždy máme dvě části večera. Už proběhly dva díly, v červnu se přidal David Zambrano a v říjnu Julyen Hamilton. Další díl se snad podaří v lednu nebo únoru.

Po Pás 02 – Jana Novorytová, Claudia Pelliccia, Ivan Palacký, Julyen Hamilton – 13. 10. 2017 (zdroj archiv J. Novorytové / foto Helena Fikerová)

Pak je ale třeba říct, že to rozhodně není první věc takového charakteru u nás. Již řadu let existují hodně zajímavé formáty, jako je třeba Moving Orchestra, tanečně-hudební improvizace ve spolupráci se světelným designérem, která osazuje specifickou architekturu místa a z ní vychází, nebo v Ponci už třetím rokem probíhající večery Pražský improvizační orchestr a tanečníci (tanečníky a světelného designéra oslovují George Cremaschi a Petr Vrba). A také vznikají představení, která s okamžitou kompozicí přímo pracují – Svět z papíru, Voluntas Vitae a Disgrafické partitury (vše Mirka Eliášová), Ceviche od VerTeDance, Eau de Vie (Kašiarová/Šavel).

Jako performerka – máš ráda přímou interakci s publikem?

Přímá interakce s divákem je fajn. Mám ráda, když vím, že je divák součástí představení – ne nutně tím, že ho vytáhneš na jeviště, ale že aktivně vnímá a participuje.

Děkuji za rozhovor.


VIZITKA
Jana Novorytová (1985) je absolventka bakalářského studia teorie a dějin divadla na Masarykově univerzitě v Brně a konzervatoře Duncan Centre. Jako tanečnice a autorka působí v mnoha improvizačních představeních a site-specific projektech, spolupracuje s umělci z jiných oborů, výtvarníky, hudebníky, CreWcollective, SE.S.TA, Pražský improvizační orchestr, Tanec Praha, [email protected]). Mezi takové projekty patří Moving Orchestra, platforma Open Sunday, Setkáme se, Pražský improvizační orchestr a tanečníci a další.

Tančí v produkcích divadla Ponec určených pro děti (Momo, Svět z papíru, Karneval zvířat). Od roku 2009 se intenzivně věnuje pedagogické činnosti, je lektorkou tvořivé taneční výchovy a současného tance pro děti (v současnosti Dětské studio ve Studiu ALTA), ale také tanečních hodin pro dospělé. Je zkušenou pedagožkou projektu Tanec školám, v rámci kterého učila Taneční a pohybové výchovy na Základní škole V Zahrádkách v Praze 3, Základní škole Žižkov v Kutné hoře, Základní škole Barrandov v Praze Hlubočepech, Základní škole Curieových na Praze 1 a Základní škole Mohylová na Praze 5.

V současnosti se mimo jiné podílí na čerstvě uvedeném projektu Částečné znejistění, který můžete vidět 10. listopadu v Praze ve Skautském institutu.


Baletní premiéra v Liberci
Liberecký balet chystá na 10. listopadu premiéru, taneční drama Petrolejové lampy – Obrazy z Jilemnice. Inscenaci na motivy psychologického románu Jaroslava Havlíčka připravuje se souborem choreograf Libor Vaculík, který se takřka specializuje na dějové balety, často právě na motivy různých literárních a dramatických děl. Dramatický příběh rodiny Kiliánových se odehrává v Jilemnici na přelomu devatenáctého a dvacátého století. Libor Vaculík podle Havlíčkova románu napsal libreto, a tak poprvé převede příběh Štěpky Kiliánové do taneční podoby. Nepůjde o komorní inscenaci, ale o taneční titul, kdy se liberecký baletní soubor rozroste o externí tanečníky a hostující umělce.

Práce na tomto titulu byla náročná, zkušený choreograf kladl důraz na herecky přesvědčivé a uvěřitelné ztvárnění a také na soulad pohybu s hudbou. V Petrolejových lampách zazní vrcholná díla Leoše Janáčka, jak komorní, orchestrální, tak i klavírní a operní. Sám Libor Vaculík se již s dílem Jaroslava Havlíčka setkal. Uvedl Petrolejové lampy jako činoherní představení v pražském divadle Kámen. Právě tato zkušenost ho přivedla na nápad převést tento příběh také do taneční podoby. Impuls ke spolupráci vzešel od Aleny Peškové, šéfové souboru, která dlouho Libora Vaculíka zvala k uvedení nového originálního titulu pro liberecký soubor. Jak se rodí autorské divadlo střižené na míru tanečníkům, se můžete podívat na fotografiích.

 

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na