V Týdnu s tancem za Novou generací. A k tomu další novinky z domova i zahraničí

  1. 1
  2. 2
  3. 3
Týden s tancem (48) – od 27. listopadu do 3. prosince 2017. V dnešním vydání najdete: Nová generace se představuje. Co se chystá v současném tanci – Dana Pala a premiéra La Mar. Divadlo Archa připravuje další výjezd do Drážďan. Ze zahraničí – Pozitivní příklad. Rozloučení s pravou rukou Agnes de Mille.
Divadlo Disk (zdroj divadlodisk.cz)

Nová generace se představuje
Alespoň poslední večer Festivalu Nová generace, který představil taneční umění mladých tvůrců napříč vysokými školami z Česka, Slovenska a Polska, jsme stihli navštívit, a to v Divadle Disk 26. listopadu. Představila se tu československá reprezentace Vysoké školy múzických umění, Duncan Centra a HAMU. Je skutečně pozoruhodné, jak se do rukopisu mladých choreografů někdy vklíní celý duch školy, kterou studují. V rámci jednoho večera jsme měli možnost sledovat i jakousi genezi tvorby od etudy po divadelní kus, tak trochu symbolickou cestu tanečníka i choreografa k vlastní nezávislé tvorbě.

Pojďme se tedy podívat, s čím začínající, ale i zkušení tvůrci přicházejí. Večer otevřelo sólo mladého slovenského choreografa Jozefa Vaľo, který studuje na Katedře taneční tvorby Vysoké školy múzických umění a již je například členem Tanečního divadla Bralen. Ve svém výstupu Úprimne stratený zkoumá vliv psychického tlaku na fyzický projev a zkouší přetavovat zvnějšku dopadající emoce v pohyb. Nervózní přerývaný pohyb těla spuštěného na všechny čtyři evokuje pohyb spíše zvířecí, tvora zahnaného do kouta. Zvukovou kulisou je zprvu neurčité, nedefinované škrábání, pro vytvoření atmosféry znejistění a nepohodlí. Tanečník nechává své tělo v tenzi, v křeči po celou dobu svého výstupu, je to pohybová studie rozhodovací paralýzy, dráhy pohybu nevedou k žádným cílům, prostor omezuje i jednoduchým nasvícením pruhem světla paralelně s linií hlediště, lapený tvor stíhaný postupně hlasy, které jej sice chválí a vyzdvihují kvality, ale působí přesto tísnivým a omezujícím dojmem. Je to obraz možná spíše terapeutický než ryze umělecký.

S dalšími choreografiemi se představily absolventky Duncan Centra. Jitka Čechová rovněž se sólem, které sama tančila, pojmenovaným podle písně, jež jej podbarvuje, Frankie Teardrop. Jde o píseň v populární hudbě poměrně proslulou, pochází z roku 1977 z dílny skupiny Suicide, hybrid psychedelického rocku se schválně nesrozumitelnou dikcí a uši drásajícími výkřiky, balada o mladém dělníkovi, který není schopen uživit svou rodinu, takže zastřelí ženu, děti i sebe. Píseň je podložena rychlou rytmickou linkou, která ubíhá jako zrychlený tep srdce, a tak je také ideálním zvukovým prostředkem k navození atmosféry potlačené zběsilosti a nervozity.

Choreografie je v první části založená na civilní chůzi, posléze se rozvíjí i do prostoru, práce se zemí, autorka dodává rozmáchlá gesta a zachovává strukturu založenou na opakování sekvencí, trochu jako v kompozici minimalismu. Dynamika pohybu se zvyšuje, graduje a s tím, jak sleduje i text, pak opět s motivem smrti a zbraně zpomaluje. Explicitní gesto naznačující zbraň nevadí, tanečnice zdařile hraje s pomocí techniky floor work střelbu i útěk v převalech z jedné strany scény na druhou a zpomalený pohyb v závěru dodává výjevu na dramatičnosti. Temnotu výjevu podporuje i červené světlo. Zcela zbytečný je ale epilog, ve kterém se již v naprosté tmě objevuje jen její tvář a ruka s nožem ve světle baterky. Není třeba dalšího motivu šílenství k již zcela uzavřené dějové lince.

Choreografii pro sedm tanečníků připravila zcela v duchu počátků moderního tance Nikola Němcová. Meditativní výjev Lux Aeterna (to jest věčné světlo) by mohl být chápán v kontextu oslav výročí Isadory Duncan jako jakési uchopení odkazu estetiky své doby. Na scéně se pohybují postavy dívek i chlapců ve splývavých modrozelených šatech a s vysokými holemi v rukou jako procesí chystající se k uspořádání rituálu. Choreografka skupinu rozděluje a přeskupuje pochodující postavy do jednoduchých útvarů, pohybují se na hudbu Ligetiho. V charakteru pohybů je základem měkkost a plynulost s jemnými akcenty, jako když se loďka pohupuje na vlnách. Ze skupiny, pohybující se v příšeří, se vydělí tanečnice (snad je to přímo autorka) v roli jakési kněžky, měkce zvedající paže jako k požehnání, rotující v prostoru, ale v umírněném tempu. Nakonec přichází na řadu i symbol oběti, ale bez vyhrocení, bez dynamických změn. Ty by ovšem choreografii spíš prospěly, protože meditativnost hraničí s těžkopádností.

Nakonec se s novým projektem představily choreografky a tanečnice Helena Ratajová a Monika Částková (reprezentující Duncan i pražskou HAMU), které diváky nechaly nahlédnout do Pokoje č. F44.81. Pokoj konturovaný vánočními světýlky, která se v pravou chvíli rozsvítila i rozblikala jako na přitakání bizarní, lehce surrealistické atmosféře, je společným teritoriem i hřištěm. Tanečnice nerozehrávají konkrétní děj, ale zobrazují vztah dvou individualit v těsném nerozlučném soužití. Divákovi předkládají malý svět fantazie, v němž se všední předměty, ať je to rolička alobalu, balónek plněný héliem nebo tři červené dřevěné židle různých rozměrů, stávají výtvarným artefaktem. Na první pohled prostá manipulace předmětem, ale přitom promyšlená, a vůbec není důležité, že divák nechápe jakékoli sdělení, symboliku nebo podstatu, pokud tu je vůbec nějaká kromě hry. Jako kdyby vklouzly do obrazu od Kamila Lhotáka a začaly si hrát s jeho ilustracemi.

Snový charakter umocňuje zvukový doprovod, jakási nahrávka návodu či meditace pro snadné usínání, v níž ženský hlas pomalu odpočítává pozpátku a trochu tak diváky hypnotizuje. A tanečnice se zlehka a pružně pohybují prostorem, tu si pohrají s izolací, tu se jejich těla napnou energií, přelévající se z jedné části do druhé, z končetiny do končetiny. Koexistence těchto stvoření je křehká jako jejich svět, který překvapuje, a to je něco tak svěžího a úlevného, vidět fantazii a hravost nepodřízené existenciálním tématům a složitým filosofickým sdělením. Kdyby pro nic jiného, tak pro tuhle miniaturu stálo za to na představení dorazit.

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Související články


Napsat komentář

Reklama