Z archivu: Alvin Ailey American Dance Theatre

  1. 1
  2. 2


Představení souboru jsou vše, jen ne „výpravná“. Výtvarná složka je až asketicky střídmá: tančí se na holé scéně před neutrálním horizontem, většinou naboso a v nejjednodušším trikotovém úboru, nahrazenému u mužů někdy kalhotami a tričky a u žen jednoduchými volnými šaty; bohatší divadelní kostým tvoří spíše výjimku. Výtvarný rámec je utvářen pouze světly – jenže u Aileyho se svítí tak parádně, až oči přecházejí. Světla citlivě modelují prostor, dávají jevišti atmosféru, náladu, barvy, dynamiku i napětí. Teprve při třetím zhlédnutí představení v Brně jsem si povšiml, že celá ta úžasná efektní, hýřivě marnotratná hra se světly, reflektory a filtry stojí mnohdy jen na jakémsi kaleidoskopickém principu, že elementární optická funkce převládá nad pojetím světla jako dramatického činitele – a že právě proto méně by bylo leckdy – více.

Americké taneční divadlo Alvina Aileyho klade rozhodně mnohem větší důraz na adjektivum „taneční“ než na substantivum „divadlo“. Na můj osobní vkus důraz až přílišný. Ne že by mi tu chyběly tradiční kulisy, „živá“ hudba, barvité kostýmy či běžná kouzla soudobě jevištní techniky. U většiny baletů jsem však postrádal ne snad tradičně vystavěnou fabuli, ale větší myšlenkový vklad, aktivnější dramaturgii, cílevědomé nasměrování, pevnější a přehlednější stavbu, závažnější obsah, ucelenější i svébytnější tvar. Třeba takový Motýl v choreografii Raela Lamba anebo bláznivě rádobykomediální Tilt (Náklon) Georga Faisona dokáží říci divákovi pramálo: mnoho pohybu pro nic.

Řekl bych, že my lidé bílé pleti – určitě alespoň my Středoevropané – máme pro příslušníky černé rasy určitou slabost. Libujeme si už při pohledu na jejich nenapodobitelně elegantní chůzi či běh – není divu, že při setkání s dokonalými tanečními profesionály pak prožíváme přímo omamný estetický zážitek. U nás tančí především nohy – u černochů vše: boky, trup, ramena, krk, hlava, snad i kořínky vlasů. Jejich strhující brio, vitalita, všemi póry príštící energie, hotová posedlost, onen neumdlévající pohybový motor vibrující ve vysokých otáčkách – to vše nás zvedá ze sedadel. Většině našich diváků připravil Alvin Ailey a jeho Americké taneční divadlo zdravý šok. Myslím, že mnoho diváků u nás definitivně vyléčil z nedůvěry v moc moderního jevištního tance. Budiž mu za to vzdána chvála.

Vladimír Vašut
(Scéna č. 1/1980)

0 0 vote
Ohodnoťte článek

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


3 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments