Závěr října ve znamení premiér a hostování. Týden s tancem

  1. 1
  2. 2
  3. 3
Týden s tancem (42) – od 16. do 22. října 2017. V dnešním vydání najdete: Závěr října ve znamení premiér a hostování – Národní divadlo, Pražský komorní balet, divadlo Ponec. V Arše korejský tanec a 420PEOPLE ve Zlíně.

Premiéra 1: Timeless v Národním divadle
První premiéru letošní sezony hlásí na říjen Balet Národního divadla – 20. a 21. října v historické budově uvidíme triptych Timeless. Představí či připomenou se v něm tři generace choreografů. Jsou opravdu všechny choreografie nadčasové, jak titul předjímá? První z nich je Serenáda George Balanchina a závěrečná Svěcení jara Glena Tetleyho, které čas již řádně prověřil. Prostřední část Separate Knots (možný překlad je například Oddělené svazky nebo Oddělené uzly) vytvořil přímo pro Balet Národního divadla izraelský choreograf střední generace Emanuel Gat (1969) na hudbu Fryderyka Chopina.

Serenáda pochází již z roku 1933, ale je stále oblíbeným a inscenovaným kusem. Její autor, geniální choreograf George Balanchine, pomohl ve své době najít klasickému tanci nový směr, a právě s jeho jménem je spojen vznik neoklasického baletu. Narodil se v Petrohradě, vystudoval Carskou baletní školu a zásadní jevištní zkušenosti získal ve slavném souboru Les Ballets Russes Sergeje Ďagileva. V roce 1933 přijal pozvání Lincolna Kirsteina a v New Yorku založil vlastní školu School of American Ballet, která stála u základů amerického profesionálního baletu. Balanchine byl také u vzniku jednoho z nejprestižnějších světových souborů New York City Ballet. Vytvořil na čtyři sta dvacet pět choreografií. Traduje se, že svá díla tvořil s lehkostí a bez námahy, v klidné a přívětivé atmosféře, variace vznikaly přímo na sále inspirovány jednotlivými tanečníky. Serenáda prošla za jeho života řadou revizí, zdokonaleními a ztíženími v požadovaném technickém výkonu tak, jak se celkově zvyšuje nárok na technické dovednosti tanečníků a jak se objevovali vynikající noví interpreti. Je velkou výzvou nejen pro sólisty, ale také pro sbor, soubor jako celek – a říct, že premiéra vzbuzuje velká očekávání i zvědavost, v tomto případě není klišé.

George Balanchine: Serenade (záběr ze zkoušky) – Aya Watanabe – ND Praha 2017 (foto Martin Divíšek)

Svěcení jara bude v choreografii Glena Tetleyho uvedeno v Česku vůbec poprvé. Je to verze z roku 1974, řekněme ze začátku druhé třetiny jeho aktivního tvůrčího období jako choreografa. S dílem Glena Tetleyho se diváci Baletu Národního divadla mohli seznámit v roce 2002 v pořadu Amerikana II, kdy byla uvedena jeho choreografie Sphinx (tehdy jako host na premiéře zazářila Daria Klimentová).

Glen Tetley pochází z Clevelandu a studoval medicínu, po zhlédnutí baletu Romeo a Julie v choreografii Antony Tudora se rozhodl stát tanečníkem. V jeho kariéře figurovala řada souborů jako American Dance Theatre, Martha Graham Dance Company, Nederland Dans Theatre a další, kde působil jako choreograf i umělecký šéf. Patřil ke generaci, která stavěla na odkazu moderních tanečních technik, ale nezříkala se ještě estetiky ani principů klasického tance. Jeho choreografie jsou fyzicky velice náročné a stále vyžadují perfektní taneční techniku. Glen Tetley vytvořil své Svěcení v roce 1974, kdy už nebylo šokující skladbou, ale stále velkou výzvou pro každého choreografa, pro Bavorský státní balet.

Separate Knots Emanuela Gata je choreografie, která bude uvedena v premiéře pro pražský soubor. O choreografovi se dozvídáme, že spolupracuje s tanečními tělesy, jako je například Balet pařížské Opery, Sydney Dance Company, Ballet National de Marseille, Královský švédský balet a další. Separate Knots je duet na hudbu Fryderyka Chopina. Můžeme si o něm udělat zběžnou představu, alespoň co se týká přístupu k taneční formě a hudbě, tedy podle vyjádření, které máme všichni k dispozici: „Rozhodně netvořím choreografie s úmyslem znázornit hudbu. Choreografie je nezávislá forma myšlení a výrazu, zahrnující mnohem více než hudební inspiraci. Řekl bych, že je mi bližší choreografie založená na strukturálním aspektu než tvorba zaměřená na efekt nebo koncepci. Dávám přednost choreografickému postupu, který poskytuje tanečníkům jistý prostor, v němž se mohou plně vyjádřit a projevit svou osobnost.

Více se asi dozvíme ve středu na Nové scéně Národního divadla, kdy se koná další část populárního doprovodného programu Hovory s…, což je diskusní formát, jehož hostem je právě choreograf Emanuel Gat, ale také nový umělecký šéf Baletu Národního divadla Filip Barankiewicz. Dalšími hosty jsou Nanette Glushak, primabalerína American Ballet Theatre, která pracovala s Georgem Balanchinem a dohlížela na nastudování Serenády, a Bronwen Curry, specialistka na nastudování děl Glena Tetleyho. Moderuje dramaturg Václav Janeček. Setkání bude v angličtině se simultánním překladem do českého jazyka a začíná v 15 hodin odpoledne.

Emanuel Gat: Separate Knots (záběr ze zkoušky) – Kristina Kornová, Kristýna Němečková – ND Praha 2017 (foto Martin Divíšek)


Premiéra 2: Pražský komorní balet s další premiérou na Vinohradech

Po krátkém diváckém odpočinku pokračuje maraton pražských premiér v neděli 22. října v Divadle na Vinohradech. Večer se uskuteční premiéra nové choreografie Tomáše Rychetského Rekviem za nekonečno. Kromě této novinky budou v rámci programu uvedeny jako posledně reprízy choreografií Nevyřčené ticho také z dílny Tomáše Rychetského a Chvilka POEzie Marka Svobodníka (naši recenzi najdete zde), kterou vytvořil loni. Opakuje se zde model z Ponce – nová kreace + reprízy jiných choreografií. I když by se nabízela otázka, proč by nebylo lepší spojit do jednoho celku choreografie premiérové, vyčkejme se soudem až na představení – protože už také víme, jak si s úspěchem či neúspěchem choreografie dokáže pohrát prostor. Proč je pro nadcházející premiéru vybrané opět Divadlo na Vinohradech, je nasnadě, protože celý večer je věnován profesoru Pavlu Šmokovi k jeho nedožitým devadesátým narozeninám.

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Související články


Napsat komentář