Obchodní příručí, který byl po čtyři desetiletí tenorem v Národním

  1. 1
  2. 2
  3. 3
Návštěvníci Národního divadla, kteří se rozhodli v době takzvané první Československé republiky navštívit představení Smetanovy Prodané nevěsty, mohli téměř najisto počítat s tím, že v roli Principála je z jeviště pozdraví tenorista Karel Hruška. Přesně řečeno, od poloviny dvacátých let až do počátku okupace byl skutečně jediným představitelem této role. 17. října je tomu padesát let, co nás tenorista Karel Hruška navždy opustil. Po čtyři desítky let patřil k mimořádně pozoruhodným osobnostem Opery Národního divadla.
Bedřich Smetana: Prodaná nevěsta - Karel Hruška (Komediant) - ND Praha 27.5.1923 (foto archiv ND Praha/Karel Váňa)
Bedřich Smetana: Prodaná nevěsta – Karel Hruška (Komediant) – ND Praha 27.5.1923 (foto archiv ND Praha/Karel Váňa)


Osobnosti české opery

Karel Hruška se narodil 14. června 1891 v Plzni. Vyučil se obchodním příručím, ale vábila ho muzika a divadlo, jemuž se amatérsky věnoval. Zpívat se učil u dvou operních pěvců, kteří si po ukončení své profesionální kariéry založili pěveckou školu. V jeho rodném městě to byl Josef Branžovský, všestranný hudebník, který, když se v roce 1902 otevřelo v Plzni nové divadlo, se po úspěšném působení v řadě německých a švýcarských divadel do Plzně vrátil. V Praze se Hruška učil u dalšího světoběžníka, kterým byl Richard Figar. Ten měl za sebou kariéru sólisty v Německu, v chorvatském Záhřebu a v Národním divadle. Později, když už byl Hruška sólistou Národního divadla, se jeho pěveckému zdokonalování věnoval Emil Burian.

Šikovného, pěvecky, herecky i pohybově nadaného ochotníka si povšimli i v plzeňském divadle. A tak se stalo, že 11. dubna 1911 zaskočil v představení Leoncavallových Komediantů v roli Peppeho. Mladý adept Thálie, který prokázal, že je schopen zpívat, hrát i tančit, se stal členem plzeňského Městského divadla, do kterého jej angažoval ještě legendární Vendelín Budil.

Po Budilově odchodu do důchodu se v Plzni o rok později stal ředitelem tenorista a režisér Karel Veverka. Přišel ze slovinské Lublaně a do Plzně si s sebou přivedl mladého, mimořádně talentovaného dirigenta Václava Talicha. Talich se svého úkolu ujal s nesmírným elánem, věnoval se budování kvalitního souboru a to byla pro začínajícího tenoristu Hrušku další výborná škola. (Jenom malá poznámka na okraj: Talich si tehdy v Plzni dokonce troufl na první české uvedení Wagnerova Rienziho, po něm se o to pokusil až o padesát let později v Liberci Rudolf Vašata).

Opera to tehdy v Plzni neměla vůbec lehké. Plzeňané si ji sice velmi přáli, ale horší už to bylo s tím, jak sehnat prostředky na její opravdu kvalitní provoz. A situace se velmi rapidně zhoršila po vypuknutí první světové války v roce 1914. Navíc byl provoz silně komplikován tím, že řada členů, především z řad orchestrálních hráčů, musela narukovat. V této situaci Talich svůj boj vzdal. Ředitel Veverka na jeho místo angažoval Čelanského, enfant terrible mezi českými dirigenty, který ale díky své neovladatelné povaze v Plzni pobyl jen krátkou dobu. Repertoár tvořily z větší části operety nejrůznějšího druhu a kvality. Šikovný Karel Hruška v nich sice slavil úspěchy, ale to ho rozhodně neuspokojovalo.

Byl ale, řečeno dobovým slovníkem, „mladík tuze kurážný“ a požádal o možnost pohostinského vystoupení samotného šéfa Opery Národního divadla Karla Kovařovice. Jeho žádosti bylo vyhověno a na odpoledním představení v sobotu 8. srpna 1918 Karel Hruška na jevišti Národního divadla vystoupil v roli Vaška v Prodané nevěstě. Následovala ještě tři další hostování v rolích Vojtěcha v Blodkově opeře V studni, učitele Bendy v Dvořákově Jakobínovi a dokonce v roli Šťáhlava v Libuši. V létě 1919 se Karel Hruška stal sólistou Opery Národního divadla.

Karel Hruška (foto archiv ND Praha)
Karel Hruška (foto archiv ND Praha)

Rychle vstoupil do řady představení běžného repertoáru. Několikrát si zopakoval Vaška, z dalších rolí jmenujme Velvarského ve Foersterových Nepřemožených, Vítka ve Smetanově Daliborovi, Ovčáka Jirku ve Dvořákově Čertu a Káče, Števu v Janáčkově Její pastorkyni nebo Schmidta v Massenetově Wertherovi. První premiérou, do níž byl obsazen, byla Auberova Němá z Portici, v níž vystoupil v roli Lorenza, po ní následovala drobná úložka v Charpentierově Louise a dva úkoly, kterými jej pověřil nový dramaturg Otakar Ostrčil. Byly to dvojrole Harfoboj – Vojta od Pávů v prvním uvedení Janáčkova Výletu pana Broučka do měsíce a Skřivánek ve Smetanově Tajemství, který se stal jednou z pěvcových kmenových rolí po dlouhá desetiletí.

Pro svou velkou pohybovou zdatnost byl okamžitě obsazen do baletní inscenace Z pohádky do pohádky Oskara Nedbala. Vystoupil v roli jednoho z loupežníků Petrovských, jejichž vůdcem byl v daném představení Eduard Kohout. Tenkráte a ještě dlouho ve dvacátých a třicátých letech bylo i na Národním divadle zcela běžným zjevem, že v takzvaných charakterních rolích v baletních inscenacích účinkovali tanečně nadaní sólisté opery a činohry. Tak například v premiéře této Nedbalovy pohádky v roce 1914 tančili uvedené loupežnické role Karel Hašler a Vilém Zítek.

Historicky nejvýznamnějším dnem byl pro Karla Hrušku v jeho první pražské sezoně 13. květen 1920. Tehdy poprvé vyměnil v Prodané nevěstě Vaška za Principála a tato role mu už zůstala přisouzená. Bylo to zcela logické rozhodnutí. Národní divadlo hledalo náhradu za Adolfa Krössinga, který byl prakticky jediným a neodolatelným představitelem této postavy už od časů Prozatímního divadla a zvolna se už s aktivní divadelní činností loučil. Karel Hruška se stal jeho ideálním nástupcem. Na jevišti Národního divadla v roli Principála vystoupil více než tisíckrát, naposledy v roce 1955.

Bedřich Smetana: Prodaná nevěsta - Karel Hruška po 100. Principálem - ND Praha 4.3.1953 (foto archiv ND/Jaromír Svoboda)
Bedřich Smetana: Prodaná nevěsta – Karel Hruška po 100. Principálem – ND Praha 4. 3. 1953 (foto archiv ND/Jaromír Svoboda)

Otakar Ostrčil, který se po smrti Karla Kovařovice v prosinci 1920 stal šéfem Opery Národního divadla, dokázal velmi přesně vymezit kvality jednotlivých sólistů a především možnosti jejich optimálních perspektiv a přínosu pro soubor. Své nezaměnitelné místo našel i Karel Hruška. Jeho jasný, lehký, příjemný a znělý tenor ve spojení s jeho hereckými a pohybovými kvalitami jej přímo předurčily, aby se stal ideálním představitelem buffo-tenorových rolí.

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Související články


Napsat komentář