Antonín Dvořák jako interpret (1)

  1. 1
  2. 2
Kulatá výročí narození či úmrtí významných osobností obvykle podněcují ke zvýšenému zájmu o jejich odkaz. V případě letošního jubilanta, Antonína Dvořáka, od jehož narození uplyne 8. září 170 let, však lze o zvýšeném zájmu hovořit vlastně neustále. Již více než sto let poutá neutuchající pozornost posluchačů, interpretů a muzikologů. Zaměříme-li se však na tento zájem pozorněji, ukazuje se, že Dvořákovo rozsáhlé a mnohotvárné skladatelské dílo mnohdy zastiňuje další oblasti jeho tvůrčí činnosti. Kromě Dvořákovy role pedagogické unikají dlouhodobě pozornosti především skladatelovy aktivity interpretační. Téma „Dvořák interpret“ přitom zdaleka není jen okrajovou záležitostí, a to hned z několika důvodů:

1. Samotná četnost skladatelových vystoupení v úloze interpreta jasně ukazuje, že nelze hovořit jen o několika příležitostných akcích, ale o dlouhodobém působení na tomto poli v časovém rozpětí přibližně čtvrtstoletí.

2. Vzhledem ke skutečnosti, že v naprosté většině případů skladatel interpretoval svá vlastní díla – a mnohá z nich v premiéře –, lze hovořit přímo o autorově záměru nastolit jejich určitý prováděcí kánon.

3. Značné procento Dvořákových dirigentských vystoupení se odehrálo v zahraničí, což přispělo nejen k tamnímu prosazení Dvořáka skladatele, ale soudobé české hudby vůbec.

Jestliže například Smetanovy aktivity v koncertní oblasti a především ve sféře operního divadla byly zmapovány a analyzovány již mnohokrát, Dvořákův přínos pro rozvoj koncertního provozu zatím dostatečně zhodnocen není. Dosavadní dvořákovská literatura tento stav odráží více než výmluvně: přes svoji značnou rozsáhlost neobsahuje téměř žádné hlubší reflexe této oblasti skladatelovy činnosti. Jedinou výjimku představuje více než sedmdesát let stará práce Josefa Bachtíka „Antonín Dvořák dirigent“, která se ovšem zabývá výhradně Dvořákovým působením dirigentským. To však zdaleka nebylo jedinou interpretační oblastí, do které skladatel svými aktivitami zasáhl. Byl rovněž vynikajícím violistou (mj. dlouhodobě působil v orchestru Prozatímního divadla), velmi dobrým klavíristou (mnohokrát veřejně účinkoval v provedení svých komorních děl nebo jako doprovazeč v písňovém repertoáru) a také varhaník (i touto profesí se nějaký čas živil).

V souvislosti s úvahami na téma Dvořák – interpret se vynořuje řada otázek: Co vlastně skladatele vedlo k aktivní účasti na interpretaci vlastních děl? Jak obstojí Dvořák jako dirigent v kontextu interpretační praxe své doby? Jak svojí přítomností na koncertním pódiu ovlivnil recepci hudebních děl?

 

Antonín Dvořák diriguje v Chicagu (kresba M.V.Nádherného)

Podstatným východiskem pro hodnocení Dvořákova interpretačního přínosu jsou především vzpomínky současníků a dobové kritiky. Zde však narážíme na jisté úskalí: z velkého množství reakcí na Dvořákova vystoupení lze k danému tématu vztáhnout jen jejich malou část; většina autorů si všímá především samotné hudby (byla tehdy nová a je pochopitelné, že převážná část pozornosti byla věnována právě jí), úroveň provedení zůstává většinou nepovšimnuta. Další významný pramen představuje Dvořákova korespondence, na jejímž základě si lze vytvořit dobrou představu o skladatelových požadavcích na úroveň chystaného provedení určitého díla (pokyny pořadatelům koncertů ohledně adekvátního obsazení orchestru apod.).

Jak se ukáže v následujících částech našeho seriálu, skladatelova veřejná angažovanost v roli interpreta se projevila řadou pozitiv, především přinesla významný vklad do historie reprodukce hudby v českých zemích v poslední třetině 19. století. Zatímco v řadě evropských metropolí jako Vídeň či Londýn lze již po celé 19. století sledovat zaběhlý a ustálený koncertní provoz, pro Prahu je příznačná výrazná disproporce mezi relativně bohatým děním v oblasti operního divadla a nedostatečnou kvalitou i kvantitou koncertního života, který minimálně do 80. let živořil na okraji zájmu diváků i interpretů.

Tento stav, determinovaný tehdejší společensko – politickou situací, se podařilo zvrátit až koncem století a Dvořákovy aktivity měly na tomto procesu významný podíl. Podobně se tento skladatelův vliv projevil i mimo hlavní město, a to díky Dvořákovu dlouhodobému působení na hudební život řady českých a moravských měst. Skladatelovy opakované zájezdy, spojené s interpretací vlastních děl, představovaly mimořádný přínos pro publikum, které se k vysoké kultuře dostávalo nepoměrně obtížněji než obyvatelé metropole.

Nelze také opomenout dramaturgickou rovinu Dvořákových vystoupení. Na rozdíl od tehdy běžné zvyklosti utvářet programy koncertů z jakési „směsi“ oblíbených melodií různých autorů, koncerty Dvořákovy přinášely vyšší dramaturgickou úroveň a přispěly tak ke zvyšování nároků na recepci hudebního díla. Častým uváděním premiér a následných četných repríz svých klíčových děl položil Dvořák základ interpretačnímu stylu provádění vlastního skladatelského odkazu. Kořeny „talichovské“ interpretace, která je dnes často považována za vzorovou, tak lze nalézt přímo u samotného autora.

Značné procento Dvořákových vystoupení se odehrálo v zahraničí. Osobní přítomnost skladatele a jeho přímá účast na provedení díla byly jistě velmi atraktivní a dokázaly mnohem účinněji přitáhnout pozornost i k samotné hudbě. Dvořák navíc v cizině s oblibou zdůrazňoval své češství, a lze tak s nadsázkou říci, že byl i jakýmsi velvyslancem české hudby, z čehož zpětně profitovali také další domácí autoři či interpreti.

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


1
Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment
1 Comment threads
0 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
0 Comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Anonymous

Děkuji Vám mnohokrát za tento text – Antonín Dvořák si zaslouží, abychom při poslechu jeho hudby na něj, jako člověka, nezapomínali… Moc se těším na pokračování…
Violeta