Chvála zahraničních recenzentů pro Aleše Brisceina a Romana Janála

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Pěvkyně se na slavnostním matiné setkala i s některými bývalými kolegy ze scény, mimo jiné také s Christou Ludwig. K výročí je uspořádána komorní výstava ve foyer třetího rangu mapující umělecké (především vídeňské) aktivity Hilde Zadek. Výstava potrvá do konce ledna 2018.


Nahrávka týdne

Antonio Vivaldi: Dorilla in Tempe (zdroj jpc.de)

Vivaldi, Antonio – Dorilla in Tempe. Coro della Radiotelevisione Svizzera, I Barocchisti, dirigent Diego Fasolis. Naïve 2017 (2 CD). Po více než tříleté přestávce, způsobené finančními obtížemi i rychle se měnícími podmínkami trhu s nahrávkami, se francouzský nezávislý label Naïve vrací k vivaldiovské edici, která přinesla řadu velmi cenných nahrávek dosud takřka neznámých děl benátského barokního velikána. Tentokráte je představeno Vivaldiho melodramma eroico-pastorale Dorilla in Tempe z roku 1726 (premiéra v benátském Teatro San Angelo a dílo bylo také nastudováno s určitými změnami v roce 1732 ve Šporkově divadle v Praze).

Nová nahrávka se obešla tentokráte bez tenoristů a uznávaný dirigent a znalec barokní hudební praxe Diego Fasolis dal přednost mezzosopránovému obsazení.

Diego Fasolis (zdroj YouTube)

Role Nomia/Apolla a pastýře Filinda, původně určené kastrátům, jsou v nahrávce svěřeny hlubším ženským hlasům. Navíc nemáme k dispozici hudební materiály k původní verzi, ale ke stejnojmennému pasticciu z turínského uvedení v roce 1734, ve kterém je vedle původních čísel Antonia Vivaldiho prokazatelná účast skladatelů Hasseho, Lea, Sarra a Giacomelliho. Provozovací materiál připravil stejně jako pro většinu dosavadních nahrávek italský hudební vědec Alberto Basso. Námět opery je dosti složitý – mísí báji o Apollónově vyhnanství na zemi v lidské podobě pastýře Nomia a dvojitý pastýřský příběh o věrné lásce. V Thesálii (údolí Tempe, které zmiňuje Ovidius v Proměnách) se Nomio zamiluje do dcery krále Admeta Dorilly a tak začíná obvyklý propletenec vztahů (samozřejmě zde existuje ještě další milenecký pár), a navíc Dorilla má být z příkazu otce obětována, aby tak země byla zachráněna od pomsty netvora Pythona…

Dirigent Diego Fasolis si pro obsazení vybral čtyři mezzosoprány a jeden kontraalt, což poněkud ztěžuje zvukovou orientaci při poslechu nahrávky. Jediným mužským hlasem je baryton chilského pěvce Christiana Senna v roli krále Admeta. Celkově pak vokálním projevem více zaujmou italská pěvkyně Romina Basso jako Dorilla a do ní zamilovaný pastýř Elmiro (již původně převleková role) v podání její krajanky, mladé mezzosopranistky Sereny Malfi.

Italská mezzosopranistka Marina De Liso v roli Nomia/Apolla zaujme nezvyklým témbrem a trochu zklamáním je výkon další Italky, zkušené Sonii Priny v roli nymfy Eudamie (v partu napsaném pro Vivaldiho životní partnerku, kontraaltisku Annu Girò), jež snad až příliš násilně vokálně charakterizuje postavu na úkor krásného tónu. Přesto je hudební kvalita nahrávky vynikající, stejně jako vokální virtuozita všech sólistů, a znamenitý výkon podává i orchestr.

Dílo se tak objevuje v nahrávce teprve podruhé na světovém trhu. První nahrávka Gilberta Bezziny na malém francouzském labelu Pierre Verany byla pořízena v roce 1993, tedy v počátcích nové vlny zájmu o Vivaldiho rozsáhlé operní dílo. Tříaktová opera Dorille in Tempe byla nastudována i v rámci programu Znojemských hudebních slavností v roce 2008 dirigentem Romanem Válkem.


Operní humor
Řada sopranistek souhlasí s tvrzením, že nejlepší part pro tenoristu je druhý akt Pucciniho opery Madama Butterfly. Proč? Protože v něm tenorista vůbec nevystupuje…

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


Napsat komentář