Národní divadlo: Yusif Eyvazov poprvé jako Andrea Chénier

  1. 1
  2. 2
Pokud jste pravidelnými návštěvníky pražských recitálů světových operních hvězd, určitě už jste ta povzdechnutí sami mnohokrát slyšeli. „Copak koncert, to je samozřejmě hezká věc, ale kdybychom tak mohli JI nebo JEHO vidět a slyšet v nějaké zdejší operní inscenaci – to by pak byl úplně jiný zážitek!“ Nejrůznějších vysvětlení, proč si význačné zahraniční pěvce naše divadla nemohou dovolit nebo proč k nám dokonce nechtějí, jsme si už myslím v průběhu let vyslechli dostatek. Nezbývá tedy než s radostí kvitovat, že Opera Národního divadla vypustila v této oblasti jakousi první vlaštovku, která sice sama jaro neudělá, ale alespoň dá světu vědět, že na ně (možná) nebudeme čekat donekonečna.
U. Giordano: Andrea Chénier – Yusif Eyvazov (Andrea Chénier) – ND Praha 2017 (foto © Hana Smejkalová)

Projekt opakovaného hostování sólistů slavných jmen ve starších produkcích naší první scény slibuje v současné sezoně vystoupení Piotra Beczały v Rusalce nebo Julie Novikovy a Dmytro Popova v představeních Slavík/Jolanta a La traviata. Samotný začátek této chvályhodné snahy o možnost seznámit se s uměním prominentních hostů na prknech “zlaté kapličky” pak nastal 30. ledna 2017, kdy se v titulní roli opery Umberta Giordana Andrea Chénier představil – dokonce poprvé ve své kariéře – ázerbájdžánský tenorista Yusif Eyvazov.

Reklama

Když jsem na konci loňského roku recenzoval pražský koncert basisty Erwina Schrotta, úmyslně jsem se snažil vyhnout jakékoliv zmínce o tom, že nemalým důvodem zájmu médii o tohoto charismatického zpěváka bylo ještě nedávno jeho partnerství s operní divou Annou Netrebko (recenzi najdete zde). Jeho současný umělecký vývoj a další projekty už zkrátka s jeho profesní i osobní minulostí nemají nic společného, a proto s ní podle mého názoru nebylo zapotřebí jakkoliv operovat. V případě letošního čtyřicátníka Yusifa Eyvazova, rodáka z Alžíru, který vyrůstal v Baku, se však fenoménu „Netrebko“ zkrátka a prostě vyhnout nelze. Mám za to, že nejsem sám, kdo zaznamenal jméno tohoto pěvce poprvé na jaře roku 2014, kdy právě po boku Anny Netrebko vystoupil v římském Teatro Constanzi v Pucciniho Manon Lescaut. V tehdejší recenzi Opery Plus jsme si mohli přečíst, že: „náročný part rytíře des Grieux zvládl uspokojivě a v duchu koncepce dirigenta Riccarda Mutiho jen umírněně pateticky.“ (recenze zde)

Kdo ví – možná by u tohoto konstatování i zůstalo, kdyby se pak všechny další zprávy o Eyvazovovi netýkaly jeho vztahu, zásnub a konečně i svatby se slavnou sopranistkou (reportáž najdete zde). Ruku v ruce s mnohonásobně zvýšenou pozorností spojenou s osobou ázerbájdžánského tenora však přišel i nebývalý zájem světových operních domů o jeho angažmá: v čase téměř rekordním (a mnohdy v podobě záskoku za jiné kolegy) tak Eyvazov debutoval ve státních operách ve Vídni, Berlíně a Mnichově, v newyorské Metropolitní opeře nebo na salcburském festivalu. Na Anniny a Yusifovy společné začátky také upomínají obě nahrávky společnosti Deutsche Grammophon: na zpěvaččině recitálu Verismo se její manžel zhostil role des Grieuxe v kompletním čtvrtém dějství Manon Lescaut, aby jí stál v téže úloze po boku i v kompletním záznamu opery z koncertního provedení v Salcburku roku 2016.

Sama se tedy nabízí otázka, je-li zájem o Yusifa Eyvazova opravdu podmíněn jen jeho příbuzenským vztahem k jedné z nejikoničtějších postav současné opery, nebo se opravdu jedná o umělce, jehož hlavní devizou jsou jeho nezpochybnitelné pěvecké kvality. Ostatně, vzpomeňme si na okamžik jeho setkání s Annou Netrebko: do římské produkce Manon Lescaut si ho tenkrát vybral sám Riccardo Muti, a to už by přeci jen mělo o něčem svědčit… A o tom „něčem“ zajisté svědčí i zprávy o plánovaném zahájení příští sezony v milánském Teatro alla Scala, jehož náplní by se měla stát nová inscenace Andrey Chéniera se dvěma ústředními protagonisty, o nichž nemůže a nesmí být pochyb, že představují špičku svých hlasových oborů. Chcete hádat, o koho se jedná?

Aktuální pražská zastávka Yusifa Eyvazova tedy nepředstavuje pouze možnost se o jeho pěveckých a představitelských schopnostech osobně přesvědčit, ale pro něj samotného je to i důležitý výchozí bod na cestě k dobytí jedné navýsost důležité operní mety v prosinci letošního roku. V den jeho debutu v Národním divadle proto ve slavnostně naladěném hledišti (snad kvůli vyšším cenám vstupenek ne zcela zaplněném) bylo možné spatřit jak vzácného hosta v podobě samotné Anny Netrebko, která spolu s přáteli obývala jednu z lóží, tak třeba Alexandra Pereiru, toho času ředitele Teatro alla Scala. Po návštěvě Plácida Dominga ve Stavovském divadle o den dříve tak v daný okamžik rozhodně nikdo nemohl tvrdit, že by se vlivné osobnosti operního světa Praze vyhýbaly…

A jak se Yusifu Eyvazovovi v jedné z nejvděčnějších, ale zároveň i nejobtížnějších úloh dramatického tenorového repertoáru vedlo? Mám za to, že z jeho výkonu byla znát značná péče a disciplinovanost, již přípravě role věnoval, stejně jako jistá nervozita, v daném kontextu ovšem zcela pochopitelná. Ve svém prvním výstupu v prvním aktu, jímž je slavná básníkova ariózní „improvizace“ Un dì all’azzurro spazio, jsem měl dojem, jako by pro tento rozsáhlý monolog teprve hledal tu správnou intenzitu projevu, celkovou dynamiku i přirozenou logiku frázování. Osobně jsem si také musel zvyknout na ne zcela typicky italskou barvu Eyvazovova hlasu, který má jinak opravdu úctyhodný volumen, jaký se u nás často neslyší. Každé takové hodnocení je ovšem jen subjektivním pohledem, či ještě lépe poslechem kohokoliv, kdo se do něj pustí (sám mám například v paměti zkušenost s Andreou Chénierem Luciana Pavarottiho nebo Johana Bothy), takže jsem byl samozřejmě zvědav, zda už u svých prvotních dojmů zůstanu, nebo je ještě v průběhu večera změním.

U. Giordano: Andrea Chénier – Yusif Eyvazov (Andrea Chénier) – ND Praha 2017 (foto © Hana Smejkalová)

K mé velké radosti došlo ke druhé variantě: během dramaticky hutnějšího a dějově i hudebně efektnějšího druhého dějství Eyvazov s intonační jistotou a skutečně dramatickou silou v hlase zazpíval ve scéně s přítelem Roucherem své vyznání neznámé lásce, aby pak v duetu s jejím zhmotněním v podobě Maddaleny di Coigny přesvědčil i o své schopnosti věrohodně zprostředkovat i lyričtější stránku básníkova charakteru.

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Giordano: Andrea Chénier (ND Praha)

[Celkem: 99    Průměr: 3/5]

Mohlo by vás zajímat


Komentujte

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na