Semperoper: Bystrouška natažená na skřipec

  1. 1
  2. 2

Malá úvaha 

V pátek 18. října k několika operním premiérám v našich divadlech přibyla ještě jedna, také snadno dostupná – premiéra Janáčkovy opery Příhody lišky Bystroušky (Das schlaue Füchslein) v Drážďanech.Zejména režiséři pracující v Německu jsou zvyklí dílo rozcupovat na kousíčky, dohledat s pomocí vzdělaných dramaturgů veškeré okolnosti jeho vzniku, kontexty filosofické, psychologické, literární, výtvarné a další. Pokud se všechny ty přípravné znalosti ocitnou v pravých rukou, může vzniknout vynikající inscenace. Nesmí ovšem chybět jediná vzácná vlastnost – cit pro specifičnost díla, touha po tom, aby tvůrci obecenstvu předložili přesvědčivou inscenační koncepci, na jejímž základě představí dílo v tom nejlepším, nejzajímavějším, nejpřesvědčivějším světle. A mimochodem třeba i bez ohledu na to, jak si skladatel interpretaci své opery představoval, protože zdaleka ne všichni skladatelé jsou opravdovými dramatiky a navíc jsou spojeni, ať už jsou si toho vědomi nebo ne, s inscenační praxí doby, v níž žijí, a nemohou tušit, za kolik let či dokonce staletí se jejich opera bude ještě uvádět – pochopitelně za zcela jiné společenské konstelace a v kontextu zcela jiné inscenační praxe.

Max Brod udělal pro propagaci Janáčkových oper hodně, jeho překlady libret do němčiny, ať už Její pastorkyně nebo Příhod lišky Bystroušky, však zcela pomíjejí dialekt, v němž jsou napsány. Jeho následovníci, pokud vím, dělají víceméně totéž. A tak režisér a jeho tým, neovládají-li češtinu, dostanou již na začátku o díle zkreslenou informaci. Ve svém rozboru Lišky Bystroušky se režisér Frank Hilbrich opřel o skutečnost, že vůbec nejde o nějakou chytrou lištičku (Das schlaue Füchslein), ale přeloží-li se český název Příhody lišky Bystroušky do němčiny, jde o liščiny příběhy. Ale on jako režisér se soustředí na autobiografické rysy této opery – hlavní postavou jeho interpretace je Revírník – Leoš Janáček. Jeho, celého v bílém a těsně před smrtí, uzavřel do klaustrofobicky působícího tmavého prostoru. Toho Janáčka, kterého si zjednodušil do umírajícího staříka, jenž, ale ale!, zahořel v sedmdesáti letech láskou k o čtyřicet let mladší vdané ženě – k Lišce Bystroušce. A to všechno proběhne bez přestávky.Začátek představení – úplná tma a přerývané dýchání starého muže, které, to si uvědomíme až později, zní z odhaleného jeviště. Starý muž v bílém obleku před smrtí bilancuje své životní zážitky a pocity. Předehra zněla v pomalém tempu, výjimečně i s podivně arytmickými záblesky. Tmavá krabice uzavírá jeviště ze tří stran, z nichž v každé je za stahovací pevnou roletou další prostor (scéna Volker Thiele, kostýmy Gabriele Rupprecht). Je-li inscenace Revírníkův–Janáčkův sen, je dovoleno prakticky cokoli. Revírník–Janáček nesejde z jeviště, oponky se střídavě zvedají a klesají a scénografie v nich se proměňuje. Následuje letmý pohled do liščího terária – prochází se tam živá liška.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Janáček: Das schlaue Füchslein (Semperoper Drážďany)

[yasr_visitor_votes postid="131057" size="small"]

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
4 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments