Necelé dva měsíce po smrti Siegfrieda Matthuse zemřel 22. října 2021 další významný skladatel bývalé Německé demokratické republiky, o deset let mladší Udo Zimmermann.
Narodil se 6. října 1943 v Drážďanech a jako chlapec se stal členem proslulého Kreuzchoru, jehož dirigent Rudolf Mauersberger jej podporoval v prvních kompozičních pokusech. Po maturitě Zimmermann studoval na drážďanské hudební vysoké škole nejen kompozici a dirigování, ale také zpěv, což byla pro budoucího operního skladatele určitě vynikající zkušenost. Kompozici studoval v Drážďanech u Johannese Paula Thilmana a později v Berlíně u Güntera Kochana. Studium zpěvu se mu jistě hodilo i při jeho další činnosti, například při založení Studia nové hudby v Semperově opeře v roce 1974 nebo v roce 1986 při založení Drážďanského centra pro soudobou hudbu a zejména pak v letech 1990 až 2001, kdy byl intendantem Lipské opery.
Udo Zimmermann se po celý život živě zajímal o operní divadlo a soudobou hudbu. Dva roky byl asistentem vynikajícího operního režiséra Waltera Felsensteina, v roce 1970 se stal dramaturgem pro soudobé hudební divadlo ve Státní opeře v Drážďanech. Dříve, než se stal intendantem Lipské opery, řídil v letech 1985–1990 dílnu pro soudobé hudební divadlo při opeře v Bonnu. Za jeho působení v Lipské opeře divadlo uvedlo celou řadu soudobých oper (některé i ve světové premiéře). Za všechny jmenujme operu, respektive kompozici pro hudební divadlo Abraum skladatele Jörga Hercheta, uvedenou ve světové premiéře v roce 1997 pod taktovkou Lothara Zagroseka. Z mnoha dalších Zimmermannových aktivit jmenujme ještě alespoň jeho vedení programu Musica viva v Bavorském rozhlase v letech 1997–2011, kde bylo v této době uvedeno 175 soudobých skladeb ve světové premiéře. Po vedení Lipské opery stál Zimmermann také v čele Německé opery v Berlíně (2001–2003). Za svou všestrannou kompoziční i organizátorskou činnost získal celou řadu vyznamenání a dostalo se mu mnoha poct, například byl od roku 1983 členem Akademie umění NDR, později i Evropské akademie pro vědu a umění, Umělecké akademie v Lipsku, Bavorské akademie krásných umění a mnoha dalších.
Jako skladatel se Zimmermann věnoval především hudebnímu divadlu, byť psal též komorní, vokální a orchestrální díla. Je autorem pěti oper, z nichž zaujal odbornou veřejnost hned svou prvotinou. Jmenuje se Bílá růže a vznikla v roce 1967. Poprvé byla uvedena 17. června 1967 v operním studiu Hochschule für Musik Dresden (Vysoká hudební škola v Drážďanech). Opera má šest obrazů a líčí příběh sourozenců Hanse a Sophie Schollových, kteří založili protinacistickou skupinu Bílá růže. Při roznášení protiválečných letáků byli zatčeni, odsouzeni pro velezradu a popraveni. Bílá růže je první Zimmermannovou operou, napsal ji v pouhých 22 letech na libreto svého bratra Inga. Zhruba po dvaceti letech Zimmermann napsal na stejný námět komorní operu se stejným názvem pro dva pěvce (soprán, tenor nebo baryton) a 15 instrumentalistů. Libreto Wolfganga Willascheka je rozděleno do 16 scén. Tato Zimmermannova druhá (komorní) Bílá růže měla svou světovou premiéru 27. února 1986 ve Státní opeře v Hamburku a poměrně hodně se uvádí. Několikrát byla nahrána na zvukové i obrazové nosiče.
Po první verzi Bílé růže následovala opera Die zweite Entscheidung (Druhé rozhodnutí), poprvé uvedená 10. května 1970 v Magdeburku. Následovala opera Levins Mühle (Levinův mlýn) podle románu Johannese Bobrowského. Opera vznikla mezi březnem 1971 a srpnem 1972 a měla svou světovou premiéru 27. března 1973 v Drážďanech. O tři roky později vznikla Zimmermannova další, již čtvrtá opera Der Schuhu und die fliegende Prinzessin (Schuhu a létající princezna) podle divadelní pohádky Petera Hackse. Poprvé zazněla 30. prosince 1976 opět v Drážďanech v režii Harryho Kupfera a pod taktovkou Maxe Pommera. Při hostování Státní opery v Drážďanech poznalo tuto operu i publikum v Berlíně, Budapešti, Hamburku a ve Vídni. Často ji také uváděla operní divadla ve východním, ale i v západním Německu (Darmstadt, Bielefeld, Lübeck). Harry Kupfer ji inscenoval i v Amsterdamu. Opery Levinův mlýn a Schuhu a létající princezna upozornily na skladatele, který se zařadil, vedle Dessaua, Matthuse, Geißlera a Kunada, k nejvýznamnějším východoněmeckým skladatelům.
25. dubna 1982 byla v zámeckém divadle ve Schwetzingenu uvedena Zimmermannova opera Die wundersame Schustersfrau (Čarokrásná ševcová) podle stejnojmenné hry španělského dramatika Federica Garcíi Lorcy z roku 1930. Čarokrásná ševcová byla první skladatelovou operou, která měla svou premiéru mimo tehdejší NDR. Světovou premiéru opery v rámci festivalu ve Schwetzingenu provedl soubor Hamburské státní opery pod taktovkou Petera Gülkeho a v režii Alfreda Kirchnera. Premiéra měla obrovský úspěch a opera se rozletěla na další operní scény, byla uvedena v Karlsruhe, Bielefeldu a Lipsku, později též ve Státní opeře v Berlíně. Poslední Zimmermannovou operou se pak stalo druhé zhudebnění Bílé růže v roce 1986, ale o tom tu již byla řeč. Udo Zimmermann patřil v NDR k velice váženým skladatelům, ostatně opery Levinův mlýn a Schuhu a létající princezna byly napsány na objednávku Státní opery v Drážďanech.
Je opět smutnou vizitkou našich operních divadel, že dosud jediné nenastudovalo žádnou Zimmermannovu operu. Jen Praha měla možnost vidět dvě Zimmermannovy opery při hostování německých divadel v rámci festivalu Pražské jaro. Nejprve v roce 1976 Státní opera Drážďany hostovala v Praze s operou Levinův mlýn (dirigent Siegfried Kurz) a v roce 1983 Lipská opera pod taktovkou Gerta Bahnera uvedla operu Čarokrásná ševcová. O dluzích našich operních scén k světové operní tvorbě 20. století (o té zcela soudobé ani nemluvě) by se dal napsat samostatný článek.
