Vyostřený konflikt Kománka a Spurného. Jaká je budoucnost Slezského divadla?

Opera PLUS proto požádala ředitele Slezského divadla Aleše Kománka i šéfa opery Vojtěcha Spurného o rozhovor se shodnými otázkami, aby oba měli stejnou možnost se vyjádřit nejen k personálnímu vedení operního souboru, ale i k situaci v divadle a jeho dalšímu směřování. Vojtěch Kománek navíc obdržel otázky, zda chce ve Slezském divadle také dirigovat a jestli chce nadále s Vojtěchem Spurným spolupracovat.

Aleš Kománek odpovědi nejprve přislíbil. I když se některé otázky vztahovaly ke Slezskému divadlu jako takovému, tj. bez vazby na Vojtěcha Spurného, nakonec zaslal pouze oficiální sdělení vedení divadla, které se týká jen pana Spurného – s odůvodněním, že není v zájmu Slezského divadla řešit interní záležitosti divadla prostřednictvím médií. K důvodům neposkytnutí odpovědí uvedl, že se chce chovat korektně a nikoli nekolegiálně jako pan Spurný, který emocionálně komentoval dění v divadle na veřejnosti podle svého zúženého pohledu a osobních ambic. A doplnil, že by bylo proti etice, nevkusné, dehonestující a v neprospěch pana Spurného, kdyby dopředu komunikoval prostřednictvím médií argumenty, proč by pan Spurný neměl být šéfem opavské opery, které jsou podle něj závažné a potvrzují je i členové a vedoucí jednotlivých složek divadla. Zároveň ředitel Kománek přislíbil, že se k důvodům, které vedou ke změně na pozici šéfa opavské opery, vyjádří ve chvíli, kdy bude celá situace interně vyřešena a dohodnuta s panem Spurným.

Oficiální sdělení vedení Slezského divadla:
Pan Vojtěch Spurný, šéf opery, žádnou výpověď nedostal. Bylo mu pouze oznámeno, že máme v úmyslu udělat změnu na pozici šéfa opery. Nad časovým rámcem této změny jsme byli připraveni vést diskuzi, abychom došli k vyváženému rozhodnutí, které bude co nejlépe zohledňovat zájmy našeho divadla. Zároveň jsme vyjádřili vstřícnost pro případná jeho další hostování. Pan Vojtěch Spurný na to reagoval odchodem z divadla a následně nemocenskou.

Vojtěch Spurný poskytl ke stejným otázkám, které obdržel i ředitel Aleš Kománek, následující odpovědi:

Dostala se ke mně informace, že byste měl s koncem této sezony opustit post šéfa opery Slezského divadla. Je to tak?
Ano. Ve čtvrtek 23. června si mne pan ředitel zavolal s tím, že si přeje od září tohoto roku změnu na postu šéfa opery. Ústy pana náměstka Bendy mi bylo nabídnuto občasné hostování (bez záruky), pokud ukončím svůj pracovní poměr vzájemnou dohodou v srpnu, aby „kolem toho nebyl velký humbuk“. V opačném případě budu „vyhozen, protože se mnou nejsou spokojeni“ a o hostování pak nemůže být ani řeči, protože by se to „špatně vysvětlovalo radnici.“

Jaký důvod pan ředitel uvedl?
Důvod pan ředitel neuvedl. Za dobu jeho ředitelování (od ledna 2022) mi nikdy nic nevytkl, ani nevyjádřil nespokojenost. Naopak – ještě před týdnem mě chválil (před svědky) za zdařilý sborový koncert, na němž jsem hrál na klavír a který jsem uváděl. Když jsem se ho po premiéře Rigoletta v únoru zeptal, jak se mu představení líbilo, odpověděl, že to nechce rozebírat, neboť „hudebně jsme každý na jiném břehu.“ Na mé naléhání mi doporučil, abych se více díval na scénu a „udržoval dramaturgickou kontinuitu,“ dále se zeptal, proč nediriguji ve fraku a jaké mám boty.

Rád bych podotkl, že ukončení pracovního poměru šéfa opery týden před koncem sezóny je (mírně řečeno) velmi nekorektní, neboť dirigenti si svoji práci plánují minimálně na rok dopředu (což pan ředitel jako dirigent jistě ví). V normálních divadlech i orchestrech se šéf o tom, že na své pozici končí, dozví alespoň rok dopředu.

Jak hodnotíte své působení v opavské opeře od listopadu 2018 v pozici šéfdirigenta a od ledna 2020 šéfa opery?
Domnívám se, že jsem v omezeném rámci, jaký SDO poskytuje, udělal maximum pro to, abychom divákům předložili zajímavý repertoár v maximální kvalitě. Ostatně výsledky mluví samy za sebe – měli jsme pět nominací na Cenu Thálie (jedno z nominovaných děl cenu získalo), tři nominace na Cenu Jantar (jedna nominovaná umělkyně cenu získala), žádná naše premiéra neměla v hodnocení serveru Opera PLUS méně než 80 % (Gluckova Ifigenie dokonce 100 %), dvakrát jsme úspěšně hostovali na pražské přehlídce oblastních operních divadel (s Čarostřelcem a s Figarovou svatbou), podařilo se mi do hlavních rolí získat renomované umělce – za všechny bych jmenoval alespoň Janu Siberu z Národního divadla v Praze v roli Mařenky a Violetty, Veroniku Holbovou z Národního divadla moravskoslezského v roli Violetty, Lucii Kaňkovou, mimo jiné laureátku Mezinárodní pěvecké soutěže Antonína Dvořáka nebo absolutní vítězka online soutěže Nomea v Neapoli či vítězku soutěže Mimas Music Festival v kategorii profesionálních zpěváků, v roli Violetty, Gildy, Aničky, Zuzanky… Publikum nám zůstalo věrné i během covidové pandemie, kdy jsme těžiště našich aktivit přenesli na internet (týdenní magazín „Naše divadlo ve Vašem obýváku“). A co se týče návštěvnosti, stále ji máme (v rámci srovnání s podobnými divadly) velmi dobrou – i když i nás poznamenala návštěvnická krize pramenící z covidové pandemie.

Co se podle vašeho názoru za dobu vašeho působení v čele operního souboru podařilo – a co naopak ne?
Protože jsem se stal uměleckým šéfem měsíc před covidovou pandemií, řada premiér se neuskutečnila nebo musela být přesunuta (některé se podařilo odehrát až na třetí pokus). Přesto jsme udrželi operu v provozu a v maximální možné kvalitě. Důkazem jsou mimo jiné stále téměř vyprodané reprízy inscenace operety Polská krev. Nepodařilo se mi realizovat tolik potřebné personální rozšíření sboru a orchestru (máme nejmenší v Evropě) a přimět management opery k dlouhodobějšímu plánování, které by naši hosté velmi uvítali.

Na poslední chvíli bylo zrušené nové nastudování Dona Giovanniho s premiérou plánovanou na 19. června 2022. Proč?
Inscenaci pan ředitel zrušil několik týdnů před začátkem zkoušek s tím, že tak ušetříme 1,6 milionu Kč, které by plánovaných deset představení stálo. Stalo se tak v době, kdy byl již pronajatý provozovací materiál, inscenační tým měl hotovou koncepci a někteří ze sólistů (v opeře mělo být šestnáct hostů) se své role již dva měsíce učili. Protože však pan ředitel nepodepsal smlouvy (možná záměrně), nemohla být nikomu vyplacena ani koruna odškodného. Provozní náklady na inscenaci se mi zdály velmi přiměřené, například ve srovnání s projektem Let´s sing oratorio music, který financovala Evropská unie, a za který jsme přesto zaplatili 2,4 milionu Kč.

Slezská opera a její sólisté získali v posledních letech řadu ocenění – a to v konkurenci všech deseti našich operních divadel a mnoha studiových souborů. Na festivalu OPERA to byla v roce 2015 divácká cena za Její pastorkyni, do užšího výběru v roce 2020 se dostali sólisté Jiří Přibyl jako Kašpar a Barbora Řeřichová jako Agáta v Čarostřelci, v roce 2022 byla Figarova svatba divácky čtvrtá nejúspěšnější inscenace, do užšího výběru se dostal Vojtěch Pelka za roli Cherubína. V rámci cen Thálie v roce 2020 Lukáš Zeman získal cenu za roli Hraběte Almavivy, Jana Sibera byla v hlavní nominaci za Violettu, Markéta Böhmová (nyní Klaudová) v širší nominaci z Hraběnku, Pavel Klečka v hlavní nominaci za Germonta, Jaromír Nosek v širší nominaci za Figara; v roce 2019 se do širší nominace dostal Pavel Klečka za roli Revírníka. Opavský operní soubor byl úspěšný také v rámci severomoravských cen Jantar. Výčet těchto cen pro nejmenší operní soubor je úctyhodný, až překvapuje, a Opava na něj může být hrdá. Co z vašeho hlediska stojí za těmito cenami?
Za vším stojí jedině práce – práce s orchestrem, práce se sborem, práce se sólisty. V operním divadle je to jako v každém uměleckém odvětví – nikdy nevíte, zda výsledek, o který usilujete, se zdaří nebo nikoliv – a když ano, zda se bude líbit všem. Navíc má každý umělec své limity, je však výzvou je překračovat! Myslím, že základem je vnuknout všem zúčastněným od umělců až po kulisáky pocit, že práce, kterou dělají, má smysl. Pak za vámi půjdou. Nikdy jsem nešetřil energií ani elánem a jsem zcela vědomě dirigujícím šéfem, protože jen tak mám možnost ovlivnit chod opery i bezprostřední kvalitu zkoušek a představení.

Jaké konkrétní plány máte s opavskou operou pro následující období z uměleckého hlediska?
V příští sezóně uvedeme nejprve pokračování projektu s podporou Evropské unie Let´s sing oratorio (s Händelovým Mesiášem), poté namísto plánovaných Smetanových Dvou vdov (které nedávno uvedla ostravská opera) Dvořákova Jakobína (návrh pana ředitele), dále českou premiéru parmské verze Gluckova Orfea a Eurydiky (s mladými pěvci, jimž je tento projekt věnován), poté romantický balet Esmeralda (z podnětu našeho vedoucího baletu Martina Tomsy) a na závěr sezony nový muzikál Ruy Blas, napsaný na míru opavskému divadlu, kterýžto projekt inicioval rovněž pan ředitel a hlavním sponzorem bude jeho náměstek pan Benda.

Jak se k těmto vašim plánům po jejich předložení vyjádřil pan ředitel Kománek?
Pan ředitel mi několikrát vyjádřil svou spokojenost s dramaturgickým plánem celé sezóny (zejména s Gluckovým Orfeem, jehož provozovací materiál již v divadle máme a který je jediným titulem, který jsem mohl na příští sezónu navrhnout) a souhlasil s ním – ostatně už jsou stanovená data premiér. Tím překvapivější bylo, že jsem se ve čtvrtek dozvěděl z úst pana náměstka Bendy, že se sezóna „musí upravit.“ Je to poprvé, co mi jako šéfovi opery do ředitelem schválené sezony zasahuje člověk, který se vlastními slovy charakterizuje jako „strojní inženýr, právník a nadšený divadelní amatér“! Rovněž mě překvapilo, že ani na prosincovou premiéru Jakobína není uzavřena jediná smlouva, přestože na to již několik týdnů naléhavě upozorňuji. Vzbuzuje to nejistotu a nedůvěru v hostujících umělcích a obávám se, že při tomto přístupu v Opavě za chvíli nebude chtít nikdo zpívat, dirigovat ani režírovat. Rovněž nechápu, proč pan ředitel dramaturgický plán nezveřejnil (o což ho žádám minimálně od dubna). Vzbuzuje to nejistotu v řadách zaměstnanců a negativní emoce vůči mé osobě.

Jak chcete udržet financování operního souboru? A lze v rámci opery redukovat rozpočet?
Nejsem odborníkem na finance, tím by měl být pan ředitel. V rámci opery už nikde ušetřit nemůžeme. Z podnětu pana ředitele jsme kvůli úsporám snížili počet hudebně divadelních premiér na čtyři (dříve jsme hráli tři opery + jednu operetu + jeden muzikál) – v letošním kalendářním roce máme na dramaturgickém plánu premiéry dvou oper (Rigoletto, Jakobín), jedné operety (Polská krev), jednoho baletu (Já, Karolína) a projektu Let´s sing oratorio. Máme nejmenší orchestr i sbor v Evropě – zde už ušetřit nejde, ostatně právě zmenšení orchestru před několika lety se neblaze projevilo na kvalitě provozu. Také máme v úvazku šest sólistů, z nichž někteří zpívají všechny žánry (operu, operetu i muzikál).

Neustále se vracejí názory, že samostatný operní soubor v rámci Slezského divadla je pro město příliš velký „luxus“ a měl by být zrušen. Jaké jsou vaše argumenty proti zrušení operního souboru v Opavě?
Slezské divadlo Opava je druhým nejstarším operním divadlem se stálým provozem v Čechách – opera se zde hraje už od roku 1805. To je tradice, která zavazuje! Díky své poloze má opera nezastupitelné místo v kulturním klimatu celého regionu – nikde jsem například neviděl tolik odehraných školních představení jako právě zde! Další aktivity tvoří zájezdy po okolních malých městech, jejichž obyvatelé se na živé operní či operetní představení dostanou jen výjimečně. Máme velmi početnou diváckou obec, která divadlu fandí a má ho ráda – byli jsme toho svědky při covidové pandemii. Samozřejmě jsme na okresní poměry drazí, ovšem každá opera je drahá – to by si měli zastupitelé města uvědomit. Jsme soubor sice malý, ale s výrazným uměleckým profilem, který by mohl být ještě výraznější. Jezdí k nám rádi jako hosté i renomovaní zpěváci z velkých divadel – už to o něčem vypovídá a domnívám se, že máme právo na své místo na slunci.

Současná situace s panem ředitelem je některými hlasy uvnitř i vně divadla interpretována tak, že se jedná o cílenou činnost, která má vést k záměrné destabilizaci uvnitř divadla a tím i ke zrušení opery po volbách! I když to zní dost nepravděpodobně, velice by mě mrzelo, kdybych tomu nakonec přece jen musel uvěřit!

MgA. Aleš Kománek (*1982) má za sebou dirigentské, manažerské i pedagogické zkušenosti. (přečtěte si více…)

Dirigent, cembalista, klavírista a pedagog Vojtěch Spurný (*1964) od 1. listopadu 2018 zastává ve Slezském divadle funkci šéfdirigenta operního souboru, od ledna 2020 také funkci šéfa opery. (přečtěte si více…)