Jaký byl letošní Salcburk? Festivalové ohlédnutí i nejbližší plány
Imprese z letošního festivalu
Královnou letošního festivalu se bezesporu stala Anna Netrebko. Její ztvárnění Aidy ve Verdiho stejnojmenné opeře naplnilo všechna očekávání fanoušků a také kritiků (výběr z recenzí v zahraničním tisku jsme přinesli zde). Skvělému vokálnímu výkonu temněji zabarveného sopránu napomáhal i okrouhlý tón zpěvačky, vysoká vokální kultura i schopnost stupňovat dramatičnost postavy. „Božské Anně“ navíc velmi slušelo i nádherné kostýmování etiopské zajatkyně urozené krve na faraónském dvoře. Jednoduchý a zároveň velmi nápaditý šedomodrý kostým a nádherná vlasová koruna vytvářely jedinečný exotizující dojem bez jakékoliv etnografické popisnosti.
Anna Netrebko zde také znovu potvrdila pověst společenské celebrity. Večírek po premiéře Aidy pro téměř čtyři sta pečlivě vybraných hostů se stal nejvyhledávanější společenskou událostí festivalu.
Nepřímým potvrzením největšího zájmu o produkci Aidy s Annou Netrebko byly i stanovené ceny lístků na představení, které v nejvyšší kategorii dosahovaly 450 eur. Již první den po zahájení předprodeje byla naprostá většina vstupenek vyprodána a několik dní před premiérou dosahovaly ceny lístků na černém trhu již skoro 4.000 eur, rekordu dosáhly vstupenky dražené na aukčním portálu eBay, u kterých se cena došplhala těsně pod 5.000 eur.
Hudební nastudování a pěvecké výkony této produkce si vysloužily superlativy. Německá periodika, tedy zvláště ta neodborná, tiskla s vykřičníky titulky typu Operní zážitek roku! nebo Fulminantní triumfální pochod Aidy do Salcburku. Režie íránsko-americké umělkyně Shirin Neshat, zatím velmi úspěšné na poli fotografie, videa a filmu, byla považována za čistou a výtvarnou, nicméně v koncepci poněkud příliš jednoduchou, a bylo jasně vidět, že jde přece jenom o režijní debut na velké scéně. Velký ohlas získal vedle Netrebko italský tenorista Francesco Meli, který v debutu v roli Radama měkkostí hlasového vypracování, nádhernými výškami a psychologickou promyšleností dal postavě většinou poněkud jednostranně interpretované nové obrysy.
Přesto, že se Anna Netrebko v čase festivalu výrazně zlobila na novináře ruského vydání časopisu Forbes, které zveřejnilo přehled a souhrn jejích příjmů za poslední rok (informovali jsme zde), dokázala vybudit skutečné mediální šílenství v řadách přítomných zpravodajů, a to tak jednoduchým způsobem, že na orchestrální zkoušce za přítomnosti médií a photo session (pro více než padesát fotografů dne 6. srpna) prostě nezpívala. Novinářům se předvedla jihokorejská sopranistka Vittoria Yeo, obsazená jako druhá Aida. Tato zpěvačka, vysoce oceňovaná dirigentem Riccardem Mutim, byla v Salcburku obsazena do posledních dvou představení (22. a 25. srpna) v kombinaci s manželem Anny Netrebko Yusifem Eyvazovem.
Slavný pár na sebe poutal zájem médií i mimo jeviště. Společně navštívil premiéru Šostakovičovy Lady Macbeth Mcenského újezdu, kde Anna Netrebko okouzlila letní róbou ze salónu Fendi (s módním dekorem all over print v jemných pastelových tónech a volánovou aplikací na živůtku) a nádhernými dlouhými visacími náušnicemi hodinářské a klenotnické firmy Chopard, pro kterou je dlouhodobě firemní „tváří“, s brilianty a topazy. Její čtyřicetiletý manžel Yusif Eyvazov pak sklidil mnohem méně ohlasů vinou svého premiérového večerního outfitu, když zkombinoval černé kalhoty s dolním rolovacím okrajem (německý tisk to hodnotil hezkým jazykovým spojením jako Hochwasserhose), propínací triko s dlouhým rukávem, černou vestu, batoh a černé lesklé tenisky. Ovšem nápadná kostkovaná a károvaná saka herce Tobiase Morettiho (prvního pána komisaře Rexe), který exceloval v roli Jedermanna v tradiční produkci symbolické hry Huga von Hofmannsthala, budila také pozornost módní policie.
Anna ovšem nebyla jediným miláčkem festivalového publika. Francouzská mezzosopranistka Marianne Crebassa vyvolala malou senzaci svým vysoce procítěným podáním Sesta v Mozartově opeře La clemenza di Tito pod taktovkou Teodora Currentzise, jehož koncepce náhrady recitativů v této inscenaci nenašla příliš velkého porozumění (výběr z ohlasů v zahraničním tisku jsme přinesli zde).
Ale všechny scénické i koncertní operní produkce byly zejména kritikou hodnoceny jako vysoce kvalitní. Sázka na kvalitu hudebního nastudování a vynikající dirigentské výkony se plně vyplatila u všech dirigentů, ať to byli Teodor Currentzis (La clemenza di Tito), jen výjimečně v opeře dirigující Maris Jansons (Lady Macbeth Mcenského újezdu – naše recenze zde), Riccardo Muti (Aida), Vladimir Jurowski (Vojcek) a Diego Fasolis (Ariodante) nebo Franz Welser-Möst (Lear), stejně jako silná a inspirující dirigentská osobnost Johna Eliota Gardinera v monteverdiovské trilogii. Stejně tak nadchly hudebním nastudováním dvě koncertní provedení Verdiho I due Foscari pod taktovkou Michele Mariottiho (naše recenze zde) a Donizettiho Lucrezie Borgii řízené Marcem Armiliatem. Tato koncertní provedení shromáždila pěvecké oblíbence salcburského festivalu, v prvém případě Plácida Dominga, Josepha Calleju a Mariu Agrestu, v druhém pak Ildara Abdrazakova, Krassimiru Stoyanovou a Juana Diega Flóreze.
Ani režijní pojetí žádného operního projektu se nesetkalo se zásadním odmítnutím diváků nebo kritiky. Za nejslabší produkci na hranici propadáku kritici jednoznačně označili inscenaci hry Kazimír a Karolína Ödöna von Horvátha, připravené jako participativní představení v režii uměleckého seskupení 600 Highwaymen.
Scénografickým vítězem se stal podle předpokladů jihoafrický výtvarník a operní režisér William Kentridge, jenž uvedl fenomenální komplexní režijně-obrazovou podobu Bergova Vojcka (naši recenzi najdete zde). Navíc salcburské Museum der Moderne hned ve svých dvou budovách tomuto umělci uspořádalo obsáhlou výstavu jeho videoinstalací, filmů, objektů i dosavadní činnosti na operním jevišti (reportáž jsme přinesli zde). Kentridgeovy scénograficko-režijní opusy se již dnes staly součástí operních dějin jako zcela ojedinělá díla na pomezí divadla a výtvarného umění. V oblasti scénografie pak ale výrazně překvapil i Bob Cousins v inscenaci Reimannova Leara (naši recenzi najdete zde), když podlahu ve Felsenreitschule pokryl více než tisícovkou živých kvetoucích letniček v pestrých barvách, které jsou během první půle operního představování devastovány v rámci koncepce akční scénografie.
Český příspěvek na letošním festivalu lze označit za velkolepý. Česká sopranistka Hana Blažíková vystoupila ve všech třech poloscénických produkcích Monteverdiho oper pod Gardinerovou taktovkou (výběr z ohlasů v zahraničním tisku najdete zde). Kritiky oceňovaly její hlas jako „traumhafte schöne Stimme“ se „süssen Tönen“. V Eurydice zcela oslnila a její Poppea se některým kritikům zdála až příliš dívčí, ale svůdností svého hlasu přesvědčila spolehlivě o záměrech této proslulé antické svůdkyně. Tuto její interpretaci tří monteverdiovských partů budou moci na konci léta a v podzimních měsících obdivovat i diváci a posluchači v Berlíně (Philharmonie), Paříži (Philharmonie de Paris), Chicagu (Harris Theater) a New Yorku (Alice Tully Hall). Václav Luks pak řídil dvakrát Mozarteumorchester Salzburg s mozartovským programem tradičního matiné (naši recenzi jsme přinesli zde).
Salcburský festival nabízí velké kontrasty a zároveň harmonii festivalového spolužití umělců a diváků. Vedle četných celebrit rakouského společenského a kulturního života se objevila i řada osobností ze zahraničí, například německá premiérka Angela Merkel (tentokráte ve večerní róbě a tradičně s „neviditelným manželem“) nebo francouzský prezident Emmanuel Macron s chotí (na recitálu Daniela Barenboima a Marthy Argerich, jehož reflexi jsme přinesli zde). Velkému zájmu se těšil i miláček německy mluvícího publika – herec a moderátor Thomas Gottschalk. Přes stále se zvyšující ceny vstupenek dokázal festival vyprodat více než 97 procent všech vstupenek a řada produkcí byla takřka okamžitě v předprodejích vyprodána. Tak se vedle high society (zpravidla návštěvníků premiér) objevují i běžní milovníci opery a hudby vůbec. S velkým zaujetím prožívají výkony a diskutují o inscenacích. Hovory o jednotlivých produkcích zaznívají všude v kavárnách, restauracích a hlavně před operními a koncertními sály.
Letos ohlášená zpřísněná bezpečnostní opatření se naštěstí omezila na decentní prohlídky tašek a kabelek před představeními, které zajišťoval mladý tým uvaděčů. Ochranka a ozbrojený dohled byly naštěstí spíše málo viditelné. O to tísnivěji působila ochranka na jevišti Reimannovy opery Lear, jak se pak ukázalo, šlo o součást inscenace. Jedinečná je přítomnost umělců ve městě, které můžete potkat takřka všude (a to i největší hvězdy jako Annu Netrebko, která se během svých procházek ochotně vyfotografovala s řadou diváků). Takže není problém v restauraci narazit na usměvavého Ildara Abdradzakova, ochotně při popíjení Aperol Spritz podepisujícího programy, Evelyn Herlitzius večeřící s přáteli u vedlejšího stolu restaurační zahrádky nebo s přítelkyní vesele švitořící Gun-Brit Barkin na vedlejším sedadle během reprízy Vojcka. I taková je jedinečnost salcburského festivalu, stvořená láskou k hudbě.
Salcburské loutkové divadlo
Jedinečný fenomén Salzburger Marionettentheater, loutkové scény založené již roku 1913 a disponující nádhernými uměleckými, ručně řezanými loutkami předních loutkářů, v letošním roce nabízí sedm inscenací pro dospělého diváka a šest zkrácených představení jako rodinný program nebo představení pro školy. Během prázdninových měsíců většinu programů tvořily Mozartova Kouzelná flétna (a její zkrácená verze) a loutková verze v Rakousku nesmírně oblíbeného amerického muzikálu Za zvuků hudby, který se odehrává právě na Salcbursku.
Dále najdeme v repertoáru rovněž loutkové verze Straussova Netopýra, Rossiniho Lazebníka sevillského nebo Snu noci svatojánské s hudbou Felixe Mendelssohna-Bartholdyho.
Divadlo vyvíjí i rozsáhlou zájezdovou činnost, v letošním roce krátce vystupuje v Drážďanech, na přelomu srpna a září na hudebním festivalu v Rheingau a celý listopad stráví soubor na velkém turné v Číně. Operní znalci a antiwagneriáni zejména ocení inscenaci Humperdinckovy opery Hänsel und Gretel, která je vytvořena stejně jako ostatní představení na základě světově uznávaných nahrávek, ve které pro podoby tváří Čarodějnice a jejího manžela posloužily rysy Cosimy a Richarda Wagnerových…
Mozartwoche 2018
Již byl také zveřejněn program pravidelně konaného festivalu Mozartův týden, v roce 2018 v termínu od 26. ledna do 4. února. Osou této zimní události bude uvedení Mozartovy opery Únos ze serailu, kterou bude poprvé ve scénické produkci dirigovat slavný René Jacobs (doposud uvedl jen koncertní provedení nebo dílo nahrál ve studiu) se souborem Akademie für Alte Musik Berlin a Salzburger Bachchor. K dispozici bude mít tým pěvců kombinující osvědčené interprety a nastupující generaci velmi nadějných zpěváků: lyricko-koloraturní sopranistku z USA Robin Johannsen (Konstance), známou zatím především z produkcí barokní hudby a vyhledávanou Paminu; zkušenou jihokorejskou sopranistku Sunhae Im (Blonde); tenoristu ze stuttgartského operního souboru Sebastiana Kohlheppa (Belmonte) a známého lyrického tenoristu Juliana Prégardiena jako jeho sluhu Pedrilla. V roli Turka Osmina se objeví jiný sólista stuttgartské opery David Steffens. Německá režisérka Andrea Moses bude s tímto dílem debutovat v Salcburku. Inscenace bude premiérována v Haus für Mozart 26. ledna 2017 a opakuje se 30. ledna a 2. února.
Různými způsoby jsou s touto Mozartovou „tureckou“ operou spojeny i další programy, například úvodní koncert obsahuje árie této opery v aranžmá pro dvoje housle, violu a violoncello, pořízené roku 1799. Stejný opus na originální mozartovské nástroje bude součástí programu v Mozartově rodném domě (27. ledna). Zájem budí i sólistické pěvecké koncerty – Marlis Petersen přednese 3. února program písní a árií Josepha Haydna, Wolfganga Amadea Mozarta a Ludwiga van Beethovena, a na závěr festivalu (4. února ve Velkém sále v Stiftung Mozarteum) vystupují velmi nadějná švýcarská sopranistka Regula Mühlemann, která oslnila stylovou mozartovskou deskou, a tenorista Rolando Villazón. Ten bude v ohlášeném programu zpívat nejen árii Dona Ottavia i Mozartovy tenorové koncertní árie, ale také duet Papagena a Papageny. Třetí sólistkou večera bude mladá australská sopranistka Siobhan Stagg. Dále festivalový program obsahuje řadu slavných jmen dirigentů a sólistů, účinkujících na orchestrálních a komorních koncertech.
Salzburger Festspiele Pfingsten 2018
Zveřejněný program „letnicového“ salcburského festivalu stanovuje téma festivalu jako 1868 – Zeitenbrüche (1868 – doba zlomů) a hudebně se soustřeďuje na dvě historické osobnosti hudby devatenáctého století – na Gioachina Rossiniho a Richarda Wagnera. Ve dvou představeních (18. a 20. května 2018) Italky v Alžíru v hlavní roli Isabelly vystoupí Cecilia Bartoli, která je také uměleckou ředitelkou tohoto festivalu. Soubor Ensemble Matheus bude řídit Jean-Christophe Spinosi a režii povede oblíbený tým Cecilie Bartoli Moshe Leiser a Patrice Caurier. Inscenace bude s největší pravděpodobností přenesena do programu letního festivalu.
Marc Minkowski se souborem Les Musiciens du Louvre – Grenoble bude řídit jediné koncertní provedení opéry bouffe La Péricole Jacquese Offenbacha. Titulní roli temperamentní pouliční zpěvačky z Limy ztvární francouzská mezzosopranistka Aude Extremo. Vedle několika orchestrálních koncertů provede mexický tenorista Javier Camarena recitál s áriemi Rossiniho a Manuela Garcíi.
Poslední koncert festivalu v prvé části uvede scény z Rossiniho belcantové opery Otello v podání Cecilie Bartoli a Rolanda Villazóna, ve druhé pak předehru, Tanz der Lehrbuben a sólová čísla Stolzinga v podání Jonase Kaufmanna z Wagnerova díla Mistři pěvci norimberští. Tento koncert v Grosses Festspielhaus by měl řídit Daniel Barenboim u pultu Staatskapelle Berlin. Program doplní předehra a Liebestod v orchestrální verzi z Wagnerova Tristana a Isoldy.
Opera na ČT art
Již je to deset let (6. září 2007), co zemřel v Modeně přední světový tenorista Luciano Pavarotti. Jako vzpomínku na tuto jedinečnou osobnost operních scén zařazuje umělecký program ČT art filmový dokument Pavarotti – hlas pro věčnost (Pavarotti – A Voice for the Ages) z roku 2013 režiséra Johna Walkera. V hodinovém snímku je mapováno více než pět dekád Pavarottiho kariéry.
Na uvedení snímku (středa 6. září 2017, 20.20) navazuje záznam provedení Verdiho Requiem. Jedná se o ukázku Pavarottiho vokálního mistrovství v raném období. V unikátním záznamu z nastudování Teatro alla Scala z roku 1967 společně se slavným tenoristou vystupují i další legendy opery – Leontyne Price, Fiorenza Cossotto a Nikolaj Gjaurov pod taktovkou Herberta von Karajana. Záznam o délce 85 minut režíroval Henri-Georges Clouzot a můžete ho vidět na ČT art téhož dne ve 21.20.
Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky
[mc4wp_form id="339371"]
