Jaký byl letošní Salcburk? Festivalové ohlédnutí i nejbližší plány

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Ani režijní pojetí žádného operního projektu se nesetkalo se zásadním odmítnutím diváků nebo kritiky. Za nejslabší produkci na hranici propadáku kritici jednoznačně označili inscenaci hry Kazimír a Karolína Ödöna von Horvátha, připravené jako participativní představení v režii uměleckého seskupení 600 Highwaymen.

Scénografickým vítězem se stal podle předpokladů jihoafrický výtvarník a operní režisér William Kentridge, jenž uvedl fenomenální komplexní režijně-obrazovou podobu Bergova Vojcka (naši recenzi najdete zde). Navíc salcburské Museum der Moderne hned ve svých dvou budovách tomuto umělci uspořádalo obsáhlou výstavu jeho videoinstalací, filmů, objektů i dosavadní činnosti na operním jevišti (reportáž jsme přinesli zde). Kentridgeovy scénograficko-režijní opusy se již dnes staly součástí operních dějin jako zcela ojedinělá díla na pomezí divadla a výtvarného umění. V oblasti scénografie pak ale výrazně překvapil i Bob Cousins v inscenaci Reimannova Leara (naši recenzi najdete zde), když podlahu ve Felsenreitschule pokryl více než tisícovkou živých kvetoucích letniček v pestrých barvách, které jsou během první půle operního představování devastovány v rámci koncepce akční scénografie.

Aribert Reimann: Lear – Gerald Finley (König Lear) – Salzburger Festspiele 2017 (zdroj salzburgerfestspiele.at / foto © Salzburger Festspiele/Thomas Aurin)

Český příspěvek na letošním festivalu lze označit za velkolepý. Česká sopranistka Hana Blažíková vystoupila ve všech třech poloscénických produkcích Monteverdiho oper pod Gardinerovou taktovkou (výběr z ohlasů v zahraničním tisku najdete zde). Kritiky oceňovaly její hlas jako „traumhafte schöne Stimme“ se „süssen Tönen“. V Eurydice zcela oslnila a její Poppea se některým kritikům zdála až příliš dívčí, ale svůdností svého hlasu přesvědčila spolehlivě o záměrech této proslulé antické svůdkyně. Tuto její interpretaci tří monteverdiovských partů budou moci na konci léta a v podzimních měsících obdivovat i diváci a posluchači v Berlíně (Philharmonie), Paříži (Philharmonie de Paris), Chicagu (Harris Theater) a New Yorku (Alice Tully Hall). Václav Luks pak řídil dvakrát Mozarteumorchester Salzburg s mozartovským programem tradičního matiné (naši recenzi jsme přinesli zde).

Mozart Matinee – Václav Luks, Mozarteumorchester – Salzburger Festspiele 12. 8. 2017 (zdroj © Salzburger Festspiele / foto Marco Borrelli)

Salcburský festival nabízí velké kontrasty a zároveň harmonii festivalového spolužití umělců a diváků. Vedle četných celebrit rakouského společenského a kulturního života se objevila i řada osobností ze zahraničí, například německá premiérka Angela Merkel (tentokráte ve večerní róbě a tradičně s „neviditelným manželem“) nebo francouzský prezident Emmanuel Macron s chotí (na recitálu Daniela Barenboima a Marthy Argerich, jehož reflexi jsme přinesli zde). Velkému zájmu se těšil i miláček německy mluvícího publika – herec a moderátor Thomas Gottschalk. Přes stále se zvyšující ceny vstupenek dokázal festival vyprodat více než 97 procent všech vstupenek a řada produkcí byla takřka okamžitě v předprodejích vyprodána. Tak se vedle high society (zpravidla návštěvníků premiér) objevují i běžní milovníci opery a hudby vůbec. S velkým zaujetím prožívají výkony a diskutují o inscenacích. Hovory o jednotlivých produkcích zaznívají všude v kavárnách, restauracích a hlavně před operními a koncertními sály.

Salzburger Festspiele 2017 (zdroj FB Salzburger Festspiele)

Letos ohlášená zpřísněná bezpečnostní opatření se naštěstí omezila na decentní prohlídky tašek a kabelek před představeními, které zajišťoval mladý tým uvaděčů. Ochranka a ozbrojený dohled byly naštěstí spíše málo viditelné. O to tísnivěji působila ochranka na jevišti Reimannovy opery Lear, jak se pak ukázalo, šlo o součást inscenace. Jedinečná je přítomnost umělců ve městě, které můžete potkat takřka všude (a to i největší hvězdy jako Annu Netrebko, která se během svých procházek ochotně vyfotografovala s řadou diváků). Takže není problém v restauraci narazit na usměvavého Ildara Abdradzakova, ochotně při popíjení Aperol Spritz podepisujícího programy, Evelyn Herlitzius večeřící s přáteli u vedlejšího stolu restaurační zahrádky nebo s přítelkyní vesele švitořící Gun-Brit Barkin na vedlejším sedadle během reprízy Vojcka. I taková je jedinečnost salcburského festivalu, stvořená láskou k hudbě.


Salcburské loutkové divadlo
Jedinečný fenomén Salzburger Marionettentheater, loutkové scény založené již roku 1913 a disponující nádhernými uměleckými, ručně řezanými loutkami předních loutkářů, v letošním roce nabízí sedm inscenací pro dospělého diváka a šest zkrácených představení jako rodinný program nebo představení pro školy. Během prázdninových měsíců většinu programů tvořily Mozartova Kouzelná flétna (a její zkrácená verze) a loutková verze v Rakousku nesmírně oblíbeného amerického muzikálu Za zvuků hudby, který se odehrává právě na Salcbursku.

Dále najdeme v repertoáru rovněž loutkové verze Straussova Netopýra, Rossiniho Lazebníka sevillského nebo Snu noci svatojánské s hudbou Felixe Mendelssohna-Bartholdyho.

Divadlo vyvíjí i rozsáhlou zájezdovou činnost, v letošním roce krátce vystupuje v Drážďanech, na přelomu srpna a září na hudebním festivalu v Rheingau a celý listopad stráví soubor na velkém turné v Číně. Operní znalci a antiwagneriáni zejména ocení inscenaci Humperdinckovy opery Hänsel und Gretel, která je vytvořena stejně jako ostatní představení na základě světově uznávaných nahrávek, ve které pro podoby tváří Čarodějnice a jejího manžela posloužily rysy Cosimy a Richarda Wagnerových…

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Související články


Napsat komentář