Nová dávka tanečního zpravodajství na začátek sezony

Týden s tancem (34) - od 21. srpna 2017 do 27. srpna 2017. V dnešním vydání najdete: SE.S.TA ve Studiu ALTA představí choreografické talenty. Sledujeme Fringe. Vzpomínka na Taťánu Juřicovou. Ze zahraničí: Kam za tancem do muzeí? Mezikontinentální spolupráce. Berlín tančí, Hannover bude.
SE.S.TA choreografický koučink v roce 2016 (zdroj SE.S.TA / foto Dragan Dragin)

SE.S.TA ve Studiu ALTA představí choreografické talenty
Poslední srpnový týden se vrací současný tanec do Studia ALTA. Centrum choreografického rozvoje SE.S.TA zde ve čtvrtek 24. srpna v 19.30 hodin představí výsledky rezidenčních pobytů z letošního léta, které jsou sice ve stavu „work in progress“, ale možná o to více potřebují reakci publika. U zahraničních účastníků to také bude pravděpodobně jediná příležitost vidět jejich práci v Česku. Letos se na rezidenci se třemi zahraničními lektory sešlo pět českých a pět zahraničních choreografů.

Mezi nimi je například tanečník a choreograf Serge Arthur Loué z Pobřeží Slonoviny, který přijíždí s projektem The shadow of my sweat. Zabývá se ideologickými aspekty své osobnosti jako afrického tanečníka, zakořeněním tance ve své domovské kultuře a dalšími momenty: „Je to odraz na těle, moje tělo, africké tělo, ale i tělo současné.“ Ze Spojených států přijela Charlotte Colmant – rozvíjet, co začala už svou první choreografií. Ke svému pobytu uvedla: „V mé práci jsou všechny nové choreografie jen pokračováním té první. Používám slovník, který se vyvinul z různých tréninkových technik, jež jsem používala, a z kombinace tance a videa. Můj první kontakt s choreografií byl přes video.“ Zkušenosti již má, předchozí choreografie představila v New Yorku nebo v Berlíně.

Z tuzemska zaujala například Michaela Raisová s projektem Částečné znejistění, který je založený na jejím vlastním textu Inuita, jenž stejně jako připravované představení zkoumá možnosti jazyka a jeho přeměnu na pohyb. Jako lingvistka se autorka zabývá vztahem mezi pohybem a řečí a jejich propojením. Intenzivní zájem o nalezení způsobu použití jazyka a řečových znalostí k pohybu vedl autorku až k vytvoření představení, které by tento princip využilo. Další projekty uvedou mladí umělci z Británie, Polska či Litvy. Prezentaci v ALTĚ předchází ještě 23. srpna o půl čtvrté odpoledne vystoupení ve Veletržním paláci, kdy ukázky z projektů účastníci předvedou v návaznosti na expozici Národní galerie. Ve Studiu ALTA jinak sice panuje volno, pokud jde o představení, ale probíhají tam až do konce srpna taneční workshopy.

 

Sledujeme Fringe
Jak už naši čtenáři vědí, letos má na Edinburgh Fringe festivalu velké zastoupení český současný tanec a pohybové divadlo. Festival trvá až do 28. srpna a reprezentují nás na něm Cirk La Putyka, Spitfire Company, DOT504, 420PEOPLE a Lenka Vagnerová & Company. Spitfire Company s inscenací Vypravěč se zařadila do užší nominace na Total Theatre Award. Jde o výběr z 538 inscenací a projektů, které se na festivalu prezentují, takže už samotná nominace je velký úspěch. Držte palce, vyhlašování proběhne 24. srpna.

 

Vzpomínka na Taťánu Juřicovou
Smutné výročí – 24. srpna uplyne patnáct let ode dne, kdy zemřela Taťána Juřicová (*31. ledna 1965), sólistka Baletu Národního divadla, jejíž smrt ve věku sedmatřiceti let tehdy hluboce zasáhla taneční svět. Taťána Juřicová byla absolventkou pražské taneční konzervatoře a stáže ve Státním choreografickém učilišti v Kyjevě. V Národním divadle nastoupila v roce 1985 a sólistkou se stala v roce 1989. Ztvárnila mnoho postav klasického i moderního repertoáru, brzy zaujala skvělou technikou klasického tance, ale také svým hereckým uměním, niterným prožitkem, který uplatňovala ve ztvárnění dramatických rolí. Právě tato citlivost a oddanost tanci se jí pravděpodobně stala osudnou.

K jejím významným rolím v klasickém repertoáru patřila Diana v Sylvii, Effie v La Sylphide, Myrtha v Giselle, titulní role v Ptáku Ohniváku, Taťána v Medvěděvově Oněginovi nebo Odetta a Odilie v Labutím jezeře. Za výkon v tomto baletu získala v roce 1996 Cenu Thálie. Z úspěšných rolí v moderním repertoáru to byla například Čarodějnice v Macbethovi, titulní hrdinka v baletu Jennifer, sóla v choreografiích Jiřího Kyliána Návrat do neznámé země a Sinfonietta a v původních baletech Libora Vaculíka Čajkovskij (Cholera-Smrt, Paní von Meck) a Malý pan Friedemann (Gerda von Rinnlingen). Naposledy se divákům Národního divadla představila v choreografii The River ve složeném baletním večeru Amerikana II (premiéra 31. ledna 2002).

Vedle souboru Národního divadla byla Taťána Juřicová od devadesátých let stálým hostem Laterny magiky, která tehdy byla samostatnou organizací; vystupovala v inscenacích Hra o kouzelné flétně, Odysseus, Casanova a Hádanky. Mimořádnou pozornost vyvolalo její ztvárnění hlavní role Fiony v baletu Podzimní karneval na scéně Malého divadla v Liberci. Za tuto roli obdržela na jaře roku 2002 svou druhou Cenu Thálie. Před třemi lety se stala inspirací pro inscenaci z dílny souboru tanečního a fyzického divadla Tantehorse FAiTH, kterou vytvořila Miřenka Čechová.

 

Ze zahraničí
Kam za tancem do muzeí?
Možná i takovou otázku si kladou turisté – milovníci tance, když objíždějí svět. Pokud jde o velké sbírky, nikdo jistě neopomine velký archiv Deutsches Tanzarchiv Köln v Kolíně nad Rýnem – zahrnuje samotný archiv jako výzkumnou instituci, bibliotéku a videotéku přístupné tři dny v týdnu pro veřejnost, a také muzeum, které má otevřeno každý den kromě středy. Archiv získal pozůstalosti či části pozůstalostí, odkazy a soukromé archivy některých nejvýznamnějších tanečníků dvacátého století; jsou mezi nimi jména jako Isadora Duncan, Léonide Massine, Mary Wigman, La Argentina, Clotilde von Derp a další. Nepřeberné množství materiálů bylo pro badatele digitalizováno. O prázdninách se sice brány této Mekky historiků moderního tance zavřely, ale nová sezona provozu je již za dveřmi – začíná 29. srpna.

Deutsches Tanzarchiv Köln (zdroj wikipedia.org)

Podobně lákavé, zejména pro historiky tance, je na našem kontinentu Dansmuseet ve Stockholmu. Severská taneční věda, především taneční historiografie, je na vysoké úrovni. Švédské muzeum tance a pohybu založil v roce 1953 tanečník Rolf de Maré (1888–1964). Byl zdatným cestovatelem, který vytvořil velkou sbírku objektů, dokumentů a filmů. Jedná se vlastně i o etnografickou sbírku. V muzeu najdete kostýmy, hudební nástroje, sochy, fotografie či masky vypovídající o tanečních kulturách v Asii, Africe a Severní Americe. De Maré zařadil i sbírku z vlastního souboru Švédské balety, který působil v meziválečném období v Paříži. Pochopitelně se v té době jako umělec stýkal s avantgardou a s mnoha výraznými výtvarníky své doby, proto jsou ve sbírce k vidění díla Fernanda Légera, Giorgia de Chirica, Francise Picabia a dalších, kostýmní návrhy Alexandra Benoise, Leona Baksta, Isaaca Grünewalda a jiných. V muzeu se nachází sbírka kostýmů legendárních Ruských baletů, stejně tak jako přímo ze Švédska z Královské opery a Cullberg Ballet. V muzeu se konají krátkodobé výstavy, představení a další doprovodné programy pro veřejnost. Aktuálně probíhá do 17. září výstava Dancing Men nabízející historii zobrazení a vnímání muže tanečníka.

Dansmuseet (zdroj Wikimedia Commons)

Ve Spojených státech se veřejnosti nejhonosněji prezentují dvě muzea. National Museum of Dance, které sídlí v Saratoga Springs ve státě New York. Prezentuje se jako muzeum všech tanečních forem a stylů, s množstvím expozic, divadlem, baletním sálem, protože se zde pořádají taneční kurzy a workshopy, má také vlastní Síň slávy, do které uvádí každý rok taneční osobnosti či instituce. Založeno bylo v roce 1986, sbírky zahrnují fotografie, videa, kostýmy, obuv, dokumenty a další předměty, k dispozici je také knihovna. Jak je pro Ameriku typické, muzeum věnuje prostor nejen tanci divadelnímu, ale stejnou měrou i tanci muzikálovému a dalším zábavním formám. Jedna z probíhajících výstav je právě Dancers in filmTanečníci ve filmu.

Contemporary American Dance Museum je evidentně spíš projekt než skutečná instituce. Zabývá se současností, schraňuje materiály, jako jsou fotografie, filmy, videa a dokumenty všeho druhu, uchovává pro budoucí generace zprávu o tanečním umění v jeho přítomném okamžiku, tedy jde o jakési muzeum současného tance a je značně virtuální – zatím vystavuje právě ve spolupráci s umělci při uvádění jejich nových děl. Prezentuje se s velkými cíli do budoucna a stále se utváří, chce být i platformou pro vznik nových tanečních projektů

 

Mezikontinentální spolupráce
Nestává se často, aby se na tvorbě nového baletu daly dohromady dva soubory působící na odlišných kontinentech. Právě k tomu se ale chystá známý Joffrey Ballet (umělecký šéf Ashley Wheater) ze Spojených států a Australian Ballet (umělecký šéf David McAllister). V plánu je premiéra nového baletu Anna Karenina, nesmrtelného a v poslední době hojně inscenovaného příběhu. Spolupráce je vlastně ne dvou, ale přímo tříkontinentální. Inscenace baletu se chopí ruský choreograf Yuri Possokhov (dříve sólista Bolšoi baletu) a hudbu složí také Rus, Ilya Demutsky, který v roce 2016 získal Zlatou masku, největší divadelní cenu udílenou v Rusku. Šéfové dvou souborů se spolu setkali už v osmdesátých letech, kdy byli oba aktivními tanečníky v Austrálii. Jejich vize je shodná, chtějí přinést živý příběh tragické lásky a bezvýchodnosti lidského osudu ve velké výpravné inscenaci. Joffrey Ballet uskuteční premiéru v Chicagu v říjnu 2018 a Australian Ballet v roce 2020.

 

Berlín tančí, Hannover bude
V Berlíně od 11. srpna do 2. září probíhá dvacátý devátý ročník tanečního festivalu s příznačným názvem Tanz im August (Tanec v srpnu). Bylo připraveno šedesát devět představení na jedenácti hracích místech.

Jedním z hlavních témat festivalu je retrospektiva španělské choreografky působící pod uměleckým jménem La Ribot. Představitelka konceptuálního přístupu k tanci, možná spíš multidisciplinární umělkyně než „jen“ choreografka, narodila se v Madridu v roce 1962 a ve svých představeních vychází od těla a pohybu, ale pracuje s nejrůznějšími dalšími prostředky, projekcemi, řečí, znakovou řečí, mísí do choreografie objekty a instalace. V roce 2000 získala ve Španělsku Národní cenu za taneční umění. Na festivalu jsou uváděny její performance i filmová tvorba. Ze známých jmen v programu zaujme vystoupení souboru Sasha Waltz & Guests. Ve své poslední inscenaci Kreatur (Bytost) zkoumá téma moci a bezmoci, dominance a podřízenosti, svobody a ovládání, společenství a izolace. Choreografie Women (Ženy) je zas určena dvaceti tanečnicím, které skrz rituály hledají svou ženskost a vzájemné spojení, jež může být mocnou silou. Představení je koncipované pro volný prostor, po kterém se divák pohybuje a nesedí v hledišti.

V Hannoveru začne 30. srpna další taneční festival. Pokud jde o současný tanec (a jeho podporu na úrovni spolkové i jednotlivých států), jeví se Německo jako jedna z nejplodnějších zemí na světě. Festival Tanztheater International bude probíhat do 9. září. Jde o jeden z nejstarších festivalů – letos už třicátý druhý ročník. Představí dvanáct produkcí z oboru současného tance a tanečního divadla. Některé projekty jsou koprodukční, proto i je velká rozmanitost původu choreografů: z Francie, Izraele, Japonska, Španělska, Rakouska, Belgie, Libanonu, Toga a Číny. Soubor Black Sheep spojuje současný tanec a hip hop, libanonsko-španělské autorské duo Guy Nadera a Mariu Campos známe i my – choreografie Time Takes the Time Time Takes byla loni uvedena na festivalu Tanec Praha. Vlámský soubor Peeping Tom byl u nás zase v roce 2013.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

[mc4wp_form id="339371"]

Mohlo by vás zajímat