Operní panorama Heleny Havlíkové (174)

Týden od 7. do 14. července 2014
Bilance operní sezony 2013/2014 českých stálých souborů
– Dominový efekt Škatule hejbejte se!
Rok české hudby v opeře
– Góly nepadaly
– Vede Ostrava
Inspirace na dny příští
***

Bilance operní sezony 2013/2014 českých stálých souborů

Dominový efekt Škatule hejbejte se!
Škatule hejbejte se! si v sezoně 2013/2014 zahráli (často vynuceně) zřizovatelé našich divadel s operními soubory, kdy (nejen) odchod Jana Buriana z Plzně do pražského Národního divadla vyvolal dominový efekt ve vedení divadel – hned ve dvou třetinách z celkem devíti. Některé personální změny už nastaly, o jiných bylo rozhodnuto a dojde k nim na podzim.

Od loňského srpna vede pražské Národní divadlo Jan Burian a ředitelkou spojených oper se stala Sylvie Hroncová. Změna se projevila přeobsazením některých dirigentů i sólistů naplánovaných předchozím Roccovým vedením a zrušením dvou inscenací, z nichž jednu, Lehárovu Veselou vdovu, nahradilo zcela zbytečně koncertní uvedení Pucciniho Vlaštovky (zde). Sestava, která se prezentovala svými spásonosnými ambicemi, však nevydržela ani rok; na konci sezony pro vzájemné neshody s uměleckým ředitelem Petrem Kofroněm odešel z funkce šéfa Opery Národního divadla Robert Jindra. Tento dirigent, který se v posledních letech vyprofiloval především v Ostravě, nesouhlasil s celkovou vizí budoucího uměleckého směřování této části naší první scény. Burian se postavil za Kofroně.

Burianův odchod do Prahy uvolnil ředitelský post v Plzni, který v konkurzu získal liberecký divadelní ředitel Martin Otava; jako operního šéfa si sem vybral mladého režiséra Tomáše Pilaře. Na takto uvolněné místo ředitele Divadla F. X. Šaldy si vedení města prosadilo – s Otavovou podporou – současnou divadelní ekonomku Jarmilu Levko, šéf opery Martin Doubravský zůstává. V Olomouci si s končícím funkčním obdobím ředitele Moravského divadla už v říjnu relativně „potichu“ a rychle vyměnili pozice Josef Podstata, který přešel do vedení olomouckého (a ostravského) studia Českého rozhlasu, odkud se jeho dosavadní ředitel Pavel Hekela přesunul do divadla. Vytíženost politikou vedla v Českých Budějovicích k rezignaci Jiřího Šestáka, kterého v ředitelské funkci od listopadu vystřídá syn někdejšího sólisty, režiséra a šéfa budějovické opery Josefa Průdka Lukáš Průdek s marketingovými zkušenostmi z dejvického divadla. V Brně se hledání nového vedení proměnilo v „čekání na Godota“, kterým se pro moravskou metropoli nakonec stal Martin Glaser, režisér a dřívější šéf budějovické činohry; zatím stihl kompletně změnit grafickou podobu divadelního „vizuálu“ a v tandemu s někdejším šéfem opery Národního divadla Jiřím Heřmanem chtějí Brňákům naservírovat hned dvě inscenace přenesené z Prahy – Čarokraj Marka Ivanoviće a Hry o Marii Bohuslava Martinů.

Rok české hudby v opeře
Ani Rok české hudby 2014 nepokořil nadvládu italské opery a v dramaturgii operní sezony 2013/2014 se v porovnání s tou předchozí co do počtu inscenací vlastně nijak výrazně neprojevil: díla českých autorů se objevila devětkrát z celkem jednatřiceti premiérovaných titulů. Důležitější než kolik, je ale co a jak: divadla mají odvahu více či méně razantně opouštět tradiční schémata. Zastoupena byla klasika, ovšem se snahou otevírat nové výklady, po třech letech se na česká jeviště vrátil Bohuslav Martinů a objevily se i tři novinky, jakkoli „jen“ komorní – nepočítáme-li opery, které přinesl festival New Opera Days Ostrava, z nichž zejména ne-opera Martina Smolky Sezname, otevři se! si s hudbou, zvuky a slovy pohrává mnohem zajímavěji než lecjaká „pravověrná“ opera (zde). Novinka Ivo Medka a Markéty Dvořákové Alice in Bed (zde) v brněnské Redutě „rozluštila“ to podstatné a klíčové – najít a operně adekvátně zpracovat aktuální námět: inspirace Carrollovou Alenkou v kraji divů se prolíná s tématem osobnostního tápání současné designérky počítačových her – to vše v nápaditém divadelním tvaru. Totéž se před pěti lety podařilo Alešovi Březinovi a Jiřímu Nekvasilovi v opeře – procesu Zítra se bude…, v této sezoně premiérovaný Březinův Toufar (zde) už jen rozmělňoval sílu „originálu“. Nastudování Vojáka a tanečnice (zde) otevřelo u této prvotiny Bohuslava Martinů v režii Tomáše Pilaře i hudebním nastudování Petra Kofroně prostor pro hravost a fantazii. Za hranice konvence nakoukl v Ostravě režisér Jiří Nekvasil, když Martinů Mirandolinu (zde) s výtvarníky Danielem Dvořákem a Simonou Rybákovou osvěžil přesunem z goldoniovské Itálie do „zlatých šedesátých“. V Čertově stěně Jiří Nekvasil hledal spojnici bilanční opery národního klasika s neutěšenou osobní situací tvůrce – v závěru dokonce ztotožnil Voka s chorobou a běsy ztýraným Smetanou. V obou případech ale zůstalo jen u nedotažených inspirací a paradoxně to byl Ital – Luciano Mastro, který svým spinto tenorem zvládl smetanovskou kantilénu Janka i deklamaci výrazně lépe než sólisté čeští. V Plzni sice režisérka Jana Kališová prošpikovala Prodanou nevěstu (zde) jedním gagem za druhým a dirigent Oliver Dohnányi se hnal zběsilými tempy, inscenace, která má na podzim v Plzni otevírat nové divadlo nabité nejmodernějšími technologiemi, však může stavět spíše na výkonech Ivany Veberové, Aleše Brisceina a Jana Šťávy jako Mařenky, Jeníka a Kecala. Předností liberecké Rusalky (zde) bylo hudební nastudování Františka Babického. A Ondřej Havelka v Praze „zabloudil“ s liškou Bystrouškou v Revírníkových záletech, žárlivosti a uražené mužské ješitnosti natolik, až se ztratilo Janáčkovo moudré vyjádření velkolepé moudrosti Přírody (zde).
Góly nepadaly
Samozřejmě operní sezona není mistrovství světa ve fotbale, kde se „měří“ na góly (jakkoli i ty mohou být zpochybnitelné). Pro operu specifické ono úchvatné propojení hudebního nastudování, režie a výkonů do jednoho svrchovaného tvaru, jak ho Wagner výstižně označil jako Gesamtkunstwerk, které se v předchozí sezoně podařilo u Myslivečkovy Olympiády ve Stavovském divadle, Janáčkovy Káti Kabanové a Donizettiho Anny Boleny v Ostravě, se tentokrát nekonalo. Ale přece – ostravské uvedení Jenovéfy doslova rehabilitovalo tuto zatracovanou Schumannovu operu díky hudebnímu nastudování Charlese Olivieriho-Munroa a obsazení, ve kterém zářili především Frédérique Friess, Jakub Kettner a Yvona Škvárová. Škoda, že na režii Martina Glasera ulpěla pachuť plagiátu curyšské inscenace Martina Kušeje (zde). Dramaturgickým ozvláštněním byl i Ernani, posledních padesát letech u nás nehraná Verdiho opera, jejíž zařazení ospravedlňovalo hlavně obsazení (Frédérique Friess a Gianluca Zampieri) a hudební nastudování Tomáše Braunera; zašmodrchanému ději ale režisér Marián Chudovský mnoho nepomohl (zde). V Olomouci se nebáli zariskovat, když do titulní role Verdiho Falstaffa obsadili Jiřího Přibyla, který sice věkem tomuto stárnoucímu milovníkovi neodpovídá, ale přes své mládí si dokázal s touto rolí poradit tak, že mu vynesla cenu Thálie (zde). A k sólistům, kteří zaslouží uznání, jak zvládli mimořádně náročné party, patří také Ľubica Vargicová v titulní roli Donizettiho Marie di Rohan v Brně (zde).A nebo Tomáše Černého jako libereckého Hoffmanna v Offenbachově opeře (zde).
Vede Ostrava
Operní sezona 2013/2014 v kamenných divadlech sice nepřinesla přelomové inscenace, ale podstatné je, že v době překotných politických turbulencí, „permanentních“ voleb, korupčních skandálů, snižování rozpočtů a personálních šarád žádné z operních divadel nezaniklo. A celkově umělecká kvalita operních produkcí stoupá – často díky mladým talentům. Jednoznačné prvenství z hlediska dramaturgie i uměleckého výsledku si udržuje ostravský soubor v čele s Jiřím Nekvasilem. A sympaticky, co do dramaturgické vynalézavosti a kvality provedení, „šlapou na paty“ stálým souborům operní festivaly a další projekty „alternativní/off“ operní scény. Jak se projeví „hýbání škatulemi“ na manažerských postech, zjistíme až v dalších sezonách.
***

Inspirace na dny příští
Francouzský kulturní institut – přenosy z festivalu v Aix-en-Provence:
Wolfgang Amadeus Mozart: Kouzelná flétna. Dirigent: Pablo Heras-Casado, režie: Simon McBurney, výprava: Michael Levine, kostýmy: Nicky Gillibrand, světla: Jean Kalman, video: Finn Ross, pohybová poradkyně: Josie Daxter. Tamino – Stanislas de Barbeyrac, Pamina – Mari Eriksmoen, Královna noci – Kathryn Lewek, Papageno – Josef Wagner, Papagena – Regula Mühlemann, Sarastro – Christof Fischesser, Monostatos – Andreas Conrad, První dáma – Ana-Maria Labin, Druhá dáma – Silvia de La Muela, Třetí dáma – Claudia Huckle. Nová produkce pro festival v Aix-en-Provence v koprodukci s De Nederlandse Opera a English National Opera. Úterý 15. července 2014 ve 12.45 hodin.

Georg Friedrich Händel: Ariodante. Dirigent: Andrea Marcon, režie: Richard Jones, výprava a kostýmy: Ultz, světla: Mimi Jordan Sherin, choreografie: Lucy Burge, režisér a autor loutek: Finn Caldwell. Ariodante – Sarah Connolly, Ginevra – Patricia Petibon, Dalinda – Sandrine Piau, Polinesso – Sonia Prina, Il re di Scozia – Luca Tittolo, Lurcanio – David Portillo, Odoardo – Christopher Diffey. Nová produkce pro festival v Aix-en-Provence v koprodukci s Dutch National Opera, Canadian Opera Company a Lyric Opera of Chicago. Středa 16. července 2014 ve 12.45 hodin.

Gioacchino Rossini: Turek v Itálii. Dirigent: Marc Minkowski, režie: Christopher Alden, výprava: Andrew Lieberman, kostýmy: Kaye Voyce, světla: Adam Silverman. Selim – Adrian Sâmpetrean, Fiorilla – Olga Peretyatko, Don Geronio – Alessandro Corbelli, Narciso – Lawrence Brownlee, Prosdocimo – Pietro Spagnoli, Zaida – Cecelia Hall, Albazar – Juan Sancho. Nová produkce pro festival v Aix-en-Provence v koprodukci s Opéra de Dijon a Teatr Wielki – Polská národní opera. Čtvrtek 17. července ve 12.45 hodin.

Letní slavnosti staré hudby – Nocturne. Středověké noční modlitby v katedrále Notre-Dame. Trio mediaeval (Norsko): Anna Maria Friman, Linn Andrea Fuglseth, Berit Opheim. Kostel Panny Marie Sněžné, Jungmannovo náměstí 18, Praha 1, středa 16. července 2014 ve 20.30 hodin.

Mezinárodní hudební festival Český Krumlov – Jonas Kaufmann (tenor) – zahajovací operní galakoncert. Host koncertu: Sooyeon Kim (soprán). Dirigent: Jochen Rieder, Symfonický orchestr Českého rozhlasu. Letní scéna P2, pátek 18. července 2014 ve 20.30 hodin.

Připravujeme ve spolupráci s Českým rozhlasem-Vltava
Zvukovou podobu zkrácené rozhlasové verze Operního panoramatu Heleny Havlíkové najdete zde

Foto Martin Popelář, Patrik Borecký, Hana Smejkalová, Pavel Křivánek, Petr Zbranek, Pavel Malý, Marzenka, Roman Dobeš

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

[mc4wp_form id="339371"]

Mohlo by vás zajímat