Semperoper Dresden

Semperoper Dresden je operní budova z roku 1941, pojmenovaná podle jejího architekta Gottfrieda Sempera. Budovu v historickém centru Drážďan využívá jako jednu ze svých scén Saská státní opera. Významná historie scény je spjata například Richardem Wagnerem a Richardem Straussem. Důležitou německou kulturní institucí je Sempeoper i v současnosti, působí zde Saský státní orchestr Drážďany a balet Semperovy opery.

Okolnosti založení

Současná budova byla slavnostně otevřena 13. dubna 1841. Na historický vývoj operní kultury v Drážďanech, který se významně rozvíjel již od první poloviny 17. století, navazovaly právě na tomto místě následující stavby. Menší operní dům, který fungoval v letech 1719 – 1849 a pojmul přibližně 2000 diváků. Pro potřeby opery ovšem jen do roku 1763. Budova architekta Gottfrieda Sempera byla vystavěna mezi lety 1838 – 1941, ta využívala na princip eklekticismu prvky několika stylů: rané renesance a baroka spolu s korintskými sloupy.

Na slavnostním otevření 12. října 1841 zazněla tato díla: Jubilee Overture Carla Maria von Weber a Torquato Tasso Johanna Wolfganga von Goethe. V následujících letech zde proběhly také premiéry tří oper Richarda Wagnera: Rienzi (1842), Bludný Holanďan (1843) a Tannhäuser (1845). Stavba, tehdy pojmenovaná jako Královské dvorní divadlo, byla ovšem zničena velkým požárem v roce 1869. Syn původního architekta Manfred Semper následně dokončil rekonstrukci zničené budovy v neorenesančním stylu v roce 1878. Na slavnostním otevření 2. února zazněla Weberova opera Jubilee a Goetheho Iphigenie auf Tauris.

Historie

Důležitou osobou byl v letech po znovuotevření v roce 1878 šéfdirigent opery Ernst von Schuch (ve funkci 1872 – 1914), který dlouho spolupracoval s Richardem Straussem. Na základě této spolupráce byla uvedena například díla jako Feuersnot (1901), Salome (1905), Elektra (1909) či Růžový kavalír (1911). Schuchův obsáhlý repertoár zahrnoval také Verdiho či Pucinniho díla. V tomto profilickém období v opeře působili významní pěvci a pěvkyně jako Therese Malten, Marie Wittich, Clementine Schuch, Erika Wedekind, Margarethe Siems, Eva von der Osten, Karel Burrian, Fritz Vogelstrom, Alfred von Bary, Carl Perron a Karl Scheidemantel.

Dalším významným šéfdirigentem se stal Fritz Busch (ve funkci 1922 – 1933), v roce 1933 byl nucen kvůli sílícímu nacionalismu odejít. Jeho repertoár se vyznačoval interpretacemi Strausse, Verdio, Pucinniho, Mozarta, Wagnera, Čajkovského či například Mussorgského. Z uvedených premiér lze jmenovat opět ty Richarda Strausse: Intermezzo (1924), Egyptská Helena (1928) a Arabella (1933), dále pak Busoniho Doktor Faust (1925), Protagonista (1926) Kurta Weilla a Cardillac (1926) Paula Hindemitha. V této době se list významných pěvců opery rozšířil o jména jako Meta Seinemeyer, Liesel von Schuch, Elisabeth Rethberg, Erna Berger, Maria Cebotari, Richard Tauber, Max Lorenz, Tino Pattiera, Friedrich Plaschke, Robert Burg, Paul Schöffler, Kurt Böhme, Sven Nilsson a Ludwig Ermold.

Před válkou byl na post šéfdirigenta angažován Karl Böhm (ve funkci 1934 – 1942). Navázal na kvalitu a trend uvádění nových děl. Lze jmenovat například Die schweigsame Frau (1935) a Daphne (1938) Richarda Strausse (celkem bylo v Drážďanech poprvé uvedeno 9 z 15ti autorových oper). Z velkých pěveckých hvězd lze vyzdvihnout jména jako Marta Fuchs, Margarete Teschemacher, Christel Goltz, Elfride Trötschel, Erna Sack, Elisabeth Reichelt, Torsten Ralf, Josef Herrmann, Mathieu Ahlersmeyer, Arno Schellenberg, Gottlob Frick a Heinrich Pflanzl.

V roce 1944 byla budova zavřena, konkrétně 31. srpna. Posledním představením byla Weberova opera Čarostřelec. 13. a 14. února roku 1945 pak bylo divadlo spojeneckými nálety fatálně poškozeno a z větší části vyhořelo, zůstaly pouze vnější zdi budovy. Po válce byl divadelní provoz obnoven v prostorách Státního divadla vedle tzv. Zwingeru. Budova Semperoper zůstala až do osmdesátých let zavřená. Mezi lety 1946 – 1955 na místě probíhaly zajišťovací práce, poté byla během 60. a 70. let připravována koncepční studie. V roce 1977 byla zahájena znovuvýstavba položením základního kamene. Při znovuvýstavbě byl kladen důraz na původní návrhy z 19. století, zároveň bylo ale také rozšířeno jeviště a prostor pro diváky, počet míst k sezení byl nicméně snížen na 1300. K historické budově opery byla přistavěna budova moderní, kde se dnes nacházejí prostory ke zkouškám a prostory správní.

Současnost

Naposledy měla ničivý dopad na budovy opery povodeň v říjnu roku 2002, budovu se ovšem podařilo otevřít ještě v prosinci stejného roku. V roce 2006 město Drážďany oslavilo 800 let od svého založení, v Semperově opeře se k té příležitostí konal velký slavnostní ples, tím opět ožila tradice pořádání tzv. Opernball. Dnes divadlo navštíví přibližně 300 000 diváků ročně. Současným šéfdirigentem je Christian Thielemann, ten ve funkci působí od sezóny 2012/2013. Ředitelem je od sezóny 2018/2019 Peter Theiler. Počet zaměstnanců instituce přesahuje 500. Divadlo se řadí mezi nejlepší světové operní instituce.

Instituce a Česko

Divadlo ve své historii běžně zařazovalo do svého repertoáru opery českých autorů. Poslední významnou českou stopou je premiéra opery Jakub Flügelbunt skladatele Miroslava Srnky, ta se konala 15. prosince 2011. Další současnou českou stopou v Semperoper je sólistka Štěpánka Pučálková.

Více o vztazích instituce a Česka pojednává pořad Českého Rozhlasu Proč bychom se netěšili do Semperovy opery.

Slavní pěvci a pěvkyně

Ze slavných pěveckých jmen lze vyzdvihnout například tato: Bernd Aldenhoff, Helena Forti, Elisabeth Höngen, Friedrich Plaschke, Elisabeth Rethberg, Karl Scheidemantel, Ernestine Schumann-Heink, Erna Sack, Richard Tauber, Margarethe Siems, Therese Malten, Edda Moser, Tino Pattiera, Meta Seinemeyer, Minnie Nast, Eva von der Osten, Hermann Wedekind či Marie Wittich.

Zajímavosti

Původní architekt Gottfried Semper byl za svou účast při revoluci v Drážďanech roku 1849 nucen odejít do exilu do Londýna. Při této aktivní účasti na Májovém povstání Gottfired Semper údajně operoval na barikádách přímo v sousedství divadla vedle Zwingeru. Znovuvýstavbu divadla tak mohl kontrolovat pouze na dálku, plány byly svěřeny jeho nejstaršímu synovi Manfredu Semperovi, který stavbu v roce 1878 dokončil.

Galerie

: Semperoper Drážďany (zdroj commons.wikimedia.org/Sebastian Terfloth User:Sese_Ingolstadt)

: Semperoper Drážďany (zdroj commons.wikimedia.org / foto Jorge Royan)

: Fidelio, Semperoper 2018 (foto Petr Horník)

Seznam dirigentů působících v Semperoper

Carl Gottlieb Reißiger (1826 – 1859)

Richard Wagner (1842 – 1849)

Franz Wüllner (1877 – 1884)

Ernst von Schuch (1889 – 1914)

Fritz Reiner (1914 – 1921)

Fritz Busch (1922 – 1933)

Karl Böhm (1934 – 1942)

Karl Elmendorff (1943 – 1944)

Joseph Keilberth (1945 – 1951)

Rudolf Kempe (1949 – 1952)

Otmar Suitner (1960 – 1964)

Kurt Sanderling (1964 – 1967)

Herbert Blomstedt (1975 – 1985)

Hans Vonk (1985 – 1990)

Giuseppe Sinopoli (1992 – 2001)

Semyon Bychkov (2001 – 2002)

Bernard Haitink (2002 – 2004)

Fabio Luisi (2007 – 2010)

Christian Thielemann (2012 – dodnes)

Diskografie

Výběr nahrávek lze nalézt zde.

Literatura

MAGIRIUS, Heinrich. BARTNIG, Hella. BUTZMANN, Volkner. CRAWFORD, Tony a MARCEL, Saché. The Semper Opera in Dresden: History, Equipment, Iconography. Leipzig, 2004.

ARNHOLD, Elmar a SÁNDOR, Kotyrba. Semperoper Dresden. Braunschweig: Kotyrba, 2014.

THIELEMANN, Christian a PODSCHUN André. Sonderkonzert 200 Jahre Staatsopernchor – Christian Thielemann, Christiane Karg, Christoph Pohl, Sächsischer Staatsopernchor Dresden: 1. Mai 2018, Semperoper. Dresden: Sächsische Staatstheater – Semperoper Dresden, 2018.