Témata Týdne s tancem: Kyliánův nadační fond a rok Igora Vejsady v PKB

Týden s tancem (26) - od 28. června do 4. července 2017. V dnešním vydání najdete: Rozhovor s Natašou Novotnou o novém nadačním fondu a malá bilance Pražského komorního baletu.

 

Představujeme: Kyliánův nadační fond v Praze
Od 5. června oficiálně funguje nová organizace, která v mezinárodním kontextu podporuje především taneční umění a dále obory s tancem spřízněné. Nese jméno našeho choreografa – ve světě jednoho z nejvýznamnějších – Jiřího Kyliána. Ředitelka tohoto nového fondu, tanečnice a choreografka Nataša Novotná prozrazuje o něco víc.

 

Je nasnadě, co chceme zjistit: proč Kyliánův nadační fond vznikl?

Kyliánův nadační fond rozvíjí myšlenku inovace oboru, tak abychom byli věrní odkazu našeho mistra, tedy Jiřího Kyliána. Vznik fondu do určité míry Jiří sám inicioval. Asi před dvěma lety zmínil, že by si přál, dokud je ještě mezi námi, aby jeho jméno rezonovalo také tady v Čechách. To byl pro mě impulz a začátek příprav pro tento projekt, který chvíli uzrával a teď je tady. Jiří Kylián má v Nizozemí vlastní nadaci (Kylián Foundation), která například spolupracuje s konzervatořemi, podporuje vznik inscenací nebo udílí cenu – Kyliánův prsten – za přínos oboru. Kyliánův nadační fond je mimo jiné také takový můj osobní pokus vybudovat u nás kulturní organizaci fungující převážně na základě financování ze soukromých zdrojů, pro nezávislost na státních institucích.

A jaké má cíle?

Kyliánův nadační fond v Praze, se sídlem v Anenském areálu, tedy přímo nad zkušebnami Baletu Národního divadla, by měl motivovat domácí prostředí ke změnám a k využití nových možností. Byla bych ráda, abychom se otevírali navenek, kontaktovali směrem do zahraničí, aby se o nás vědělo. Činnost fondu představují zatím tři hlavní pilíře. Zaprvé je to podpora vzniku a distribuce tanečních filmů. Už jsme navázali spolupráci s bienále Festival tanečních filmů, kde jsme předali cenu Maya, která pomůže vzniknout novému filmu. Jsme hlavním partnerem ceny a to je jen začátek. Do budoucna vidím jako cíl seriózní rozpočet a třeba ve spolupráci s Festivalem tanečních filmů nebo kýmkoli jiným, být schopní financovat opravdu kvalitní taneční film. Klidně to může být i nový film pana Kyliána. Jsem přesvědčená o jedné věci – v době, kdy všichni lidé žijí na sociálních sítích a mobilech, bude dobré jim do nich dodat kvalitní „pokoukání“ a věřím, že za pár let (pokud ne obratem) je to přivede k živému divadlu. Budou chtít vidět svého tanečníka naživo!

Další pilíř?

Už přes dvacet let existuje na Hudební a taneční fakultě Akademie múzických umění Kyliánova knihovna & videotéka, kterou svědomitě vedla a opatrovala Elvíra Němečková. Teď nastává čas rozvinout vše dál. Fondy, které už jsou vybudované, si zaslouží více pozornosti, aby se o nich vědělo. Videotéka obsahuje opravdu unikátní věci, je tu velká knihovna, bylo by skvělé umožnit dostupnost materiálů online a dát světu vědět, co tu máme. Prozatím alespoň tak, aby se vědělo, že v Praze takový poklad je a můžou si sem zajet. Moderní technologie nám dnes dávají velké možnosti.

Náš třetí pilíř s tím vlastně souvisí, zatím je propracovaný nejméně ze všech. Bude záležet především na komunikaci s AMU, kterou jsem začala s Václavem Janečkem, šéfem katedry tance. Chceme dát primárně impuls vysokému školství v tanečním oboru, nastavit smysluplný projekt, který tu podpoří živější prostředí. Předpokládám, že se budeme soustředit nejprve na choreografickou „buňku“, ideálně tak, aby studenti nepovažovali své studium jen za nutnou cestu „k diplomu“.

Pomůžou vám zkušenosti a kontakty ze zahraničí?

Takový je plán. Pan Kylián má například ve správní radě v Nizozemí Samuela Wüerstena, to je člověk s úžasným rozhledem, šéfuje čtyřem významným organizacím zaměřeným na tanec, a my potřebujeme konzultovat na této úrovni, rozpoznat možnosti, co můžeme zvládnout. Je absolutně potřeba mít propojení se zahraničím, znamená to další motivaci a odpovědnost.

A po finanční stránce tedy bez státních příspěvků?

Rýsují se mi první přispěvatelé, ze kterých mám velkou radost, ale mluvit o nich ještě nebudu. Jednou do roka připravíme „fundraising event“, který by měl být spojený s představením. To snad přispěje k tomu, že se o tanečním prostředí dozví víc lidí z těch úplně mimo obor. Během těch deseti let tady jsem časově docela investovala do kontaktů a prostředí mimo divadlo, takže bych to ráda zúročila. Tanečníci si mnohdy neuvědomují, že jsou uzavření ve škatulce souboru nebo v divadle a svět kolem o nich příliš neví.

Předpokládám, že si buduješ tým spolupracovníků.

Ze zkušenosti s rozjezdem souboru 420PEOPLE už vím, že muset si být manažerem, produkčním a vůbec vším ostatním a ještě k tomu tvořit i tančit, je špatně. Člověka to jen ohromně vyčerpá. S fondem tedy uvažuji hned od začátku tak, že je důležité mít na jednotlivé práce odborníky. Navíc chci hmatatelně propojit fond s tématem druhé kariéry tanečníků. Zatím jsou to drobnosti, ale například o sociální sítě se nám stará stále aktivní tanečnice se zájmem o komunikaci a nová média. Podpoříme ji v tom. To je naše konkrétní pomocná ruka ke druhé kariéře.

Sídlo máte v Anenském areálu záměrně?

Jsem ráda, že se podařilo ho tu zařídit, i pan Kylián má radost z toho, že jsme u taneční líhně, u Národního divadla, i když je to jen jedna část taneční scény. Vždycky jsem bojovala za to, abychom nedělali bariéru mezi tanečními světy, tedy tím baletním a nezávislou scénou. Nemyslím tím to, že třeba baletní tanečníci mají chodit na současný tanec nebo naopak, to je jejich věc. Myslím spíš v té organizační a legislativní rovině. Jde o to, jak taneční subjekty komunikují vůči sobě, státu, sponzorům, tam je dobré o sobě vzájemně vědět.

Jaké osobnosti fond zaštitují?

Čestným předsedou správní rady je pan Kylián. Místa ve správní radě pak zaujímají Markéta Perroud, Martin Rypan, Jan Hřebejk a já. Máme také bezvadného revizora Lukáše Tótha. Ten je z úplně jiného oboru, vystudovaný ekonom, který se věnuje statistikám a průzkumu trhu. Mladý člověk mimo taneční svět, který ale studoval v Nizozemí, zná tvorbu pana Kyliána a tanec ho zajímá. To je můj správní tým. Projektovou a PR manažerkou je Hana Pelánková. Ráda bych, aby fond fungoval primárně na bázi spolupráce s jinými subjekty. Nerada bych se pouštěla vysloveně do vlastních produkcí.

Předpokládám, že součástí vaší práce je obecně popularizace tance, ne jen mezioborová komunikace.

Ano, příležitosti jsou a budou. Na Den tance jsme v Ostravě jako součást tanečního programu Národního divadla moravskoslezského Dva světy, jeden svět prezentovali fotovýstavu s názvem KYL.expo 2017. Je to krásné šestiminutové video z fotografií z představení Jiřího Kyliána. Dalším krokem je promítnout jej na nějakou velkou budovu… Jsou to krásné kvalitní taneční fotky. Takový materiál dokáže oslovit i lidi úplně mimo tanec, krása je univerzální.

Za první půlrok tedy máme dva konkrétní kontinuální produkty, ve druhé polovině roku se budeme soustředit na to, abychom rozjeli pravidelný provoz kanceláře, postupně se etablovali a hlavně abychom si naše záměry a práci užívali bez zbytečného stresu.

Děkuji za rozhovor a přeji fondu úspěšný start!

 

 

Pražský komorní balet znovu hledá nového šéfa
Pražský komorní balet hledá nového uměleckého šéfa. Konkurz byl vyhlášen v červnu a nový šéf (nebo šéfka) by se měl ujmout vedení od 1. ledna 2018. Soubor, který jako jediné nezávislé taneční těleso v Praze a České republice nabízí tanečníkům stálé angažmá, si klade za cíl navázat na ikonu autorské tvorby a svého zakladatele, legendárního Pavla Šmoka, a samozřejmě uvádět tvorbu dalších významných českých i zahraničních choreografů. V současné době toto komorní těleso zahrnuje osm interních a šest externích tanečníků. Pražský komorní balet by měl pokračovat v tradici svébytného českého fenoménu, kterým je už od šedesátých let, a to jak v intencích tuzemských, tak i mezinárodních.

V uplynulé sezoně strávil Pražský komorní balet mnoho času na zájezdech a představil nadějnou premiéru Mysterium času, ve které se představili mladí čeští choreografové. Tanečníka a pedagoga Igora Vejsadu, který byl kromě funkce baletního mistra také pověřen vedením souboru, a to již od 21. března 2016, jsme nyní požádali o malé ohlédnutí za tímto rokem (ano, my lidé „od tance“ počítáme na rozdíl od běžných smrtelníků roky ne od ledna do prosince, ale od září do června!).

 

Takže?

Právě končící sezóna byla velmi aktivní a úspěšná, i s přihlédnutím ke krátké etapě mého působení zde. Absolvovali jsme umělecky velmi úspěšné turné v Jižní Koreji jako prominentní hosté mezinárodního tanečního festivalu v Busanu (The Busan International Dance Festival – BIDF), v současné době se připravujeme na účast na mezinárodním pražském hudebním festivalu Praha, klasika / Prague, Classics, na kterém uvedeme Holoubka Pavla Šmoka v živém doprovodu festivalového orchestru. Již nyní také připravujeme novou podzimní premiéru Pražského komorního baletu. V červenci nás ještě čeká účast na tanečním festivalu v Polsku, závěr sezony je tedy dost nabitý.

Jaká je personální situace souboru?

Po konkurzu, který proběhl letos na jaře, přibyli do souboru noví tanečníci, převážně z Česka, ale i Slovenska a Francie. Ti nyní pracují na nastudování aktuálního repertoáru a zároveň se připravují na novou premiéru.

Rok 2018 je ještě daleko, ale víme, jak rychle plyne čas v divadle. Jaká bude potom vaše úloha v Pražském komorním baletu, zůstanete jako pedagog?

Ano, chci se nadále věnovat pedagogické a asistenční práci při přípravě tanečníků, být jim nápomocen při zdokonalování umělecké i technické úrovně, tak jako doposud.

Jak vidíte vy osobně směřování Pražského komorního baletu?

Soubor Pražského komorního baletu, tak jak jsem říkal již na začátku mého působení v něm, má velké ambice rozvinout progresivní dramaturgii a věřím, že i za mého krátkého působení k určitému posunu došlo. Jeho dramaturgie se potřebuje svým vlastním způsobem odlišovat od projektových divadel či souborů, měla by ale také být veskrze aktuální a reflektovat svět a dobu, ve které žijeme. Současně by její součástí mělo být do jisté míry zachování odkazu profesora Pavla Šmoka, ať už ideově, tak i prakticky. Jedním z hlavních faktorů v dramaturgii Pražského komorního baletu vždy bylo využití české hudební tvorby a sledování jejího soudobého vývoje a trendů. To samozřejmě neznamená, že by se distancoval od zahraničních autorů či nových světových uměleckých trendů.

Ano, pokrokovost v tom dobrém, ideologicky nezatíženém a nepokřiveném smyslu vždy k PKB patřila…

Je to velmi důležitý moment. Již v začátcích souboru, v éře Baletu Praha, předchůdce Pražského komorního baletu, v jeho tvorbě rezonoval progresivní trend tehdejších šedesátých let, který se tehdy samozřejmě projevoval v umělecké tvorbě napříč všemi směry a žánry, ať už to byla literatura, nová vlna českého filmu, divadla malých forem, výtvarné umění nebo právě tanec. Jsme kulturní země s velkou hudební tradicí i tradicí velké umělecké kreativity a byla by samozřejmě škoda toho plně nevyužít. Nemohu pochopitelně předjímat budoucí dramaturgii Pražského komorního baletu a její vývoj. Věřím však v každém případě, že je dobré a vhodné dávat nadále příležitosti českým choreografům. Pražský komorní balet je otevřené pro spolupráci s vynikajícími a již renomovanými, ale i začínajícími talenty: pedagogy, choreografy, výtvarníky, hudebníky, kteří jsou protagonisty současného tanečního a pohybového divadla a mají zároveň respekt k historii a tradicím v obecné rovině. Jsou to však především mé osobní postřehy a názory. Další vývoj bude plně v rukou nového uměleckého vedení.

Děkuji za rozhovor!