Operní panorama Heleny Havlíkové (360) – Užitečnost festivalu Opera

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5
  6. 6
Od 16. ledna do 29. března 2022 se po scénách Národního divadla i dalších místech po Praze rozprostřel 15. ročník festivalu Opera s celkem sedmnácti inscenacemi. Cílem festivalu je předvést v hlavním městě produkci našich a slovenských profesionálních operních souborů – stálých i těch alternativních. A v takto koncentrované podobě představit úroveň a trendy české a slovenské operní interpretační praxe.

Leoš Janáček: Příhody lišky Bystroušky – Divadlo F. X. Šaldy (foto Karel Kašák)
Leoš Janáček: Příhody lišky Bystroušky – Divadlo F. X. Šaldy (foto Karel Kašák)

Bienále Opera se koná v hlavním městě už od roku 1993, většinou na scénách Národního divadla, studiové soubory vystupují v alternativních prostorách, letos nejčastěji ve Venuši ve Švehlovce. V roce 2015 se k českým souborům přidala i stálá slovenská divadla. Pořadatelem festivalu je Jednota hudebního divadla za umělecké i ekonomické participace všech zúčastněných divadel a souborů. Festival nemá pro jednotlivé ročníky vymezené téma. Je na vedení jednotlivých divadel (a samozřejmě také technických možnostech přenosu nastudování mimo domovskou scénu a sladění termínů), jakou inscenací se chtějí v Praze blýsknout. A na základě znalosti repertoáru našich operních souborů můžu ocenit, že soubory uvážlivě vybraly své skutečně reprezentativní inscenace.

Svátek rozmanitosti covidu navzdory

Také letošní ročník potvrdil, že se z bienále stala vskutku reprezentativní přehlídka – svátek opery. I tím, že princip jeho programu otevírá prostor pro dramaturgickou i interpretační rozmanitost. Ta je daná už tím, že z oněch sedmnácti souborů letošního ročníku bylo osm studiových se svou vyhraněnou poetikou i s uváděním oper psaných často „na tělo“ těmto souborům.

Městská strašidla – Ensemble Opera Diversa (zdroj Opera 2022)
Městská strašidla – Ensemble Opera Diversa (zdroj Opera 2022)

Ale i mnohá repertoárová divadla se prezentovala méně obvyklými tituly – Jihočeské divadlo Boitovým Mefistofelem, Státní divadlo Košice Donizettiho Robertem Devereux, Moravské divadlo Bizetovými Lovci perel, Státní opera Schrekerovým Vzdáleným zvukem. Jiné soubory v případě standardnějších titulů nabídly režijní přístup, který mohl vyvolávat i kontroverze, jako tomu bylo v případě Káti Kabanové v pražském Národním divadle, liberecké Bystroušky nebo bratislavské Traviaty. Tuto různorodost ovšem stmelovala převažující vysoká úroveň hudebních nastudování a sólových výkonů.

Lze považovat téměř za zázrak, že v souvislosti s covidem musela být z původně plánovaného programu s devatenácti inscenacemi a doprovodným programem s polokoncertním provedením průřezu Pucciniho Vlaštovky v zámeckém areálu Ctěnice zrušena pouze dvě představení – Foersterova Eva Státní opery v Banské Bystrici a Bílý pán Jaroslava Křičky v ostravském nastudování Národního divadla moravskoslezského. Přitom z ostravské premiéry (343. Operní panorama zde) se dalo odhadovat, že by měla i v Praze úspěch. A kvůli nemoci Opera Studio Praha muselo zredukovat kompletní program večera s názvem Mistrovská partie: z původně koncipované dvojice oper odpadly Šaty, které svět neviděl Jaroslava Krčka a zazněla pouze Ravelova Španělská hodinka.

Kombinace covidových opatření a provozních možností zabránily v účasti brněnské Janáčkově opeře s plánovanými Třemi fragmenty z Juliette Bohuslava Martinů a Poulencovým Lidským hlasem. Technické problémy s přenosem čerstvé premiéry Dvořákovy opery Čert a Káča ve Slovenském národním divadle vedly k náhradě Traviatou. A z našich stálých divadel se festivalu opakovaně vyhýbá Severočeské divadlo z Ústí nad Labem s tím, že daný provozně-ekonomický model je nevýhodný a s dlouhodobějším předstihem nemohou garantovat termín. Je to škoda, protože svým aktuálním nastudováním Tristana a Isoldy Richarda Wagnera by ústečtí určitě zaujali a odvaha nastudovat tak náročný titul by v Praze byla korunována satisfakcí za pouhých pár desítek diváků při předpremiéře a premiéře v domovském Ústí nad Labem.

Té mimořádně vysoké návštěvnosti předchozích ročníků, dané i vstřícnou cenovou politikou festivalu, sice letos festivalová představení nedosahovala – ale je třeba si uvědomit, že festival začínal v době, kdy se na kulturní akce mohlo jen s potvrzeným očkováním nebo proděláním covidu a masivně se testovalo. Zájem o festivalová představení i tak zůstal značný – představení navštívilo téměř šest tisíc diváků (nejvíce budějovického Mefistofela ve Státní opeře, nejméně Vzdálený zvuk Státní opery), někteří skalní příznivci si nenechali ujít žádné představení.

Franz Schreker: Vzdálený zvuk (Der ferne Kland); premiéra, 20. března 2022, Státní opera – Světlana Aksenova (Grete), Ivo Hrachovec (Baron), Sbor SO (foto Zdeněk Sokol)
Franz Schreker: Vzdálený zvuk (Der ferne Kland); premiéra, 20. března 2022, Státní opera – Světlana Aksenova (Grete), Ivo Hrachovec (Baron), Sbor SO (foto Zdeněk Sokol)

Vstřícná divácká očekávání provázela nadšená přijetí. Přitom má pražské publikum, zvláště to festivalové, přece jen oproti divákům v jednotlivých městech možnosti většího srovnání. Protože jsem viděla většinu inscenací už na jejich domácích scénách, můžu srovnávat – v mnoha případech měly soubory při vystoupení v Praze těch závěrečných „opon“, ať už skutečných, nebo jen pomyslných, víc než doma.

Festival posílil potenciál většiny inscenací

Samozřejmě je třeba vzít v potaz, že soubory vystupují v jiném prostoru, než pro který byly inscenace koncipovány, a mají jen krátký čas na adaptaci. Většinu festivalových produkcí znám z jejich domovských působišť, takže lze porovnávat, nakolik zejména „svatostánky“ pražského Národního divadla a početné a vstřícné festivalové publikum představením pomohly, nebo naopak odhalily slabiny nastudování.

Mezi produkce, kterým festivalová atmosféra „rozepjala křídla“ a „vyhecovala“ umělce, patřil především budějovický Mefistofeles Arriga Boita, ale také opavská Figarova svatba Wolfganga Amadea Mozarta i plzeňská Věc Makropulos Leoše Janáčka a liberecké Příhody lišky Bystroušky.

Arrigo Boito: Mefistofeles – Sbor opery Jihočeského divadla, Jihočeské divadlo (foto Martina Root)
Arrigo Boito: Mefistofeles – Sbor opery Jihočeského divadla, Jihočeské divadlo (foto Martina Root)

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5
  6. 6

Mohlo by vás zajímat


5 3 votes
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments