Operní panorama Heleny Havlíkové (360) – Užitečnost festivalu Opera

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5
  6. 6

Pro úplnost je třeba doplnit, že produkcemi na bienále Opera 2022 se různorodost celkového obrazu našeho operního dění zdaleka nevyčerpává. Především z termínových důvodů byla tato hojnost ochuzena o inscenace souborů, které se zaměřují na historicky poučenou interpretaci a uvádějí své produkce většinou během prázdnin – Capella Regia Roberta Huga na českokrumlovské Barokní noci v rámci Festivalu komorní hudby, Czech Ensemble Baroque Romana Válka na Hudebním festivalu Znojmo, Hof-Musici Ondřeje Macka na Festivalu barokních umění v Českém Krumlově, Musica Florea Marka Štryncla ve své replice mobilního barokního jeviště Florea Theatrum nebo Smetanova Litomyšl, která zařazuje do svého bohatého programu i původní operní produkce v prostorách zámku v Nových Hradech. Operní paletu u nás rozšiřuje také Dětská opera Praha Jiřiny Markové.

Stojí také za úvahu, nakolik (a za jakých podmínek) by operní bienále obohatily ještě inscenace našich uměleckých škol, středních i vysokých, nebo činoherní, případně loutkové produkce s adaptacemi oper, což byly koncepty, které se při bienále Opera objevovaly v minulosti.

K festivalovým Libuškám

Festival není soutěžní, ale udělují se Libušky, jak se nazývají festivalové ceny v podobě skleněného artefaktu výtvarníka Václava Hanuše. Ceny za nejlepší inscenaci a za mimořádnou interpretaci role uděluje jednak porota kritiků a jednak diváci. Ti měli možnost na anketních lístcích k jednotlivým představením vyjádřit jedním až pěti body své hodnocení. Průměrně byla odevzdána osmdesátka lístků. U kritiků zvítězila liberecká inscenace Janáčkových Příhod lišky Bystroušky v hudebním nastudování Martina Doubravského a v režii Lindy Keprtové. U diváků byla tato inscenace druhá – publiku se nejvíce líbila efektní českobudějovická inscenace Boitova Mefistofela s dirigentem Mariem De Rose v režii Tomáše Ondřeje Pilaře.

Ze sólových výkonů porotu nejvíc zaujala slovenská sopranistka Eva Bodorová jako anglická královna Alžběta v Donizettiho opeře Roberto Devereux v nastudování košické opery. Eva Bodorová zaujala i diváky, nicméně nejvíce hlasů v divácké anketě získala Lívia Obručník Vénosová jako Bystrouška v libereckém nastudování Příhod lišky Bystroušky. Kromě toho uděluje jednu cenu ředitelka festivalu – Lenka Šaldová ji přisoudila pražské inscenaci Janáčkovy Káti Kabanové. U příležitosti festivalu ještě výbor Jednoty hudebního divadla oceňuje významné počiny v této oblasti – takovým byl tentokrát shledán brněnský studiový soubor Ensemble Opera Diversa, který v příštím roce směřuje k dvacátému jubileu.

Leoš Janáček: Káťa Kabanová – Alžběta Poláčková (foto Zdeněk Sokol)
Leoš Janáček: Káťa Kabanová – Alžběta Poláčková (foto Zdeněk Sokol)

Další podrobnosti k cenám cituji ze závěrečné tiskové zprávy festivalu Opera 2022: „Do užšího výběru poroty kritiků ve složení Helena Havlíková, Josef Herman, Radmila Hrdinová a Olga Janáčková se dostaly inscenace: Roberto Devereux Gaetana Donizettiho v provedení Státního divadla Košice a Beyond the Garden Stephena McNeffa v provedení souboru Opera Povera. Mefistofeles se stal divácky nejúspěšnější inscenací s průměrem 4,81; následovaly Janáčkovy Příhody lišky Bystroušky v nastudování Divadla F. X. Šaldy Liberec s průměrem 4,75 a dále Městská strašidla v provedení Ensemble Opera Diversa s průměrem 4,67 a Figarova svatba v nastudování Slezského divadla Opava s průměrem 4,60.

V cenách za mimořádnou interpretaci role se do užšího výběru dle poroty kritiků dostali (v abecedním pořadí) Vojtěch Pelka (Cherubín, W. A. Mozart: Figarova svatba, Slezské divadlo Opava), Alžběta Poláčková (titulní role v Janáčkově Kátě Kabanové, Národní divadlo), Jana Šrejma Kačírková (Markéta, Boitův Mefistofeles, Jihočeské divadlo České Budějovice), Ivana Veberová (Emilia Marty, Janáčkova Věc Makropulos, Divadlo J. K. Tyla Plzeň). U diváků si kromě Lívie Obručník Vénosové s 80 hlasy přízeň vysloužila Jana Šrejma Kačírková jako Markéta v budějovickém Mefistofelovi, která získala 78 hlasů. Více nežli 50 hlasů ještě dostali Eva Bodorová (Alžběta, anglická královna, G. Donizetti: Roberto Devereux, Státní divadlo Košice) a František Zahradníček (Mefistofeles, A. Boito: Mefistofeles, Jihočeské divadlo České Budějovice). Přes 30 hlasů získali následující interpreti (v abecedním pořadí): David Matoušek (Nadir, G. Bizet: Lovci perel, Moravské divadlo Olomouc), Vojtěch Pelka (Cherubín, W. A. Mozart: Figarova svatba, Slezské divadlo Opava), Ivana Veberová (Emilia Marty, L. Janáček: Věc Makropulos, Divadlo J. K. Tyla Plzeň), Daniel Luis de Vicente (Georges Germont, G. Verdi: La traviata, Slovenské národní divadlo) a Alžběta Vomáčková (Lišák Zlatohřbítek, L. Janáček: Příhody lišky Bystroušky, Divadlo F. X. Šaldy Liberec).“

Tolik oficiální ceny. U mě se setkává nejlepší inscenace a mimořádný výkon, respektive kolektivní výkon v jedné produkci – a tou je Svatba skladatelky Any Sokolović v nastudování Ostravského centra nové hudby a Národního divadla moravskoslezského. V Praze se představení konalo ve Venuši ve Švehlovce. Premiéru, a to českou, měla tato inscenace loni na festivalu New Opera Days Ostrava. Původem srbská skladatelka Ana Sokolović v této jednoaktové opeře s netradičním obsazením pouze pro šest ženských hlasů a s kořeny vrostlými do balkánského folkloru zachytila zlomový okamžik v životě ženy – noc před svatbou. Všech šest zpěvaček – Markéta Schaffartzik, Patrícia Smoľáková, Eva Marie Kořená, Ivana Ambrúsová, Lucie Hubená a Tetiana Hryha, každá zvlášť a hlavně všechny dohromady díky vynikajícímu nastudování a vedení sbormistra Jurije Galatenka zaslouží zcela mimořádné uznání – v různě kombinovaných skvěle sezpívaných ansámblech i v samostatných sólových výstupech. Přitom jsou, nebo nedávno byly, studentkami Fakulty umění Ostravské univerzity a působí „jen“ ve sboru ostravské opery. Bylo strhující, jak dokázaly přirozeně interpretovat a koordinovat bez intonační opory nástrojů nové a nové vrstvení stylizace a fragmentizace lidové písně s nepravidelností metra, s šepotem, halekáním, ječením, křikem, smíchem, holčičím tlacháním, hrdelním zpěvem, ale i plácáním nebo „mícháním“ v kelímcích. V režii Jiřího Nekvasila tato šestice dívek do inscenace integrovala chování dnešních punkových rebelek.

Anna Sokolović: Svatba – Ostravské centrum nové hudby, Národní divadlo Moravskoslezské (zdroj Opera 2022)
Anna Sokolović: Svatba – Ostravské centrum nové hudby, Národní divadlo Moravskoslezské (zdroj Opera 2022)

Benefity a limity

Základem festivalu jsou samozřejmě inscenace a hlavním benefitem jejich termínová koncentrace v Praze s frekvencí dvou až tří představení za týden. Vítaným obohacením jsou ovšem i besedy s interprety po představeních – živé, zvídavé, často s mnoha „zákulisními“ zajímavostmi.

Festival také prospěšně rozšiřuje svůj dopad i tím, že se ceny, Libušky, nepředávají v Praze, ale udělují se na jevištích domovských divadel. Ta se tak mohou pochlubit před svým domácím publikem, ale i před svými zřizovateli, jak v Praze v konkurenci ostatních souborů uspěli.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5
  6. 6

Mohlo by vás zajímat


5 3 votes
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments